Průběh prvního trimestru
Tímhle příběhem bych chtěla navázat na mé předešlé deníčky. Začalo to vše týdnem od 21. 8. do 27. 8. 2010, kdy došlo k oplodnění mého vajíčka. V tu dobu jsem ještě nevěděla, že bych mohla být těhotná.
Neměla jsem žádné příznaky. Ale pár týdnů na to jsem už příznaky měla, ale nepřikláněla jsem k nim pozornost. Můj první příznak na který jsem reagovala byla vůně česneku. Hrozně mi začal smrdět a nemohla jsem pozřít nic s ním! Pár dnů před očekávanou MS, která měla přijít 7. 9. 2010 přišly další příznaky, ale ty jsem připisovala tomu, že to mám dostat.
Začly mě bolet bradavky a bolel mě podbříšek, ale tak nějak jinak, než když to mám dostat. Další známkou bylo chození na velkou. Byla jsem zvyklá chodit tak 3× denně, ale najednou jsem chodila obden. 6. 9. 2010 v práci na mě padla taková divná únava, cítila jsem i jak mi buší srdce. Změřila jsem si tlak a byl 90/60 což já mívám nízký tlak, ale tenhle už byl moc. Cítila jsem, že se s mím tělem něco děje.
Tak jsem přišla domů z práce pohodlně se uvelebila na wc a počurala těhu test a poctivě číhala. A bylo to tam… byly tam dvě //. Rozklepala se mi kolena, nemohla jsem polknout, byla jsem jako v tranzu. Přítel byl doma, tak jsem za ním šla i s tím papírkem a zajímavou grimasou na obličeji mu oznámila, že jsou na testu //. On na mě koukal nevěřil… chvíli koukal na ten test, chvíli na mě a nechápal… Byli jsme oba jako opařeníí, ale zároven strašně štastní ![]()
8. 9. 2010 jsme udělal pro jistotu ještě jeden test a ten byl taky pozitivní a dokonce druhá čárka sílila. Ale mně to nestačilo a ještě ten den jsem si udělala v práci krevní test na hcg, které bylo 286. TAkže jsem o sobě mohla prohlásit: ANO jsem TĚHOTNÁ! Na nic jsem nečekala a vzápětí se obědnala ke svému gynekologovi. 13. 9. 2010 jsem i s přítelem seděla v čekárně gynekologie. Měla jsem strach, nevěděla jsem jaké to je a jak budu reagovat.
Najednou se ozvalo mé jméno a už sem šla. Kontrola byla fajn. Pan doktor mi potvrdil těhu. Změřil gestační váček, který měřil 0,33cm. Řekl mi, že jsem asi v 5 tt. Od toho 13. 9. 2010 se přidaly další příznaky těhu. Začalo mi být nevolno. Nezvracela jsem, ale neměla sem k tomu daleko. 23. 9. 2010 přišel další příznak, začlo mě bolet bříško… respektivně sem do něj měla pěkný křeče. Tak sem volala lékaři a ten mi doporučil na 5 dní magnezium.
Už se mi blížila další kontrola, která měla být 11. 10. 2010. Do téhle doby se uklidnila bolest bříška, urovalo se chození na velkou i častějčí chození na malou. Nevolnosti přetrvávaly. Tak a už je to 11. 10. 2010 další kontrola s přítelem sme napnutí, jak miminko od té doby povyrostlo. Tak a už volají mé jméno opět vnitřní UZ a pan doktor hlásí, tak maminko embryo měří 2,05 cm. Teď mi již přesně vypočítal v kolikátém jsem týdnu těhu. Byla jsem 8+5 tt. Naplánoval mi krevní testy a prvotrimestrální skreening.
25. 10. 2010 jsem byla na krvi, kde mi vyšetřovali krevni obraz, krevní skupinu a dělali i biochemické vyšetření. A k tomu brali krev na prvotrimestrální skreening. Sestřička mi také vypsala těhotenskou průkazku zvážila 63 kg a vyšetřila moč a změřila tlak, takže se ze mě stala oficiální těhulka. 9. 11. 2010 byla naplánovaná další kontrola a dovyšetření toho skreeningu. Mezitím už přešly i ty nevolnosti. Takže jedniná obtíž, která mě zůstala byla bolest bradavek. 9. 11. 2010 jsem opět spol s přítelem vyrazili na kontrolu.
Sestřička po mě vyžadovala moč a opět mě vážila pořád 63 kg a měřila tlak. Po té jsem šla do ordinace. MuDr. mě udělal skreeningoví UZ a zdělila, že všechyn testy jsou v pořádku. A plod, že měří 6,58 cm. Oba jsme byli s přítelem moc štastní, že je miminko v pořádku a má se čile k světu
A až budu mít další trimestr za sebou zase napíšu…
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 3986
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 2407
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1560
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 860
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 976
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2828
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3811
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 3279
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 1179
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1602
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...