Rybník

  • O životě
  • Štofik
  • 17.07.19
    • načítám...

...pokračování Mrchy.

Přečtěte si také předešlé díly deníčku

Stála po pás v ledové vodě. Byl podvečer a slunce měla za zády. Vrhala stín na vodu před sebou. Kolem byl poklid. Žádný dětský smích, zvuk tenisové hry z nedalekých kurtů. Žádný náznak přítomnosti někoho dalšího. Jen ptáci zpívali jako o život. Jako by se loučili s posledním dnem na světě.

Myslela na ex. Na tomhle místě spolu ještě před rokem blbli. On ji potápěl a ona se k němu tiskla celým tělem, objímali se a byli šťastní. Cítila se s ním v bezpečí a nezranitelná. Schovaná před vším zlým v jeho náručí. V jeho pevných, svalnatých rukách. 12 let. To je doba. Jen tak nezapomenete, ten druhý se vám připomíná ve všem. V místech, lidech, hudbě, jídle, v romantickým filmu. Ve všem, co jste spolu zažili. Smazat to nejde. Hlava není flashka. Natož srdce. Chyběl jí.

Stála tam, po těle husí kůži a na tvářích jí pomalu zasychaly slzy. Koukala na hejna rybek kolem sebe. Vůbec se nebály, plavaly si v poklidu mezi jejíma nohama a všude okolo. Zapadající slunce prosvětlovalo vodu a rybkám dodávalo třpyt. Byly to malinké rybičky s oranžovými ocásky. Občas se jim stříbrně zalesklo bříško. Jako kousek nějakého plíšku. Dokonale odváděly její myšlenky od ex. Každý den viděla kolem sebe tolik krásy, ale jí se to nedotýkalo. Nebyla schopna to skutečně docenit. Pořád nad ní visel černej depresivní mrak, ať se snažila sebevíc. Nesnášela to. Žila, dýchala, jedla, spala, ale tak nějak mechanicky. Necítila radost. Jen neustálej vztek. Na město, na práci, na lidi, na sebe.

Štěkot.

Z myšlenek ji vytrhl Štěkot psa někde za ní.

Prudce se otočila a tam stál on. Klouček. Ten kluk, kterýmu se rozhodla „osladit“ život. Stál úplně prkeně. Zaraženě. Jako by ho načapala při krádeži. Usmála se a pootočila se víc. Byla zvědavá, jak zareaguje. Nestalo se však nic, dál na ni zíral. Tak tohle ti, milá zlatá, vyšlo líp, než bys čekala. Ušetří ti to spoustu práce s plánováním, jak na sebe jako náhodou narazíte. Dokonalý. Bude hrát překvapenou a tenhle krok nechá na něm. Mohl dávno odejít, ale neudělal to. Byl pořád tam. To napětí se jí líbilo. Jako všechna ta poprvé. Náznak statické elektřiny ve vzduchu. Náboj, chemie. I na tu dálku jí připadalo, že jsou jako dva magnety. Měla chuť k němu vztáhnout ruce a prosit ho, ať ji zachrání. Ať ji aspoň pro tuto chvíli poskytne zapomnění. Jenže je nezkušenej, drahá. Neudělá nic. Moc bych se divila, kdyby jo. A opravdu.

Další zaštěkání, chvilka zaváhání, povytažené obočí u ní a smutek, naštvanost u něj. Byl to smutek? Nerozhodnost? Nedokázala to rozluštit. Možná si ji chtěl jen dýl prohlížet. Jenže musel jít. Musel zakročit, ten psí řev zněl, jako kdyby chytil násilníka v okně domu.

Otočil se a odcházel. Tak to jsi nezvládla, drahá. Taková příležitost. Nenucená. Kdy se naskytne znovu něco tak přirozenýho a nenahranýho? Chceš to vůbec? Ale co jsi mohla dělat? Vyběhnout s nahými prsy z vody a běžet k němu s otevřenou náručí? Nebo na něj zavolat? Trapný a nedospělý. Jako je nedospělej on. Zastihl tě v melancholický náladě. Teď ta touha ničit lidi kolem tebe stejně spí. Udělala jsi dobře. Nech to uležet. Nech ho nad tím, co viděl, popřemýšlet.

Usmála se a její tělo zmizelo pod hladinou mezi hejnem rybek. Netušila, že jejich malýmu setkaní někdo přihlížel.

Přečtěte si také

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část
  • PenelopaW
  • 14.04.26
  • 1090

Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
finduska
17.7.19 08:44

8o ještě, ještě… každý den čekám :lol: :palec:

  • Upravit
Štofik
17.7.19 09:44

@finduska Dočkej času, musí se to pořadně vyvinout :palec: :kytka:

  • Upravit
finduska
17.7.19 10:01

@Lana25 no ja nejsem moc trpělivá :P víš jak trpim nez mi vzdycky vyjde novy díl knížek? Nebo nedejbože seriálu :lol: A román na pokračování to je terno :jazyk: Mám šílenou fantazii :D Ale jsi dobrá, celkově, v psaní, v poprani se se životem a s tim, jít s kůží na trh.

  • Upravit
Štofik
17.7.19 10:09

@finduska Tak to děkuju, moc si toho vážím :kytka: Že to srovnáváš s těšením se na knížku. Ale znam ten pocit, vím jak to myslíš :mrgreen: Jsou to muka.Snad další deníčky nezklamou. :andel:

  • Upravit
123Soňa
2705
17.7.19 11:33

Pěkný!!! :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
dagmarkaa
17.7.19 22:12

@Lana25 :hug:

  • Upravit
Štofik
18.7.19 06:59

@123Soňa Děkuju :kytka:
@dagmarkaa :hug: :hug: :hug: :srdce:

  • Upravit
Tinuvien
33315
18.7.19 22:21

Kdo, kdo na ně koukal? :think: :)

  • načítám...
  • Zmínit
Štofik
20.7.19 08:23

@Tinuvien Uvidíš :kytka: Zatím to je tajný :mrgreen:

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít

„To tě manžel ještě vůbec chce, když vypadáš jako hroch?“ Vpálil mi švagr

Syn dře, vstává k dítěti, stará se. Ta jeho nehne prstem. Nemohu se na to dívat

Snacha hodlá opustit půlroční dítě. Prý potřebuje na víkend voraz

Když hraje víc, než žije: Můj boj s manželovou závislostí a lží