Sbohem, Františku
- O životě
- Kenneth
- 09.06.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, jak vše bereme samozřejmě, dokud o to nepřijdeme. :(
Frantoooo, jak se máááté?? ňaf, ňaf, ňafi- ňaf… Éeeeto samozrejmo.
Ne, nezbláznila jsem se.
Toto je pozdrav členů Frantovy lidské smečky. Ňaf samozřejmě psí odpověď.
Maličký, kávově bílý pejsek, značky Shi-tzu, made in China.
Vlastním jménem Ricky. Váha-něco okolo 10 kg.
Věk: 10 let
Kratičké nožky, které umí rozparádit sprint z nuly na 25km/h po pouhých pár metrech, obzvláště pokud na vytyčeném cíli za plotem čeká provokující štěkající kolega neznámé rasy, neznámého původu, zato s pořádně vzteklým výrazem a touhou malého banditu srovnat pod základy plotu, který ohraničuje jeho teritorium.
U plotu vzteklého o dost většího kolegy se pravidelně odehrává stejný scénář.
Franta ze všech sil upalujíc bleskovou rychlostí, brzdí smykem u plotu a aby dal zuřivci náležitě najevo, kdo je tu king, podkopává zadek a v driftu, plný emocí, chtíc hejskovi dát co proto, efektně zapráší za zadními běhy.
Přistoupí blíže k plotu. Dává si záležet na postoji a filmovém zpomalení, jako prvotřídní holywoodský herec na úrovni a vznešeně s patřičně vážným obličejem hledí ďasu z blízka do tváře. Tedy na kolena.
Děsivě vyhlížejíc zvedá pysky a ukazuje tomu za plotem svoje poslední 3 zuby.
Odezva je totožná. Ani jeden nemá v úmyslu ukázat, že moudřejší prý ustupuje.
Nastává 20 nekonečných minut psího šňafání. Běhají neustále od jedné strany plotu k druhému. Divoký štěkot neustává.
František, Franta, Rickánek, Ricky, Parchantos…nikdy se nevzdává a bojuje až do konce.
Předevčírem už na psí hádku neměl ani pomyšlení. Vlastně neměl pomyšlení ani na jídlo, i když pečené vepřové lítalo do tlamičky.
Něco je špatně. Franta, starej mrzout a nervák, malý velký sebevědomý pan pes, co má rád místečko na houpacím křesle a pohledem dokázal zdeptat dogu, najednou nemá zájem.
Padá do trávy a vypadá, že má opět svou mrzutou a nehodlá se s nikým bavit.
Bohužel je to pro dnešek vážnější. Asi ho něco bolí.
U veterináře padla věta, na kterou nikdo nebyl připravený. „S Rickánkem je to zlé. Vážně doporučuji anestezii!!“
Podle testů má delší dobu totálně v háji štítnou žlázu, srdíčko bije jakoby z leknutí a nejhorší jsou ledviny, které podle doktora mají to nejlepší dávno za sebou a pejskovi tikají nevyhnutelný konec.
Blbost!!! Přece před pár dny byl fit. Žádné známky nevolnosti. Navíc mámě je dnes už 14 let, má se čile k světu bez známek zdravotních kompplikací, brácha jakbysmet. Nene. Injekce Rickánek nemá rád. V žádném případě! V době, kdy se operují morčata a zvířátkům se mnohdy dostává úspěšně lepší léčby i medikamentů než lidem v Africe, přece nerozhodnou nějaké výsledky testů o tom, kdy, kde, v kolika a jak Ricky bude dožívat svůj krásný psí život.
Franta se v náruči maminky vrací domů. Vyfasoval kopu léků, které by měli pomoct malému tělíčku a orgánům pracovat alespoň - tak nějak.
Druhý den. Těžko se mu už jen dýchá a na venčení přijímá nabízenou náruč.
Snaží se chovat jako vždy hrdě a sbírá síly, aby zvedl nožičku a chlapsky označkoval svoje teritorium. Padá.
Dnes o půl sedmé ráno není Františkovi vůbec dobře. Nemůže popadnout dech, očíčka, ty nádherné tmavé korále, nyní plné hrůzy a obav, vzhlížejí k posteli, kde maminka dospává, přehozenou deku přes hlavu a nemá tucha, že Franta, aniž byl schopný za poslední dny udělat byť dva kroky, sedí zoufale u postele a jediné, co si přeje, je přitulit se ke své mamince.
Ano, vrtí se, odkrývá si hlavu a otáčí se přes rameno k okraji postele, kde slyší dýchavičného psíka. Je jasné, že je zle. „Rickánku, ty chceš jít k mamince?“
Na chvilku, prosím, jen na chviličku, přísahám, že neumažu povlečení. Pohlaď mě mami, bojím se…
Přitulil se a jakoby to bylo to, co potřeboval, jeho dech se uklidnil. Frekvence mezi nádechy a výdechy se rapidně prodlužují. Nádech… maličkatý hrudníček se prudce zvedne, pomalu klesne a další nádech už nepřijde.
Mami, mami… neplakej má milovaná. Jsem tady. Vždyť jsem tu. Je mi najednou tak dobře. Potřeboval jsem tě cítit, jen se přitulit. To je to. Už je to dobrý.
Malý rošťák, který si uměl postavit hlavu, urputně se dožadoval svých práv, díval se lidskýma očima a vždy dosáhl svého, přestal bojovat.
Proč si nikdo nevšiml, že je mu zle? Možná svou bolest skrýval za svou obvyklou nevrlost. Možná nevěděl, že má bojovat. Možná nechtěl. Kdo ví. Jedno je přece jisté: Odešel náhle, bez předchozího upozornění, nechtěl na sobě nechat nic znát. Statečný malý Shi-tzu. Pan Pes s lidskou tváří.
Ricky Rikanovič nás navždy opustil dne 31.5.2014 v 6,30.
Zůstávají krásné vzpomínky na procházky, grilování, kdy jsi nepřestal kňourat, dokud tvojí hlavní mučitelce Karolínce „omylem“ nespadl pod stůl celý buřtík. Na slovní rvačky s Apíkem č. 1 a č. 2, seznamování s dogou Nicolasem, kterého jsi celé hodiny terorizoval, když jsi si před něj sedl, upřeně mu výhružně hleděl do očí a deptal ho pohledem, vypakoval ho z velkého pelechu na podlahu a sám jsi se v něm požitkářsky roztáhl.
Na hrátky s Karolínkou, která ti pečlivě pila krev, ale miloval jsi jí i tak, podával na omluvu pacičku, hrál s ní „která ruka?“, se mnou jsi poslední dny před porodem čekal, kdy bude chtít maličká na svět a zahříval mi nohy na gauči, mamince jsi lezl do kabelky, aby jsi ji přelstil, kdyby tě náhodou nechtěla vzít s sebou.
Na to, jak před páníčkem jsi nikdy špatnou náladu neměl a jeho příkazy vždy slyšel a rozuměl jim, na rozdíl od nařízení od zbytku smečky. Na tetu, na kterou jsi za celých 10 let nepřestal štěkat, jak jsi dělal hladového u kuchynské linky na babičku, která ti jasně říkala, že nic nezbyde, a nakonec se vždycky smilovala a něco dobrého ti podstrčila.
A v neposlední řadě na tvé velké každodenní zaměstnání jako vrchní vypouzeč klientů v maminčině kanceláři. To vše a mnohem víc je zapsáno v našich pamětích a nikdy se ty vzpomínky nerozplynou. Na to jsi za svůj krásný život na všech vyloudil moc a moc úsměvů.
Spinkej sladce, plyšáčku, a brzy se vrať, samozřejmě, až si to vyříkáš tam nahoře s těmi nebeskými machýrky. ![]()
Nezapomeneme, Banditos Rickanos!!! :´-(
Budeš nám chybět, Františku! Zanechal jsi v nás všech velkou stopu. Zůstaneš navždy nesmazatelně v našich srdcích čumáčku. Eeeeto samozrejmo.
Františku, už máš pelíšek? Měkky a teplý? Bude na Tebe svítit sluníčko a uvidíš na vrata, abys mohl hlídat? ANO?? Tak je Ti už fajn, čumáčku malinkatej. Posílám Ti velkou pusinku na tu Tvou bezzubou tlamičku a neboj, v nebíčku se mají všichni pejskové moc dobře. Chtěla bych si Tě ještě jednou pochovat a kouknout se do těch krásných korálků. Už to není možné a trápí mě to, ale věř mi, budeš nám moc chybět, Kikane, parchantos, Nikous posílá packu, malej teroristo.
Nezapomeneme, Pane…:´-( :´-( Spinkej sladce, drahoušku.
Teta Káča
Přečtěte si také
Milenec mi slibuje rozvod, ale Vánoce chce zase trávit s manželkou
- Anonymní
- 18.11.26
- 1042
Už osm měsíců se scházím s ženatým mužem. Tvrdí, že jeho manželství je dávno mrtvé, že spolu žijí jen kvůli dětem a že jsem žena, se kterou chce zestárnout. Jenže pokaždé, když má udělat skutečný...
Je mi 40, ale rodičům se pořád bojím odporovat. Jejich strach mi ničí život
- Anonymní
- 18.11.26
- 740
„Ve čtyřiceti už bys měla být samostatná,“ říkám sama sobě den co den. Jenže já taková být nedokážu. Pořád žiju tak, jak chtějí moji stárnoucí rodiče, a připadám si jako malá holka. Už tolikrát...
Dcera odmítá jezdit k tchyni. Manžel mě obviňuje, že jsem ji proti ní poštvala
- Anonymní
- 18.11.26
- 666
Když se manžel dozvěděl, že naše dcera Eliška zase odmítá jet na víkend k babičce, obrátil se samozřejmě na mě. Podle něj jsem ji proti jeho mámě zmanipulovala a schválně ničím jejich vztah. Přitom...
Kolega mi očumuje zadek a má oplzlé narážky. Šéf ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 18.11.26
- 584
Už mě vážně nebaví chodit do práce s pocitem, že si musím dávat pozor nejen na to, co říkám, ale i na to, jak se otočím, co si obléknu a jestli se zrovna někdo nedívá na moje pozadí. Jeden kolega...
Děti chtějí Vánoce jako spolužáci. Já počítám, jestli zaplatím nájem
- Anonymní
- 18.11.26
- 503
Letos před Vánoci počítám každou stovku. Dárky pro děti koupit chci, ale nejdřív musím odložit na nájem, jídlo a zimní boty. Nejhůř nesu chvíle, kdy odmítnu malou radost a potom zjistím, že jejich...
Chtěla jsem pro svého šikovného syna hlavní roli. Dostal ji totální trouba
- Anonymní
- 17.11.26
- 1235
Každoročně se u nás na vsi odehrává tradice, kterou milují všichni kromě mých pocuchaných nervů – rozsvěcení vánočního stromečku spojené s místní divadelní pohádkou. Režii a casting má pevně v...
Dřel jsem od rána do večera, aby byla žena šťastná. Místo toho si našla milence
- Anonymní
- 17.11.26
- 1702
Největší životní facku jsem nedostal od šéfa ani jsem nepřišel o peníze. Dostal jsem ji od vlastní ženy, když jsem ji jednoho odpoledne přistihl, jak se líbá s cizím chlapem. A víte, co mě štvalo...
Nesnáším podzim a manžel mi vyčítá, že kazím náladu celé rodině
- Anonymní
- 17.11.26
- 596
Zatímco všichni kolem mě obdivují barevné listí, těší se na dýňové latté a plánují podzimní výlety, já bych nejraději přeskočila rovnou do jara. S příchodem září se mi pravidelně zhoršuje nálada,...
Dcera mi pořád cpe svoje nevychované děti na hlídání. Já ale toužím po klidu
- Anonymní
- 17.11.26
- 1154
Vím, že to bude znít, jako bych neměla svá vnoučata ráda. Ale to není pravda. Mám šestiletého vnuka Davida a čtyřletou vnučku Elišku. Miluju je, ale hlídání je pro mě očistec. Dcera je totiž...
Za soukromou školu jsem dala 150 tisíc. Pak jsem zjistila, co syn neumí
- Anonymní
- 17.11.26
- 974
„Mami, já to neumím přečíst.“ Když mi tohle syn řekl nad obyčejnou dětskou knížkou, došlo mi, že jsme možná udělali pořádně drahou chybu. Za jeho soukromou školu jsme totiž každý měsíc platili 15...