Opičáci - 38. deníček
- Rodičovství
- fialka2
- 02.06.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj opičáci. Všechny vás musím pozdravit. Volám 3x hurá, ale zase po dlouhé době jsme zdraví. Tentokráte se nám objevili v „útrobách krom zlatého staphylokoka, moraxelly a branhamelly, ještě další zvěř, kterou jsme nenašla ani ve slovníku, takže jí nedokážu pojmenovat.
A ke všemu si ještě náš pan doktor zlomil ruku, takže nás ošetřovala zastupující paní doktorka, která to pojala komplexně. A tak jsme tentokrát dostali antibiotika do krku, do nosu i do očí. Tak jsme tu zvěř mlátili hlava nehlava a výsledek - jupííí jsme bez zvířátek.
Radostně jsme vykročili do jeslí, kde jsem dostala hned do ruky složenku. Och ta hrůza. Zatím to vypadá, že docela služně ty jesle sponzoruji, přestože naše účast není 100%, ale asi to tak má být. A je smutné, že ani v těchto případech, kdy skoro celý měsíc trávíme s nemocí doma nemám nárok na výplatu rodičovského příspěvku, přestože o své dítě pečuji řádně a celodenně. Bohužel jsem překročila „jejich hranici 5-ti dnů" tak nárok nemám.
Ale konec naříkání.
Měla jsem obavy jak to bude vypadat v pondělí ráno a jak bude Šimon stávkovat, že se mu nechce a jiné AKCE, ale opět překvapil. Hned jak jsme přišli k vrátkům dal se na úprk směrem ke dveřím, schody bral skoro po dvou a nahoře začal mlátit do dveří aby mu otevřely. A když jsme vešly do šatny, tak letěl bez převlečení hned do třídy. Ječel na celé kolo AUTOBUS a pořád si poskakoval a zajíkal se radostí. Bylo to docela srandovní i když na druhou stranu mi trošku zarazilo, že až takovouhle radost nemá když vidí nás!!!! Paní učitelky odpoledne hlásily, že celý den radostí lítal po třídě, v náručí držel autobus a nevěděl kde zastavit, kde si sednout. Jak byl rozlítaném, tak nemohl pomalu ani usnout, protože mu srdíčko tlouklo jak o život, ale nebyl ke zklidnění. Všechno jídlo snědl, jako kdybychom ho celou dobu drželi o hladu!!!!! No trošku jsem si připadala, že vlastně ke mně se má vrátit domu jako za trest. A že bych ho měla nechat v jeslích pořád. Kdyby to šlo????? Naštěstí druhý den se zklidnil a už bylo všechno podle řádu. Asi mu došlo, že už není potřeba takhle šílet, protože teď to bude každý den a tak o nic nepřijde. Ach jo - poděs jeden malej.
Jinak jste se tady rozpisovali o tom jak vaše dětičky začínají mluvit, což jsem nemohla moc komentovat, protože u nás nebylo nic jenom AUTO. A teď? Najednou z ničehož nic rozvázal a spustil. Sice nemá ještě takové hlášky, ale i tak všechno okomentuje a vždy zakončí s otazníkem a pohledem ke mně, jestli je to opravdu tak? Mámo? A tak jsem v tom až po uši i já a musím také pořád na něco odpovídat. A hlavně překládat, protože nikdo jiný nerozumí.
Nejroztomilejší ovšem je, jak začal říkat mám „Dena" a táta „Míša", ale o sobě pořád tvrdí „mimi" nebo si říká „Mone" v tomhle slově mu to „Š" vůbec nejde. Takže Šimon je mimi nebo mone.
Také už jsem měla tu čest vyslechnout si jak zopakoval mnou vyslovené slovíčko „dopr…" Si tak nenápadně jel autíčkem kolem a já v zápalu boje s šicím strojem utrousila to svoje..... a Šimon jel kolem autem a hned to zopakoval. Tak to jsme nechápala. Ale je to tak.
Tak milí opičáci a opičany, protože jsme původně plánovala poslat sice něco jiného a nevyšlo mi to neb jsem si soubor uložila někam a nemůžu ho najít, máte zde narychlo sesmolený náhradní deníček, abychom se nemusely hledat bůhví kde.
Přejeme vám moc a moc hezké dny a zase někdy AHOJ
Fialka a Šimonek.
Přečtěte si také
Učitelka nechala syna (6) na ulici bez dozoru. Pak se to snažila hodit na mě
- Anonymní
- 03.10.26
- 1886
Můj šestiletý syn začal chodit do první třídy. Bylo to pro nás velká změna a řešili jsme to už dlouho předtím, než do třídy opravdu vstoupil. Vždycky jsem navíc měla zakódováno, že paní učitelka je...
Toxický šéf očekává, že mu budu odepisovat i po večerech. Já jsem se ohradila
- Anonymní
- 03.10.26
- 897
Když jsem nastoupila do nové práce, chtěla jsem se osvědčit. První týdny jsem chodila domů pozdě, odpovídala na emaily večer a několikrát jsem pracovala i o víkendu. Nikdo mě k tomu přímo nenutil....
Máma plánuje Vánoce. Já se jen bojím, že už se jich nedožije
- Anonymní
- 03.10.26
- 901
Je září a moje máma už plánuje Vánoce. Sedíme spolu v kuchyni, ona si dolévá čaj a nadšeně mi vypráví, co všechno bychom letos mohli podniknout. Mluví o cukroví, návštěvách a dokonce o lyžování v...
Syn je tlusté dítě. Tchyně ho systematicky překrmuje a já na to nesmím nic říct
- Anonymní
- 03.10.26
- 984
Nikdy jsem nechtěla, aby měl můj syn pocit, že je s jeho tělem něco špatně. Jenže poslední dobou už jeho váhu řešíme s pediatričkou a doporučila nám trochu upravit jídelníček a hlavně dbát na...
Dcera mi omylem prozradila, že už není panna. Nemám z toho dobrý pocit
- Anonymní
- 03.10.26
- 5525
Jsou věci, o kterých rodič vlastně nechce vědět. A pak jsou věci, o kterých vědět chce, i když ho jejich zjištění trochu zaskočí. Přesně do té druhé kategorie patří informace, kterou mi dcera...
Bojím se! Jednou bude můj majetek spravovat otec mého dítěte
- Anonymní
- 02.10.26
- 1969
Když jsme se s bývalým partnerem rozešli, zůstala mi nemovitost, kterou jsem vlastnila ještě před naším vztahem. Vždycky jsem počítala s tím, že jednou bude patřit našemu dítěti. Brala jsem to jako...
Učitelka dceři poradila, ať mě neposlouchá. Doma z toho byla hádka
- Anonymní
- 02.10.26
- 2267
Dcera už je pomalu ve věku, kdy přichází první známky puberty. Doma už se dokáže ostře ohradit a čím dál víc mi dá zabrat, abychom se zbytečně nedostávaly do konfliktu. Je to pro mě těžké období,...
Jedna nečekaná věc, co u nás funguje na rýmu. Jsme happy celá rodina
- Anonymní
- 02.10.26
- 936
Podzim u nás doma znamená jediné. Jakmile začne být venku sychravo, někdo začne smrkat. Letos to odstartovala mladší dcera, během pár dní se přidala starší a nakonec jsem samozřejmě skončila s...
Dcera potřebuje sport. Kroužky ale mají i závody, kterých se dcera bojí
- Anonymní
- 02.10.26
- 825
Dcera má propadlé kotníčky a doktor nám řekl, že musí posílit hlavně střed těla a že se to dost možná samo srovná. Doporučil nám třeba tanec nebo gymnastiku, protože samotné cvičení doma je sice...
Tchyně mi mluvila do výchovy. Její synové přitom neumí ani uvařit vajíčka
- Anonymní
- 02.10.26
- 4875
Když mi tchyně začala radit, jak mám vychovávat svoje děti, snažila jsem se to brát s nadhledem. Říkala jsem si, že má zkušenosti a možná chce jen pomoct. Jenže po čase mi začalo docházet, že žena,...