Opičáci 33. deníček
- Ostatní
- fialka2
- 26.04.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj holky a opičáci, tak zdravíme v novém týdnu ze Šimonova. Máme krásné počasí, sluníčko, teplíčko a tak už by snad i ty choroby mohly odkráčet někam. Jenže to by nebylo aby se u nás něco nedělo. A tak se také stalo, že jsme při nedávné prohlídce u našeho pana doktora dostali doporučení na alergologické vyšetření. Už jste to někdo z vás absolvoval, opičáci? Pan doktor pravil, máma alergik, táta alergik tak Šimone tebe to čeká asi také. Jen bylo třeba zjistit co a která to vlastně je.
A tak jsem nejprve sháněla hodného dětského alergologa, když se zadařilo tak jsem se objednala a po několika týdnech čekání se stalo.
Bez příprav jsme tam vletěli s tím, že alergologické vyšetření u dvouletého dítěte je formou pohovoru a že z toho vyvodí pravděpodobnost alergie na to a to. Ale ouha.
Dle mého dojmu naprosto dokonalá paní doktorka mi dokonale vysvětlila situaci a stav a oznámila, že jediný způsob jak alergii vyloučit je odběr krve!!!!!! Že mám možnost odmítnou Šimona při tom držet, že si zavolají sestřičku na to. Tak to jsem nechtěla a tak mi opět dokonale vysvětlila jak a kde ho držet, jak silně ho tisknout a co dělat. Chudák nic netušící Šimon si zatím maloval fixou vedle papíru na podlahu své krasokresby. Sestra připravila vše potřebné, jehly, zkumavky, buničinu, podložku a pak jsme čaply Šimona a šlo se na věc. Já jsem seděla, protože mám tendence při odběru krve omdlévat a na klíně držela Šimona v šachu. Při pohledu na tu tlustou jehlu a tu hubenou Šimonkovu ruku se mi chtělo omdlít. První marné hledání žíly a první vpich do ruky NIC. Druhý pokus na hřbetu dlaně, druhý vpich NIC. Myslela jsem že je po mně. Šimon ječel jako šílenej. Já ho držela tak silně že jsem měla pocit že ho rozdrtím, ale jinak to nešlo. Doktorka začala hledat žílu na hlavě (údajně z žíly na hlavičce se dělá odběr krve malým miminkám) a já myslela že tohle teda bude můj konec. Snažila jsem se jí tu hlavu vymluvit, ať zkusí ještě jednou tu ruku. Naštěstí i jí se do toho moc nechtělo, protože na tu hlavičku by potřebovala opravdu naprostej klid jinými slovy - narkózu. A tak šla hledat žílu na druhou ruku. Když zajela ta hnusná jehla do ruky tak jsem se modlila aby už začala ta krev téct a po chvilce (nevím jak to nazvat, ale vypdalo to jako když se snažíte najít klíčem vhodnou polohu pro odemykání…) se konečně krev objevila. HURÁAA jsem zakřičela já i doktorka. A ječící Šimon z toho přestal brečet a koukal co mu to kape z ruky. Chvilku byl bez pláče, ale pak začal nanovo. Já jsem ho držela tak silně, že se opravdu ani nepohnul. A tak začalo kapání do 3 nechutně velkých zkumavek a přestože nebyly ještě plné, sestra zavolala že už jí to stačí aby jsme mu chudínkovi dali už pokoj.
Když jsem potom Šimona uvolnila, tak málem upadl. Byl celej zanudlovanej, uslintanej, uslzenej a ruku zkrvavenou. Byl smutnej, přepadle, ale brečet už ani moc nemohl, jenom vzlykal nešťastně. Dostali jsme za odměnu já pochvalu za statečnost a Šimon obrázek s autíčkem. Ještě ho měly!!!!!! Tím si šplhly.
Teď musíme tři týdny počkat na výsledek.
Ale finále? Když se zjistí, že je alergickej na něco, tak s léčbou jako takovou se může začínat u dětí starší pět let!!!! Do té doby se dá alergie tlumit různýma tabletkama a kapičkama. Říkala jsem si, že jsem teda také mohli počkat na pozdější dobu, ale na druhou stranu - máme to za sebou. A kdyby něco aspoň už mne to nepřekvapí a budu připravená.
Druhý den se mu na ruce udělala modřina jako blázen a musela jsem v jeslích vysvětlovat co se stalo aby neměli pocit že ho třeba mlátíme!!!!!
A aby mne ta alergie naštvala ještě více, tak vám ještě napíšu další příběh alergika, který se stal pro svoji zdravotní pojišťovnu obtížným.
Jedná se koho jiného než o mne. Jsem u jedné nejmenované zdravotní pojišťovny už od začátku, poctivě si platím své zdravotní pojištění a protože nemarodím tak si říkám, proč by mi nemohli přispět na plavání se Šimonem a antikoncepci. A tak jsem si požádala o refundaci. No jenže do loňského roku to šlo bez problému. Formulář, doklady a do měsíce byly peníze na účtu. A od ledna letošního roku v tého nejmenované pojišťovně vymysleli nový Kreditní systém, kde pojištěnci sbírají body za to že chodí na preventivní prohlídky a jinak neobtěžují lékaře a nemarodí!!!!! Což jsem si myslela že jsem i já. Omyl děvče. Když jsem pořád čekala až mi konečně pošlou dopísek s tím, že jsem mezi vyvolenými a že jsem zařazena do tohot systému a ono pořád nic, tak jsem se ozvala. A jedna milá paní..... mi sdělila něco, co jsem dva dny nemohla rozchodit. Jednoduše nebyla jsem zařazena do Kreditního systému neboť moje náklady na zdravotní péči jsou příliš vysoké a já tímto musím využívat solidarity ostatních pacientů a ostatní pacienti doplácejí na moji léčbu!!!! Dva dny jsem z toho byla fakt hotová, než jsem se vzpamatovala, nechala jsem si vyčíslit své náklady na léčbu a padla mi čelist. Mé náklady převyšují jejich hranici o pouhých dvě stě KČ, ale prostě převyšují. I když o tohle ani nejde. Jde o to, že i když člověk k doktorům nechodí, nemarodí, neválí se po špitálech, ale má prostě jenom alergii tak je pro svoji zdravotní pojišťovnu obtížný protože............ Vytočilo mne to natolik, že jsem sedla sepsala milé paní dopis a teď čekám že mne buď vyloučí z registru pojištěnců a nebo aspoň něco vysvětlí.
Tak toliko k alergiím. Je to bohužel smutný, ale tahle nemoc - nenemoc, která je naprosto běžná, obtěžuje každého čtvrtého človíčka je tak drahou a nákladnou záležitostí!!!!!!!! A to nejen pro zdravotní pojišťovnu,a le i pro mne samotnou, protože velkou většinu léků a vakcin si platím hotově já sama, tak pozor!!!!!
No a to je snad všechno. Trošku neveselé téma, ale naprosto ze života. Věřím že jsou horší věci a horší vyšetření a horší nemoce a úrazy a já nevím co všechno. Ale pro každého je vždycky to nejhorší právě to co se děje teď a jen a jen sobě samému. V našem případě teď spíš těm našim opičákům a prťouskům.
Tak na veselou notu AHOOOJ
Fialka a „statečný“ Šimon
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 1862
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 1055
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 774
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 494
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 413
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2290
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3081
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2550
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 935
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1291
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Dneska na emiminu bydlím:-), ne holky, Vojta spí, já výjimečně nepotřebuji žehlit, uklízet, tak si serfuji. Šimona lituju, s tím odběrem na hlavě si to pamatuju z porodnice, že kromě mimina s příšerně šišatou hlavou mi ho přinesli s parádní modřinou, měl vysokou žloutenku, tak na něj 48 hodin svítili a nosili mi ho jen na kojení, já pojala podezření, že jim upadl cestiou, tak jsem ztropila vyšetřovací scénu, až mi zavolali pediatra, aby to hysterické šestinedělce bez dítěte u sebe vysvětlil.
Fialko, Tvoje pojišťovna je NO COMMENT. Máš zjištěno, jestli by Tě takhle hnusně vyf…li i u jiné?
Dej vědět, co Ti paní odepsala.
Jolka