O rodičích a dětech část 2

Moje vzpomínky na dětsví se asi moc neliší od všech ostatních děti, které se narodily v komunistickém Českoslovenku a žily svůj život na pražském sídlišti. Plastikové ubrusy na stole, hra na sochy, vybika, pupendo, večerníček a tak dál. Přesto už tenkrát bylo moje dětství trošku jiné.

Pak už sem si uvědomovala, co se doma děje, ale tajila jsem to. Vážně jsem se styděla tohle někomu vyprávět. Moje máma přestala chodit do práce a začala pít na plno. Nastěhovala se do mého pokoje. Výprasky přestaly, ale i tak si našla cestu, jak mě zbavit posledních zbytků sebevědomí, které jsem v té době ještě měla. Ať jsem udělala cokoliv, nevyhnula jsem se komentům o tom, jak jsem blbá a jak blbá celej život zůstanu.

Na konci deváté třídy nastalo rozhodování o tom, co dál. Já jsem měla jasno, filmová škola v Písku, protože jsem to vážně chtěla dělat a navíc je to daleko od Prahy, život na intru by mě vysvobodil. Ale moje máma řekla ne, něco takovýho ona nebude platit, i když šlo jen o pár stovek na měsíc na intr, ale ona potřebovala peníze na svoji vodku, že? Poprvé v životě jsem se ji postavila. „Ty už nemáš právo mi ničit život,“ slyšela jsem říct sama sebe po tom, co mi zakázala školu. Začaly mi téct slzy po tváři, moje máma se na mě jen podívala a vytáhla starý pásek a začala mě bít hlava nehlava, aby mi ukázala, že to právo má.

Život doma se pomalu, ale jistě proměňoval v peklo, bála jsem se chodit domů, protože jsem nevěděla, co mě čeká, až otevřu dveře. Cestou ze školy s kamarádkami jsem byla veselá holka, ale jen jsem vyndávala klíče před barákem, padla na mě šílená depka. Doma jsem většinou našla mámu opilou a nebo opíjející se, někdy v živé debatě se svým opilým přítelem nebo při sledování stupidních seriálu na videu pořád dokola. Jediným oddychnutím byly víkendy, to odjížděla na chatu i s přítelem a já jsem zůstala doma jen s tátou, ale ten to se mnou taky neměl lehký. Je sice pravda, že když jsem byla dospívající puberťák, začal se o mne více zajímat, ale to už bylo pozdě. Po všech těch letech absolutního nezájmu a přehlížení, co se u nás doma děje, to nemohl napravit jeden víkend. Nikdy jsem ho neposlouchala a chodila domů pozdě v noci s partou kamarádů, co u nás spali, smála se mu do obličeje a dávala mu jasné najevo, co si o něm myslím.

O víkendech jsem měla absolutní volnost, mohla jsem si dělat, co jsem chtěla, a nikoho to nezajímalo. Mohla jsem chodit ven s přáteli a opíjet se do ranních hodin a chodit za školu a kouřit trávu a připadat si děsně v pohodě, ale nebyla jsem. Navenek jsem byla vždycky pro každýho ta v pohodě holka, ale uvnitř jsem snila o tom, že jednou z tohohle všeho vypadnu někam hodně daleko a budu se mít dobře. V tý době jsem si začala snít svůj americký sen, sen o tom, jak budu jednou bydlet v New Yorku, budu mít přítele, auto a bude mi dobře. Naši se v té době hodně hádali, hádky byly na denním pořádku a já jsem jen zavřela oči a procházela se po New Yorku. Zkrátka léta dospívajícího puberťáka v alkoholický rodině byly jen čekáním na dospělost a vysvobození, ale kdo mohl tenkrát vědět, že dospělost mě nikdy úplně nevysvobodí..

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Jája1986
219
7.10.13 10:27

Ty jsi chodila o víkendu „za školu“?? :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
werunkaw123
14090
7.10.13 12:13

Měla jsi to opravdu moc těžké… je mi to moc líto a doufám, i když poslední věta tomu moc nenasvědčuje, že jsi odešla a teď se máš konečně dobře a žiješ si po svým! :hug:

Příspěvek upraven 07.10.13 v 12:14

  • načítám...
  • Zmínit
Sidsel
820
7.10.13 13:19

A jak to dopadlo? Co děláš teď?

Jinak je to první deníček, který jsem dočetla do konce.

Ještě mě napadá, jestli tenkráte nešlo to mlácení a pití mámy nahlásit na sociálce? Jsem naivní?

  • načítám...
  • Zmínit
čoudovaanet
805
7.10.13 13:44

Zakladatelko..docela Te chapu, jake jsi to mela a o cem jsi snila..mela jsem v necem docela podobne detstvi, jako mala docela mlacena paskem, od 13 u babicky a od 16 naprosto free zivot-alkohol, trava, drogy..,pritom moji rodice nebyli spatny, venovali se mi, ale cele se to tak nejak zamotalo :roll: taky jsem si snila sve sny o dospelosti, ktere se teda nejak neshoduji s realitou, ale jeste neni vsem dnum konec :D a nemuzu si zase tolik stezovat-mam manzela a uzasneho syna, takze se tesim na nejake podobne pokracovani od Tebe :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
wildcherry
24379
7.10.13 17:12

Jsem zvedava na pokracovani.Vzdy je mi smutno, kdyz ctu podobne denicky.Ach jo, drz se :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

O rodičích a dětech část 3

O rodičích a dětech