Šampo...
- O životě
- Ajejda
- 08.06.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Sedím v poněkud zastrčené čekárně gynekologickoporodnického oddělení. Jsem tu sama, jen občas zde přejde nějaká budoucí maminka. Sedím, čtu si noviny, dávám si brýle a čekám na výsledek hCG.
V novinách veselý vítěz závodu bůhvíčeho stříká šampáňo a vesele se směje. Zabloudím k šampaňským a přes otevřené oči probíhají obrazy dějů a vzpomínek.
Stojím u pokladny a vedle mě neznámý pán nakupuje po ránu 3 šampáňa, bohemky. Má nějaké řeči, odmlčí se, pak se usmívá, pak mi říká, že je to k snídani, odmlčí a znovu pokračuje, že je to hezký pít šampo v sobotní ráno… Ať si říká, co chce… Pak ale vhodí vtipnou hlášku a poprosí: „Tak aspoň kávu.“
Neodolám a je z toho několikaletý příběh se Zajímavým.
Od přítele Mamánka jsem dostala jiné šampo, Moët. Dává mi ho před Vánoci s tím, že jej dostal v práci a že já to ocením, když budu doma na Vánoce s rodiči. Hm – vybaví se mi, jak spolu stojíme na nástupišti vlaku a Mamánek mě častuje: „To musíš být úplně blbá, když věříš, že ti někdo v bance poradí, jak nejlíp s hypotékou. Si o sobě myslíš, když sis pořídila byt, jak jsi chytrá!“
Nevěřícně na něj koukám. Nemám ho ráda, vím to už dlouho. Ale nemám odvahu říct: „Nastup si do úplně jiného vagónu a vystup si, kde chceš.“
Po rozchodu se raduji, jak mi spadl kámen ze srdce. No, Moët byl ale dobrý.
Manžel se vrací domů a radostně mi hlásí: „Vyhrál jsem šampaňské! Podívej!“
Sleduju – jeho radost lovce, co přinesl mamuta, je krásná. Kořist je Pol Roger Brut Reserve – hm, to je zajímavé. Škoda, že kojím a on je abstinent. Vezmeme ho, jak pojede k tvý mámě a dáme si i s tvou ségrou. To je dobrý nápad.
V den, kdy má být šampaňské otevřené, zajdu s dcerou za manželem a ptám se: "Co vidíš – dva nebo jeden proužek?
Odpoví: „Dva.“
Oba se na sebe usmějeme a dceruška si něco brumlá a nejraději by s celým papírovým páskem i s proužky provedla několik úkonu včetně snědení. Šampaňské už nezkouším.
Sedím v poněkud zastrčené čekárně gynekologicko-porodnického oddělení. Jsem tu sama, jen občas zde přejde nějaká budoucí maminka. Sedím, čtu si noviny, dávám si sluneční brýle a čekám na výsledek hCG. Doufám, že bude zase nižší. Nasazené sluneční brýle a kapesník.
Já vím, že to bylo jen pár týdnů. Jak jsem začala krvácet, lehla si a doufala, že je to jen nějaká malá potíž. Při cestě na gynekologii jsem už tušila, že je to horší a mladá lékařka na příjmu, ač se snažila být co nejvíc utěšující, svým výrazem jen podpořila moje slzy. Brečím celý den.
Na ultrazvuku už jen slyším: „Bohužel, žádný gestační váček nevidím.“
Je mi strašná zima, jsem pod dekou, mám infuzi, brečím. Naštěstí je hCG nízké, ani podle ultrazvuku to nevypadá na mimoděložní těhotenství. Ale.
„Musíme si vás tu nechat – krvácíte silně a po minulém porodu jste měla zánět, i teď se to může zopakovat.“
Nakonec se dohodneme, že tam budu do večera, a když se to trochu uklidní, pojedu domů – za dcerou. Dostávám antibiotika, podepisuju revers. Odjíždím. Manžel je smutný jako já, ale řídí a jsme rádi, že se nějak dopotácíme domů.
Dcera se chechtá, že mě vidí a chce se mazlit a hrát s kostkami. Vezmu si ji do postele a díváme se na zvířátka, princezny a rytíře v pohádkové knížce. Migréna. Druhý den – vypadá to, že je to kompletní.
„Musíte brát antibiotika, když se cokoliv zhorší, hned přijeďte. Zase přijďte na vyšetření – až do negativního hCG.“
Volá mi kamarádka. Nemůžu vzít telefon a nebrečet. Nemůžu s nikým mluvit. Čas plyne jinak. Minuty mají jinou délkou, najednou se jakoby otevřel prostor času, kde není shon a plán – ale nic. Podobně, jak když mi před půl rokem zemřel otec. Taky čas plyne najednou jinak. Prodloužil se a vše je jiné než bylo před minutou, která je šíleně dlouhá.
Co jsem udělala špatně: Měla jsem být víc v klidu? Ne. Neměla jsem se hýbat? Ne. Neměla jsem kojit? Ne. Jsem stará? Ne. Může to sice hrát malou roli, ale spíše se jednalo o něco jiné v takhle časné fázi. Nic si nevyčítejte… Ach. Jde to? Jsem špatná žena? Nemožná? Proč? Achjo. Otěhotním ještě?
Sedím v poněkud zastrčené čekárně gynekologicko-porodnického oddělení. Jsem tu sama, jen občas zde přejde nějaká budoucí maminka. Sedím, mám sluneční brýle a čekám na výsledek hCG. Doufám, že bude zase nižší. Jsem v čase, který plyne jinak.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1852
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1095
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1966
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 809
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 480
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21953
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2682
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2964
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2679
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1801
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
JoJo, tak tohle mám taky uz za sebou, 7.tt…Pani xy vy jste potratila…taky cekani jestli klesne hcg,3× mi brali krev a i kdyz kleslo, krvacela jsem porad, nakonec ale v den domluveneho nastupu na revizi zjistili, ze neni co čistit a během par dnu bylo po krvaceni - jeste kontrola za týden a pak už jen po 6nedeli na gynde a jakoby se nic nestalo…divnej pocit byt tehotna a pak najednou nebýt, ale neboj, určitě se zadari, taky doufám a držím palce!
A taky jsem si vyčítala všechno možný i nemožný, tak asi tuším co prožívas…kolik je dcerce, asi bude ještě hodne malá kdyz kojis? Já už mám doma skoro tříletaka, tak jsem mela radost ze bude mít sourozence ještě celkem „brzy“ - termín bych mela v prosinci kdy mu bude 3,5 - no, spis nejvyšší čas, potřeboval by to jako sůl! Můj chlap z toho byl zdrblej snad víc jak já…
To vidím a slyším poprvé. Jako velká fanynka SURVIVOR jsem měla celou dobu před očima tu ulítlou hrdinku Shambo - (Šambo). 
