Zobrazuji pouze komentáře k záznamu Potrat? proč?, zpět na záznam v deníčku můžete jít ZDE.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
maxik
5846
18.4.07 13:17

Kaede - pokud mě řadíš do silné trojky, což předpokládám, že ano, asi nečteš pozorně - minimálně jednou jsem zde doslova napsala, že NEODSUZUJU holky, které se rozhodly na potrat jít - ať už z jakéhokoli důvodu. Bůh nám dal svobodnou vůli, to rozhodnutí musí udělat každá sama za sebe a za své dítě a pokud nebere interrupci jako formu antikoncepce, což se zdejšího osazenstva asi netýká, je to rozhodování velmi složité a bolestné a bolestné jsou i jeho následky. A není to fráze, mám kamarádky, které byly na potratu z mnohem banálnějších důvodů, než trisomie 21. chromozomu.  Nikdy jsem žádné z nich neřekla nesmíš jít na potrat  anijá ti to říkala, teď mi tu nebreč, je to následek tvých rozhodnutí.   

Odsuzuju potrat jako takový, to ano - nemohu si pomoci, morula, blastula, srdíčko, CNS, … pro mě je to člověk, a řekla bych, že je to u mě více o úctě k životu než o víře, byla jsem tak vychovaná naprosto ateistickým dědečkem a mamkou. Soucit můžeš mít s maminkou i s dítětem - ten soucit s dítětem si asi každá představujeme jinak - nejspíš proto, že tvoje blastula je pro mě miminko.  

E.

  • načítám...
  • Zmínit
Lora
91
18.4.07 13:58

Milé maminky,
dovolím si ještě odpovědět na několik výzev. Být plná nezpracovaných emocí, obracet svou zlobu proti svému okolí a prožívat pocity viny není žádná hanba, zvláště v některých životních situacích. Narodí-li se mi postižené dítě, nebo dítě,které je nějakým jiným způsobem hrubě jiné, než byla  a je moje představa, je to vždy narcistické zranění. Někdo je prožívá lépe, někdo hůře.
Zavítám občas na toto fórum, protože se ráda dozvím něco nového o něčem, co mě zajímá, nebo tu hledám zkušenosti jiných lidí v oblastech, kde jsem sama nezkušená. Pokud jde o vzájemnou podporu a pomoc účastníků v těžkých životních situacích… stejně jako kdekoli jinde v životě jsem přesvědčená, že bezvýhradné přitakávání a chválení je sice krátkodobě příjemné, ale při hlubším pohledu a v dlouhodobé perspektivě není pro trpícího pražádnou pomocí, ba naopak. Pomoc (pokud ji lze vůbec na takovýchto fórech hledat a poskytovat) začíná podle mne u toho, že své problémy nebo pocity pojmenuji pravými jmény (včetně svých pochybností, chyb, osobních selhání…) a pak se s pomocí ostatních pokusím k nim postavit čelem a odžít je. Nikoli popřít, ale odžít. 
Když nosím plod, který by prokazatelně (?) dlouho po narození trpěl v strašných a pak by umřel, možná bych sebrala odvahu a požádala o jeho zabití. Před každým, kdo došel k takovému rozhodnutí se hluboce skláním a má moji hlubokou účast a soucit. Stejně jako ten, kdo takový plod nezabil a dítě přivedl na svět. Nevím, které rozhodnutí je správné. Nejde o to, jak se kdo rozhodl. Jde jen o to, že bagatelizujeme jak onen proces rozhodování, tak jeho dopady na nás i na naše okolí. Pokud jsem Sparkling pochopila správně, chtěla jen oživit diskusi na téma „jak se rozhodujeme o životě či neživotě našich různě postižených plodů“ a posunout trochu hranici samozřejmosti potratu. K tomuto a ničemu jinému jsem se také přihlásila.
V neposlední řadě, věřící (v obvyklém slova smyslu) nejsem. Pokud si správně vybavuji, jen jsem vyslovila, že život má také nějaký duchovní rozměr.
Zdravím, Lora 

  • načítám...
  • Zmínit
maxik
5846
18.4.07 14:07

Peťulo - můžu mluvit jen za sebe - samozřejmě máš pravdu v tom, že dnešní medicína umožňuje mít děti i těm, které by je bez ní neměly, a také umožňuje i ženám s vážnými nemocemi, kterým dříve těhotenství lékař zakázal, donosit a porodit dítě a přežít. Hlavně u té druhé skupiny se dají očekávat různé problémy, ale děti s postižením se často rodí i (relativně) mladým a zdravým ženám bez pozitivní rodinné anamnézy (třeba u tolik zde probíraného Downova syndromu je snad jen translokační typ jistým způsobem dědičný) a kolikrát nejsou zachyceny ani prenatálním screeningem).   K tomu akceptování jen „lepší stránky“: Zdravé dítě je lízátko asi pro všechny. O tom, co je špejle, jsou zde zjevně spory. Pro mě je špejle fakt, že se mi může narodit dítě s postižením nebo že můžu potratit, a mám naprosto klidné svědomí dělat vše pro to, aby se tak nestalo - v mém případě to znamená, že už druhé těhotenství dostávám léky na udržení + hormonální koktejl na potlačení reakce mého těla + beru kortikoidy na chronické onemocnění (v obou těhotenstvích mi až kolem velkého UTZ  byla dr. schopná říct, že miminku nehrozí potrat nebo postižení víc než jiným, a do 16.tt mi na rovinu říkala, ať se na miminko moc neupínám. Pro jiného může být špejle to, že se může dozvědět, že miminko není v pořádku, a bude se muset rozhodnout, co dál a pak se srovnat s následky. Pro dalšího může být špejle fakt, že pokud se dozví, že čeká postižené dítě, bude se muset srovnat s potratem, protože je si už předem jistý, že dítě s postižením z ¨důvodů, které se mohou lišit, nechce donosit. Když si vrazíš špejli z lízátka do patra, bolí to pokaždé.  

Stejně, jako jsem psala v odpovědi KAede, NEODSUZUJI, a nepíšu to tady poprvé. Nesouhlasím s potraty, ale neodsuzuju nikoho, kdo se tak rozhodne - každá se rozhodneme sama za sebe a každá si to rozhodnutí a jeho následky musíme zpracovat, a každou to bolí. Nemám potřebu se svými názory lézt na barikádu a nemám pocit, že mám patent na rozum a dokážu respektovat, že se někdo rozhodne jinak, než bych se rozhodla já.  

Co mě mrzí opravdu dost je všeobecný postoj lékařů a zdravotnického personálu, kteří se k této otázce většinou staví spíše technokraticky - řeší problém, a duše zúčastněných jde často jaksi mimo, přestože jak samotné rozhodování, tak řešení je záležitost nesmírně bolestná.  

Ty, kterých se to týká, dobře vědí a mohly by říct, s kolika si citlivě promluvil lékař nebo sestra (neřkuli psycholog) před či po vyčištění po zamlklém těhotenství a kolik dali klidně na pokoj s rizikovými těhulkami; maminky, které šly na ukončení těhotenství ze zdravotní důvodů ví, jestli jim nabídli kontakt na psychologa z SPC pro děti s mentální retardací, sdružení rodičů dětí s DS, centrum rané péče, stacionář nebo jiné zařízení nebo z nich spíš udělali studijní materiál ve stylu kolegové, pojďte se podívat a vlastně tak zneužili jejich aktuální bezbrannosti v těžké situaci (zážitek kamarádky), kolik bylo seznámeno s tím, že mít dítě s DS neznamená být s ním zavřená doma na věky věků, ale že existují střediska rané péče, speciální MŠ i celkem běžná integrace do běžné MŠ, že neexistuje osvobození od školní docházky a i pro děti s velmi těžkým mentálním a tělesným handicapem jsou pomocné školy a pro ty nejtěžší případy rehabilitační třídy pomocných škol, že se zřizují stále více denní stacionáře pro ty, kteří dokončili školní docházku, chráněná bydlení, … prostě že v tom nemusí být sami, kolika bylo nabídnuto setkání s psychologem nebo aspoň laskavá sestra, u které se mohly v noci vybrečet.   

Před pár lety jsem se setkala s Holanďankou pracující v jedné velké nemocnici jako jakýsi sociální pracovník - mj. mluvila o programu pro ženy, jeichž těhotenství nekončí dobře, který jim už léta funguje - dávají možnost nejít na vyčištění po samovolném potratu, ale nechat tělo, ať si poradí samo (pokud nejsou další komplikace), podporují maminky, které chtějí donosit i dítě, o kterém vědí, že má postižení neslučitelné se životem, dávají možnost se s dítětem v klidu rozloučit, udělat si fotky, pomazlit se, pozvat si lidi, které tam chtějí mít, probrat to se sestrou nebo s ní jako soc. pracovnicí, nebo se jí prostě jenom vybrečet na rameni, všechno jak kdo chce, nic není „povinné“. Celkem mě to překvapilo, pro nás tady dost neobvyklá koncepce péče; říkala, že to sice klade mnohem větší emocionální nároky na personál, ale z dlouhodobého hlediska u této skupiny maminek je mnohem méně těch, které potřebují antidepresiva, péči psychologa či psychiatra, ¨méně jich udává partnerské problémy než kontrolní skupina se stejnou zkušeností, ale jinak řešenou, bolest si „odžijí“ přirozeněji, možná i rychleji, samozřejmě nezapomenou, ale spíše se s bolestí a ztrátou vyrovnají. Vyzkoušela si to bohužel i na vlastní kůži.  

E.

  • načítám...
  • Zmínit
Kaede
613
18.4.07 14:47

Maxiku, tak zrovna tebe jsem nemyslela. Líbí se mi způsob, jak argumentuješ - a abych to nemusela psát dvakrát - ten pohled na holandskou praxi, o kterým píšeš níž,  je moc zajímavej a já bych si byla přála, aby se nejen ten původní článek, ale i následná diskuze ubírala spíš tímhle směrem, věcně, ukázat jinej úhel pohledu - řekneme z druhý strany. To je totiž něco, o čem se dá diskutovat.  Ne o tom, jestli je blastula plnohodnotnej člověk, v tom prostě shodu nenajdem.  

K.

  • načítám...
  • Zmínit
christabel
3650
18.4.07 15:00

Mě se to taky líbí, jak píšeš. Kaede má pravdu, takhle by se mělo diskutovat… Přimlouvám se za to, kdybys měla trošku času a třeba o tom napsala časem víc. Víš toho o téhle problematice spoustu, určitě by to hodně lidí tady zajímalo.

  • načítám...
  • Zmínit
Eterka
1455
18.4.07 15:19

Ahoj všem,
stejně jako každé obtížné téma, je i tohle o dvou nesmiřitelných přístupech a hlavně o bouřlivých emocích.  

Můj syn je zdravý a děkuju za to každý den.  V těhotenství mi zjistili toxoplazmozu a až do dvacátého týdne jsem nevěděla, co bude.  

Mám však zkušenost pedagoga, pracovala jsem sedm let osm hodin denně s mentálně postiženými dospělými lidmi. Někteří nedosahovali ani úrovně ročního dítěte.  Tu práci jsem měla moc ráda a na svou čest prohlašuji, že naši klienti byli šťastní. Každý z nich měl svou rodinu a do denního stacionáře chodili vždy od rána do odpoledne (chodili, byli voženi,…).
Obdivuji jejich rodiče, že si je nechali doma. Institucionální péči považuji za nepříliš dobré řešení. Oni i jejich děti mě obohatili moc a moc a zároveň mi ale dali jedno varování. Pokud budu někdy před volbou mít anebo nemít postižené miminko, nešla bych do toho. Je totiž obrovský rozdíl, starat se o někoho osm hodin denně a věnovat se mu nonstop, často na úkor partnerství, sourozenců, práce, zájmů,… A nejhorší pro rodiče je, že neví, co bude s dětmi, až oni nebudou…  

Jsem si vědomá,  že handicap nemusí být jen vrozený, že cesta života je složitá a stát se může ledacos, tam už je pak rozhodování zase o něčem jiném. Ale zkrátka, pokud by byly závažné důvody, přerušila bych těhotenství.  

Et  

  • načítám...
  • Zmínit
Inkah
755
18.4.07 16:43

Et, úplně mi mluvíš z duše…  

Inka

  • načítám...
  • Zmínit
maky
574
18.4.07 16:46

Zuziky,
nechtěla jsem sem vůbec psát, ale tvůj komentář jsem trochu nepochopila. Můžeš konkrétně napsat (jmenovat, citovat), kdo z věřících (jestli to vůbec jsi schopna rozeznat, protože všechny, které tu obhajovaly svůj postoj proti potratům, se neoznačily jako věřící, viz Lora) tu byl „krutý ke svým bližním“. Nikdo z přispěvatelek „proti“ nikoho neurážel, nikdo nepsal, že by potrat měli zakázat. Pouze vyjádřily své mínění, že z jejich strany to není správná cesta. Docela by mě zajímalo, jak by měl vypadat příspěvek, komentář, který by byl proti, ale neurazil; čím konkrétně, vás všechny, urazily komentáře proti, kromě toho, že se v nich píše, že jsou proti. Nechci tu zas vzdouvat emoce, ale opravdu by mě to zajímalo. Opravdu v komentářích, pravda nečetla jsem všechny 100% pozorně, holek, co psaly, že potraty neschvalují, nenalézám nic proti těm, které je podstoupily, kromě lítosti, že tím skončil život miminka. Naopak jsem zaznamenala dost nevybíravých útoků typu „učitelka - diagnoza“ , „plácáš“ apod. z „opačné“ strany. Markéta

  • načítám...
  • Zmínit
LinkaK
1138
18.4.07 17:20

Maxi,

myslím že Lesi je v první řadě člověk, pak máma od dětí a pak teprve admin.

To, že pustila kontroverzní článek je spíš hodno obdivu. Svět totiž není jen černý nebo bílý, má různé odstíny šedi. A růžové je tam sakra pomálu.

Víš, pokud tolik lidí čloánek četlo a pokud si aspon jeden člověk udělal čas a nad vším se zamyslel, tak se stalo hodně. Lesi jako admin nechala velký kus diskuze proběhnout aniž by se stavěla na nějakou stranu.

Takže já bych Lesi názor neslučovala s jejím adminováním. To především.

  • načítám...
  • Zmínit
LinkaK
1138
18.4.07 17:24

Pomoc hledej vždy na konci své ruky. Ne ve slovech svých bližních. Mnohá rozhodování jsou bolestná tak, že je dotyčný nedokáže zpracovat. Jediná pomoc z mé strany je vlastně jen podržet člověka, který má bebí a nechat ho, aby si pomohl sám.

Ve tvých slovech, které nejsou hloupé, ani hodné odsouzení, mi chybí jistá dávka laskavosti k těm, kteří to svoje bebí neustojí. Ať je jakékoli.

  • načítám...
  • Zmínit
Kaede
613
18.4.07 17:33

Loro, takže jestli jsem tě dobře pochopila, tak jsi se vlastně snažila podat pomocnou ruku, je to tak? Nenásilně upozornit maminky (po potratu, například), že mají problém, aby ho pojmenovaly a pokusily se vyrovnat s tím, že zabily svoje dítě, protože se tak rozhodly ve vlastní povrchnosti a nezralosti a zamyslely se nad tím, že to třeba není v pořádku? Možná to myslíš dobře, ale šlapeš v tom jak slon v porcelánu. Nikdo tu po tobě nechce, abys poskytovala útěchu trpícím, ale prostě jen projevila lidský pochopení a přestala tady necitlivě plácat o nějaký omnipotentní lehkomyslnosti. To se zrovna těch, které sem přišly a svěřily se svým trápením, opravdu netýká. A zase, že bagatelizujeme rozhodování… A kdo je to my? Nediv se, že pokud jsi pořád takhle obecná, ty, kterých se to týká, si to vztáhnou i na sebe. Tenhle tvůj příspěvek se trochu liší od těch předchozích a já jen doufám, že sis uvědomila, jak moc můžou neopatrná slova ranit. A ano, omlouvám se. Věřící nejsi, i když používáš stejnou rétoriku jako pan Karas.
 K.

  • načítám...
  • Zmínit
Lesina
9867
18.4.07 17:38

Maxiku, ty chceš - opravdu chceš - abych cenzurovala???? Jó, to to máš smůlu. Od toho tu fakt nejsem.  

Kdyby přišel článek, kde se těhulka podivuje nad tím, jak může být někdo tak sobecký, že vědomě přivede na svět postižené dítě, pustila bych ho taky… Se stejným váháním a se stejnou nechutí… A připojila bych k němu stejný komentář, jako k článku Sparking. A stejně jako u jejího článku by mi vadil nedostatek empatie a ta povýšenost, se kterou soudí ostatní…
Znám místní osazenstvo, vím, čím si tu holky prošly. A nikdy bych na ně nazaútočila. To, co celou dobu říkám a za čím si stojím je to, že NIKDO BEZ OSOBNÍ ZKUŠENOSTI NEVÍ, O ČEM MLUVÍ. A za tím si stojím. Vyjádřila jsem přání, aby každý, kdo chce mluvit, věděl, o čem mluví. A to, co si o této otázce myslím já osobně prostě nevíš.  

Kdyby miminka neumírala, kdyby žádný rodič nepřežil svoje dítě, byl by svět lepší místo… 
L.  

  • načítám...
  • Zmínit
maxik
5846
18.4.07 18:15

Lesino - tohle na mě vyskočí, když kliknu na Poslat článek:   Do tohoto formuláře napište prosíme svůj článek a před odesláním jej zkontrolujte.
Předesíláme, že některé příspěvky nemusí být publikovány.
Váš příspěvek bude zkontrolován našimi redaktory a může být upraven. **

je to cenzura nebo administrace serveru?  

Je opravdu problém, pokud přijde článek, speciálně článek mimo pravidelné deníčky, o kterém si skutečně myslíš, že vyvolá velké pozdvižení a mnoho lidí zraní, poslat autorce SZ s tím, že vidíš ten a ten problém a jestli to skutečně chce s těmito formulacemi publikovat? Spousta potíží a zranění může být jen otázka špatně formulovaných názorů a psané slovo je nesmírně ošidné. 
Píšeš, že bys nezaútočila, že víš čím si tu holky prošly, ale zaútočila jsi - napsala jsi holce s problematickým těhotenstvím, že bys jí přála, aby si to aspoň na pár dní zažila. Pokud tu jsi jako admin, tak i sparkling patří mezi zdejší osazenstvo.
E.        

  • načítám...
  • Zmínit
Petula_
868
18.4.07 21:24

Ahoj,
tak zrovna Tebe jsem se nechtěla nijak dotknout… resp. nechtěla jsem se dotknout nikoho… Spíš to bylo takové zamyšlení o rovnováze v přírodě… (oboustranně tak trochu „umělé“).

Já s Tebou v podstatě souhlasím (až na to, že já nevím, jestli bych byla natolik silná, abych věděla to, co Ty… to by se ukázalo, až bych to řešila … a opravdu chápu jakékoliv rozhodnutí).

Ten Tvůj poslední odstavec je přesně o tom, co jsem psala v tom mém prvním komentáři. Protože si myslím, že kdyby byli postižení lidé - obecně vzato - více mezi lidmi… Určitě bychom si my všichni mohli utvořit nějaký názor… Uměli bychom si odpovědět na spoustu otázek, které nám jsou zatím neznámé a vzdálené… Nerozumím tomu, proč nejsou mezi námi…

Na druhou stranu vím, jaké to je žít s nějaký handicapem … A není to lehký život, ač se nejedná o např. nějakou formu postižení… Vím, jací umí být lidé… ne děti, které bývají kruté… ale i dospělí lidé…

Hezký večer !

Pe´tula

  • načítám...
  • Zmínit
miselline
1503
18.4.07 21:28

Nechci vyvolávat další hádku…myslím, že jsme si řekli svoje mezi sebou ve vedlejší diskuzi..  

Každopádně nesouhlasím s atakem na Lesinu. Známe se osobně, je to ženská, která do tohoto bohužel mluví z vlastní zkušenosti..
Neni ničím víc, než administrátorem a já sama jsem netušila, co todle všechno způsobí…  

A i když se teď dotknu ožehavé věty…„problematické těhotenství“…osobně jsem s Lesinou mluvila přímo o tomto..
Promin..ale nikdo netuší, jak „problematické“ a k tomu se pisatelka nevyjádřila nijak jasně…
Když to vezmu ošklivě..spousta holek tady popsala svoje tragedie..pisatelka vzbudila určité emoce a tím to skončilo. Chápu, pokud má jakékoliv pochybnosti ohledně těhotenství, že se jí třeba o tomto nechce mluvit, ale potom to neměla načít..
Víš moc dobře, že já jsem z těch, kteří se pomalu křižují, aby nedej bože kohokoliv cokoliv potkalo…Bohužel tady to vzhledem k informačním šumům, nedostatkům informací…beru, jako výkřik do tmy..bez podkladů… Že by touhla po litování? a pokud ano..všechny holky tady jsou báječný a věřím, že politují, pochopí, podrží…jen sama teď netuším v čem..
Jestli je jakýkoliv problém, smutek, trápení…Není proč se bát, stydět…sama jsem si tím prošla a holky mi tu moc a moc pomohly..radou, podržením, pohlazením a Lesina, ač tehdy nebyla administrátorem, tak byla jedna z ních. A i dnes vím, že kdykoliv si postěžuju, postesknu..ona je první, která odloží vše, včetně jejich dvou cácorek, aby byla pomocna, aby pomohla, poradila, utěšila…Prosím - neútoč na ni.
A když ještě zajdu tam, kam jsem už se nikdy nechtěla vracet..objevilo se tady něco v tom, co pustit, co nepustit, co dodatečně odstranit a byl to asi ten největší problém, který tu kdy vznikl - a už proto se za ni stavím!
miselline  

  • načítám...
  • Zmínit
Šárka
18.4.07 21:45

Nechci nijak kometovat článek ani komentáře k němu.

Ráda bych se vyjádřila k poznámkám o tom, že Lesina neměla článek na web pouštět.
Musím říci, že plně stojím za jejím rozhodnutím a že kdybych ji ve schvalování „předběhla“. tak jej schválím taky.

Život je těžký, staví nás před těžká rozhodnutí. Každý z nás má jiné životní zkušenosti, jinou sílu problémy řešit, jiný práh bolesti. Proto má každý z nás jiný způsob řešení problémů. Nikdo nemá právo naše rozhodnutí kritizovat, nikdo nemá právo nás zatracovat za naše názory. Každý jsme strůjci svého štěstí a  každý  z nás ponese důsledky svého rozhodnutí po celý život.

Lesina veděla, že tento článek vyvolá emoce. Ty ale k životu patří. To, že neuveřejníme „problematický“ názor neznamená, že jsme problém vyřešily nebo jej odsunuly.

Ano, tento článek vyvolává emoce. Ale právě proto díky za něj. Všichni, kdo jej četli se nad ním zamýšleli, někomu možná pomohl, někomu možná ublížíl.

Žít vlastní život je velmi těžké, rozhodovat o životě druhých (narozených i nenarozených) je o to těžší. A já přeji všem, aby se svým rozhodnutím dokázali žít, ať už je to rozhodnutí jakékoliv.

Šárka - admin

  • Upravit
trilobit
23
30.4.07 15:59

Ahoj. Nemyslim si, ze Eva chtela svym clankem nekoho odsoudit, ale spis se zamyslet. Na to ma pravo snad kazdy, at uz se to bohuzel nekoho dotkne nebo ne. Rozhodne si nemyslim, ze by Eva nekomu chtela ublizovat, kdo by byl takovy :,-(ista… Protoze ale Eva, jak pise, urcitou zkusenost s postizenymi detmi ma (ac uz ne s vlastnimi), mela potrebu vyjadrit, co citi. I kdyz je bez debat tezke, mozna i nemozne, vcitit se do takove maminky stojici pred tezkym rozhodnutim, priklanim se nazorove k Eve a pokud bych byla pred podobnym rozhodnutim, myslim, ze bych take volila zivot ditete. Domnivam se, ze by me za tento nazor nikdo nemel odsuzovat, stejne jako ani muj postoj nema za cil odsoudit ty, ktere se rozhodnou jednat jinak.

  • načítám...
  • Zmínit
maky
574
9.5.07 16:24

Tak možná už je to trochu pasé, v téhle diskuzi, ale nedá mi to. Pořád se tu operovalo s obratem „kdo to nezažil, co může vědět“, přesto můžu říct, že jsem dnes objevila článek, který plně vyjadřuje, jak to cítím já, třeba že jsem to tedy nezažila. Paní, o které se v článku mluví ale ano… Říkala jsem si, že je to vlastně taky reakce, tentokrát tedy prožitá… http://zena.centrum.cz/…clanek.phtml?…

  • načítám...
  • Zmínit
Lesina
9867
9.5.07 17:43

Pročetla jsem článek i celou diskusi, chápu a plně respektuji volbu Katji Baumgarten přivést dítě na svět. Daný dokument musí být bolavý a velmi silný… Je to rozhodnutí učiněné s rozvahou a je prožité - nicméně jsem v článku - dokument jsem neviděla - nenašla odsouzení opačného rozhodnutí…
Myslím, že právě o to nepochopení až odsouzení tu šlo…  

Lesina

  • načítám...
  • Zmínit
gabrielas
1
8.2.08 23:49

Zdravim vsechny, jsem tu poprve a tuhle diskuzi  jsem nasla uplnou nahodou. K originalni verzi tohoto clanku se nebudu vyjadrovat, jenom chci rict…Kaede, napsala jsi to hezky a Miselline -  uplne s tebou souhlasim, ve vsem co pises. Jenom se prosim Te nenervuj nad vyrokem nekoho, kdo nema ani sajnu, o cem pise (Sparkling).
Komentar od Sparkling byl mozna myslen v dobrem duchu, ale zrejme kvuli nedostatku inteligence a informaci, to nakonec vyznelo uplne jinak, bohuzel. Jsou to takove ty nazory, ktere nekdo nekde slysi, ale pak si je nedokaze oduvodnit a predava je dale s tim, ze cinni dobro.
Sparkling, tve omluvy za mozne urazky nejsou na miste. Kdyz se rozhodnes zabrousit na tak velmi citlive a bolestne tema, tak mas presne vedet o cem je rec a ne jenom tak placat. Myslis si, ze jsi prvni, kdo vsem tehotnym maminkam vnuklnul myslenku o moznosti narozeni postizeneho ditete? Oni si to vse jiz uvedomily pred tebou, dobre rano, to je svetla najednou, vid????? Opravdu jsi sobecka a vse soudis jenom podle toho, co chces ty sama.Neni to o tom, ze jsme nepochopily (i) podstatu tveho clanku, jak si jiste vysvetlujes, ale o tom ze ty sama nechapes do ceho se poustis.
Ja osobne jsem ve 3.mesici tehotenstvi. Na miminko se s manzelem oba tesime. Vsechny rozhodujici testy me ale jeste cekaji. Proc pisu rozhodujici? To si kazdy dokaze domyslet.
Ja jen pevne verim, ze vse probehne v poradku.
Mejte se vsechny moc krasne a hodne stesti a zadne vycitky. Kazdy se rozhoduje podle svych vlastnich moznosti, a zivotnich zkusenosti.
S pozdravem, Gabriela

  • načítám...
  • Zmínit
janakinu
19.10.11 13:33

?

vážená,opravdu by jste chtěla přivést na svět postižené dítě? myslím ,že nechat si ať už tak nebo tak postižené dítě je jen úleva samotné bolesti ,vzdát se ho.víte co mají takovéto děti za život? :cry: :cry: osobně jsem také matka a proti potratům jsem také-jen na toto máme asi rozdílné názory.řeči že je to také živá bytost.....ano je :-( ale osobně bych nechtěla aby jedno z mých dětí mělo život plný bolesti.krom toho co až my bedeme staří a nedokážeme se o takovéhoto človíčka postarat?? snad nějaký ústav? 8-o ne děkuji …zní to tvrdě a možná i je ,ale toť můj názor na věc.Samozřejmě nikoho neodsuzuji ,ba naopak velký obdiv mají u mě ti kteří pečují o postižené …otázkou však zůstává zda i oni jou šťastni.....

  • Upravit
Munenka
145
19.10.11 14:50

Muj nazor je takovy, ze postizene dite ani nevi, ze zije. Absolutne si to neuvedomuje. Ja osobne bych sla na potrat a vim, ze kdyby se mi takove dite nedejboze narodilo, nemela bych silu se o nej postarat, urcite bych ho dala do ustavu. Ti nikoho nedsuzuju, at dela jak uzna za vhodne, ale takove deti zivot nemaji, maji potrebu jen jist, pit, spat a na zachod.Navic potrebuji 24 hodin denne peci. To neni ani zivot pro ty rodice, ktere se rozhodnou se o takove dite postarat. Zijeme jen jednou a meli bychom byt i trochu sobci a mit pocit, ze zijeme a ne prezivame..

  • načítám...
  • Zmínit
Minki
750
19.10.11 15:56

No nevím sama jsem stála před stála před pár měsíci před tím, zda zvolím potrat nebo ne, a to jen proto, že jsem netušila, že jsem těhotná a přitom jsem brala prášky, které se nemají. Tu hrůzu, kterou jsem prožívala, a to jak musím věřit názoru genetika, že je malé procento (nezlobte se na mne, ale i malé procento je pro mne dost), že by zde mohl být nějaký problém. Nejedná se o žádné mentální postižení, ale v případě, že doktor nespočítal dobře týdny apod. můžu mít dítě, které by mohlo mít problém se srdcem, nemusela by být vytvořena bránice apod. Rozhodla jsem se dítě ponechat na základě, jejich přesvědčení, že je vše v pořádku.
Doteď s hrůzou čekám jak dopadnou další ultrazvuky a mám v koutku duše strach.
Obdivuji všechny maminky, které ví, že budou mít postižené dítě a jdou do toho, protože já při dvou zdravých dětech mám dny, kdy toho mám plné kecky a neumím si představit, že bych byla u dítěte, které mne potřebuje 24 hodin denně.
Vím také, že můj partner je vychovaný tak, že by mne nepodpořil a odešel by, je to výchova jeho matky a nic s tím nenadělám. Taky jsem nikdy nesepisovala dotazník, když jsme se poznávali na téma: ty a postižené děti, protože toto si nikdo nepřipouští až do doby než je před danou situaci postaven.
Myslím, že by tedy toto rozhodnutí mělo zůstat na matce. Na druhou stranu by v takovém případě lékaři měli jednat jinak než dnes jednají, protože mám pocit, že je to jako chcete svíčkvou nebo oháňku. Matka by měla mít možnost tuto informaci ověřit u jiného lékaře a měla by mít možnost jednat i se spoustou organizací, které děti s určitými nemocemi podporují, na podkladě takových informací si myslím pak zůstane rozhodnutí plně v její kompetenci a nebude to jen rozhodnutí: ČERNÁ a BÍLÁ

  • načítám...
  • Zmínit
petra.lovosice
12947
19.10.11 17:15

si myslím že tato diskuze je pasé..vždyt je z roku 2007 :wink:

Příspěvek upraven 19.10.11 v 17:16

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář