Pátrání
- O životě
- Jadala
- 22.02.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Kterak jsem vymýšlela vhodný dárek.
Vyžíváte se ve vymýšlení dárků pro vaše blízké, nebo máte z této činnosti osypky?
Bez mučení se přiznávám, že nepatřím ani do jedné z výše uvedených skupin. Ráda své milované obdarovávám, když vidím, že jsem se trefila do vkusu dotyčné osoby, moje srdce zaplesá. Na druhou stranu, vymýšlet neotřelé dárky, dá čím dál tím větší práci. Studna nápadů povážlivě vysychá.
V nedávné době oslavila moje maminka významné životní jubileum. Chtěla jsem se blýsknout a obdarovat ji něčím opravdu originálním. Jenže inspirace ne a ne přijít. Žádná z mých snah dozvědět se, co by mamku potěšilo, nevedla ke kýženému cíli. Pořád jsem slyšela jen: „Nic nepotřebuji, vše mám.“ Můj mozek pracoval naplno, jak jen toho je po šesti letech na rodičovské dovolené schopen.
Věděla jsem, že maminka by měla určitě velkou radost z jakéhokoliv výrobku od vnoučat, případně z jejich fotky. Ale těch už má doma tolik, že by s nimi mohla vytapetovat celý byt. Na cestu kolem světa zase nestačí mé bankovní konto, tak co s tím?
Po několika týdnech marného dumání mou hlavou projela spásná myšlenka. Napadlo mě, že jsme před několika lety našli v pozůstalosti po babičce spoustu rodných, oddacích i úmrtních listů, a pustili se tenkrát do pátrání po našich předcích. Matriky v té době však ještě nebyly digitalizované. Počáteční nadšení nás proto záhy opustilo, nechtělo se nám cestovat po archivech. Dnes již však spousta materiálů digitalizovaných je, člověk tak může studovat on-line z pohodlí domova. Měla jsem jasno „Sestavím mamince rodokmen, uvidím, kam až se dostanu.“
Táta se stal mým komplicem, dostal za úkol nenápadně uzmout zmíněné dokumenty a co možná nejdříve je dopravit na místo činu – tedy ke mně domů.
Každý den mi volal celý rozčilený, že vůbec netuší, kam je mohla máma schovat, že jsem si větší kravinu snad ani vymyslet nemohla a že už ho to hledání ale vůbec nebaví a raději by po příchodu z práce pěstoval ležing, než šplhal jako veverka po skříních.
Za pár dnů volal opět. Z tónu jeho hlasu jsem okamžitě pochopila, že konečně uspěl. V nejbližším možném termínu mi materiály přivezl a já se mohla pustit do mravenčí práce. Hodiny a hodiny jsem se prokousávala matričními záznamy a pronikala tak stále hlouběji do minulosti. Generace míjela generaci a já s údivem zjistila to, že značná část předků pochází z kraje vzdáleného od místa mého bydliště zhruba padesát kilometrů. Z kraje, který mě od dětství neskutečně přitahoval a který jsem si zamilovala hned, jak jsem ho poprvé uviděla, aniž bych tenkrát tušila, že v něm mám své kořeny.
Překvapilo mě, jak podrobné jsou dávné matriční záznamy. Když jsem se s velkým úsilím prokousala starými typy písma, otevřely se přede mnou osudy mých předků jako nádherné starodávné dveře. Ocitla jsem se v roce 1748, o osm generací nazpět, bylo to celé tak fascinující.
V dokumentech se dala nalézt i čísla popisná domů, v nichž moji předci zahájili svoji pouť na tomto světě, i těch, kde se se životem rozloučili.
Zatoužila jsem vypravit se do oněch míst, nasát jejich atmosféru. Jelikož mám manžela, který se snaží splnit každé mé přání, byť by bylo sebehloupější, hned nabídl, že až počasí a volno v práci dovolí, můžeme si udělat malý výlet.
Opsala jsem si čísla domů a netrpělivě čekala, až přijde den D. Můj seznam čítal čtyři vesničky a šest příbytků.
Úspěch se dostavil, na vlastní oči jsem spatřila domy, v nichž trávili své životy moji dávní příbuzní. Říkala jsem si: „Ještě, že s sebou máme děti, jinak by si lidé mohli myslet, že jsme zloději obhlížející si rajón.“
U posledního domu na mě čekala opravdová třešinka na dortu. Když jsme stáli kousek od něj, z vrátek zrovna vycházel starší muž, na cizince v oněch místech zřejmě moc často nenarazí.
Dal se s námi do řeči, ptal se, zda něco nebo někoho hledáme. Protože působil na první pohled sympaticky, seznámila jsem ho s účelem našeho výletu. Jaké bylo mé překvapení, když mi sdělil, že nese stejné příjmení, jako můj 7× pra-dědeček, jež se v tom domě v roce 1748 narodil. Našla jsem potomka jeho bratra. Pán byl nadšený stejně jako já, neboť i on před pár lety pátral po svých předcích. Vyměnili jsme si naše poznatky a obohatili tak své rodokmeny.
Dodnes nemůžu uvěřit, že má maličkost stála na místě, kde spatřil světlo světa nejstarší předek, kterého jsem zatím byla schopna dohledat. Byl to úžasný výlet se skvělou tečkou.
Spoustu času zabrala následná kresba rodokmenu, neboť mi nebylo dáno do vínku nadání výtvarné, ba ani geometrické, ale dřina se vyplatila. Maminku dárek nadchnul do té míry, že si ho nechala zarámovat a teď jí zdobí stěnu v obývacím pokoji, má čestné místo mezi fotkami vnuků a vnuček.
Když mi zbyde volná chvilička, pokračuji v bádání, genealogie mě totiž opravdu chytla.
Přečtěte si také
Nesnáším letošní počasí. Nejdřív vedro k padnutí, teď mají přijít lijáky
- Anonymní
- 04.09.26
- 999
Jestli je něco, na co jsem letos nadávala snad víc než na cokoli jiného, pak je to počasí. Celé léto jsme čekali, kdy konečně zaprší. Když už pršet začalo, většinou přišla taková bouřka, že jsem...
Školková angličtina za 10 tisíc? Odmítla jsem platit a učitelka zuří
- Anonymní
- 04.09.26
- 7836
Sníst ranní rohlík, obléknout dvě věčně se hemžící holčičky, dorazit do naší malé vesnické školky včas a pak honem do práce. Není to vždycky jednoduché, ale tuhle školku prostě miluju. Rodinná...
Dcera mě pozvala na víkend. Až na místě jsem zjistila, kolik mě to bude stát
- Anonymní
- 04.09.26
- 26546
K šedesátinám jsem od dcery dostala krásný dárek. Alespoň jsem si to tehdy myslela. V obálce byla rezervace na prodloužený víkend v malém penzionu v jižních Čechách. Měla jsem jet já, dcera s...
Až když jsem na týden odjela, zjistila jsem, že manžela nemusím furt kontrolovat
- Anonymní
- 04.09.26
- 7102
Dlouhá léta jsem měla pocit, že kdybych na chvíli přestala fungovat, naše domácnost se rozpadne. Můj muž přitom není neschopný. V práci vede lidi, umí vyřešit spoustu problémů a poradí si i s...
Kolegové se vracejí z homeofficu do kanceláře. Cítím nepříjemnou změnu
- Anonymní
- 04.09.26
- 3633
Ve vzduchu je od minulého školního roku vyhazov zaměstnanců. Nikdo nám před prázdninami sice nic neřekl, ale informace mezi lidmi kolovaly jako horký brambor. Teď jsme všichni zpátky a lidi jsou na...
Syn chce nosit šaty. Manžel tvrdí, že z něj dělám terč posměchu
- Anonymní
- 03.09.26
- 1711
Synovi je pět a nejraději si doma obléká modré šaty s hvězdami, které původně patřily jeho sestřenici. Pro něj jsou to prostě krásné šaty na hraní. Manžel ale tvrdí, že ho nechávám zajít moc daleko...
Není nám ani 25 let a žijeme bez sexu. Přítel tvrdí, že je všechno v pořádku
- Anonymní
- 03.09.26
- 3954
Seděla jsem na gauči, prohlížela si naše fotky z letního čundru a v krku se mi dělal knedlík. Na fotkách jsme vysmátí, objetí a vypadáme jako ten nejšťastnější pár pod sluncem. A my vlastně šťastní...
Se začátkem školního roku jsem jako kouzelným proutkem upadla do deprese
- Anonymní
- 03.09.26
- 3428
Vlastně vůbec nevím, jak se to stalo, když jsem se na to celé léto těšila jak na smilování. Být o prázdninách velkou část s dětmi doma na homeoffice je opravdu náročné. Teď ale zjišťuju, že mi...
Dcera šla do první třídy s dvěma kamarádkami. Jako jedinou ji dali do jiné třídy
- Anonymní
- 03.09.26
- 11943
Dcera šla letos do první třídy. Dlouho jsme ve škole lobovali, že chce jít se svými kamarádkami ze školky do stejné třídy. Ze školy nám přišla jediná zpráva: budeme dělat, co bude v našich silách....
Máma chtěla vyhodit starý cibulák po babičce. Dodnes jí to nemůžu odpustit
- Anonymní
- 03.09.26
- 3911
Když jsem byla malá, měli jsme doma cibulák. Přesně ten modrobílý porcelán, který mi tehdy připadal jako něco, co mají doma snad jen babičky.
za denicek, darek a trpělivost 
hezký den 
dostali jsme se až k předkům ze Sardinie, zjistili, ze tam zije jeste velmi pocetna rodina stale nesouci ono puvodni prijmeni, ze je to dokonce nejstarsi rodina světa a maminky bratranec se tam vydal na pruzkumnou misi 
. Být maminkou, tak coby praštěná archivářka ocením i informace o tom, jak sestavování proběhlo, včetně popisu výletu a fotografií oněch budov, popř. výlet do dědin, kde předkové žili 
Dokonce jsme v ramci toho zajezdu tehdy navstivili i město, odkud pochazel jeho dedecek a mel hroznou radost, kdyz jsme mu odtamtud poslali pohled 