Pátrání
- O životě
- Jadala
- 22.02.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Kterak jsem vymýšlela vhodný dárek.
Vyžíváte se ve vymýšlení dárků pro vaše blízké, nebo máte z této činnosti osypky?
Bez mučení se přiznávám, že nepatřím ani do jedné z výše uvedených skupin. Ráda své milované obdarovávám, když vidím, že jsem se trefila do vkusu dotyčné osoby, moje srdce zaplesá. Na druhou stranu, vymýšlet neotřelé dárky, dá čím dál tím větší práci. Studna nápadů povážlivě vysychá.
V nedávné době oslavila moje maminka významné životní jubileum. Chtěla jsem se blýsknout a obdarovat ji něčím opravdu originálním. Jenže inspirace ne a ne přijít. Žádná z mých snah dozvědět se, co by mamku potěšilo, nevedla ke kýženému cíli. Pořád jsem slyšela jen: „Nic nepotřebuji, vše mám.“ Můj mozek pracoval naplno, jak jen toho je po šesti letech na rodičovské dovolené schopen.
Věděla jsem, že maminka by měla určitě velkou radost z jakéhokoliv výrobku od vnoučat, případně z jejich fotky. Ale těch už má doma tolik, že by s nimi mohla vytapetovat celý byt. Na cestu kolem světa zase nestačí mé bankovní konto, tak co s tím?
Po několika týdnech marného dumání mou hlavou projela spásná myšlenka. Napadlo mě, že jsme před několika lety našli v pozůstalosti po babičce spoustu rodných, oddacích i úmrtních listů, a pustili se tenkrát do pátrání po našich předcích. Matriky v té době však ještě nebyly digitalizované. Počáteční nadšení nás proto záhy opustilo, nechtělo se nám cestovat po archivech. Dnes již však spousta materiálů digitalizovaných je, člověk tak může studovat on-line z pohodlí domova. Měla jsem jasno „Sestavím mamince rodokmen, uvidím, kam až se dostanu.“
Táta se stal mým komplicem, dostal za úkol nenápadně uzmout zmíněné dokumenty a co možná nejdříve je dopravit na místo činu – tedy ke mně domů.
Každý den mi volal celý rozčilený, že vůbec netuší, kam je mohla máma schovat, že jsem si větší kravinu snad ani vymyslet nemohla a že už ho to hledání ale vůbec nebaví a raději by po příchodu z práce pěstoval ležing, než šplhal jako veverka po skříních.
Za pár dnů volal opět. Z tónu jeho hlasu jsem okamžitě pochopila, že konečně uspěl. V nejbližším možném termínu mi materiály přivezl a já se mohla pustit do mravenčí práce. Hodiny a hodiny jsem se prokousávala matričními záznamy a pronikala tak stále hlouběji do minulosti. Generace míjela generaci a já s údivem zjistila to, že značná část předků pochází z kraje vzdáleného od místa mého bydliště zhruba padesát kilometrů. Z kraje, který mě od dětství neskutečně přitahoval a který jsem si zamilovala hned, jak jsem ho poprvé uviděla, aniž bych tenkrát tušila, že v něm mám své kořeny.
Překvapilo mě, jak podrobné jsou dávné matriční záznamy. Když jsem se s velkým úsilím prokousala starými typy písma, otevřely se přede mnou osudy mých předků jako nádherné starodávné dveře. Ocitla jsem se v roce 1748, o osm generací nazpět, bylo to celé tak fascinující.
V dokumentech se dala nalézt i čísla popisná domů, v nichž moji předci zahájili svoji pouť na tomto světě, i těch, kde se se životem rozloučili.
Zatoužila jsem vypravit se do oněch míst, nasát jejich atmosféru. Jelikož mám manžela, který se snaží splnit každé mé přání, byť by bylo sebehloupější, hned nabídl, že až počasí a volno v práci dovolí, můžeme si udělat malý výlet.
Opsala jsem si čísla domů a netrpělivě čekala, až přijde den D. Můj seznam čítal čtyři vesničky a šest příbytků.
Úspěch se dostavil, na vlastní oči jsem spatřila domy, v nichž trávili své životy moji dávní příbuzní. Říkala jsem si: „Ještě, že s sebou máme děti, jinak by si lidé mohli myslet, že jsme zloději obhlížející si rajón.“
U posledního domu na mě čekala opravdová třešinka na dortu. Když jsme stáli kousek od něj, z vrátek zrovna vycházel starší muž, na cizince v oněch místech zřejmě moc často nenarazí.
Dal se s námi do řeči, ptal se, zda něco nebo někoho hledáme. Protože působil na první pohled sympaticky, seznámila jsem ho s účelem našeho výletu. Jaké bylo mé překvapení, když mi sdělil, že nese stejné příjmení, jako můj 7× pra-dědeček, jež se v tom domě v roce 1748 narodil. Našla jsem potomka jeho bratra. Pán byl nadšený stejně jako já, neboť i on před pár lety pátral po svých předcích. Vyměnili jsme si naše poznatky a obohatili tak své rodokmeny.
Dodnes nemůžu uvěřit, že má maličkost stála na místě, kde spatřil světlo světa nejstarší předek, kterého jsem zatím byla schopna dohledat. Byl to úžasný výlet se skvělou tečkou.
Spoustu času zabrala následná kresba rodokmenu, neboť mi nebylo dáno do vínku nadání výtvarné, ba ani geometrické, ale dřina se vyplatila. Maminku dárek nadchnul do té míry, že si ho nechala zarámovat a teď jí zdobí stěnu v obývacím pokoji, má čestné místo mezi fotkami vnuků a vnuček.
Když mi zbyde volná chvilička, pokračuji v bádání, genealogie mě totiž opravdu chytla.
Přečtěte si také
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 2781
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 1910
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 3466
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 12462
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 929
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
Kolegové mě pozvali na rozlučku. Až tam jsem zjistila, že dostávám výpověď
- Anonymní
- 06.11.26
- 7184
Ještě v pátek ráno jsem si myslela, že mám v práci skvělé vztahy a že si mě kolegové váží. Večer mě pozvali na společnou rozlučku, koupili mi dárek a objednali stůl v restauraci. Jenže já netušila,...
Manžel si pustil to odporné video přímo před naší dcerou. Chci utéct
- Anonymní
- 06.11.26
- 3116
Život vás občas srazí na kolena způsobem, o kterém se vám nesnilo ani v těch nejtemnějších nočních můrách. Jsou situace, kdy se díváte na člověka, s nímž sdílíte domácnost, a v šoku si uvědomujete,...
Dcera dostala v Lidlu hysterák. Lidé na mě koukali, jako bych za to mohla
- Anonymní
- 06.11.26
- 1540
„Jsi ta nejhorší maminka na světě!“ zařvala na mě moje pětiletá dcera uprostřed Lidlu a vzápětí sebou praštila o zem. V tu chvíli se otočila snad polovina obchodu. Já stála s košíkem v ruce, v němž...
Muž odmítá kroužky, já tlačím své ambice. Kdo zachrání mého staršího syna?
- Anonymní
- 06.11.26
- 1476
Mateřství je neustálý boj mezi tím, kým bychom chtěli, aby naše děti byly, a kým ony ve skutečnosti jsou. Nejvíc bolí, když si uvědomíte, že svým vlastním tlakem možná křivíte osudy těch, které...
Chůvě jsem dával 300 korun za hodinu. Syn mi ukázal, co si má k večeři zalít
- Anonymní
- 06.11.26
- 2495
Syn přede mě položil kelímek instantních nudlí a zeptal se, jestli mu ho zaleju stejně jako Klára. Bylo půl osmé večer, zrovna jsem přišel z odpolední a žena měla službu ještě do rána. V lednici...
za denicek, darek a trpělivost 
hezký den 
dostali jsme se až k předkům ze Sardinie, zjistili, ze tam zije jeste velmi pocetna rodina stale nesouci ono puvodni prijmeni, ze je to dokonce nejstarsi rodina světa a maminky bratranec se tam vydal na pruzkumnou misi 
. Být maminkou, tak coby praštěná archivářka ocením i informace o tom, jak sestavování proběhlo, včetně popisu výletu a fotografií oněch budov, popř. výlet do dědin, kde předkové žili 
Dokonce jsme v ramci toho zajezdu tehdy navstivili i město, odkud pochazel jeho dedecek a mel hroznou radost, kdyz jsme mu odtamtud poslali pohled 