Nesplněný slib

I když jsme prožili vánoční svátky moc hezky, mám v srdci jednu výčitku, které se nemůžu zbavit a která mne tlačí přes to všechno krásné, co jsme mohli prožít. Tou výčitkou je nesplněný slib.

PA280035.JPG PA280035.JPG

Bydlíme v předměstské části s poměrně hustou zástavbou rodinných domků. Člověk by předpokládal, že se to tady musí hemžit dětmi, ale opak je pravdou. Kolem nás, kam oko dohlédne je to samý důchodce, nebo lidé, kteří mají důchod takřka na dosah ruky. Byla jsem z toho celkem smutná, hlavně, když se narodil náš nejstarší synek a na procházkách jsem potkávala hlavně teda postarší lidi. Nic proti nim nemám, ale o probdělých nocích, pokakaných plenkách a prvních zoubcích si s nimi moc člověk nepopovídá :-). Ale jelikož jsem od přírody optimista, nějak jsem se z toho otřepala a zjistila jsem, že se i s nimi dá docela dobře popovídat a brzy jsem si našla mezi našimi sousedy důchodci i docela fajn kamarády a za mladšími kamarádkami jsem si dojela.

Jednou z nich byla sousedka Traudi, se kterou jsem hodně často a někdy taky hodně dlouho klábosila přes plot. Až jednoho dne měla mrtvici a je upoutaná na lůžko. Druhou z nich byla paní Štěpánka, která bydlela kousek dál. Byla to drobná paní, která byla vždy vysmátá, plná dobré nálady, i když to neměla lehké. Její manžel byl po mrtvici na vozíčku a ona sama měla četné zdravotní problémy – astma, bypass, slabé srdce, cukrovka. Často jsem musela obdivovat, jak se stará o svého manžela, ač by sama potřebovala, aby se postaral někdo o ní.

Když Traudi už nemohla na zahradu, chodíme občas s dětmi za ní, často se nemůže vynadívat, jak děti rostou, jak se mění a vždycky má z naší návštěvy velkou radost. Štěpánka taky milovala děti. Ty naše, když se narodily a viděla je poprvé, vždycky přišla ke kočárku jako dobrá sudička, položila jim ruku na hlavičku a přála jim, ať je v životě potká hodně dobrého. Často jsme vykládali, když jsme se potkali a jednou nás zvala, ať přijdeme na návštěvu. V té době ale náš nejmladší synek všude lezl, tak jsem řekla, že přijdeme rádi, jen co synek trochu povyroste. Letos v listopadu, když jsme se potkaly, jsem říkala, že bychom rádi za ní někdy přišli. Říkala, že její manžel teď chodí na speciální rehabilitace, ona ho doprovází a tak nejsou často doma. Že mi pak řekne, kdy bychom mohli přijít.

Před vánocemi jsem si říkala, že obě naše milé sousedky navštívíme. Přineseme pár cukroví, děti vyrobily přáníčka, zazpívají pár koled, starší zahraje na flétnu. A tak jsme jednoho dne navštívili Traudi. Měla velkou radost. A taky vypadala navzdory svému postižení moc dobře. Povykládaly jsme jako za starých časů přes plot. Pak jsem se chystali za dva dny ke Štěpánce. Jenže ráno volala známá a řekla nám, že Štěpánka zemřela. Doprovázela svého manžela na rehabilitaci, sanitka měla nehodu a ona „jen“ otevřenou zlomeninu kolena. Jenže vzhledem ke svým dalším zdravotním komplikacím zranění podlehla. Návštěva se tedy nekonala. Nachystané cukroví zůstalo nerozbaleno, dětská přáníčka už nedoputovaly k adresátovi a nemocné srdce už nebylo potěšeno. Slib, který jsem dala, zůstal nesplněný.

Tento nesplněný slib mne tlačí, je však zároveň pro mne i novým vykřičníkem, ale zároveň i přáním, aby se něco takového už neopakovalo. Abych si uprostřed všeho každodenního pachtění uměla udělat čas na lidi, kteří se cítí sami, kterým by pomohl můj úsměv, podaná dlaň, několik slov, pár minut času navíc…
Vím, že něco takového už se moc nenosí, že se každý raději stará sám o sebe a své vlastní potřeby, ale na druhou stranu si uvědomuji, že jednou budu i já stará, možná nemocná, osamocená, dožadující se pomoci a věřím, že semínka lásky, pomoci druhému, nesobeckosti, která se snažím zasévat do srdcí svých dětí vydají své ovoce a potěší „starou bábu“, se kterou už společnost nepočítá.

Přeji všem krásný rok 2013 a ať je plný splněných slibů a přání.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Mahja
4742
2.1.13 09:39

Pěkný deníček.
Taky mám toho plno na srdci, co jsem nestihla říct… Ale děláme to všichni, odkládáme věci na potom, nebo se nám nechce, stačí zítra a někdy už to zítra nenastane…

Život je příliš krátký a neměli bychom ho přežít, ale každý den prožít, tak jako by byl ten poslední…

  • načítám...
  • Zmínit
jenika1
3030
2.1.13 11:10

Dojala jsi mě k slzám. Mám ráda lidi, kteří vidí i za plot své zahrady. No a dáváš i příklad svým dětem, to se cení.

  • načítám...
  • Zmínit
Andrella
258
2.1.13 11:24

Hezky denicek, a velice pekny pristup, myslim, ze kazdemu z nas uz se stalo, ze mu odesel blizky clovek, a my posleze litovali, ze jsme se nerozloucili, nevenovali mu vice casu, jenze bohuzel v tomto svete je to tak, ze ikdyby ten cas navic byl, neuvedomili bychom si to stejne. Priteluv dedecek mel zdravotni problemy, nekolikrat byl v nemocnici, jak se dusoval, ze za nim bude vic chodit, jak nechce aby mu deda odesel, bez rozlouceni, a sotva se deda trosku otrepal, otrepal se i muj drahy a opet se k navstevam nema:( Clovek vsechno odsouva a odsouva a pak jen lituje, to uz asi bohuzel bude zivot. :(

  • načítám...
  • Zmínit
jan1610
730
2.1.13 12:47

Dobrý den!
Jste podle všeho moc hodný člověk. Dáváte svým dětem úctyhodný příklad. Netrapte se!!! Myslete na p. Štěpánku s láskou a věřte, že se tam nahoře má dobře. Dívá se na Vás a je spokojená. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
jitka 11
22939
2.1.13 13:36

Krásný deníček. :hug: :hug:

Člověk by si měl uvědomit, že starší lidé nám mohou být nejen oporou, ale i přínosem, když nám poradí, v čem si nevíme rady.

A proto MUSÍME si jich vážit a opečovávat, protože nevíme dne ani hodiny, kdy NÁM odejdou.

Platí to všeobecně pro všechny staré spoluobčany, nejen pro naše rodiče.

  • načítám...
  • Zmínit
Mysicka31
9847
2.1.13 13:48

Jančíku, překrásný deníček, i já jsem si u něj poplakaka :,( je to moc smutné a škoda, že jsi slib nesplnila, ale jak píšeš, plyne z toho ponaučení :think: a jsi opravdu člověkem kterých je dnes již pramálo a zářným příkladem pro své děti :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
mismurka
2853
2.1.13 14:16

Pěkný deníček a správný přístup ke starším lidem, mám k nim stejný přístup jako vy a to i ke slibům. Kéž by takový přístup měli všichni ke všem navzájem.

  • načítám...
  • Zmínit
Jančik
4034
2.1.13 14:43

Děkuji všem za komentáře. Naučila mne tomu moje babička, která navštěvovala spoustu starých lidí a my, vnuci, jsme jí vždycky dělali doprovod. Ne vždy jsme šli s radostí, někdy se nám vyloženě nechtělo, ale ona nás vždycky uměla správně namotivovat :lol: Teď, když už babička nežije, jsem nějak převzala „štafetu“. :lol: Ono, když člověk vidí tu radost v očích starých lidí, kteří jsou tak vděčni, že si někdo na ně našel čas, je k nezaplacení :think: A jsem ráda, že je tady víc lidí, kterým nejsou druzí lhostejní.

  • načítám...
  • Zmínit
Adaneli
15439
2.1.13 16:16

Nádherný a dojemný deníček, je krásné, že se v dnešní uspěchané době ještě dokážeme zastavit a zamyslet se, vzpomenout si i na starší lidi… Chápu, že to, že jste svůj slib nesplnila, vás tíží. Je to přesně jak píšete, vykřičník, aby člověk v dnešní možná až moc uspěchané době nezapomínal na to, co je opravdu důležité.

  • načítám...
  • Zmínit
Mischellinka
168
2.1.13 18:58

Nádherný deníček :hug: dohnala jsi mě k slzám…normálně tady brečím jak želva :oops:
Cením si všech lidí, kteří dokážou to co ty :hug: a jak jsi psala, nic se nevyrovná štastnému pohledu a radosti starých lidí, když vědí, že má o ně někdo zájem, že je někdo přijde navštívit, promluvit si s nima, že je někdo vyslechne…
Sama chodím jako dobrovolnice do domova důchodcú(někdy sebou beru i svého pejska-labradorský retvívr) a ta radost v očích starých lidí je nepopsatelná, je to krásný a hřejivý pocit, kterému se nic nevyrovná. život je hra která se musí hrát naplno až do konce, nikdy nevíš kdy nastane ten okamžik a ty jsi udělala vše, aby štepánka byla štastná a určitě byla :hug:
Je moc krásné k čemu vedeš své děti, tak utři slzičky, vím je to těžké ale časem se bolest otupí a pokračuj v tom, kde jsi skončila. Jsi silná a statečná, ty to zvládneš :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Jančik
4034
2.1.13 21:19

@Mischellinka Děkuji moc, napsalas to moc hezky, ani si to nezasloužím. :oops: Ty taky děláš hezkou práci, tak přeji hodně sil a lásky pro lidi, které navštěvuješ.

  • načítám...
  • Zmínit
Davdan
6926
3.1.13 18:31

Janičko :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
NeonN
26833
6.1.13 01:36

Krásný deníček, tohle je něco, čeho jsem se vždy bála u své babičky, bydlíme v jednom domě a nevidíme se třeba týden. A každý večer jsem usínala se strachem, jestli ji ještě ráno uslyším volat na kočky… Tak jsem tam za ní začala každý den chodit (pokud nemusím do školy nebo tak něco). Povídáme si, ona mi vypráví i to, co už jsem slyšela tolikrát, ale i něco, co jsem ještě neslyšela. Moc si toho vážím, půjčím ji na chvíli malého do kočárku, i když trnu hrůzou :oops: Ale chci, aby měla každý den alespoň o něco krásnější, než když tam pořád sedí sama.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Docela obyčejný podzimní den

Opravdu už neumíme být vděční?

Malý zázrak