Pobyt v nemocnici
- Rodičovství
- IIvu
- 12.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jelikož nám náš obvodní lékař už nedokázal s Ivanky problémy poradit, sjednal nám pobyt na Klinice dětského a dorostového lékařství v Praze, Ke Karlovu. Do tohoto pobytu jsem vkládala veškeré své naděje a myslela jsem, že v Praze jsou velcí odborníci a budou se naším problémem opravdu zabývat, a i když nám třeba úplně nepomohou, alespoň nám poradí. Bohužel, zjistila jsem, že ani v Praze nejsou odborníci, ale zase jen lidé, kterým jsou problémy druhých absolutně u..., však víte kde.
Pobyt nám lékař sjednal přes internet s panem doktorem Honzíkem. Bylo nám řečeno, že nástup máme ve středu v 10 hodin dopoledne a že máme raději vyjet dřív, abychom to stihli. Ivanka ráno samozřejmě dělala hrozné problémy s jídlem, takže jela do Prahy vlastně hladová, abychom to stihli. Samozřejmě jsme v jedné ulici špatně zahnuli, dostali jsme pokutu, a pak už jen bloudili.
Před desátou hodinou jsem volala na kliniku, jestli bude velký problém, když přijedeme o něco později. Sestřička řekla, že v žádném případě, vizita je až v jednu a dřív se námi nikdo zabývat nebude, fajn, hlavně vyjeďte dřív, no nic. Když jsme našli kliniku, nemohli jsme najít místo k zaparkování a kvůli všudypřítomným jednosměrkám byli nuceni přejet Nuselský most, a pak složitě hledat cestu zpátky. Manžel mi pak řekl, že jestli nenajdeme do 10 minut místo, jedeme domů (to už jsme jezdili po Praze 2 hodiny s brečící a snad i hladovou Ivankou). Kdybych věděla, co nás čeká, jeli bychom domů hned.
Na klinice jsme museli čekat asi hodinu s taškami na chodbě na zemi a já jsem tam krmila Ivanku pribiňákem. Konečně jedla hezky. Pak nás vzali na příjem, my jim tam všechno odvyprávěli, doktorka prohlédla Ivanku a šli jsme konečně na pokoj. Přišel za námi doktor a řekl, že teď na nás nebude mít čas, ale po vizitě přijde a poradíme se, co a jak. Přišel někdy v 16:00, já jsem mu povídala o Ivance, že si myslím, že bude mít třeba na něco alergii (jídlo), že po mně mohla zdědit helicobaktera, prostě že má velké problémy s jídlem a že by to chtělo pořádně vyšetřit břicho. Ve středu už nám tedy nedělali nic (takže jsme pospíchali zbytečně).
Ve čtvrtek udělali odběry krve a moči, odpoledne pak EKG a ECHO, což podle mě nemá s trávením nic společného. Odběry už nám také dělali v Chomutově. Měli nám udělat také metabolický screening, ale na ten se nějak pozapomnělo. Jelikož bylo dopředu dohodnuto, že v pátek jedeme domů, manžel měl na ten den domluvenou dovolenou, aby si nás mohl zase odvézt. Sám doktor nám řekl, že přes víkend se stejně žádná vyšetření nedělají.
Když jsem se ve čtvrtek odpoledne ptala nějaké doktorky, kdy se bude konat nějaké vyšetření břicha a jestli tedy jedeme v pátek domů, bylo mi řečeno, ať se zeptám sestřiček, že to ví ony a s dojížděním je to pak složitější, takže mi nemůže nic slíbit. Sestřičky zase řekly, ať se zeptám ráno při vizitě, výborně. Volala jsem tedy manželovi, ať každopádně přijede v pátek a že s ním v každém případě domů odjedeme.
V pátek ráno jsem se ptala, co se tedy bude dít a doktor mi řekl, že Ivanku čeká sono bříška a že sestřičky řeknou, co a jak. V 8:30 přišla nějaká sestřička s papírem a slovy: „Honem běžte dolů na sono“. V čekárně jsem pak čekala se řvoucí Ivankou asi 45 minut, a když jsme přišli na řadu, doktor se ptal, kdy jedla. Řekla jsem, že asi v 7:20. Doktor nás tedy poslal nahoru, abych Ivanku nakrmila, že jinak sono udělat nemůže.
Sestřička nám nahoře otevřela a ptala se, co sono a já na ni hned vyjela, že nám ho neudělali, protože mi nikdo neřekl, že Ivanka musí být nakrmená a že nechápu, proč se bude hledat reflux, když už nám tohle vyšetření dělali v Chomutově a nejdřív nám řekli, že reflux nemá, a pak zase, že má. Od té doby se sestry u mě na pokoji neukázaly. Do Ivanky jsem rvala mléko násilím, protože ta samozřejmě zrovna nechtěla nic. Zjistilo se, že reflux nemá. Opět.
Než jsme jeli domů, měl za námi přijít doktor a říci nám nějaký závěr a doporučení, říkal také něco o kapičkách či co, bohužel, doktor se neobjevil, zprávu nám narychlo vytiskla nějaká úplně jiná doktorka, která nám k tomu neřekla vůbec nic. Toť náš skvělý a přínosný pobyt v Praze, který nás vyšel celkem na 2 500 Kč. Vyšetření se udělala stejná jako v Chomutově, nikdo nedokázal nic říci, stejně jako v Chomutově, doktor nic nevěděl, sestřičky už vůbec ne. Sestry chodily Ivance celou noc jen měřit tlak, takže ji každou hodinu budily, já ji pak tu skoro hodinu uspávala a ony přišly za pár minut po usnutí znovu, trochu naschvál, ne?
Ale zažila jsem i pozitivní věci. Například se mě ptali, co Ivanka baští, a pak mi pro ni dali jídlo! V červenci jsme ležely v Chomutově a nedostala jsem pro Ivanku vůbec nic. Kdybych neměla s sebou Sunar, asi by musela pít vodu. Teď tedy uvažuji o stížnosti na chomutovskou nemocnici (těch záporů tam je víc) a budu žádat o vrácení regulačního poplatku. Dalším plusem v Praze bylo to, že jsem si mohla odpoledne půjčit kočár a vyrazit ven, to v Chomutově taky neexistuje. Tam, když chcete ven, tak jedině bez dítěte s tím, že sestřička se u něj ukáže jednou za uherák, jinak ho nechá ležet v postýlce a řvát.
V podstatě jsem se tedy dozvěděla jen, jak to chodí v nemocnici v Praze, Ivance to ale v ničem nepomohlo. Neřekli mi nic ani o jejím nepřetáčení na bříško, jen sestry se divily, proč se to řeší, že jejich děti se taky nepřetáčely. Každopádně jsme dnes měly jít cvičit Vojtovku, ale na to kašleme, dokud nebude vyřešen problém Ivanky s jídlem. Stejně ji podle neuroložky cvičit nemáme, rehabilitační sestra si však myslí něco jiného. Dnes to jdu probrat s naším doktorem.
Zkrátka je mi z našeho zdravotnictví na zvracení. Žádná vyšetření už Ivance dělat nenechám a doktorům už nevěřím ani slovo, u většiny spíše pochybuji o tom, jestli vůbec vystudovali.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1593
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 938
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1629
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 684
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20595
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2602
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2592
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1751
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....