Pět let, co jsme spolu
Je to pět let, co jsme spolu a ja nev9m jak dál. Nevím, zda o mě stojíš, zda máš o mě jako o ženu zájem, nebo jsi se mnou jen proto, že máme krásné děti...
Když jsme se seznámili, nenapadlo mě, že někdy budeš chlap mého života.
Ale postupem času, jak jsem tě poznávala, poslouchala tě, jsem přišla na to, že to máš v hlavě srovnaný, že nemyslíš pouze na to jedno a že máš podobný názory jako já. Začal ses mě líbit a vzájemná komunikace a tvá přítomnost mi byla víc jak příjemná, až jsem ti to jednou přiznala.
Po pár dnech randění jsme byli pár a já byla ta nejšťastnější žena pod sluncem.
Procházky v lese s pejskem nebo jen my, společné strávený večer u televize na gauči, pak krásné dlouhé milování.
Seznámení s tvoji báječnou rodinou, kterou mám moc ráda…
Když si se ke mně stěhoval, byla jsem šťastná, že budeme spolu častěji a že se nebudeme pouze navštěvovat, ale že náš vztah posuneme dál a zjistíme, zda spolu dokažeme fungovat i v domácnosti. Zda mi nebudou vadit pohozené ponožky, tobě třeba nepořádek v kuchyni a podobně. 
Sehráli jsme se během chvíle a fungovali úžasně. Já pak přijala novou práci a toho společně strávenýho času bylo najednou méně. Ani si neumíš představit, jak toho dnes lituju, že jsem nezůstala u tebe, ale šla jsem za kariérou…
Začala jsem rozkazovat v práci, musela jsem usměrňovat chod společnosti, vše muselo být připraveno, aby se vše stíhalo. A aniž bych si to skutečně uvědomovala, tohle rozkazování jsem tahala i domů. Bohužel až z odstupem času si uvědomuji, že vše muselo být po mém, pokuď tak nebylo, byl oheň na střeše. Ty sis většinou nedupl, neusměrnil mě jako chlap, hold si udělala, co jsem chtěla…
Po pár měsících jsem otěhotněla. Dítko jsme chtěli, ale i tak jsem se moc bála, jak to vše zvládnu. Těhotenství bylo nádherný, žádné komplikace a po devíti měsících se nám narodil krásný a hlavně zdravý syn. Hodně si mi pomáhal. Na to nikdy nezapomenu, jak si vstával k prckovi ty, abych si já odpočinula, jak si přebaloval, i když ti to nevonělo. 
Jen toho společného času venku si s námi pak moc netrávil a mně to bylo strašně líto. Že všechny pokroky venku, třeba na skluzavce, v bazénu, na přehradě, u všeho jsem byla jen já a třeba někdo z rodiny nebo kamarádi. Tobě jsem to pak doma vykládala a ty si se vždy jen usmál.
Byly dny, kdy jsem byla unavená a neměla chuť na sex. Trvalo to dlouho, vím…
Koukala jsem hodně na sebe a tebe v podstatě odsunula. Možná jsem ti tak neprojevovala lásku a city. Ale na druhé straně jsem velký projev lásky a citů nepociťovala ani z tvé strany. Prostě jsme spolu žili. Já chodila večer s kamarádama sama, ty si raději byl doma. Já chtěla zařídit naše bydleni, tobě stačilo to, jak jsme to měli. Ale z 99 % jsem „docílila svého“.
Čas plynul a já věděla, že nechci pouze jedno dítě. A to, že tobě by stačilo, to jsem neposlouchala. Vím, že jsem měla hodně argumentů k tomu, že nechci jedináčka. Až si mě jeden den překvapil a řekl si, tak jdeme do toho. Dodnes si pamatuji, jak jsem ti druhý den říkala, že jsem určitě těhotná, že cítím, že ovuluji. A po měsíci jsme věděli oba, že jsem měla pravdu…
Na začátku však nastaly komplikace a já se v jeden moment rozhodovala, zda podstoupit revizi, nebo ne. Zda riskovat a zkusit to, i když tady bylo riziko, že se plod přestane vyvíjet, nebo to ukončit. Dlouho jsem byla přesvědčená, že podstoupím revizi, ale nakonec jsme to zkusili.
Já se pak věnovala staršímu synovi, našemu bydlení, nákupům do něj, zařizováni a vše jsem si vymýšlela sama. Nezeptala jsem se tě na názor. A když už jsem se zeptala, jen si řekl, ať udělam po svém. Rezignoval jsi.
Bříško mi rostlo a ty si najednou přestal mít zájem o sex. O sex, který byl poslední dobou skutečně jen jednou za čas. Večer jsem byla unavená a přes den nás ani jednoho nenapadlo se věnovat nám navzájem. A tak, jak jsem zprvu v podstatě odmítala já tebe, tak si najednou začal odmítat ty mě. Prý ti vadí sex v těhotenství. Štvalo mě to, ale tak co jsem mohla dělat.
Navštívila jsem tě v práci, seznámila se s kolegama… A pak se mi zdál sen.Sen, že me podvádiš. V ten den jsem nemohla normálně fungovat a musela jsem na to pořád myslet. Když jsem se tě z úsměvem na to zeptala, zda mě podvádíš, že se mi zdál sen, tak si z úsměvem odpověděl: „Podvádím tě s čokoládovou Beyonce.“ Přešli jsme to dál, až najednou jednoho dne nebylo po mém a já byla uražená. Naštvaná, že nechceš se mnou někam jít, že na mě kašleš. Padlo v hádce pár vět, které neměly. Otázka, zda bys byl se mnou, kdyby nebyly děti, ty ses ptal to stejný.
A ráno, když jsi byl v práci, jsem se tě přes sms zeptala, zda někoho máš. Nejdřív si to přecházel a po nátlaku si jen napsal: JE MI TO LÍTO…
V ten moment jsem se zhroutila. Přišel si domu a řekl, že ji znám. Trvala jsem na tom, že chci vědět, kdo to je. Když si řekl to jméno, klesla jsem, dá se říct, na samé dno. Tohle jsem nečekala. Ta paní, která se mi před měsícem přišla s úsměvem představit a podala mi ruku jako tvá milá kolegyně z práce, o které si mi už pár měsíců říkal, ale já ti věřila a brala jsem ji prostě jako kolegyni. Navíc sama má velkou rodinu, takže mě to ani nenapadlo…
Následovalo usmíření, pak scény. Cloumaly se mnou hormony a já ti prostě nevěřila. Nebylo to pro mě lehký, jak si asi ty myslíš. Tobě vadily ty scény, ale já prostě žila v nejistotě, co bude, jak bude… Buď jsi byl se mnou doma, nebo s ní v práci, i když vím, že jste tam nic neřešili, jelikož se to nesměl v práci nikdo dozvědět.
Poslední měsíce těhotenství jsem probrečela. To je to, co ti asi nikdy neodpustim, že si to udělal v době, kdy jsem byla těhotná a čekala naše dítě. Dítě, které si zprvu nechtěl, ale pak si sám řekl „Zkusme to už teď.“
Stydím se, ale v určitý moment jsem to dítě, dá se říct, nenáviděla. A říkala jsem si, že jsem raději měla jít na tu revizi. A taky jsem ti vyčítala, že si měl stát taky za tím, když si už v té době nejspíš cítil to, co si cítil.
Před porodem jsem už byla sama, jelikož jsem tě nakonec vyhodila (poněkolikáté) a rozhodovala se, zda tě chci vůbec u porodu. Ty jsi tohle nechápal, ale u porodu jsem chtěla někoho, kdo mě má rád a bude mi oporou. Nakonec si tam ale byl. I když přiznám se, v ničem jsi mi nepomohl. Jen si seděl a kukal do mobilu, zatímco já si „užívala“.
To je ale jedno. Narodil se nám krásný syn a já viděla, že si na něj hrdý.
První dny byly těžký. Na vše sama. I po těch sms a rozhovorech s tebou, žádostech o poslední šanci být spolu, o udržení rodiny… Vše si odmítal, až najednou po pár dnech si chtěl rodinu udržet. Bála jsem se už, jelikož návrat předtím nedopadl dobře. Ale nějak jsem se nemohla smířit s tím, že naše děti nebudou vyrůstat v úplné rodině. Samozřejmě to nebyl důvod k tomu říct ti ano. I přes to vše tě miluju… a tak jsi zpět.
Proč to ale píšu?
Za pár dní máme vyročí. Výročí, na které jsem se těšila. Včera jsem opět vybouchla, protože necítím z tvé strany zájem o mě. O mě, jako o ženu. Od narození prvního syna jsem ti vyčítala, že se nám nevěnuješ. Že s náma nejdeš ven, plavat, na hřiště, na výlet. Na tomhle si hodně „zapracoval“ a za to jsem strašně moc ráda.
Ale co já? Odmítáš mě dál. Prý na to teď nemáš náladu. Vím, že jsme si slíbili za tím vším jednu velikou tlustou čáru, ale včera jsem ti vyčetla, že když jsem nechtěla sex, tak si ho hledal jinde. A teď ho zase můžeš mít a nechceš. Na to padlo z tvých úst to, že si sex nehledal, že si hledal city, že jsem ti je nedavala vůbec najevo. A když jsem ti řekla, že mě schází pohlazeni, obejmutí, tak si jen řekl, že ty na to nejsi.
Víš, chceš po mě city, ale sám je neumiš projevovat… A mě tohle dohání k pláči, protože tohle vše chci cítit. Chci to cítit od tebe, miluju tě a i když jsem ti to nedávala najevo, jsi chlap, na kterém mi i po tom všem hodně záleží, i když to okolí nechápe. Ale to mě nezajímá.
Chci být s tebou, ale jak jsem ti nedávno psala, chci tohle vše cítit, chci tě milovat, ale zárověň chci být i já milována. Vztah není jen to pěkný, je to i to ošklivý. Vztah je o vzájemné komunikaci, co je u nás problém, protože si tak uzavřený. Otevři se mi, prosím…
Chci, aby sis to všechno přečetl, i když tady není úplně vše, jak jsem byla na tebe hnusná. Třeba přes sms, když jsi měl zpoždění z práce a my tě čekali u okna (teď už vím, proč to zpoždění bylo, asi jsem to nějak tušila/). Vím, že kus viny je i na mé straně, vždy jsou za tím oba.
Ale ty si se chtěl vrátit, ty si to chtěl zkusit. Ale nepřijdeš mi šťastný.
Přijde mi to takovej paradox, že já bych měla hrát ublíženou a nechat se hýčkat, ale snažím se jen já…
Máš mě rád? Miluješ mě? Dokážeš si skutečně představit žít jen se mnou? Milovat mě, líbat mě? Zestárnout se mnou? Pohladit a obejmout mě? Tohle já prostě potřebuji a nechci to hledat jinde. Chci to od tebe.
Odmítání ve vztahu už bylo dost, tak se rozhodni. Stojím ti za to všechno, nebo chceš jít „o dům dál“?
Přečtěte si také
Na fotbal nežárlím. Jen mám pocit, že manžela ztrácím a hodně mi chybí
- Anonymní
- 10.07.26
- 877
Děti vyrostly, jenže fotbal se hraje pořád. Teď navíc i po nocích. Myslela jsem, že budeme trávit večery spolu, místo toho manžel chodí brzy spát, aby mohl v noci koukat na mistrovství.
Byla jsem mladá babička a neměla na vnučku čas. Dnes svého sobectví lituji
- Anonymní
- 10.07.26
- 1026
Když jsem se stala babičkou, bylo mi 43 let. Mé jediné vnučce je dnes už 15 let a já si její dětství vlastně vůbec neužila. Byla jsem naštvaná na dceru, že otěhotněla tak mladá, ale zároveň jsem...
Čtyři roky jsem věřila jeho slibům. Stačila jedna návštěva a všechno se změnilo
- Anonymní
- 10.07.26
- 1613
Nikdy jsem si nemyslela, že se zamiluju do ženatého chlapa. Vždycky jsem tvrdila, že přesně tohle bych nikdy neudělala. Jenže pak jsem se seznámila s Petrem. Byl starší, pohledný a neuvěřitelně...
Nechtěla jsem být mámou. Přítel mě přemluvil a realita je horší, než jsem čekala
- Anonymní
- 10.07.26
- 2337
Do Tomáše jsem se bezhlavě zamilovala. Od začátku jsme si slibovali, že na dítě nebudeme spěchat. Jenže po pár letech začal o miminku mluvit čím dál častěji. Zatímco já byla stále přesvědčená, že...
Manželka nechápe, že je pro mě MS ve fotbale důležité. Fotbal je můj život
- Anonymní
- 10.07.26
- 641
Pro manželku je fotbal jen další sport v televizi. Nejde mi jen o velké akce jako je aktuální MS 2026, mám ten sport rád od malička. Jenže vysvětlit doma, proč kvůli zápasu vstávám uprostřed noci,...
„Mami, on říká, že jsem ošklivá.“ Nikdy jsem se necítila tak bezmocná
- Anonymní
- 09.07.26
- 3001
Když dcera letos odjížděla na letní tábor, těšila se snad už od Velikonoc. Nové kamarádky, koupání, bojovky, spaní v chatkách. Ještě z autobusu mi mávala s úsměvem a já měla radost, že si užije...
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 7050
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Moje dcera se jí začala bát. Kvůli tomu skončilo přátelství, které trvalo 20 let
- Anonymní
- 09.07.26
- 2899
Ještě před dvěma lety jsme byly skoro každý víkend spolu. Naše děti si hrály na dece, my pily kávu a smály se tomu, že jednou pojedeme společně na dovolenou. Dnes se nevídáme vůbec. A důvod? Možná...
Na festival do Varů jsem jela zazářit. Odvezla jsem si pořádný trapas
- Anonymní
- 09.07.26
- 1303
Do Varů jsem odjížděla s jasným plánem. Aspoň na jeden večer si připadat jako filmová hvězda. Doma jsem nechala děti, partnerovi oznámila, že mě čeká kultura, a do kufru přibalila šaty, které už...
Řekl, že děti nechce stejně jako já. Zapomněl ale dodat, že už má tři
- Anonymní
- 09.07.26
- 2962
Nikdy jsem netoužila po dětech. Nevadily mi, ale nikdy jsem se neviděla jako máma. Měla jsem ráda svůj klid, spontánní výlety i tiché večery s knížkou. Když se kamarádky rozplývaly nad miminky,...
ani nevím, co na to říct, snad jen, že ti přeji hodně sil…
(omlouvám se za anonym, ale nechci aby někdo známý věděl, jak se to u nás rozpadá)
Je opravdu hodne veci, ktere jsi delala asi jako automat a city jsou tak dulezite 
- to by naopak mohlo být kontraproduktivní, mě osobně by se teda fakt nelíbilo, kdyby naše problémy můj partner řešil veřejně 
…když už tak mnohem lepší je to vytisknout normálně ve wordu a dát mu to přečíst…
Nezlob se, ale milenka bylo logicke vyusteni prubehu vztahu. Jestli to chcete opravdu oba zachranit a vytvorit zdravy vztah, bud si sednete a vse jeste jednou proberte- o co oba opravdu stojite a pokud, tak uz OBA nezminujte stare krivdy 
to je naprostý hnus, takovýho grázla bych kopla ze schodů, nemůžu uvěřit, že se ještě cítíš vinna, prostě nechápu 
bože děkuji ti za to jakýho mám já chlapa opravdu, toto je k nevíře, přeji ti hodně sil a přestanˇsi sypat popel na hlavu kvůli tomu, že sis našla bačkoru 
.jako jsou urcite verni partneri a urcite nemaji nejaky problem.Ale na dnesni dobu uz mi prijde docela normalka, ze lidi hodne casto davaji zadost o rozvod, okamzite po nejake hadce, nebo se to vse rozpada kvuli jedne milence, sorry, ale nikdo neni neomylny..Ty chlapi vetsinou hledaji sex, pokud on hledal city, to je uplne obraceny, zrejme jsi byla u vas ve funkc otocene 