Omluva a vzkaz
- O životě
- karkullinka
- 19.09.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Toto je příběh naivní a mladé dívky, která se bezhlavě zamilovala do zákonu přitažlivosti.
Začalo to dokumentem o zákonu přitažlivosti. Jmenuje se The secret. Je to tajemství světa, vesmíru a energie…Shrnu to v pár větách.
Vše, na co myslíme, nám vesmír dá. Takže pokud myslíme na dluhy, vždy budeme mít dluhy. Pokud myslíme na štěstí, budeme mít štěstí. Vše je to o tom, co máte v hlavě a čím se ve svém čase zabýváte. Vím, vypadá to divně, ale funguje to, zažila jsem to a dodnes to používám.
Byla jsem v tom ale nováček a byla jsem až moc nerozvážná. Léto 2012 jsem si pořídila sešit s názvem „sešit přání a vděčnosti“. Jelikož pokud si něco přejete a dostanete to, měli by jste být za to plně vděční, abyste měli motivaci, že to funguje, a aby vám vesmír dával víc a víc. No začalo to maličkostmi, jako že jsem si napsala průběh cesty na kurz s mojí kamarádkou a do slova a do písmene se to splnilo. Nebo že jsem si sepsala jeden týden den po dni práci s mým milovaným koněm, co jsem chtěla bychom se naučili, a taky to vyšlo…
Ale pak samozřejmě došlo i na vztahy. Nikoho jsem neměla, byla jsem sama, chodila do práce a každý den jezdila za koněm, večer najíst, do postele a druhý den na novo. Snila jsem o nějakém chlapovi, co má rád koně nebo co jezdí na koni. Jelikož jsem velký fanda do westernu, westernových košil, chapsů a klobouků, nějaký cowboy by se šiknul. Takže jsem se do toho pustila, vyrobila jsem si nástěnku, kde jsem si stříhala různé fotky cowboyů, ale nikdy né takové, aby jim byl vidět obličej. Tu nástěnku jsem si vystavila v pokoji a vždy, když jsem šla spát, tak na to koukla.
Nějaké „kousky“ jsem našla, ale nevyšlo to. Pak ale přišla chvíle, kdy si mě přidal jeden z cowboyů do přátel na Facebooku. Já byla blbá, viděla jsem klobouk na hlavě, tak jsem to potvrdila. Dohodli jsme si první rande, přijel vlakem z Prahy, dali jsme si sraz v jedné kavárně. No schůzka docela slušná, rozuměli jsme si, měli jsme o čem povídat - o koních, o rodeu (jezdil rodeo na býcích) a tak nějak spíš jen o těch koních. O rodině, o práci ani řeč. Já byla unešená, chlap to byl docela hezký, pro mě starší (bylo mi 21 a jemu 36). Tak jsem měla radost, že by někdo takový měl o mě zájem.
Jeli jsme spolu na první rodeo, kde jel jízdu také. Byla jsem na něj docela hrdá, na lidech bylo vidět, že na nás pořád koukají atd. Tak jsem si říkala, že jsou asi rádi. No asi po měsící vztahu na dálku mě přes sms napsal, co já prý na to, kdyby si mě chtěl vzít. A já blbá kráva s vyhlídkou na krásnou svatbu na ranči, napsala, že by to bylo úžasné. On vzal batoh, přijel zase vlakem z Prahy (přiznal se, že prý řidičák propil, ale že už má prej za chvíli konec „trestu“), a oznámil mi, že už nikam nepojede, že chce být se mnou. O ubytování ani o možnosti nějakého bydlení vůbec neměl zájem. Prostě chtěl být se mnou.
A tak se „usídlil“ u nás na ranči v hospodě. Majitelka ranče je taková moje vrbička a docela dobrá přítelkyně, takže nám nabídla, že bychom mohli být u ní v baráku, co ho nepoužívá, jelikož je v devastovaném stavu. No ano, proč ne. Jenže devastovaný stav, to si neumíte představit jaký. Záchod ani sprcha tam nebyly, elektřina taky ne, takže jsme museli natáhnout prodlužovák od souseda. Měli jsme jen jednu velkou lampu, koupili jsme si kotel a prostě jsme tak i topili i vařili (byl už prosinec). Koupali jsme se v lavoru a na WC chodili do hospody. Až teď jak to píšu, se mi z toho zvedá žaludek, jak jsem mohla být tak hloupá…
Můj cowboy totiž neměl práci a já každý den dojížděla smradlavá a unavená do voňavý vymazlený kanceláře - jsem účetní. Mé okolí ze mě bylo hotové a snažili se mi samozřejmě otevřít oči, ale na mě to neplatilo.
Přišel Silvestr a samozřejmě chlastačka na ranči. „K“ se mi přiznal, že nemůže pít tvrdý, že pak vyvádí. Tak jsem si pro sebe koupila rum a colu - mé oblíbené pití, ale s mírou 
a on tam pil jen pivo. Ale to jsem ještě nevěděla, že mi potají usrkával i ten rum. Samozřejmě se vožral jako dobytek a ještě mě stačil škrtit, vláčet po zemi. Facku jsem dostala taky. Jako z horroru jsem se mu schovávala v té tmě u koní, přejíc si, aby mě už nikdy nenašel. Nechtěla jsem ho vidět, byl to najednou uplně jiný člověk, jiný obličej, mimiku měl až takovou pokřivenou. Ještě tu noc jsem zavolala mámě, která pro mě okamžitě poslala taťku. Tu noc jsem se sice moc nevyspala, ale za to jsem cítila zase domov, čisto a bezpečno, hlavně i teplo!
„K“ prosil. Jasně, neměl tu nikoho, jen mě, že prý si to hodí a takový nesmysly. Já mu blbka řekla, že s ním do toho baráku už nejdu. Když už, aby zařídil nějaký byt. No to jsem si naběhla! Nakonec jsem si byt našla sama a vše jsem si taky zařídila sama, akorát že mě při stěhování „K“ doprovodil a zase tam zůstal. A já platila vše sama - byt, koně, sebe, jeho, jeho psa…Ještě k tomu v bytě nebylo nic, takže nějakou výbavu.
Takhle to nešlo do nekonečna. Najednou jsem neměla na fakturu od T-mobile, přidala se záloha na elektřinu, ustájení a už to jelo. Měla jsem dluhy! Počátkem února už jsem rezignovala a začala mu nadávat, že to takhle nejde, že si musí najít slušnou práci. Proč nemá práci, když je to normální zdravej mladej chlap??? No něco ve stylu, že ať se nebojím, že práci najde. Tak mi to nějak vše bylo divný a díky internetu jsem si ho trochu proklepla. Našla jsem, že má 5 exekucí, samozřejmě zdravotku i socku (v minulosti se pokoušel něco jako podnikat) a ještě pár dalších věcí. Najednou mi to vše docvaklo. To divadlo, jak mi na vše kýval, jak byl ze mě tak odvařený, jak mě chtěl mít pořád u sebe, jak se chtěl hned ženit. Začala jsem organizovat úprk. Nebylo to jednoduché, protože vždycky, když se napil, měla jsem doma peklo.
Chtělo to vymyslet nějak politicky. I při sexu jsem musela zavřít oči, bylo to nechutný, nechat na sebe vlézt člověka, kterého pomalu, ale jistě nenávidím. Pamatuju si přesně styk, po kterém jsem měla takový zvláštní pocit, seděla jsem ve sprše na zemi a nechávala stékat po mě tu horkou vodu (na antikoncepci jsem samozřejmě dávno neměla).
Přišel březen a já se rozhodla. Neměla jsem naftu, a tak jsem oznámila, že budu spát u rodičů, bydlí totiž ve městě, kde pracuji, tudíž můžu chodit pěšky. Nechala jsem ho v tom bytě, neměl ani na jídlo, ani na granule pro jeho psa, ale mě už to bylo jedno. Cejtila jsem, že už bude dobře, ale vyhráno jsem teda ještě neměla. Musela jsem mu říct, ať opustí můj byt, že už mu platit nic nebudu a že si nepřeju, aby mi plencal energie, na které nemám. Chvílema nechápal, ožíral se a ještě mi před sousedy dělal ostudu - co jsem se dověděla, protože jsem tam samozřejmě nebyla. Měla jsem tam ale docela drahý foťák a počítač celkem asi za 40 tisíc, tudíž jsme ho vylákali s kamarády do hospody a já měla čas to tam trošku „protřídit“. Na to konto, když to zjistil, mi vyměnil zámky. Pohrozila jsem, že už to takhle nejde a že to budu řešit s policií. Pak zbystřel, omluvil se a zámky vrátil. Pořád to byl kolotoč emocí, jednou děvka, podruhé zase ta nej, co tak miluje. 
Jednoho dne jsem to prostě nevydržela, když jsem měla jistotu, že je pryč a mám čas, vzala jsem tátu a šla vše odstěhovat. On pak přišel jen do prázdného bytu, kde měl připraven batoh, se kterým sem vlastně přijel. O týden později jsem bohužel zjistila, že jsem těhotná. Běžela jsem to říct mamce. Ta zkoprněla, ale já jí rychle vysvětlila, že to dítě nechci, že už mám i předoperační na potrat. To se odehrálo celkem rychlostí blesku. Byly tam sice dohady a hádky, že to dítě „K“ chce a že jsem vrah a že se o dítě postará atd. Ale to už jsem měla oči otevřené. Jasně, že mě to moc trápilo, ale viděla jsem, jak se dokáže postarat sám o sebe, natož o nás dva. 
Před zákrokem jsem to tak necítila. Nejhorší byl týden po zákroku, kdy jsem brečela při každém kroku, myslela na to dítě, které se mělo narodit. Napsala jsem mu dopis, vše jsem mu tam vysvětlila, dokonce jsem si i musela přiznat, že bych ho i z poloviny asi nenáviděla. Bylo to opravdu těžké.
Z dluhů jsem se nějak vytáhla, pomohla mi rodina i šéf v práci. Věděl vše, protože já moc na to, že se stydím, nejsem. Ať si myslí, že jsem pipina, ale pro mě to byla obrovská zkušenost, za kterou jsem ráda. Konečně jsem pochopila, že svého koně sice miluju, ale v životě existují mnohem lepší priority než mít tátu cowboye.
Nyní už od konce dubna (já vím, jsem supernaspídovaná) bydlím se svým nynějším partnerem, kterého bych nikdy nevyměnila. Je to sice cizinec, ale rozumím si s ním jako s nikým. Je tolerantní, pracovitý a ani nemyslím na to, že by se neuměl postarat o rodinu. On by pro rodinu dýchal.
Nyní jsem v 7+1tt a jsem moc šťastná, že mi toto vesmír dal. Jinak bych ty oči nikdy neotevřela a pořád bych cítila, že mě o něco ošidil, že mi nedal něco, co jsem si přála. Ale tak to nefunguje. To, co si nejvíce přejete, ať pozitivní věci či negativní (přání je pro vesmír i to, že si stěžujete - peníze, práce).
Já si v dopise na rozloučenou pro to mrně omlouvala a prosila, aby se co nejdříve vrátil, jen s jiným otcem a asi se tak stalo.
Díky za přečtení.
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 644
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 494
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 985
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 702
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 429
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1984
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1200
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2209
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 912
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 544
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
a přeju ať se vše tentokrát vydaří
jojo vesmír. 
pak to beru. zachovala bych se stejně
