Opičáci 41. deníček
- Rodičovství
- fialka2
- 29.06.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj holky, ahoj opičáci, no to je teda nekázeň, to vám povím. Ale docela jí chápu hezké počasí, hodně času stráveného na čerstvém horkém vzdoušku a pak s rozpařeným mozkem si jít zapařit ještě něco jiného k počítači se nechce. Ani se vám nedivím.
Já jsem občas nakoukla co se tady děje aby toho pak nebylo moc a hodně, ale tady skoro nikdo. Jenom vytrvalá Šárka pořád doráží a ne a ne aby něco sepsala sama. Viď????? Teto.
Jsem v práci na poslední tři dny a tak si to tady krásně vychutnávám. Požádala jsem si sociálku o výplatu rodičovského příspěvku - takže si zase budu dva měsíce užívat rodičovské DOVOLENÉ. Podle naši předběžných prvoplánů mám pocit, že ty dva měsíce utečou jako voda a za chvilku už se zase bude pomalu ochlazovat a začne zima. Fuj tajbl myšlenka co?
No a co nového v Šimonově?
Nechci to zakřiknout, ale samo se už stalo, takže se to možná zase na čas pokazí.
Hlásíme se také do řad těch přes den bezplínkáčů. Na spaní a na noc si to zatím nerisknu, ale přes den máme skoro 100% úspěšnost. Takže ťuk, ťuk, ťuk - i na nás došlo a do školky půjdeme bez plenky. JUPÍÍÍÍ. Možná někdo namítne no a co a že není čím se chlubit, ale já mám radost a tak se musím podělit.
Začínám tiše trpět při rozhovoru se Šimonem, protože mám velké problémy mu rozumět, ale vzhledem k tomu, že se slušně „rozkecal" tak mám pěknou honičku mu vše vysvětlit a na jeho otázky odpovědět.. A bude hůř. Také asi žádná novinka pro některé z vás, že? Ale já mám vlastně velkou výhodu, že jsme takhle pozadu skoro ve všem, protože si tady pročtu vaše reakce a pak mne to ani moc nepřekvapí, i když........
Naše slavné téma VZEK A VZDOR - to je prostě pořád NO COMMENT. Došlo to tak daleko, že mám po stěnách bytu nalepené výstřižky z novin, různé články a komentáře k tomuto tématu, abych to měla vždy po ruce a vždy na očích. A v batohu nosím pro změnu čerstvě zakoupenou knihu Po dobrém nebo po zlém. A je to marný, je to marný, je to marný. Slabou naději jsem nalezla v článku s názvem Je to spratek, co s ním, kde píšou, že toto období trvá zpravidla od 18-měsíců do 30 měsíců. Takže to snad jednou skončí, ale vzhledem k tomu, že skoro ve všem jsme „opožděný" a toto období začalo až někdy kolem dvou let, tak mám před sebou ještě docela dlouhou dobu.
Je to zvláštní, ale ve všech literaturách se většinou shodují na tom, že je třeba nechat dítě napospas svému vzteku, že se uklidní, když zjistí že to vlastně nikoho nezajímá, dalším doporučením je náhle a rychle změnit situaci při které došlo k tomuto výstupu a upoutat jeho pozornost něčím jiným. A ve většině případů - dle literatury - je klid. Ale u nás ne. A tímto se pro mne stává literatura zbytečnou, protože se hlouběji tímto nezabývá a nikde jsem se nedopátrala jak na tyto extrémy.
Už jsem vážně přemýšlela o tom, že problém jsem já a že si zajdu k lékaři pro nějaké tabletky na zklidnění a pak to bude lepší, ale...... A teď jeden skutečný příběh ze života, aneb:
JAK JSME S TAŤKOU TESTOVALI TRPĚLIVOST.
Normální den, od rána do pozdního odpoledne. Žádná scéna, žádný problém. Jen jsme si měli rozmyslet ten nákup, ten běžný nákup v obchodě. Když jsme přijížděli na parkoviště, žasla jsem nad tím, jak se Šimon radoval a jak si pokřikoval. Ale v okamžiku kdy jsme se dostali k místu kde se berou nákupní vozíky ho popadnul ten jeho STAV a super nálada se během vteřiny změnila na totální ZÁCHVAT. Chvilku jsme ho nechali bojovat s tím a diskutovali o něčem ve vzdálenosti asi tak 5 metrů od válejícího se Šimona. Pak jsem to zkusila na autíčka - čímž jsem ho ještě víc rozdráždila a tak se odplazil od nás ještě dál. No a tak jsme dál diskutovali s Michalem a pozorovali co na to okolí. Když v tom se to stalo. Nějaká nerudná paní ve věku +/- 40 let na Šimona spustila že se tady nesmí válet, rozkřikovala se kde jsou jeho rodiče a začala nám vysvětlovat jak s tímto máme naložit. Asi tak: seřezala bych ho ná:,–(ou od koštěte, protože tohle si ten parchant nesmí dovolit. A to neměla říkat, protože pak jsem se vytočila já a odvětila jsem jí, že klidně, ale že pak seřežu tou samou ná:,–(ou já jí, protože ani ona si tohle nesmí dovolit. Nejhorší nebo nejlepší bylo, že jsem byla naprosto klidná a mít tu ná:,–(u po ruce tak opravdu dostala!!!!! A paní začala svolávat všechny kolemjdoucí nakupující a přihlížející a začala řvát, že jsem jí napadla, že jsem jí ublížila, že jsem jí urazila a že na mne zavolá policii (což i udělala) a ječela, ječela a ječela - až z toho Šimon přestal řvát a vztekat se, vstal a přišel k nám. Viděl, že pozornost se zřejmě již netočí kolem něho, ale kolem někoho jiného. Tak jsme ho vzali do náruče a místo nákupu odkráčeli k autu. Ještě dlouho jsem slyšela paní ječet a možná že tam ječí ještě dnes, ani nevím jestli policie přijela nebo ne, protože konec příběhu už byl bez naší účasti. Z toho plyne ponaučení, že opravdu klid, trpělivost a náhlá změna situace NĚKDY opravdu zabere. Ale upřímně, tuto paní už potkat nechci ani v rámci „náhlé změny situace". Večer jsem se doma docela slušně zhroutila a opila, protože takovýchto zážitků člověk opravdu nezažije mnoho. Ale spíš mám strach z reakcí takovýchto lidiček.
Ale abych mu jenom nekřivdila. Je pravda, že TYTO obrvzteklé záchvaty má, ale jenom občas, tak 2× do týdne, jinak se to vždycky dá ustát a vysvětlit. A přitom se většina lidí shodne na tom, že Šimon je hodné dítko, ale to je právě ono. Říkám mu důvěrně Viking.
Tak toliko novinky ze Šimonova.
Mějte se krásně a někdy zase ahoj.
Fialka a stále vzteklý Šimonek
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 728
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 459
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 745
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 346
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 215
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18337
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2453
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2638
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2389
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1570
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....