Šampo...
- O životě
- Ajejda
- 08.06.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Sedím v poněkud zastrčené čekárně gynekologickoporodnického oddělení. Jsem tu sama, jen občas zde přejde nějaká budoucí maminka. Sedím, čtu si noviny, dávám si brýle a čekám na výsledek hCG.
V novinách veselý vítěz závodu bůhvíčeho stříká šampáňo a vesele se směje. Zabloudím k šampaňským a přes otevřené oči probíhají obrazy dějů a vzpomínek.
Stojím u pokladny a vedle mě neznámý pán nakupuje po ránu 3 šampáňa, bohemky. Má nějaké řeči, odmlčí se, pak se usmívá, pak mi říká, že je to k snídani, odmlčí a znovu pokračuje, že je to hezký pít šampo v sobotní ráno… Ať si říká, co chce… Pak ale vhodí vtipnou hlášku a poprosí: „Tak aspoň kávu.“
Neodolám a je z toho několikaletý příběh se Zajímavým.
Od přítele Mamánka jsem dostala jiné šampo, Moët. Dává mi ho před Vánoci s tím, že jej dostal v práci a že já to ocením, když budu doma na Vánoce s rodiči. Hm – vybaví se mi, jak spolu stojíme na nástupišti vlaku a Mamánek mě častuje: „To musíš být úplně blbá, když věříš, že ti někdo v bance poradí, jak nejlíp s hypotékou. Si o sobě myslíš, když sis pořídila byt, jak jsi chytrá!“
Nevěřícně na něj koukám. Nemám ho ráda, vím to už dlouho. Ale nemám odvahu říct: „Nastup si do úplně jiného vagónu a vystup si, kde chceš.“
Po rozchodu se raduji, jak mi spadl kámen ze srdce. No, Moët byl ale dobrý.
Manžel se vrací domů a radostně mi hlásí: „Vyhrál jsem šampaňské! Podívej!“
Sleduju – jeho radost lovce, co přinesl mamuta, je krásná. Kořist je Pol Roger Brut Reserve – hm, to je zajímavé. Škoda, že kojím a on je abstinent. Vezmeme ho, jak pojede k tvý mámě a dáme si i s tvou ségrou. To je dobrý nápad.
V den, kdy má být šampaňské otevřené, zajdu s dcerou za manželem a ptám se: "Co vidíš – dva nebo jeden proužek?
Odpoví: „Dva.“
Oba se na sebe usmějeme a dceruška si něco brumlá a nejraději by s celým papírovým páskem i s proužky provedla několik úkonu včetně snědení. Šampaňské už nezkouším.
Sedím v poněkud zastrčené čekárně gynekologicko-porodnického oddělení. Jsem tu sama, jen občas zde přejde nějaká budoucí maminka. Sedím, čtu si noviny, dávám si sluneční brýle a čekám na výsledek hCG. Doufám, že bude zase nižší. Nasazené sluneční brýle a kapesník.
Já vím, že to bylo jen pár týdnů. Jak jsem začala krvácet, lehla si a doufala, že je to jen nějaká malá potíž. Při cestě na gynekologii jsem už tušila, že je to horší a mladá lékařka na příjmu, ač se snažila být co nejvíc utěšující, svým výrazem jen podpořila moje slzy. Brečím celý den.
Na ultrazvuku už jen slyším: „Bohužel, žádný gestační váček nevidím.“
Je mi strašná zima, jsem pod dekou, mám infuzi, brečím. Naštěstí je hCG nízké, ani podle ultrazvuku to nevypadá na mimoděložní těhotenství. Ale.
„Musíme si vás tu nechat – krvácíte silně a po minulém porodu jste měla zánět, i teď se to může zopakovat.“
Nakonec se dohodneme, že tam budu do večera, a když se to trochu uklidní, pojedu domů – za dcerou. Dostávám antibiotika, podepisuju revers. Odjíždím. Manžel je smutný jako já, ale řídí a jsme rádi, že se nějak dopotácíme domů.
Dcera se chechtá, že mě vidí a chce se mazlit a hrát s kostkami. Vezmu si ji do postele a díváme se na zvířátka, princezny a rytíře v pohádkové knížce. Migréna. Druhý den – vypadá to, že je to kompletní.
„Musíte brát antibiotika, když se cokoliv zhorší, hned přijeďte. Zase přijďte na vyšetření – až do negativního hCG.“
Volá mi kamarádka. Nemůžu vzít telefon a nebrečet. Nemůžu s nikým mluvit. Čas plyne jinak. Minuty mají jinou délkou, najednou se jakoby otevřel prostor času, kde není shon a plán – ale nic. Podobně, jak když mi před půl rokem zemřel otec. Taky čas plyne najednou jinak. Prodloužil se a vše je jiné než bylo před minutou, která je šíleně dlouhá.
Co jsem udělala špatně: Měla jsem být víc v klidu? Ne. Neměla jsem se hýbat? Ne. Neměla jsem kojit? Ne. Jsem stará? Ne. Může to sice hrát malou roli, ale spíše se jednalo o něco jiné v takhle časné fázi. Nic si nevyčítejte… Ach. Jde to? Jsem špatná žena? Nemožná? Proč? Achjo. Otěhotním ještě?
Sedím v poněkud zastrčené čekárně gynekologicko-porodnického oddělení. Jsem tu sama, jen občas zde přejde nějaká budoucí maminka. Sedím, mám sluneční brýle a čekám na výsledek hCG. Doufám, že bude zase nižší. Jsem v čase, který plyne jinak.
Přečtěte si také
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 1987
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 902
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 327
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 791
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 603
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 2913
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 2097
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 1352
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 2766
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 1873
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
JoJo, tak tohle mám taky uz za sebou, 7.tt…Pani xy vy jste potratila…taky cekani jestli klesne hcg,3× mi brali krev a i kdyz kleslo, krvacela jsem porad, nakonec ale v den domluveneho nastupu na revizi zjistili, ze neni co čistit a během par dnu bylo po krvaceni - jeste kontrola za týden a pak už jen po 6nedeli na gynde a jakoby se nic nestalo…divnej pocit byt tehotna a pak najednou nebýt, ale neboj, určitě se zadari, taky doufám a držím palce!
A taky jsem si vyčítala všechno možný i nemožný, tak asi tuším co prožívas…kolik je dcerce, asi bude ještě hodne malá kdyz kojis? Já už mám doma skoro tříletaka, tak jsem mela radost ze bude mít sourozence ještě celkem „brzy“ - termín bych mela v prosinci kdy mu bude 3,5 - no, spis nejvyšší čas, potřeboval by to jako sůl! Můj chlap z toho byl zdrblej snad víc jak já…
To vidím a slyším poprvé. Jako velká fanynka SURVIVOR jsem měla celou dobu před očima tu ulítlou hrdinku Shambo - (Šambo). 
