Opičáci 41. deníček
- Rodičovství
- fialka2
- 29.06.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj holky, ahoj opičáci, no to je teda nekázeň, to vám povím. Ale docela jí chápu hezké počasí, hodně času stráveného na čerstvém horkém vzdoušku a pak s rozpařeným mozkem si jít zapařit ještě něco jiného k počítači se nechce. Ani se vám nedivím.
Já jsem občas nakoukla co se tady děje aby toho pak nebylo moc a hodně, ale tady skoro nikdo. Jenom vytrvalá Šárka pořád doráží a ne a ne aby něco sepsala sama. Viď????? Teto.
Jsem v práci na poslední tři dny a tak si to tady krásně vychutnávám. Požádala jsem si sociálku o výplatu rodičovského příspěvku - takže si zase budu dva měsíce užívat rodičovské DOVOLENÉ. Podle naši předběžných prvoplánů mám pocit, že ty dva měsíce utečou jako voda a za chvilku už se zase bude pomalu ochlazovat a začne zima. Fuj tajbl myšlenka co?
No a co nového v Šimonově?
Nechci to zakřiknout, ale samo se už stalo, takže se to možná zase na čas pokazí.
Hlásíme se také do řad těch přes den bezplínkáčů. Na spaní a na noc si to zatím nerisknu, ale přes den máme skoro 100% úspěšnost. Takže ťuk, ťuk, ťuk - i na nás došlo a do školky půjdeme bez plenky. JUPÍÍÍÍ. Možná někdo namítne no a co a že není čím se chlubit, ale já mám radost a tak se musím podělit.
Začínám tiše trpět při rozhovoru se Šimonem, protože mám velké problémy mu rozumět, ale vzhledem k tomu, že se slušně „rozkecal" tak mám pěknou honičku mu vše vysvětlit a na jeho otázky odpovědět.. A bude hůř. Také asi žádná novinka pro některé z vás, že? Ale já mám vlastně velkou výhodu, že jsme takhle pozadu skoro ve všem, protože si tady pročtu vaše reakce a pak mne to ani moc nepřekvapí, i když........
Naše slavné téma VZEK A VZDOR - to je prostě pořád NO COMMENT. Došlo to tak daleko, že mám po stěnách bytu nalepené výstřižky z novin, různé články a komentáře k tomuto tématu, abych to měla vždy po ruce a vždy na očích. A v batohu nosím pro změnu čerstvě zakoupenou knihu Po dobrém nebo po zlém. A je to marný, je to marný, je to marný. Slabou naději jsem nalezla v článku s názvem Je to spratek, co s ním, kde píšou, že toto období trvá zpravidla od 18-měsíců do 30 měsíců. Takže to snad jednou skončí, ale vzhledem k tomu, že skoro ve všem jsme „opožděný" a toto období začalo až někdy kolem dvou let, tak mám před sebou ještě docela dlouhou dobu.
Je to zvláštní, ale ve všech literaturách se většinou shodují na tom, že je třeba nechat dítě napospas svému vzteku, že se uklidní, když zjistí že to vlastně nikoho nezajímá, dalším doporučením je náhle a rychle změnit situaci při které došlo k tomuto výstupu a upoutat jeho pozornost něčím jiným. A ve většině případů - dle literatury - je klid. Ale u nás ne. A tímto se pro mne stává literatura zbytečnou, protože se hlouběji tímto nezabývá a nikde jsem se nedopátrala jak na tyto extrémy.
Už jsem vážně přemýšlela o tom, že problém jsem já a že si zajdu k lékaři pro nějaké tabletky na zklidnění a pak to bude lepší, ale...... A teď jeden skutečný příběh ze života, aneb:
JAK JSME S TAŤKOU TESTOVALI TRPĚLIVOST.
Normální den, od rána do pozdního odpoledne. Žádná scéna, žádný problém. Jen jsme si měli rozmyslet ten nákup, ten běžný nákup v obchodě. Když jsme přijížděli na parkoviště, žasla jsem nad tím, jak se Šimon radoval a jak si pokřikoval. Ale v okamžiku kdy jsme se dostali k místu kde se berou nákupní vozíky ho popadnul ten jeho STAV a super nálada se během vteřiny změnila na totální ZÁCHVAT. Chvilku jsme ho nechali bojovat s tím a diskutovali o něčem ve vzdálenosti asi tak 5 metrů od válejícího se Šimona. Pak jsem to zkusila na autíčka - čímž jsem ho ještě víc rozdráždila a tak se odplazil od nás ještě dál. No a tak jsme dál diskutovali s Michalem a pozorovali co na to okolí. Když v tom se to stalo. Nějaká nerudná paní ve věku +/- 40 let na Šimona spustila že se tady nesmí válet, rozkřikovala se kde jsou jeho rodiče a začala nám vysvětlovat jak s tímto máme naložit. Asi tak: seřezala bych ho ná:,–(ou od koštěte, protože tohle si ten parchant nesmí dovolit. A to neměla říkat, protože pak jsem se vytočila já a odvětila jsem jí, že klidně, ale že pak seřežu tou samou ná:,–(ou já jí, protože ani ona si tohle nesmí dovolit. Nejhorší nebo nejlepší bylo, že jsem byla naprosto klidná a mít tu ná:,–(u po ruce tak opravdu dostala!!!!! A paní začala svolávat všechny kolemjdoucí nakupující a přihlížející a začala řvát, že jsem jí napadla, že jsem jí ublížila, že jsem jí urazila a že na mne zavolá policii (což i udělala) a ječela, ječela a ječela - až z toho Šimon přestal řvát a vztekat se, vstal a přišel k nám. Viděl, že pozornost se zřejmě již netočí kolem něho, ale kolem někoho jiného. Tak jsme ho vzali do náruče a místo nákupu odkráčeli k autu. Ještě dlouho jsem slyšela paní ječet a možná že tam ječí ještě dnes, ani nevím jestli policie přijela nebo ne, protože konec příběhu už byl bez naší účasti. Z toho plyne ponaučení, že opravdu klid, trpělivost a náhlá změna situace NĚKDY opravdu zabere. Ale upřímně, tuto paní už potkat nechci ani v rámci „náhlé změny situace". Večer jsem se doma docela slušně zhroutila a opila, protože takovýchto zážitků člověk opravdu nezažije mnoho. Ale spíš mám strach z reakcí takovýchto lidiček.
Ale abych mu jenom nekřivdila. Je pravda, že TYTO obrvzteklé záchvaty má, ale jenom občas, tak 2× do týdne, jinak se to vždycky dá ustát a vysvětlit. A přitom se většina lidí shodne na tom, že Šimon je hodné dítko, ale to je právě ono. Říkám mu důvěrně Viking.
Tak toliko novinky ze Šimonova.
Mějte se krásně a někdy zase ahoj.
Fialka a stále vzteklý Šimonek
Přečtěte si také
„Prsa ti udělají nový! A na pojišťovnu!“
- PenelopaW
- 14.10.26
- 164
Tak tuhle větu už nikdy nevyslovím nahlas. Je veliký rozdíl mezi plastickou operací estetickou a mezi rekonstrukcí prsu.
Naše manželství skončilo po roce. Stačila jedna chyba a přišla jsem o všechno
- Anonymní
- 14.10.26
- 293
Petr byl mužem mých snů. Když jsme se brali, byla jsem přesvědčená, že to bude navždy. Předtím jsme spolu chodili skoro čtyři roky a já si byla jistá, že jsme si souzení. Jenže ani ne po roce byl...
Manželka začala dostávat časté zprávy ze školky. Nechtěla mi říct proč
- Anonymní
- 14.10.26
- 265
Nejdřív jsem si toho skoro nevšiml. Manželce začaly chodit večer zprávy ze školky a já předpokládal, že jde o nějaké organizační věci. Výlet, platba za divadlo, změna času vyzvedávání. Jenže...
Nesnáším hlasovky! Kolegyně mi místo předávky práce posílá téměř podcasty
- Anonymní
- 14.10.26
- 136
Poslouchat devítiminutovou hlasovku plnou odboček, štěkání psa a neustálých změn je pro mě osobní očistec. Zvlášť když jde o předávání pracovní směny, kde záleží na každém detailu. Vážně si v...
Tohle byl první díl StarDance. Kvůli manželově blbosti jsem ji prošvihla
- Lucinda.pavlicek
- 14.10.26
- 149
Neděle odpoledne a já už jsem doslova na trní. Po roce začíná nová série Stardance. Prožívám tenhle televizní svátek snad ještě víc než volby do senátu. I ty v naší rodině rezonují, ale u této...
Tchyně mě před dítětem napadla. Nevím, jestli ji ještě někdy pustím přes práh
- Anonymní
- 13.10.26
- 8908
Na začátek bych ráda vysvětlila, že moje tchyně je hodně specifická a složitá osobnost. Dlouho jsem si říkala, že některé její poznámky a zásahy do našeho života prostě musím přejít. Je to přece...
Přes rok jsem s nikým nespala. Zjistila jsem, že mi to tak vlastně vyhovuje
- Anonymní
- 13.10.26
- 1485
Když se mě kamarádky zeptají, kdy jsem naposledy s někým spala, řeknu, že je to už víc než rok. Některé na mě koukají, jestli jsem vlastně normální. A já se přitom usmívám. Ačkoliv je mi teprve 25...
Je to sport pro chlapy. Dcera začala boxovat, ale já se o ni příliš bojím
- Anonymní
- 13.10.26
- 486
Nikdy by mě nenapadlo, že právě moje dcera začne chodit na box. Když jsem si představovala její kroužky, měla jsem v hlavě spíš tanec, gymnastiku nebo nějaký výtvarný kurz. Rozhodně ne rukavice a...
Bývalý mi poslal účet za náš vztah. Prý už má na vlastního syna předplaceno
- Anonymní
- 13.10.26
- 2434
Když jsem od Petra odcházela, bála jsem se hlavně toho, jak všechno zvládnu sama. Nájem, účty, práce a péče o syna. Ani ve snu by mě nenapadlo, že mi muž, se kterým jsem strávila osm let, jednou...
Chtěla jsem, aby prvňačka snědla oběd. Matka na mě druhý den naběhla
- Anonymní
- 13.10.26
- 2645
Jsem učitelka na prvním stupni na malé vesnické škole. Učit je moje celoživotní poslání, prošly mi rukama generace dětí a svou práci jsem vždycky milovala. Jenže v poslední době mám čím dál častěji...