Natržená pr*el
- O životě
- MeloryNox
- 15.02.20
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Upozornění: máteli slabý žaludek, nepokračujte ve čtení. Příběh se odehrál už před mnoha lety a popisuje kuriózní úraz.
Můj zadek byl vždycky můj mindrák. Byl větší než všechny ostatní části těla. Byl, je a vždycky bude. Ženská mentalita je krutě sebekritická. Pořád se vidíme tlustě. Jak jsem si mohla se šedesáti kily myslet, že mám tlustej zadek? Když se dneska dívám na fotky hubený studentky, nafackovala bych si za to. Krásná štíhlá holka bez celulitidy. Krásné křivky a hlavně! sakramentsky krásný zadek. Tvar obráceného srdíčka. Ten je dneska „in“. Celebrity by mi ho záviděly.
Do prdele vás pošle kdekdo. Kdekdo se taky kasá, že vám ji nakope. Už vám někdo nakopal prdel doopravdy? Mně ne. Zato jsem si ji natrhla. Doslova a do písmene.
Chystám se vařit guláš. Cibule je v chladu v podkroví. Lezu po žebříku, a co čert nechtěl, když už jsem nahoře, udělám (asi) blbý krok a padám dolů do patra.
Netuším, absolutně netuším, jak se mi to povedlo. Sedím zády opřená o stěnu, nohy narovnaný přede mnou. Chci se zvednout. Nejde to. Nechápu. Znovu se snažím zvednout. Nejde to. Něco mě drží. Sahám si na záda a na zadek. Dotknu se něčeho podivně mazlavýho a koukám na ruku. Vidím jasně červenou krev. Šok. Řvu jak tur. Zůstala jsem viset za prdel na stoletým pantu od dveří, který už tam dávno nejsou. Přesněji řečeno, za jednu půlku. Kdyby to bylo kousek vedle, bylo by hůř.
Ten pant je tak hluboko v kůži, že se nemůžu vyvlíknout. Hystericky řvu na Jakuba. Několikrát. Neslyší. Řeže dřevo na cirkulárce. Bojuju. Stále řvu. Znovu několikrát zkouším své štěstí a povede se. Nakonec se vyháknu. Otočím se na kolena a zvedám se na nohy.
S dírou v prdeli běžím… no, „běžím“ je silné slovo. S dírou v prdeli cupitám ven. Trochu ohnutá a držím se za půlku. Jakub zvedne hlavu od cirkulárky. Říkám, že jsem si roztrhla zadek a otočím se k němu zády. „Ježíši Kriste, jedem!“ zařve Jakub a zahazuje dřevo. Běží pro klíčky a startuje. Já si beru ručník kolem pasu a lehám si dozadu. Polévá mě horko, pak zase zima. Pořád se to střídá. Jak cestou autem, tak v čekárně.
Na pohotovosti je dostatek volných míst, a tak si můžu lehnout přes židle na bok. Jdu na řadu asi za dvacet minut. Podávám sestřičce doklady. Ptá se mě, s čím tam jsem. „No, víte… já vám to radši ukážu,“ otočím se k ní zády a sundám ručník. „Ježíši Marja ženská, co jste dělala!?“ zhrozí se sestřička nad rozšklebenou ránou. „Spadla jsem z podkroví…“ Na víc se nezmůžu.
Lehám si na lůžko a čekám na chirurga. Doktor přichází a něco mi dělá se zadkem. Nevidím tam. Cítím tupou bolest, a tak se ozvu: „Trochu mě to teď bolí.“ „Musím zjistit, jak je to hluboký.“
Aha, tak takhle to bolí, když se vám někdo šťourá v neumrtvené ráně. Zase tak hrozný to není. Aspoň ne na zadku. Možná za to mohl mozek. Zařídil, aby to tolik nebolelo.
„To je kuriózní případ. To jsme tu ještě neměli,“ komentuje chirurg můj úraz, zatímco mi šije ránu. „Vás si budu pamatovat.“
To bych to nebyla já, abych neřekla něco, rádoby, vtipnýho, aby řeč nestála: „Nemohl byste mi odsát trochu tuku, když už jsme u toho?“ „Zas tak velkej není,“ usměje se. „Navíc vás to zachránilo. Kdybyste tam tuk neměla, dopadlo by to hůř.“ Odcházím se šesti vnitřními a šesti vnějšími stehy.
„Jste hrdinka,“ loučí se se mnou chirurg mladoboleslavské nemocnice. „Měli jsme tu hysterický výlev u dvou stehů od cirkulárky. A vy si sem nakráčíte s tržnou ránou jakoby nic.“
Tak jo, jsem hrdinka, když to říká. Poprvý v životě jsem ráda, že mám velkej zadek. Zachránil mi totiž prdel.
Přečtěte si také
Už aby byla pořádná zima. Sousedi konečně přestanou hulit na balkonech
- Anonymní
- 22.10.26
- 802
Bydlíme v přízemí a celoročně se potýkáme s jednou nepříjemnou věcí. Oba byty nad námi obývají kuřáci. Nejen, že nám věčně smrdí do oken, když si chce člověk trochu vyvětrat, ale když trochu...
Manžel se mnou už vůbec nespí. Mám se smířit s tím, že už mě nechce?
- Anonymní
- 22.10.26
- 919
Jsme spolu dvanáct let. Na začátku jsme se od sebe skoro nemohli odtrhnout. Stačil letmý dotek a oba jsme věděli, kam večer povede. Dnes si vedle sebe leháme, manžel mi dá pusu na dobrou noc, otočí...
„Mami, zamkla jsi domeček?“ Měla bych být pyšná, ale spíš mu kazím dětství
- Anonymní
- 22.10.26
- 571
Všude kolem sebe vídám mámy, které ráno napomínají své děti, kontrolují jim batůžky, třikrát připomínají rukavice a vedou je pomyslně za ruku po celý den. U nás je to přesně naopak. Já jsem totiž...
Rozplývám se nad Hemsworthem, kolegou i poslíčkem. Manžel mě nechává chladnou
- Anonymní
- 22.10.26
- 481
Je mi skoro čtyřicet a jsem nadržená. Cítím se tak už alespoň rok. Nevím, jestli je to nějaká známka přechodu, nebo mi jen po letech manželství definitivně přeskočilo, ale vzrušuje mě téměř každý...
Manžel mi tvrdil, že nemáme peníze. Pak jsem zjistila, kam mizí jeho výplata
- Anonymní
- 22.10.26
- 1690
Můj muž se vždycky tvářil jako velký šetřílek. A poté, co všechno neuvěřitelně zdražilo, neřeší prakticky nic jiného než peníze. Musela jsem nakupovat ve slevách, otáčet každou korunu, abychom...
Zalezli jsme do vířivky a syn nás zamkl. V županu jsme šli přes celou ves
- Anonymní
- 21.10.26
- 9109
Měl to být romantický podzimní večer, sklenička vína a příjemný relax v teplé vodě. Místo toho jsme zažili jedno z nejstresovějších dobrodružství našeho života, na které jen tak nezapomeneme.
„Kašle, přijďte si pro ni!“ Vrací mi dceru ze školky, protože jsem doma?
- Anonymní
- 21.10.26
- 1643
Pozoruji dceru, jak si spokojeně staví kostky na koberci. Zpívá si u toho písničku, směje se a vypadá jako to nejzdravější dítě na světě. Přesto jsem ještě před dvěma hodinami stála ve školce s...
Podzimní ranní špička jen pro otrlé. Každý den sklidím alespoň dvě výhružky
- Anonymní
- 21.10.26
- 825
Jsem z Prahy, jakmile začne být trochu sychravo a chladno, všichni Pražáci začnou okamžitě jezdit autem do práce. Mě bohužel nic jiného nezbývá. Děti musím rozvést do škol a rychlejší alternativa...
23 let jsem se tvářila, že se nic nestalo. Pak přišla zpráva, která vše změnila
- Anonymní
- 21.10.26
- 3317
Myslela jsem si, že některé věci je nejlepší nechat minulosti. Dnes je mi pětačtyřicet, mám hodného manžela, dospívajícího syna a spokojený život. Jenže před pár týdny se mi ozvala bývalá kamarádka...
Vibrátor do každé rodiny, říká tchyně. Ocenila bych, kdyby zůstala u ponožek
- Anonymní
- 21.10.26
- 1434
S manželem udržujeme celkem zdravý sexuální vztah, i když jsme spolu už přes patnáct let. Pravdou ale je, že už se člověk musí snažit. Nedávno manžel slavil narozeniny a moje tchyně mu popřála, aby...
super deníček 
, ale napsáno je to skvěle 
Tím pádem účel byl splněn 
Ta představa mě bolí 