O rodičích a dětech
- O životě
- starnew
- 03.10.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Moje vzpomínky na dětsví se asi moc neliší od všech ostatních děti, které se narodily v komunistickém Českoslovenku a žily svůj život na pražském sídlišti. Plastikové ubrusy na stole, hra na sochy, vybika, pupendo, večerníček a tak dál. Přesto už tenkrát bylo moje dětství trošku jiné.
Třeba ve třetí třídě jsem jednou byla nemocná, vždycky jsem byla lajdák v dohánění učiva, a tak se moje máma rozhodla se mnou učit. Probírali jsme tenkrát ve škole novou látku, násobilku, máma moc trpělivosti nikdy neměla, a tak na tenhle den asi nikdy nezapomenu. Probíhalo to asi nějak takhle.
„3×3“
„6“
„Říkám ti ještě jednou, 3×3“
„6???“
Facka a moje vyvalené oči, co se to děje. Rozzuřený obličej moji mámy a řeči o tom, že mi to do ty hlavy prostě vtluče, a pak už si jen vzpomínám na jednu facku za druhou, můj hysterický pláč a absolutní nemožnost se soustředit na cokoliv, natož na násobilku. Potom odešla ven, ale předtím mi ještě řekla, že budu stejně dycky blbá, ale po ní teda rozhodně ne.
O pár měsíců později jsem doma objevila bratrovu sbírku mincí a jako nerozvážně děcko mě nenapadlo nic jiného, než si jich pár vzít, že to určitě nikdo nepozná, a koupit za ně sladkosti pro mě a mé malé kamarády. Samozřejmě se na to za pár dní později přišlo a za každý špatný čin přijde trest. Můj trest? Hystrické půlhodinové mlácení páskem, dokud si na mě máma zlost nevybila. Tak takový trest jsem opravdu nečekala. Čekala jsem, že za svoji blbost budu platit, ale ne takhle. Takhle tedy ne.
Za pár týdnů se doma ztratila peněženka a vina okamžitě padla na mě. Zase půlhodinový výprask páskem, dokud se neomluvím, jenže já tentokrát jsem se neměla za co omluvit, nic takového jsem neudělala. Peněženka se našla o den později, máma si ji zapomněla v práci, ale omluvu jsem od ní nikdy neslyšela. Za co taky? Že mě zmlátila úplně zbytečně, aby si na mě vybila frustraci z jejího vlastního zpackanyho života?
A pak už to prostě bylo běžný. Mlátila mě za to, že jsem měla špatný známky, mlátila mě za to, že jsem neposlouchala, a prostě za to, že měla špatný den v práci. „A zkus to někomu říct a skončíš v děcáku a tam ti ukážou, ty grázle!“ byla zpravidla poslední věta, kterou jsem po výprasku slyšela. Polykala jsem tu slanou pachuť mých slz v puse a přemejšlela, jak to napravit, abych byla pro mámu to hodné a vzorné dítě, které chtěla.
Ale co tě nezabije, to tě posílí. Každý výprask mě udělal trochu silnější a zanechal více prázdnější a zmatenější. Naučila jsem se za ty roky v dětství schovavat dobře modřiny a lhát o tom, proč mám šrám na noze, protože jsem se fakt bála, že by mě do toho děcáku daly.
Pamatuju si den, který změnil můj život navždy. Bylo mi devět a máma mi představila „strejdu“ Jirku, co k nám přišel na návštěvu. Nejdřív chodil jen přes den, ale netrvalo dlouho a začal i přespávat, nejdřív jen pár dní a pak už regulérně každý den. Každý den jsem viděla vypité flašky od vodky a piva, každý den jsem slyšela, jaký jsem nevydařený a špatný dítě, to nejhorší na světě, ale aspoň už přestaly výprasky.
A můj táta? Nic s tím neudělal, jen na to koukal a trpěl v bytě alkoholického přítele své manželky. Já jsem se naučila vymyslet si příhody o tom, co se doma děje, protože jsem vlastně ani sama nevěděla, co se to doma děje, a tak sem měla své vymyšlené příhody a žila jsem si ve svém světě. Ve světě, kde se rodina měla ráda. Vymyslela jsem tisíce způsobů, jak to udělat, abych byla pro moji mámu dost dobrá, aby na mě byla pyšná. Uklízela jsem byt, myla nádobí, ale ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, nikdy to nebylo dost. I když jsem přinesla ze školy jedničku a nebo pochvalu, nikdy to zkrátka nebylo dost dobře. Dneska už nejsem malá, zmatená holka, ale některé šrámy z dětství ve mně zůstanou napořád…
Přečtěte si také
Moje první kolonoskopie aneb Proč bych příště šel jinam
- M_Vladim
- 19.11.26
- 34
Jak jsem absolvoval jsem a malá recenze pracoviště.
Po smrti maminky jsem nesnesitelná. Vadí mi děti, manžel i celý svět
- AnetaMar
- 19.11.26
- 23
Od smrti maminky jsem pořád podrážděná. Vadí mi hluk, otázky, nepořádek, manželovy poznámky i to, že po mně někdo něco chce. Nejraději bych se zavřela v pokoji a nikoho neviděla. Jenže mám dvě děti...
Porodila jsem v sedmnácti. Dodnes se stydím svléknout před manželem
- AnetaMar
- 19.11.26
- 96
Někdy se na sebe podívám do zrcadla a nejradši bych se zase rychle oblékla. Vadí mi břicho, povolená kůže i prsa, která už dávno nevypadají jako dřív. Je mi jednačtyřicet, mám dvě děti a pořád se...
Milenec mi slibuje rozvod, ale Vánoce chce zase trávit s manželkou
- Anonymní
- 18.11.26
- 1060
Už osm měsíců se scházím s ženatým mužem. Tvrdí, že jeho manželství je dávno mrtvé, že spolu žijí jen kvůli dětem a že jsem žena, se kterou chce zestárnout. Jenže pokaždé, když má udělat skutečný...
Je mi 40, ale rodičům se pořád bojím odporovat. Jejich strach mi ničí život
- Anonymní
- 18.11.26
- 763
„Ve čtyřiceti už bys měla být samostatná,“ říkám sama sobě den co den. Jenže já taková být nedokážu. Pořád žiju tak, jak chtějí moji stárnoucí rodiče, a připadám si jako malá holka. Už tolikrát...
Dcera odmítá jezdit k tchyni. Manžel mě obviňuje, že jsem ji proti ní poštvala
- Anonymní
- 18.11.26
- 696
Když se manžel dozvěděl, že naše dcera Eliška zase odmítá jet na víkend k babičce, obrátil se samozřejmě na mě. Podle něj jsem ji proti jeho mámě zmanipulovala a schválně ničím jejich vztah. Přitom...
Kolega mi očumuje zadek a má oplzlé narážky. Šéf ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 18.11.26
- 616
Už mě vážně nebaví chodit do práce s pocitem, že si musím dávat pozor nejen na to, co říkám, ale i na to, jak se otočím, co si obléknu a jestli se zrovna někdo nedívá na moje pozadí. Jeden kolega...
Děti chtějí Vánoce jako spolužáci. Já počítám, jestli zaplatím nájem
- Anonymní
- 18.11.26
- 522
Letos před Vánoci počítám každou stovku. Dárky pro děti koupit chci, ale nejdřív musím odložit na nájem, jídlo a zimní boty. Nejhůř nesu chvíle, kdy odmítnu malou radost a potom zjistím, že jejich...
Chtěla jsem pro svého šikovného syna hlavní roli. Dostal ji totální trouba
- Anonymní
- 17.11.26
- 1248
Každoročně se u nás na vsi odehrává tradice, kterou milují všichni kromě mých pocuchaných nervů – rozsvěcení vánočního stromečku spojené s místní divadelní pohádkou. Režii a casting má pevně v...
Dřel jsem od rána do večera, aby byla žena šťastná. Místo toho si našla milence
- Anonymní
- 17.11.26
- 1719
Největší životní facku jsem nedostal od šéfa ani jsem nepřišel o peníze. Dostal jsem ji od vlastní ženy, když jsem ji jednoho odpoledne přistihl, jak se líbá s cizím chlapem. A víte, co mě štvalo...
Vim jak se citis…znam pocit kdyz ti matka rekne ze to nesmis rict jinak pujdes do decaku…jako bys vypravela muj zivot..az na toho pritele a na alkohol..mati je vyleceny alkoholik. Nevidam se s ni udelala mi toho v zivote uz tolik ze bych ji tezko dokazala odpustit..ostatne ma jeste toho dokonaleho bratra…nasesti ve me to nechalo jediny nasledek a to ze nikdy nechci aby me dite zazilo neco podobneho!!! U me si akorat narozdil od tebe ve skole ucitelky vsimly ze pokazde kdyz prijdou k me lavici a zvednou ruku okamzite jsem se kryla…kdyz ke me mati prisla s paskem a uz otacela tou skobou smerem ke me okamzite jsem se pocurala strachy ackoli mi bylo uz 14let…nikomu to nepreju…a tobe preji v zivote uz jen to dobre…omlouvam se za anonym ale tohle je moc osobni na to abych to psala verejne a nejsem na to pysna.