Malý zázrak
- O životě
- Jančik
- 28.07.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Je to až neuvěřitelné, jak rychle ten čas letí. Když se dívám zpět na uplynulých 9 měsíců, říkám si, že uletěly jako sen. Jsme již téměř na konci, v dálce vidím vrchol cesty, kterou ještě musíme spolu urazit, než tě konečně budu držet v náručí a vím, že pak, už nikdy nebude nic jako dřív, protože tvé narození dá všem věcem zcela nový smysl.
Bylo to na podzim. Toužila jsem po ještě jedno dítěti. Už dlouho, ale manžel nějak nechtěl. Nechtěla jsem ho nutit, ale jednou jsme si sedli a domluvili se, že si ještě jedno dítko pořídíme, ale začneme se snažit až v létě. Byla jsem ráda a rozhodla se, že se budu věnovat svým dvěma ratolestem, které už doma mám a zůstanu ještě doma, ikdyž mi skončí rodičovská dovolená. Malou mi do školky nevzali, hlídání nemám a manžel chtěl, abych ještě zůstala doma. Měli jsme to naplánované, jenže jsme netušili, že všechno bude jinak.
Už delší dobu mi trochu neseděla menstruace, přicházela dřív nebo později, říkala jsem si, že to budu muset nějak začít řešit a odhodlávala se objednat k doktorovi. Tenkrát jsem ale čekala dost dlouho a menstruace nikde. Jen tak z legrace jsem si udělala test a ony tam byly dvě. Dvě jasné čárky. Na jedné straně jsem měla radost, ale na druhé straně mi to bylo vůči manželovi trapné.
Používali jsme kondom a nikdy si nevšimli, že by byl nějak poškozený. No, co, stalo se. Nikdy nezapomenu, jak jsem tehdy, právě na mikuláše zabalila pozitivní těhotenský test, dala ho do dárkové taštičky a věnovala ho manželovi. Popravdě řečeno, byl v šoku, ale ustál to a na druhý den už vyměřoval, kde se nám do pokojíčku vleze třetí postel. A pak už to šlo ráz naráz.
První kontrola u lékaře, první ultrazvuk, první fotka … Snažila jsem se si to užívat. Nebylo mi špatně, cítila jsem se výborně a navíc jsem si uvědomovala, že ten úžasný pocit, kdy ve mne roste nový človíček prožívám patrně naposledy. Vychutnávala jsem si první pohyby, s napětím očekávala, jestli to bude chlapeček nebo holčička, s dětmi jsme pozorovali, kdy se zavlní bříško a miminko kopne. Vymýšleli jména, četli mu pohádky, dávali pusinky na dobrou noc… A teď, ani jsem se nenadála a jsme na konci…Jednoho dne a bude to brzy na nás vykoukne nový človíček, co doposud bydlí u mne v bříšku. Říkám mu „malý zázrak“, protože pro mne takovým zázrakem skutečně je. Jako každé naše dítě. Zcela originální malý človíček, stvořen ze dvou nepatrných buněk maminky a tatínka. Človíček, jaký ještě na tomto světě nebyl a nikdy víc ani nebude. A je na nás, abychom mu vytvořili domov plný lásky, porozumění a pochopení. Domov, kde se bude cítit dobře a bezpečně.
Je to až neuvěřitelné, jak rychle ten čas letí. Když se dívám zpět na uplynulých 9 měsíců, říkám si, že uletěly jako sen. Jsme již téměř na konci, v dálce vidím vrchol cesty, kterou ještě musíme spolu urazit, než ho budu konečně držet v náručí. Ohlížím se zpět, jakobych chtěla zastavit čas a znovu si užít některé krásně okamžiky mého těhotenství. Ale život se nezastaví, jde dál stále stejným tempem, a je to tak správné.
Lidé přicházejí a odcházejí, děti se rodí, rostou, opouštějí své domovy aby měli zase své děti a tak to jde stále dál. Naše „malé zázraky“ náš život neustále obohacují, mění, tvarují, a náš život už nikdy nebude jako dřív, protože každé děťátko, ať už chtěné nebo nechtěné, plánované, či neplánované, naše vlastní, nebo osvojené dává našemu životu zcela jiný smysl a my už nikdy nebudeme stejné jako dřív …
… A tak … s napětím čekám a těším se na tebe, hladím tvůj dosavadní malý svět, abych ti dodala odvahu vykouknout mezi nás do velkého světa, kde mi jednou budeš říkat „mami“…
P.S. Omlouvám se, trochu jsem se zasnila…
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 914
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 802
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 1338
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 1073
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 606
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 2044
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1249
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2304
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 953
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 571
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?