Naše malá Ivanka

Vždycky jsem se hrozně bála porodu. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, zpanikařila jsem. Postupně jsem si ale na nový stav zvykla a postupně se začala těšit, co budem všechno s tím naším malým pokladem vyvádět, jak bude hned sedět, brzo chodit, budeme ho brát s sebou na výlety. Teď už vím, že člověk musí brát život takový, jaký je a být rád za všechno hezké, co mu přinese, i když to leckdy těm nejlepším představám neodpovídá.

Ivanka.JPG Ivanka.JPG
Ivanka.JPG

Na hrací dece je mi nejlíp:-)

  • 1
Ivanka2.jpg

kuk

  • 1

Porod nakonec nebyl vůbec tak hrozný, jak jsem čekala. Jen jsem začala být trochu nervózní, když už ten malý uzlíček ležel vedle mě a já nějak nevěděla, co s ním, a vůbec jsem netušila, jestli to vlastně někdy budu vědět. Naše Ivanka byla ale nádherná. Pro mě a celou naši rodinu byla nejkrásnější miminko. Od začátku jsme měly problémy s kojením, takže jsme hodně brzo přešly na umělou výživu. Pro mě to bylo vysvobození. Problémy tím ale nekončily. Ivanka moc baštit nechtěla. Všichni mě uklidňovali, že se to časem zlepší. Za tři dny bude Ivance 7 měsíců a nezlepšilo se bohužel vůbec nic. Válčíme. Skoro každé krmení bývá boj. Příkrmy nic nezlepšily, spíš naopak. Musíme je dávat hodně pomalinku a postupně, takže jsme se zatím moc daleko nedostaly.

O nějakém sezení nemůže být řeč vůbec. Ještě ve 4 měsících se Ivanka na bříšku strašně prohýbala a nechtěla na něm být. Začaly jsme tedy cvičit Vojtovku. Další válčení. Připadala jsem si jako absolutně neschopná matka, nic nezvládám, hned se hroutím. Odmítala jsem cvičit a částečně odmítám ještě dnes. Naše Ivanka je totiž jiná. Je malinká a droboučká, ale když přijdeme za rehabilitační sestrou a já jí řeknu, že nějaký cvik prostě cvičit nejde, už na mě nekouká jako na blázna, ale vyzkouší to sama a obvykle zjistí, že to opravdu nejde, že se Ivanka zase naučila další nový „úhybný manévr“, aby se prostě na bříško otočit nemusela :-)

Každý o ní říká, že je moc šikovná a chytrá, někdy se nám zdá, že hrozně přechytralá :-) Vypadá, jakoby o všem hodně přemýšlela a všechno si dělá podle sebe. Minulou středu poprvé zvedla hlavu ze země asi o centimetr. Říkáte si, co je to za pokrok u 7měsíčního dítěte? Jestli se posadí v roce a půl, budu brečet štěstím. Naše Ivanka má zkrátka času dost a do ničeho si nenechá mluvit, je to náš poklad :-)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Gladys
31594
31.8.12 11:54

A máte teda nějakou „diagnozu“ třeba z neurologie nebo je zkrátka jenom trošku líná? Prvorozený byl lenoch veliký, otočil se v 7m. Ale v 6m jsem právě z vojtovky prchla, cvičili jsme kvůli rotaci pánve a jakmile bylo opraveno, tak už si rehabka mnula ruce, jak příště ho trochu „postrčíme“ ve vývoji. Už jsem tam nešla, podle ěm pokud dítěti nebrání nějaký objektivní důvod k přetáčení a dalším pokrokům, tak se to s cvičením dnes přehání. Koupila jsem velkou ohrádku s matrací a nechala ho tam. A přetočil se na břicho, zkrátka jeden den nic a druhý den se přetočil na bříško jak starý mazák a po chvíli se úplně suveréně přetočil zase zpět na záda, naprosto správně, žádný převažování hlavou či tak. Sednul si v 11m, stál poprvé v roce.
Druhorozený nejdřív vypadal jako velký rychlík a nakonec si sednul v 13m :lol: Nehrotím, dokud vidím, že to není tak, že by dítě chtělo a nejde mu to, ale že by mohlo a nechce se mu, tak mě nikdo na žádné svičení nedostane. Teď už druhorozený několik měsíců obchází nábytek, leze jak drak, ale že by se vydal do prostoru, zkoušel se v prostoru postavit, to né. Je mu 15m, až to přijde, tak to přijde, za rok už nebude poznat, v kolika měsících začli chodit jeho vrstevníci a v kolika on 8)

  • načítám...
  • Zmínit
alena36
1537
31.8.12 13:00

My dvě se opravdu někdy musíme setkat. Jako by Veru opisovala od Ivanky. Jídlo - každé sousto (doslova) je boj, nechce se jí polykat, takže jí musím nutit násilím, aby to sousto spolkla. A co se týče vývoje, je teda pravda, že koníčky už pase, ale na bříšku se jí taky extra nelíbí, přetáčení zatím žádné - sice se otočí na bok za hračkou, ale sama se neotočí, občas se jí povede z bříška na záda. Na RHB taky chodíme, ale už mám jen popostrkovat na přetáčení. Ale jak tu psal první příspěvek, až bude chtít, sama se otočí - má na to, postižená není. Já sama se prý otočila až v osmém měsíci a to jednou a pak zase nic. V 5 měsících jsem prý ležela jak hluchá a slepá, ale tehdy můj pediatr to nehrotil a měl pravdu, všechno jsem to dohnala. Takže sice si Ivanka dává na čas, ale bude to OK, a jídlo? Musíme bojovat, ty holky mají jen nás a je naší povinností to jídlo do nich dostat, aby přežily. I když násilím - jinak to hold u nich nejde.
Tak pevné nervy, i když já je mám taky v p…i :? :? :? :?

  • načítám...
  • Zmínit
IIvu
43
31.8.12 13:09

Diagnostikovali nám nakonec hypotonický syndrom centrálního typu…neuroložka mi k tomu nic neřekla, jen, že uděláme odběry, aby se zjistilo, z čeho to je a taky řekla, že všechno se vším souvisí, tedy i jídlo, neustálé tlačení…taky se jí nelíbilo, že si Ivanka ještě nezvykla na Vojtovku a řekla nám, abysme na rehábku zkusily spíš cvičení na míči a Vojtovku jenom hodně šetrně. Můj problém je ten, že když mi doktoři nic neřeknou a nejsou schopný mi k diagnóze nic říct, hledám si informace sama…v tomhle případě jsem to možná neměla dělat, protože jsem kvůli tomu celý včerejšek probrečela…http://www.maminka.cz/clanek/deti-a-materstvi/centralni-svalova-hypotonie …teď mám strach, že budu mít postižený dítě, protože neuroložka řekla na výsledky ze sona mozku, že tam „něco málo je“…nevim co, nevim jak málo nebo moc…nezbývá než doufat…možná se do tý doby než se něco zjistí, spíš zbláznim :,(

  • načítám...
  • Zmínit
Hadumi
13837
31.8.12 15:16

Moje holčička začla normálně jíst až po 7.m., do té doby nechtěla nic, radši byla o hladu. Sedla si v 10.m. a to se i poprvé přetočila z břicha na záda, začala lézt týden před rokem, sama stát neumí… je v pořádku, jen je pohodlná a hubená.

  • načítám...
  • Zmínit
Saroya
17629
31.8.12 15:53

Mrzí mě jaké starosti máš, a strachu se vůbec nedivím, zvlášť po tom, kdy ti nikdo nic nevysvětlí, ta nejistota je hrozná :( držím palce, ať se vše v dobré obrátí

  • načítám...
  • Zmínit
monamikmik
9658
31.8.12 21:33

Držím pěstičky ať všechno dopadne dobře.. jinak já říkám že můj syn je pohodlnej po přítelovi když se mu nechce nebo se mu to nelíbí tak se můžu na hlavu stavět a on to prostě sabotuje.. ale všechno časem zvládnem

  • načítám...
  • Zmínit
Evelina31
435
1.9.12 11:42

Moc drzim palce, at je vse v poradku! Ja taky bojuju s tim, ze nase mala neji a moc nepribira. Uz nevim, jak to do ni dostat :? Podle rustovych krivek jsme ale na minimu a diky bohu ne pod nim, tak se snazim co nejvic to neresit a smirit se s tim, ze to tak je, hlavne, ze „neco“ ji. Je to ale zahul :zed: Ale kdyz se mi na ulici nekdo koukne do kocarku a odhaduje, ze mam trimesicni mimi ( mame pet mesicu), tak bych ho fakt kousla :twisted: Kazdopadne bych ti mozna i doporucila zmenit doktora. Nekoho, kdo ti vse dobre vysvetli. Ono totiz hledat inormace na internetu te maximalne vynervi. Znam podle sebe :oops: Snad se ale vse v dobre obrati a pozdeji zjistis, ze mas doma velikyho lenocha :roll: Hodne stesti :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Ifka07
174
1.9.12 14:01

@IIvu
AHOJ zakladatelko,
chtěla bych tě uklidnit, máme to hodně podobné - moje malá sice jí relativně dobře ale zase nepřibírá, takže to vyjde nastejno (v roce měla 6,4 kg a je pod grafem) a co se týká motoriky, tak na bříško se začala přetáčet až v devíti měsících, začala se plazit v desátém měsíci (hodně pomalu) a lézt začala teď nedávno, skoro ve třinácti měsích. Ještě sama nesedí, teda sedá si mezi paty, ale to podle reha sestry ještě není ten správný sed.

Jinak vojtovku jsme cvičily od osmi měsíců a malá ji strašně špatně nesla (záchvaty breku), až jsem se rozhodla, že takhle ne, a tak jsem dostali od reha sestry nařízenou pauzu a během té se malá rozlezla, tak nám sestra pauzu protáhla o další měsíc (a už si začíná stoupat), takže co se týká nás, do vojtovky zpátky už nejdeme, a když nás budou tlačit do nějaké rehabilitace tak chci zkusit bobatha, nebo synergickou reflexní terapii.

Jinak na neurologii nás také straší vším možným (DMO), ale já to beru s humorem, protože sama vidím, jaká malá je, že je to spokojené miminko, jen má své vlastní tempo vývoje.

Tak přeji pevné nervy a užívej si to klidné miminko :-))

  • načítám...
  • Zmínit
Kminovka
11
30.9.12 16:20

Ahojky IIvu, nevím jak je to u vás ještě aktuální. Malá už baští? Vůbec nic si z toho nedělej, řeknu ti, že můj syn si poprvé sedl v roce, v roce a půl si stoupl na nožičky, za dalšího půl roku začal chodit za roku a skoro ve svých dvou a půl letech se pustil a začal chodit sám. My žádné postižení nemáme (vydapala jsem si vyšetření na neurologické klinice - EEG, magnetickou rezonanci, metabolické vady), jenom prostě malý nebaštil, jako miminko zvracel, a 90% procent jídla vyzvracel, takže mozek neměl dostatečný přísun živin a přepl s do úsporného režimu a na vývoj psychomotoriky už mu nezbývala síla. Dnes má tři roky, dojíždíme na cvičení Bobatha (vojtovky byla bez efektu, takže jsem tam přestala chodit), dojíždíme k logopedce a do centra ranné péče, dělá pokroky, i když to co jiné dítě zvládne za týden, my třeba za tři týdny. Učí se, samozřejmě je línější, protože mu každý se vším vždycky pomáhal a usnadňoval mu život, ale dnes je to čipera, já za ním plápolám, jelikož na chůzi není čas, takže utíká :-)Víme, že všechno dožene, jen to chce čas. Věřím, že Ivanka bude podobná případ a hlavně neztrácej hlavu.

  • načítám...
  • Zmínit
IIvu
43
1.10.12 09:03

Děkuju moc za podporu:-) Taky si myslím, že u nás bude všechno pramenit z toho nebaštění. Teď teda papá o něco víc, ale že by nějak hodně chtěla sama od sebe, to se říct nedá, spíš jí pořád něco podstrkuju a dotáhla jsem to tím tak daleko, že Ivanka za posledních 14 dní přibrala 250 gramů:-) Ono to asi nebude na dlouho a zase přijde doba, kdy přibírat nebude, ale je to pěkný:-) Přibrala, za jeden den se zvládla sama přetočit 7× na bříško…ale pak hned zase na záda, nelíbí se jí to. Od tý doby se nepřetočila sice ani jednou, ale pořád je to skoro.Ona si spíš dává pozor a vyhovuje jí to spíš na boku nebo na zádech. Začala ale krásně povídat. Teď je to pořád jenom mama, tata, baba, lalala…:-) Je to krásný. Jsem ráda aspoň za takovej pokrok. Kamarádky synovi je 9 měsíců, sice už skoro chodí, ale nepovídá, tak jsem měla radost, že je Ivanka aspoň v něčem napřed:-) Bude to holt ženská ukecaná. Pozítří jedeme do Prahy a do pátku tam budou Ivance dělat nějaká vyšetření. Nejdřív jsem tam hrozně chtěla, ale jak se to blíží, nemám z toho vůbec dobrý pocit a radši bych Ivanku viděla v pokojíčku, jak si spokojeně hraje a ne někde v ošklivym nemocničnim pokoji. Snad nám tam aspoň něco poradí a snad jí nic nenajdou, princezně naší maličkatý:-)

  • načítám...
  • Zmínit
Liliena
26
17.6.13 12:18

Ja nechcem strasit ale hypotoniu centralneho typu diagnostikovali aj nam a teraz uz par dni viem ze mame PRader Willi syndrom. Drzim palce aby u vas nic podobne nebolo.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Pobyt v nemocnici

Naše pokroky

Krmení a pořád jenom krmení