Opičáci - 38. deníček
- Rodičovství
- fialka2
- 02.06.05 načítám...
Ahoj opičáci. Všechny vás musím pozdravit. Volám 3x hurá, ale zase po dlouhé době jsme zdraví. Tentokráte se nám objevili v „útrobách krom zlatého staphylokoka, moraxelly a branhamelly, ještě další zvěř, kterou jsme nenašla ani ve slovníku, takže jí nedokážu pojmenovat.
A ke všemu si ještě náš pan doktor zlomil ruku, takže nás ošetřovala zastupující paní doktorka, která to pojala komplexně. A tak jsme tentokrát dostali antibiotika do krku, do nosu i do očí. Tak jsme tu zvěř mlátili hlava nehlava a výsledek - jupííí jsme bez zvířátek.
Radostně jsme vykročili do jeslí, kde jsem dostala hned do ruky složenku. Och ta hrůza. Zatím to vypadá, že docela služně ty jesle sponzoruji, přestože naše účast není 100%, ale asi to tak má být. A je smutné, že ani v těchto případech, kdy skoro celý měsíc trávíme s nemocí doma nemám nárok na výplatu rodičovského příspěvku, přestože o své dítě pečuji řádně a celodenně. Bohužel jsem překročila „jejich hranici 5-ti dnů" tak nárok nemám.
Ale konec naříkání.
Měla jsem obavy jak to bude vypadat v pondělí ráno a jak bude Šimon stávkovat, že se mu nechce a jiné AKCE, ale opět překvapil. Hned jak jsme přišli k vrátkům dal se na úprk směrem ke dveřím, schody bral skoro po dvou a nahoře začal mlátit do dveří aby mu otevřely. A když jsme vešly do šatny, tak letěl bez převlečení hned do třídy. Ječel na celé kolo AUTOBUS a pořád si poskakoval a zajíkal se radostí. Bylo to docela srandovní i když na druhou stranu mi trošku zarazilo, že až takovouhle radost nemá když vidí nás!!!! Paní učitelky odpoledne hlásily, že celý den radostí lítal po třídě, v náručí držel autobus a nevěděl kde zastavit, kde si sednout. Jak byl rozlítaném, tak nemohl pomalu ani usnout, protože mu srdíčko tlouklo jak o život, ale nebyl ke zklidnění. Všechno jídlo snědl, jako kdybychom ho celou dobu drželi o hladu!!!!! No trošku jsem si připadala, že vlastně ke mně se má vrátit domu jako za trest. A že bych ho měla nechat v jeslích pořád. Kdyby to šlo????? Naštěstí druhý den se zklidnil a už bylo všechno podle řádu. Asi mu došlo, že už není potřeba takhle šílet, protože teď to bude každý den a tak o nic nepřijde. Ach jo - poděs jeden malej.
Jinak jste se tady rozpisovali o tom jak vaše dětičky začínají mluvit, což jsem nemohla moc komentovat, protože u nás nebylo nic jenom AUTO. A teď? Najednou z ničehož nic rozvázal a spustil. Sice nemá ještě takové hlášky, ale i tak všechno okomentuje a vždy zakončí s otazníkem a pohledem ke mně, jestli je to opravdu tak? Mámo? A tak jsem v tom až po uši i já a musím také pořád na něco odpovídat. A hlavně překládat, protože nikdo jiný nerozumí.
Nejroztomilejší ovšem je, jak začal říkat mám „Dena" a táta „Míša", ale o sobě pořád tvrdí „mimi" nebo si říká „Mone" v tomhle slově mu to „Š" vůbec nejde. Takže Šimon je mimi nebo mone.
Také už jsem měla tu čest vyslechnout si jak zopakoval mnou vyslovené slovíčko „dopr…" Si tak nenápadně jel autíčkem kolem a já v zápalu boje s šicím strojem utrousila to svoje..... a Šimon jel kolem autem a hned to zopakoval. Tak to jsme nechápala. Ale je to tak.
Tak milí opičáci a opičany, protože jsme původně plánovala poslat sice něco jiného a nevyšlo mi to neb jsem si soubor uložila někam a nemůžu ho najít, máte zde narychlo sesmolený náhradní deníček, abychom se nemusely hledat bůhví kde.
Přejeme vám moc a moc hezké dny a zase někdy AHOJ
Fialka a Šimonek.
Přečtěte si také
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 513
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 509
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 567
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 330
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 358
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...
Tchyně se doma nudí, ale vnoučka nepohlídá. Jí děti taky nikdo nehlídal, říká
- Anonymní
- 06.05.26
- 2692
Moje tchyně by mohla být naprosto ideální hlídací babička. S tchánem mají firmu, kterou už předali mladším, peněz mají dost a času taky. Chápu, že rádi cestují a užívají stáří plnými doušky. Ale...
Místo oběda psychologický výslech: Moje máma rozebrala mou holku na prvočinitele
- Anonymní
- 06.05.26
- 1785
Říká se, že matky mají na své syny jakýsi šestý smysl. Ten mámin je ale nastavený na režim „vyhledat a zničit“ jakoukoli ženu, která se ke mně přiblíží na méně než metr. Když jsem se rozhodl, že jí...
Pracuji jako uklízečka a můj dospívající syn se za mě stydí. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 06.05.26
- 935
Dlouhá léta jsem byla doma s dětmi na rodičovské. Máme tři děti a kvůli nejmladší dceři stále nemůžu nastoupit na plný úvazek někam do kanceláře. Je často nemocná, pořád běháme po doktorech a ze...
Máma září štěstím. Jenže její mladší partner skrývá tajemství, které znám jen já
- Anonymní
- 06.05.26
- 1814
Máma si v pětapadesáti letech našla milence, který je o dvacet let mladší než ona. Na tom by dnes nebylo nic divného, kdyby se ho nerozhodla seznámit se mnou. Jeden polibek a od té doby mám o čem...
Odnáším si drobnosti z obchodů a neumím přestat. Mám vyhledat pomoc?
- Anonymní
- 06.05.26
- 645
Kradu drobnosti, které si můžu bez problémů koupit. Nedělám to kvůli penězům, ale kvůli pocitu – adrenalinu, napětí a zvláštní radosti, která mi vydrží i několik dní. Pak ale přichází stud a...