O rodičích a dětech část 3

Občas si říkám, jak moc o mém životě rozhodla náhoda. Nebo se to prostě stát muselo. Jako třeba když mi bylo 17, předposlední rok školy, jsem si listovala v Bravíčku a našla jsem tam rozhovor s holkou, co jela přes léto do Anglie do školy naučit se anglicky. Okamžitě mě to nadchlo a chtěla jsem taky, ale vzhledem k financím jsem ani nedoufala, ale nakonec mi to přece jen vyšlo.

Můj brácha mi to tenkrát všechno zaplatil, to mu nezapomenu do konce života. Ty dva měsíce byly báječný, plný svobody a taky jsem tam potkala lidí, kteří mi řekli, že vrátit se za rok nemusí být tak těžký, stačí ukázat, že mám ráda děti. Hmm, děti jsem ráda nikdy neměla, ale po návratu do Prahy jsem rychle změnila názor a dva dny po tom, co jsem úspěšně dokončila poslední ročník střední školy, jsem odjížděla do Londýna dělat au-pair. V Anglii jsem se měla vážně dobře, poprvý v životě jsem poznala, že člověk může mít kamarády, kterým není jedno, když vám není dobře, který vás maj fakt rádi a myslí to s váma dobře. Poznala jsem tam spoustu věci, které už jsem vlastně měla dávno poznat, a nabyla alespoň trošičku sebevědomí, ale vážně jen malinko.

Jenže já nikde nevydržím dlouho a navíc v té době moji mámu odvezli do nemocnice s cirhózou jater. Málem zemřela a tenkrát šla vážně do sebe. Přestala pít, začala chodit do práce a já jsem u toho chtěla být a mít konečně mámu, jak má být. Tak jsem se vrátila po dvou a půl letech na Vánoce napořád. Brácha mě vyzvedl na letišti a já se strašně těšila po těch letech domů. Brácha mi tenkrát říkal „Nemělas ses vůbec vracet, měla si zůstat, kde ti bylo jednou dobře.“ A já jsem nechápala, o čem to mluví. Vešla jsem do našeho bytu a něco takového jsem teda vážně nečekala - postel a celý můj pokoj zaházený věcma a moje máma už v tom zase pěkně lítala. Viděla mě po měsících a jediný, co mi řekla, bylo „Čau, no“ - po měsících, kdy jsem byla pryč.

Nejhorší Vánoce v mém životě. Na Štědrý den jsem brečela celou noc v posteli a druhý den volala zpátky do Anglie, že se vracím. Další den jsem šla na pohovor kvůli práci a tu práci dostala, a to tenkrát rozhodlo, že se do Anglie nevrátím a pojedu radši do Ameriky. Našla jsem si bydlení s kamarádkou v centru Prahy a říkala si, že možná ten život v Čechách nějak zvládnu.

Jednoho krásného letního dne jsem se vydala na návštěvu k rodičům, jen tak z povinnosti. V metru na mě mrkal fakt krásný chlap a já jsem si říkala, jak je všechno super. Ale jen do doby, než jsem otevřela dveře našeho paneláku a sousedka na mě začala povykovat, že moje máma venku upadla a veze ji záchranka do nemocnice. Mně bylo hned jasný, proč upadla. Přišla jsem k sanitce a našla jsem tam mámu se zakrváceným obličejem, saniťáci po mě chtěli aspoň její občanku, tak jsem letěla domů ji najít, Tam jsem potkala jejího přítele pěkně nalitého. Koukal na mě, jako by ani nevěděl, co slovo občanka znamená. Našla jsem občanku a ani nevím proč jsem se rozhodla jet do nemocnice s ní. Možná to bylo tlakem okolí, možná to bylo z povinnosti, ale nejspíš z lítosti a z lásky. Saniťáci nechtěly ani slyšet o tom, že by mě vzali s sebou. Říkali, že když se paninka mohla sama ožrat, tak se může taky o sobě postarat, ale nakonec ten mladší a hezčí mě přece jen vzal. To jsem ještě nevěděla, co se v následujících hodinách vytrpím.

Na pohotovosti nás předbíhaly i ty nejlehčí případy, co přišly hodiny po nás, a proč by taky ne že? Když paninka byla jen opilá. Celou tu dobu moje máma nepromluvila ani slovo. Asi po hodině mi volal její přítel, který se konečně probral a došlo mu, co jsem vlastně říkala a chtěl okamžitě přijet. S ním jsem se vůbec nebavila, samozřejmě mámě nic nebylo a na otázku, jestli něco pila, vytrvale tvrdila, že nic. Kráva doktorka mi ještě řekla, jestli ona maminka prý náhodou nepije kvůli mně? Byly jsme venku za 10 minut a máma trvala na tom, aby pro nás přijel její alkoholický přítel a odvezl ji domů. Ale já věděla, že už mě nemůže přinutit k ničemu, a tak jsem řekla rázně ne a šla volat taxíka. Ten hezký saniťák se nabídl, že nás odveze. Je mi jasný, že to tenkrát neudělal pro mý hezký voči, ale protože mě mu bylo vážně líto.

Cestou domů jsem pozorovala svoji mámu a necítila jsem žádnou lítost, lásku, zuřivost, nic. Zkrátka jen prázdnotu. Trvalo to mi to přesně 22 let, než mi došlo, že to vážně není moje vína, že její alkohol nemá nic co dělat se mnou. Pár dní na to mi volal můj táta a hystericky křičel do telefonu, že máma má něco s nohou a nemůže chodit. Normálně by mě takový telefonát vystrašil k smrti, ale tentokrát jsem byla úplně ledové klidná a řekla, že je stejně zas jen ožrala a jestli si myslí, že není, tak ať zavolá sanitku. Sanitku zavolal, v nemocnici ji naměřili dvě a půl promile a putovala na záchytku, kde ji v sedm ráno musel někdo vyzvednut. Mohla být ráda, že můj brácha a tatík s ní ještě mají trpělivost, protože já bych ji tam nechala a řídila se tím, že když se může paninka opít, tak se o sebe může i postarat.

Pár měsíců na to jsem odletěla do svého vytouženého New Yorku, ale to už je jiná story. Snažím se tu zapomenout, že vůbec nějakou mámu mám, sbírám sebevědomí, učím se a možná jednou budu vážně úplně šťastná. Pořád tomu věřím…

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
svycarka
7626
10.10.13 07:16

Drzim ti palce :palec: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
estrea
992
10.10.13 08:21

No, nemáš to jednoduchý, bohužel své rodiče si vybrat nemůžeme(jaká škoda, že ;) )
Já myslím, že si své štěstí vybojuješ a už ho nikdy nepustíš.
Přeji mnoho sil :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Katherinka89
26
10.10.13 10:13

Hodně štěstí

  • načítám...
  • Zmínit
Tšekkin Kulpa
760
10.10.13 11:16

Ahoj, doporučuju Ti knížku Závislosti srdce (anglicky Love is a choice). Zažila jsem s rodinou taky spoustu nepěkných věcí a tohle mi hodně otevřelo oči a pomohlo si. Myslím, že by se ti mohla líbit.

  • načítám...
  • Zmínit
wildcherry
24379
10.10.13 14:26

Holka, holka…at je jen lip :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
popina
10.10.13 15:00

Udělala si dobře, že jsi odjela!! Hlavu vzhůru a žij si už jen svůj krásný život za oceánem :hug:

  • Upravit
gabousek
2234
10.10.13 18:15

Psát jak si to měla a máš těžké nemusím.. to ví každý, kdo si to přečetl. Ale mám obrovskou radost, že jsi konečně našla cestu z tohohle hnusnýho kolotoče ven a odprostila se od člověka, který tě celý život jen táhne ke dnu. Budu držet palce, ať se to ubírá tím správným směrem :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
macinka85
13376
10.10.13 22:34

@gabousek Jsi silná.. a tvá máma je pro tebe velká zkouška…až ji odpustíš, budeš volná :hug: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
gabousek
2234
10.10.13 23:16

@macinka85 já ne, to zakladatelka ;)

  • načítám...
  • Zmínit
macinka85
13376
11.10.13 07:53

@gabousek :))Špatně jsem klikla:)) Je to pro pisatelku deníčku:)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

O rodičích a dětech část 2

O rodičích a dětech