Natržená pr*el
- O životě
- MeloryNox
- 15.02.20
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Upozornění: máteli slabý žaludek, nepokračujte ve čtení. Příběh se odehrál už před mnoha lety a popisuje kuriózní úraz.
Můj zadek byl vždycky můj mindrák. Byl větší než všechny ostatní části těla. Byl, je a vždycky bude. Ženská mentalita je krutě sebekritická. Pořád se vidíme tlustě. Jak jsem si mohla se šedesáti kily myslet, že mám tlustej zadek? Když se dneska dívám na fotky hubený studentky, nafackovala bych si za to. Krásná štíhlá holka bez celulitidy. Krásné křivky a hlavně! sakramentsky krásný zadek. Tvar obráceného srdíčka. Ten je dneska „in“. Celebrity by mi ho záviděly.
Do prdele vás pošle kdekdo. Kdekdo se taky kasá, že vám ji nakope. Už vám někdo nakopal prdel doopravdy? Mně ne. Zato jsem si ji natrhla. Doslova a do písmene.
Chystám se vařit guláš. Cibule je v chladu v podkroví. Lezu po žebříku, a co čert nechtěl, když už jsem nahoře, udělám (asi) blbý krok a padám dolů do patra.
Netuším, absolutně netuším, jak se mi to povedlo. Sedím zády opřená o stěnu, nohy narovnaný přede mnou. Chci se zvednout. Nejde to. Nechápu. Znovu se snažím zvednout. Nejde to. Něco mě drží. Sahám si na záda a na zadek. Dotknu se něčeho podivně mazlavýho a koukám na ruku. Vidím jasně červenou krev. Šok. Řvu jak tur. Zůstala jsem viset za prdel na stoletým pantu od dveří, který už tam dávno nejsou. Přesněji řečeno, za jednu půlku. Kdyby to bylo kousek vedle, bylo by hůř.
Ten pant je tak hluboko v kůži, že se nemůžu vyvlíknout. Hystericky řvu na Jakuba. Několikrát. Neslyší. Řeže dřevo na cirkulárce. Bojuju. Stále řvu. Znovu několikrát zkouším své štěstí a povede se. Nakonec se vyháknu. Otočím se na kolena a zvedám se na nohy.
S dírou v prdeli běžím… no, „běžím“ je silné slovo. S dírou v prdeli cupitám ven. Trochu ohnutá a držím se za půlku. Jakub zvedne hlavu od cirkulárky. Říkám, že jsem si roztrhla zadek a otočím se k němu zády. „Ježíši Kriste, jedem!“ zařve Jakub a zahazuje dřevo. Běží pro klíčky a startuje. Já si beru ručník kolem pasu a lehám si dozadu. Polévá mě horko, pak zase zima. Pořád se to střídá. Jak cestou autem, tak v čekárně.
Na pohotovosti je dostatek volných míst, a tak si můžu lehnout přes židle na bok. Jdu na řadu asi za dvacet minut. Podávám sestřičce doklady. Ptá se mě, s čím tam jsem. „No, víte… já vám to radši ukážu,“ otočím se k ní zády a sundám ručník. „Ježíši Marja ženská, co jste dělala!?“ zhrozí se sestřička nad rozšklebenou ránou. „Spadla jsem z podkroví…“ Na víc se nezmůžu.
Lehám si na lůžko a čekám na chirurga. Doktor přichází a něco mi dělá se zadkem. Nevidím tam. Cítím tupou bolest, a tak se ozvu: „Trochu mě to teď bolí.“ „Musím zjistit, jak je to hluboký.“
Aha, tak takhle to bolí, když se vám někdo šťourá v neumrtvené ráně. Zase tak hrozný to není. Aspoň ne na zadku. Možná za to mohl mozek. Zařídil, aby to tolik nebolelo.
„To je kuriózní případ. To jsme tu ještě neměli,“ komentuje chirurg můj úraz, zatímco mi šije ránu. „Vás si budu pamatovat.“
To bych to nebyla já, abych neřekla něco, rádoby, vtipnýho, aby řeč nestála: „Nemohl byste mi odsát trochu tuku, když už jsme u toho?“ „Zas tak velkej není,“ usměje se. „Navíc vás to zachránilo. Kdybyste tam tuk neměla, dopadlo by to hůř.“ Odcházím se šesti vnitřními a šesti vnějšími stehy.
„Jste hrdinka,“ loučí se se mnou chirurg mladoboleslavské nemocnice. „Měli jsme tu hysterický výlev u dvou stehů od cirkulárky. A vy si sem nakráčíte s tržnou ránou jakoby nic.“
Tak jo, jsem hrdinka, když to říká. Poprvý v životě jsem ráda, že mám velkej zadek. Zachránil mi totiž prdel.
Přečtěte si také
Manžel mi tajně dává do jídla prášky na uklidnění. Prý jsem moc hysterická
- Anonymní
- 12.07.26
- 1214
Ahoj holky, píšu v naprostém šoku a třesou se mi ruce. Vůbec nevím, co mám dělat, jestli volat policii, nebo rovnou balit kufry a utéct k našim. Včera večer jsem totiž zjistila něco, co mi totálně...
Synovec mi utýral křečka a tchyně se smála. Prý to byla jenom klukovina
- Anonymní
- 12.07.26
- 842
Jdu si pro radu, protože u nás doma proběhla šílená scéna a manžel mi tvrdí, že jsem přecitlivělá. Moje sedmiletá dcera dostala k narozeninám vytouženého křečka. Starala se o něj jako o miminko,...
Kojím tříletého syna. Moje kamarádky mě kvůli tomu vyštvaly z party
- Anonymní
- 12.07.26
- 643
Asi potřebuju slyšet, že nejsem blázen, protože moje okolí mě tak momentálně bere. Mám tříletého syna a stále ho kojím. Než mě začnete odsuzovat – nekojím ho na veřejnosti, je to naše ranní a...
Chtěl jsem, aby žena měla ráda moji matku. Nakonec se ale obě spikly proti mně
- Anonymní
- 12.07.26
- 478
Když jsem si bral svou ženu, měl jsem jediné přání. Aby si rozuměla s mojí maminkou. Celý život jsem poslouchal historky o zlých tchyních a rozhádaných rodinách, a tak jsem si říkal, že u nás to...
Chlapeček s poruchou chování si ve školce oblíbil mou dceru. Jeho láska ale bolí
- Anonymní
- 12.07.26
- 551
Jsem docela ráda, že je konec školky, alespoň na pár týdnů. Od září to ale asi začne nanovo. Chtěla jsem dát dceru do jiné třídy, jenže ona nechce. Bohužel je v té její chlapeček s poruchou...
Našla jsem u muže v telefonu fotky své sestry. Chce s ní spát
- Anonymní
- 11.07.26
- 2655
Sedím doma v obýváku, děti spí a já mám pocit, že se mi pod nohama propadla zem. Dneska odpoledne si manžel nechal na stole odemčený telefon, protože šel ven čistit auto. Pípla mu zpráva na...
Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru
- Anonymní
- 11.07.26
- 2072
Měla to být jen obyčejná cesta do práce a pár stránek nové knihy. Místo toho jsem seděla v metru se slzami v očích, a když ke mě přistoupila starší dáma upekla jsem si ještě k tomu pěkný trapas....
Celé roky jsem si myslela, že mě tchyně nesnáší. Nakonec mi nejvíc pomohla
- Anonymní
- 11.07.26
- 1421
Když jsem poznala Filipa, bylo mi pětadvacet a byla jsem přesvědčená, že když si rozumí dva lidé, mají z poloviny vyhráno. Nenapadlo mě, že mnohem složitější bude vyjít s jeho maminkou.
Na rodinné dovolené jsem zjistila, kdo je pro manžela důležitější než my
- Anonymní
- 11.07.26
- 1641
Když jsme letos vyrazili do Chorvatska, věřila jsem, že nás čeká deset dní, kdy konečně vypneme. Manžel poslední měsíce pracoval od rána do večera a doma jsme spolu zvládli prohodit sotva pár vět....
Kamarádka mi nevzala jen partnera. Začala žít život, který měl být můj
- Anonymní
- 11.07.26
- 1144
Když jsme se s Michalem rozešli po pěti letech, říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Brečela jsem celé týdny a snažila se smířit s tím, že některé vztahy prostě nevydrží. Netušila jsem, že ta...
super deníček 
, ale napsáno je to skvěle 
Tím pádem účel byl splněn 
Ta představa mě bolí 