O rodičích a dětech

Moje vzpomínky na dětsví se asi moc neliší od všech ostatních děti, které se narodily v komunistickém Českoslovenku a žily svůj život na pražském sídlišti. Plastikové ubrusy na stole, hra na sochy, vybika, pupendo, večerníček a tak dál. Přesto už tenkrát bylo moje dětství trošku jiné.

Třeba ve třetí třídě jsem jednou byla nemocná, vždycky jsem byla lajdák v dohánění učiva, a tak se moje máma rozhodla se mnou učit. Probírali jsme tenkrát ve škole novou látku, násobilku, máma moc trpělivosti nikdy neměla, a tak na tenhle den asi nikdy nezapomenu. Probíhalo to asi nějak takhle.

„3×3“
„6“
„Říkám ti ještě jednou, 3×3“
 „6???“

Facka a moje vyvalené oči, co se to děje. Rozzuřený obličej moji mámy a řeči o tom, že mi to do ty hlavy prostě vtluče, a pak už si jen vzpomínám na jednu facku za druhou, můj hysterický pláč a absolutní nemožnost se soustředit na cokoliv, natož na násobilku. Potom odešla ven, ale předtím mi ještě řekla, že budu stejně dycky blbá, ale po ní teda rozhodně ne.

O pár měsíců později jsem doma objevila bratrovu sbírku mincí a jako nerozvážně děcko mě nenapadlo nic jiného, než si jich pár vzít, že to určitě nikdo nepozná, a koupit za ně sladkosti pro mě a mé malé kamarády. Samozřejmě se na to za pár dní později přišlo a za každý špatný čin přijde trest. Můj trest? Hystrické půlhodinové mlácení páskem, dokud si na mě máma zlost nevybila. Tak takový trest jsem opravdu nečekala. Čekala jsem, že za svoji blbost budu platit, ale ne takhle. Takhle tedy ne.

Za pár týdnů se doma ztratila peněženka a vina okamžitě padla na mě. Zase půlhodinový výprask páskem, dokud se neomluvím, jenže já tentokrát jsem se neměla za co omluvit, nic takového jsem neudělala. Peněženka se našla o den později, máma si ji zapomněla v práci, ale omluvu jsem od ní nikdy neslyšela. Za co taky? Že mě zmlátila úplně zbytečně, aby si na mě vybila frustraci z jejího vlastního zpackanyho života?

A pak už to prostě bylo běžný. Mlátila mě za to, že jsem měla špatný známky, mlátila mě za to, že jsem neposlouchala, a prostě za to, že měla špatný den v práci. „A zkus to někomu říct a skončíš v děcáku a tam ti ukážou, ty grázle!“ byla zpravidla poslední věta, kterou jsem po výprasku slyšela. Polykala jsem tu slanou pachuť mých slz v puse a přemejšlela, jak to napravit, abych byla pro mámu to hodné a vzorné dítě, které chtěla.

Ale co tě nezabije, to tě posílí. Každý výprask mě udělal trochu silnější a zanechal více prázdnější a zmatenější. Naučila jsem se za ty roky v dětství schovavat dobře modřiny a lhát o tom, proč mám šrám na noze, protože jsem se fakt bála, že by mě do toho děcáku daly.

Pamatuju si den, který změnil můj život navždy. Bylo mi devět a máma mi představila „strejdu“ Jirku, co k nám přišel na návštěvu. Nejdřív chodil jen přes den, ale netrvalo dlouho a začal i přespávat, nejdřív jen pár dní a pak už regulérně každý den. Každý den jsem viděla vypité flašky od vodky a piva, každý den jsem slyšela, jaký jsem nevydařený a špatný dítě, to nejhorší na světě, ale aspoň už přestaly výprasky.

A můj táta? Nic s tím neudělal, jen na to koukal a trpěl v bytě alkoholického přítele své manželky. Já jsem se naučila vymyslet si příhody o tom, co se doma děje, protože jsem vlastně ani sama nevěděla, co se to doma děje, a tak sem měla své vymyšlené příhody a žila jsem si ve svém světě. Ve světě, kde se rodina měla ráda. Vymyslela jsem tisíce způsobů, jak to udělat, abych byla pro moji mámu dost dobrá, aby na mě byla pyšná. Uklízela jsem byt, myla nádobí, ale ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, nikdy to nebylo dost. I když jsem přinesla ze školy jedničku a nebo pochvalu, nikdy to zkrátka nebylo dost dobře. Dneska už nejsem malá, zmatená holka, ale některé šrámy z dětství ve mně zůstanou napořád…

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Anonymní
3.10.13 06:43

Vim jak se citis…znam pocit kdyz ti matka rekne ze to nesmis rict jinak pujdes do decaku…jako bys vypravela muj zivot..az na toho pritele a na alkohol..mati je vyleceny alkoholik. Nevidam se s ni udelala mi toho v zivote uz tolik ze bych ji tezko dokazala odpustit..ostatne ma jeste toho dokonaleho bratra…nasesti ve me to nechalo jediny nasledek a to ze nikdy nechci aby me dite zazilo neco podobneho!!! U me si akorat narozdil od tebe ve skole ucitelky vsimly ze pokazde kdyz prijdou k me lavici a zvednou ruku okamzite jsem se kryla…kdyz ke me mati prisla s paskem a uz otacela tou skobou smerem ke me okamzite jsem se pocurala strachy ackoli mi bylo uz 14let…nikomu to nepreju…a tobe preji v zivote uz jen to dobre…omlouvam se za anonym ale tohle je moc osobni na to abych to psala verejne a nejsem na to pysna.

  • Upravit
Lemuska
5342
3.10.13 07:28

Strašné :hug: :hug: :hug: moc mě mrzí co jsi jako malá holčinka musela prožít :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
maca36
3.10.13 07:43
:,(
  • Upravit
Petík K
5162
3.10.13 09:11

To mě mrzí a jak pokračuje tvůj příběh máš rodinu a jsi štastná? moc bych ti to přála :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
aspagi
5847
3.10.13 09:37

Hrozne doufam ze ted uz se mas jen dobre ale taky by me zajimalo jestli uz se mas lip

  • načítám...
  • Zmínit
subsomi
6842
3.10.13 10:31

Bude mít deníček pokračování?

  • načítám...
  • Zmínit
starnew
9831
3.10.13 13:47

Ahoj díky :) pokračovaní určitě bude :)

  • načítám...
  • Zmínit
Jitmik
6909
3.10.13 17:02

Hodně velký mazec, jako bych četla některé úryvky z mého dětství.

  • načítám...
  • Zmínit
IamSherlocked
3.10.13 17:07

To je mi tak lito :,( Sice nevim jak to probihalo pozdeji, ale jsi moc silna ze jsi zvladla se z toho pekla dostat a jsem moc rada ze ted jsi s mimiskem v brisku stastna!!! :hug:

  • Upravit
Tiger-lily
35438
3.10.13 20:29

:? Fujtajbl, někteří rodiče se tak ani nedají nazvat. Jak jsi na tom teď?

  • načítám...
  • Zmínit
K-Black
3.10.13 20:57

@starnew :hug: :hug: :hug: :(

  • Upravit
Adaneli
15439
3.10.13 21:09

Hrozné, co sis prožila, běhá mi z toho mráz po zádech :-(. Ale nějak cítím, že teď jsi spokojená a má to dobrý konec.

  • načítám...
  • Zmínit
anka 1
2138
6.10.13 19:40

Je strašné, že někdo dokáže tak ublížit dítěti, že si to nese sebou celý život. Věřím, ale že teď už si život užíváš ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

O rodičích a dětech část 3

O rodičích a dětech část 2