Růzňata č.62 - ODDYCHOVÁ DOVOLENÁ ???? ha ha ha
- Rodičovství
- ikaika
- 27.06.07
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
ITÁLIE PALMOVÁ RIVIÉRA Martinsicuro camp Riva Nuova www.rivanuova.it Hurá, je pondělí 11.6 a já konečně pojedu po 3 letech na dovolenou k moři. Jsem natěšená jako blecha, i když je mi jasný, že to asi vlastně moc dovolená nebude, protože naši 2 svišti jsou občas až moc divoký uličníci.
Balení všechny dobře víte jak u nás probíhalo, takže v pondělí ráno šel Ondra ještě do školky, manžílek si hezky chrupal po noční šichtě a já dolaďovala poslední věcičky. Ve 3 odpoledne se vyzvedl Ondrísek ze školky a natěšeně se jelo směr Znojmo, za sestrou na kafíčko a chvilku posedět a ve 21 hodin byl se známejma sraz na Hatích.
Cesta byla dlouhá a řeknu vám, že teda ve finále hodně zmatená. Plánovaný příjezd na místo byl tak mezi 9 - 10 hodinou, ale..... Na cestě bylo šílenejch kamiónů, ještě když se několikrát stalo, že na 2proudové dálnici v kopci se začnou 2 kamióny předjíždět, tak se není čemu divit, že. No na silnici byl strašněj zmatek a i chlap toho měl plný brejle a já si ho prostě ani netroufla střídat v řízení. Stejně z něj vylezlo že by mě k tomu v tom zmatku ani nepustil. Ve finále se 5km před cílem pěkně bloudilo, příjezd ke stanu se uskutečnil až v 11.30. Vyndalo se jen to nejnutnější a hurá do plavek a směr moře.
No paráda, co vám budu holky povídat. Na to, že po cestě Ondra tvrdil že ten rybník celej přeplave a všechnu vodu vypije. Rozzářely se mu očka a hned utíkal k moři. Moře bylo teploučký, lidí málo, takže pohodička. Nemohla jsem ani jednoho čochtana dostat z vody, Ondra lítal jako pometlo, stavěl z písku, prostě pohodička. Vítek se sice pořád držel jenom mě, ale voda se mu taky moc líbila. První den byl zničující, takže navečer se jen zašlo na zmrzlinu, a hurá do hajan.
Tak, druhej den to začalo. Vítek se vzbudil jako úplně jiná osoba, jen kňučel, nemohl na něj nikdo promluvit, nikdo se podívat a natož aby ho někdo chtěl chytnout jinej, než maminka. To byl tak strašněj závislák, jen pořád mamíííííí, bylo to děsný a hlavně únavný. Dokonce se mnou musel jít i na záchod, běda jak jsem ho chtěla nechat tatínkovi přede dveřmi. Byla jsem z toho nešťastná a hlavně pěkně zničená. Holky, trvalo to 3 nekonečně dlouhý dny. Vůbec se nedá srovnat Vítek teď a tenkrát Ondra, když se bylo v Bulharsku, když mu bylo 15m. Prostě nebe a dudy. Holt každý dítko je jiný.
Ondrášek si to všechno báječně užíval, byl plnej dojmů, že se bál i chodit spát aby mu něco neuteklo. Moře se vůbec nebál, potápěl se, slaná voda mu vůbec nevadila do nosu ani očí. To jsem nechápala, protože já když se chtěla potopit, tak jsem jsem si musela držet nos, zavřít oči. Lítal tam jako pometlo, sbíral mušličky, každej den mi chodil kupovat kokos a byl strašně nadšenej, že sám nakupuje a ušetřil mě prý nožičky,sice pusu za celej den nezastavil, ale aspoň byl hodnej. To Vítek byl hodnej jen když spal. Ještě že přes den zvládl spát na pláži v plážovém stanu i 3 hodiny.
Jednou navečer, nás Ondra ukecal že si pujdem hrát na dětské hřiště. Houpačky, prolezky, skluzavka…SUPER. Jo, ale tam Vítek teda perlil asi nejvíc. Nechtěl tam ani tam, nechtěl ani stoupnout na zem, ale v náručí se taky vztekal, začal mlátit rukama všude možně, že jsem i jednu schytla. Dostal prostě šílenej záchvat vzteku, že jsem nevěděla co s ním. Byl úplně rudej, pištěl jak nevím co, tak jsem ho radši vzala ke stanu, že jdem spát. Cesta, i když kraťoučká mi přišla nekonečná, vzpínal se v náručí, řval, pištěl, kroutil se. Ve stanu dostal 2× na prdítko, ale nic nepomohlo, ba naopak to bylo snad horší. Co si o mě lidi kolem asi pomyslí???, to radši ani nepřemejšlím. Normálně jsem pak vylezla, kousíček od stanu jsme měli fontánku s vodou na pití a vaření, tak jsem tu studenou vodu pustila a asi půl minutky jsem Vítkovu hlavu držela pod studenou vodou. Italové na mě koukali jako na zjevení, ještě že jsem jim nerozuměla a vlastě ještě líp, že oni nevěděli co u toho říkám já. Vítek začal jen potichu kvičet, natahovat a najednou byl klid…HURÁ. Italové najednou ukazovali jako že za 1. Vítek usnul pak během asi 2 minut a já si v klidu sedla sama u stanu a nalila si hezky chlazené pivko. To byla pohoda. Klídek. Jupí. Ráno se Vítek vzbudil úplně jinej, konečně nám začala dovolená. Sice nechtěl skoro vůbec chodit, furt se nosil, nebo vozil v kočáře, což už nějak neznám, ale hlavně že vzteklina byla pryč.
Pak už byl skoro každej den stejnej. Ráno budíček tak kolem půl 8, než se udělala snídaně, zbalilo se k moři bylo půl 11 a začal pohodovej den. Na pláž jsme chodili navalení jak blázni. 3× osuška, dětem župan, prostěradlo na ležení, plážovej stan, lehátka na blbnutí do vody, vodní pistole, plavací vesty, rukávky, kyblíčky ( 4 !!! ) lopatky, balony, barg, slunečník… No ještě že bylo málo lidí, protože když se to všechno na pláži rozprostřelo, bylo toho doopravdy hodně.
Já měla hodinku klídek, lehla si a vytouženě chytala bronz. Manžílek si s dětma hrál v písku, ve vodě. Pohoda. Kolem poledne jsem zašla pro nějakou svačinku a kolem 1 hodinky Vítek na pláži vždycky usnul. Dokonce 2× usnul i Ondra, to pak byla teprve pohoda. Balzám na uši. Žádné křičení, volání mamíííí, tatíííí, tetóóó.
Z pláže jsme chodily tak kolem půl 5, sprcha, obídek, kafíčko. Děti si hráli u stanu, bylo tam dětí dost, takže super zábava a tak kolem 7 - 8 hodinky se chodilo na městečko, nebo promenádu. Následovalo obžérství - mega zmrzlina, piza, ..... Dětem se dopřálo tak nějak co chtěli, jezdili na autíčkách, skákali na nafukovacím hradu, jen tu trampolínu velikou jsem nedovolila, a Ondra mi to pořád připomíná.
Když se šlo z procházky, tak každej večer byl u recepce program pro děti, animátoři moc příjemný, Ondra natěšeně tancoval a Vítek trsal taky jako o život.
Večer chodili kluci spát tak kolem 22 hodiny. Pak nastal klídek pro nás pro všechny, sedlo se ke stolu a popíjelo zrádné, ale moc dobré Italské vínko. No musela jsem si dovézt i 10 litříků domů, abych si ho vychutnala v klidu.
Poslední dny jsme se už docela těšili domů, protože to vedro tam nás už docela ničilo, čím dál častěji jsem vyhledávala stín pod slunečníkem, předposlední den mě kousla do chodidla žaboryba, naštěstí jsme věděli jak se zachovat, tak jsem hned pařila nohu v horké vodě se solía za hodinku jsem o bolesti skoro nevěděla, všechny koutky Martinsicura už se prolezlo, hromada dárečků nakoupena, finanční zásoby se dost zužily, takže sobota pro nás byla už vytoužená. Ráno se předal stan delegátce a hurá směr ČR.
Tajně jsem si myslela že děti budou skoro celou cestu spát, ale krutě jsem se zmýlila. Jo, Vítek usnul hned v 9 ráno a spal 2 hodiny, Ondra si dal půl hodinky. Jenže od těch 11 začalo docela peklo. Zlatá cesta autem, nedovedu si draky představit v autobuse. To furt Vítek chtěl čůrat, pak na 3× zastavovat že chce dělat bobek, když nečural Vítek, tak zase Ondra, do toho Vítek jen pořád křičel mamííííí,hamíííííí. Normálně měl tak vyřvanej hlas že ještě dneska chraptí. V autě snědl všechno možný, že se divím že ani neblinkal, rozdrobený tyčinky a olepený gumový medvídci jsou ještě teď pod sedačkou, na koberečku a dokonce i mezi okýnkem, že nejde ani stáhnout. Marně jsem se snažila, aby kluci spali, podařilo se jim to až za Vídní, když už bylo po 9 hodině večer. Domů jsme dorazili ve 23.30 a Vítka se jen přeneslo do postele a spal dál až do rána. Ondrášek se probral a byl strašně šťastnej že je u svých hraček, ve svojí postýlce a pujde do školky za kamarádama.
Ráno se Vítek vzbudil v úplném šoku kde že to je, až mi ho bylo i líto jak byl pomatenej.
Takže teď už nám z dovolený zůstaly jen fotky, krásný vzpomímky, pořád slyším jak kluci poslední den volali „ ahoj moře „pamatuju si furt i toho Itala co na mě den co den mrkal a smál se na mě tak krásně…, jen škoda že mu beztak táhlo už tak na 70 J, chuť toho dobrýho vína budu mít na jazyku asi dlouho, protože jednou se mi teda z něho udělalo docela šoufl, a ta zmrzlina......to je tady v Čechách asi jen sen.
Prostě na konec řečeno, Itálie byla kouzelná, i když občas jsem ty špageťáky proklínala, budu střádat korunky do kasičky aby se mohlo jet zase na přesrok na dovolenou, protože to věřím, že si to obě děti užijí s plnou parádou.
Omlouvám se že je to tak dlouhý, ale věřte že jsem vám napsala jen zlomek z těch 12 krásných dní a v deníčku vás budu dovolenou a mořem otravovat ještě asi dlouho.......
Ilča a svišti
***Pelotonek:****
Andílek - Nicolka 2.1.2005, Lipník nad Beč. (Jana-1982)
***Anděla - Jaroušek 11.1.2006, Děčín (Lenka-1981)****
***Babulda - Tonik 29.9.2006, Trutnov (Zuzka-1980)******
Dalif - Vitek 25.10.2005, Zuzanka 17.4.2007, Brno,(1976)
Dasa 2 - Lukášek 23.1.2005, Valašské Meziříčí ( Dáša-1976)
Gabriella -Adrienne 13.2.2006,**** ***USA,(1977)******
Helena77 - Nikolka 12.7. 1995, Natálka 10.2. 2005, Třešť (1977)
Ikaika - Vítek 1.5.2005, Ondra 9.4.2003, Žďár (Ilča-1977)
Jedule - Anežka 27.8.2005, Jičín (Jitka-1976)
Jituska - Barunka 28.4.2003, Vojtíšek 20.11.2005, Žďár (Jitka-1977)
Mamulinka -Eliška 14.10.2005, Třešť ( Péťa-1982)
Nikkol - Filípek 6.6.2005, Náchod (1978)
Ruza (Millik) - Jakub 13.6.2006, Plzeň, (1985)
*Valli - Martínek 22.6.2005, Karolína 15.3.2007 Třebíč (Eva-1982)
*Violet - Matyáš 15.1.2005, svišť TP 3.10.2007, Most (Denisa-1981)****
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1494
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 878
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1519
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 629
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 368
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20082
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2569
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2841
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2557
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1716
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....