RŮZŇATA č.13 Nejsmutnější součást života ....
- Rodičovství
- ikaika
- 31.03.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Předem se chci moc omluvit za tohle smutný téma,vím že tento server je převážně o snažilkách, těhulkách, maminkách a hlavně miminkách, ale musíme si uvědomit, že i smrt je jedna ( i když škoda že poslední ) životní etapa, která potká každého.
Sama nevím jak mám začít a tak Vám asi rovnou začnu popisovat jak to bylo a je. Vím že u psaní budu i brečet, takže asi bude i nějakej překlep, nebo nesrozumitelnost.
Tatínek před 10 lety umřel na rakovinu, jenomže to, že je takhle nemocnej, jsem já nějak moc netušila. Jsem totiž nejmladší ze 4 dětí, a maminka a sourozenci asi nepovažovali za nutný mě s tím seznámit. Vím, měla jsem věk, že jsem to už měla pochopit sama, ale…
Když jsem byla na intru v Jihlavě, tatínek začal jezdit do Jihlavy do nemocnice. Bylo mi 16, měla jsem plno jiných zájmů, ( prostě třískala se mnou puberta ) než abych se zajímala co má taťka za nemoc. Sice jsem za ním chodila na návštěvu skoro každej den, taťka už čekal v hale před oddělením, u automatu na kafe. Mě vždycky koupil čokoládu. V tý době novinka, takže já byla samozřejmě nadšená.
V Jihlavě se léčil asi rok, já dodělala učňák a tak nějak jsem pustila z hlavy všechno. V 17 jsem se zamilovala do mojeho teď už manžela, takže moje zájmy byly víc jak jistý, že.
No doma se mi stále nic nějak neřeklo a já to prostě nechápala, pořád jsem si myslela že se taťka z něčeho léčí a samozřejmě vyléčí.
Najednou se všechno nějak zhoršilo. Začínala jsem chápat. Taťku se dovezlo na poslední chvilku do Jihlavy, chudák už nemohl ani chodit.No a převoz do Plzně a zdlouhavý léčení. Taťka v Plzni podstoupil transplantaci kostní dřeně. Doktoři dávali šance 50 : 50. Buď to prý nepomůže, nebo jen tak na půl roku a nebo na hodně dlouho. Samozřejmě to věděla mamka a asi jen moji sourozenci, já ne. Prostě jsem si myslela že bude vše OK. Po dlouhý době ho pustili domů, jezdil každou chvilku do Plzně na kontroly, občas tam musel zůstat zase třeba 14 dní. Doma se vše zlepšilo, asi. Bylo doma tak nějak příjemně, alespoň mě to tak připadalo. No před Vánocemi 1995 se vše změnilo, taťka byl v Plzni hodně dlouho, pustili ho na svátky domů ale jinak na Silvestra už musel být zpátky. Teď už ani nevím jestli tam byl až do konce, to se pořád jen říkalo, příští týden taťku pustí a ono nic. Doma všichni tušili, jen já nic. No po telefonu jsem se s tatínkem bavila nejdýl vždycky já. Bylo to asi tím, že jsem nic nevěděla a netušila, takže jsem se v hovoru naštěstí vůbec nepřetvařovala. No mezi tím byla ještě etapa, že jsem si našla bulku v prsu a maminka z toho byla celá pryč, s odstupem času se ani nedivím. Vzhledem k tomu co se právě doma odehrávalo. naštěstí pro mě, můj příběh dopadl dobře.Jizvu by teď nenašel ani manžel.
Když tatínek volal naposled, byl čtvrtek. Každej věděl že má volat a blíží se konec, jen já ne. A když zazvonil telefon, nikdo ho nechtěl zvednout. Já ochotně běžela. Hned jsem ze sebe vydala větu „Jé, ahoj tatí, jak se máš ,“ No a on mi odpověděl " špatně Ilíčku, špatně " Tu větu asi nikdy nezapomenu.Dál si to už nějak nepamatuji.
Bylo pondělí a já v úterý měla jít na UZ aby se zjistilo jak je to se mnou. Byla jsem u Standy s tím že u nich přespím abych nemusela druhej den cestovat. Najednou zazvonil telefon a Standa říkal ať si jdu k tomu, že volá mamka. Když mi řekla větu ať přijedu domů, že tatínek umírá, všechno se mi zhroutilo.
Nedá se to popsat. Standa ( teď už můj manžel) mi pomáhal, brečela jsem u něj v pokojíčku, ničeho neschopná. Domů se mi vůbec nechtělo.......
Hned druhej den brzo ráno se jelo do Plzně. Cesta byla nekonečná.Když jsme dojeli do Plzně, nikdo nechtěl nic říct, věděli jsme že se už blíží konec. Taťka byl už přes víkend pod morfiem, takže vlastně spal. Když jsme dorazili na pokoj, to byl divnej pocit, byl tak hubenej, spal a přitom byl vlastně i tak nějak roztomilej. Spal, neviděl nás sice, ale určitě poznal že tam jsme, bylo v nás odhodlání zůstat tam jak dlouho jen bude třeba, den, dva, týden…Po nějaké chvilce nás mamka poslala pryč, že chce být s taťkou sama, ani už nevím kam jsme šli, někam ven, na vzduch, pro jiný myšlenky.Když jsme se asi po hodině vrátili, tak taťka ještě spal a oddychoval, asi po půl hodince najednou pootevřel oči, podíval se, malinko pozakuckal, a byl konec............Maminka se zhroutila k němu, my všichni tak nějak navzájem sobě kolem ramen. Šla jsem pro sestřičku a ta nám to potvrdila. Donesla nějaký prášky na uklidnění a nechala nás tam, aby jsme se ještě mohli rozloučit. Bylo to krutý, ale do dneška vím, že tatínek se držel, čekal až za ním přijedem, sice spal, ale já říkám že nás vnímal, věděl o tom že jsme tu poslední chviličku s ním, snad to měl tím jednoduší. Nikdy nezapomenu jak tam ležel..............
Když to zhrnu na závěr, moc mi chybí , mám výčitky, občas jsem na něj byla asi i zlá, ale já nevěděla že je tak nemocnej, je mi to moc moc a moc líto. Sice jsem se před ním nepřetvařovala, ale ani jsem mu nedávala tak najevo to, jak ho mám moc ráda. Vím, on to věděl, ale mě to mrzí. Vadí mi že mě mamka a sourozenci neinformovali o tom jak se věci mají, byla bych s ním určitě víc, častěji, povídala si a vychutnávala každou chvilku s ním, jenže.......
Teď už mám naštěstí jen ty hezký vzpomínky, občas si vzpomenu na to jak umíral, ale rychle se snažím zahnat to tím hezčím. Jde to, i když pořád to bolí. Škoda že taťka už neví že se Standou jsem pořád, že máme dva krásný kluky. Sice jsem mu je u hrobu ukazovala, ale… Jak by to bylo fajn, kdyby si s nima děda mohl pohrát......
Chci vám poděkovat za to, že jsem se mohla vypovídat, díky všem kdo to dočte do konce. Hlavně všichni,NEZAPOMEŇTE DÁVAT LÁSKU, UMĚT ŘÍCT ŽE MILUJETE, JE TO KRÁSNÝ A POTŘEBA.
Ilča, Ondrísek 3r a Vítek 11m.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1167
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 697
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1210
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 504
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 305
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19099
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2521
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2750
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2472
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1655
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....