O Tomáškovi, který se neměl narodit
Ani ses neměl narodit a teď tady spinkáš vedle mě a já hladím tvou maličkou ručičku a jsem moc šťastná. Všechno sis vybojoval a já věřím, že takový budeš celý život a jen tak se nedáš. Moc tě miluji, chlapečku můj.
Pokud někdo nečetl mé deníčky, doporučuji nejdříve si je přečíst, abyste byli v obraze. Už je to více jak 8 měsíců, kdy jsem se stala podezřelou céčkařkou a kdy jsem si vyslechla ortel, že bude lepší jít na potrat, že jsem ještě mladá a že až se zjistí co a jak, tak si můžu udělat dětí ještě deset. Jak už víte, po poradě s celou rodinou (ne všichni byli za jedno) jsem se rozhodla v těhotenství pokračovat, ale tento deníček nechci psát o tom špatném, co bylo, ale hlavně o tom, jak to celé dopadlo.
Někdy bylo těhotenství opravdu za trest
Do 6 měsíce jsem zápasila s nevolností, ale vše mi opět vynahradilo to, že Tomášek krásně prospíval a i přes špatné prognózy nedonošení se přehoupl 36. tt a začalo mi být naprosto skvěle. Zvládala jsem věci, které mě normálně unavily ![]()
Díky předchozímu porodu jsme se domluvili na CS a nastal den D, kdy jsem nastoupila a v poledne jsem byla převezená na operační sál. Slyšela sem o CS spoustu strašných historek, a tak jsem byla připravená na vše
Nikdy by mě nenapadlo, že je to tak krásný, bezbolestný porod:-) Cítila jsem určitý tlak a tahání, které mi můj lékař předem oznámil, a trochu hůře se mi dýchalo. Konečně jsem poznala, jak se asi cítil ten vlk, když si matka koza přišla pro svá kůzlátka a rozřízla mu břicho
, ten ale chudák neměl spinal. Když jsem zaslechla pláč malého, už jsem vnímala jen ten uzlíček a snažila jsem se ho přes plachtu zahlédnout.
Pak následovala noc na JIPce, kde jsem tedy nemohla vůbec spát a přemýšlela nad Tomáškem. Nakonec jsem si ho tam vybrečela a hned se i přisál
Druhý den jsem byla převezena na pokoj, kde jsem vyskočila jako rybka, bez jediné bolesti jsem mohla v klidu i tancovat. Tomášek je zlatíčko a kojení nám šlo hned skvěle, a tak nás brzy pustili domů. Tam na nás už nedočkavě čekal Matyášek a můžu říci, že nic nevykouzlí úsměv na tváři dítěti víc než sourozenec ![]()
A tak jsme doma. Nemůžu se na toho broučka vynadívat. Budí se tak po 4 hodinách a je to úžasný uzlíček, který se i ze spaní pořád usmívá:-) Strašně mě obohatil už jen tím, že se vyplatí dát na svůj rozum, poslechnout srdce a bojovat, pokud je jen malá šance. Obětování pro děti má vždy smysl.
A jak je to s mojí nemocí? Přestala jsem ji řešit. Lékaři se mnou zacházejí jako kdyby se nic nestalo, jsem pouze podezřelá
V prosinci mě čekají další testy, které rozhodnou o tom, co bude dál, ale to teď neřeším. Uvidíme, jak vyjdou testy, a pokud vyjdou opět hraniční nebo pozitivní, odvolám léčbu ještě alespoň o rok, pokud to jen bude možné, protože teď chci být pro své kluky. Stále držím lehkou dietu, těším se na dobré zprávy a nepochybuji zatím o tom, že budou ![]()
Všem moc děkuji, protože za tu dobu, co jsem vydala deníčky o této nemoci, mi přišla spousta zpráv a poznala jsem díky tomu hodně fajn lidí. Přišla jsem na to, že v tom nejsem sama a že i ve virtuálním světě se najde spoustu lidí, kteří mě podrží a někdy i nakopnou. Vlastně až na jednu špatnou reakci na mě a nemoc, kterou možná trpím, jsem se setkala jen s pozitivním ohlasem. Jsem moc ráda, že jsem s tím vyšla na světlo boží a jsem ráda za to, že jsem třeba i někomu pomohla, že se na něj ostatní nebudou dívat skrz prsty.
Ještě jednou mockrát všem děkujeme a všem maminkám, které trápí nějaké neduhy, přeji hodně štěstí a zdraví. Také moc myslím na maminku, která má HIV, a té posílám spoustu sil.
Také všem slibuji, že poslední deníček, ten už opravdu poslední vydám, až budu vědět výsledky, a tím vaše trápení s mým slohem ukončím ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1598
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 940
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1636
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20615
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2605
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2877
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1753
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....