Sbohem, Františku
- O životě
- Kenneth
- 09.06.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, jak vše bereme samozřejmě, dokud o to nepřijdeme. :(
![20140328_121230[1].jpg](https://images.emimino.cz/i/images/1920/1/2105958-201403281212301.jpg?5)
Frantoooo, jak se máááté?? ňaf, ňaf, ňafi- ňaf… Éeeeto samozrejmo.
Ne, nezbláznila jsem se.
Toto je pozdrav členů Frantovy lidské smečky. Ňaf samozřejmě psí odpověď.
Maličký, kávově bílý pejsek, značky Shi-tzu, made in China.
Vlastním jménem Ricky. Váha-něco okolo 10 kg.
Věk: 10 let
Kratičké nožky, které umí rozparádit sprint z nuly na 25km/h po pouhých pár metrech, obzvláště pokud na vytyčeném cíli za plotem čeká provokující štěkající kolega neznámé rasy, neznámého původu, zato s pořádně vzteklým výrazem a touhou malého banditu srovnat pod základy plotu, který ohraničuje jeho teritorium.
U plotu vzteklého o dost většího kolegy se pravidelně odehrává stejný scénář.
Franta ze všech sil upalujíc bleskovou rychlostí, brzdí smykem u plotu a aby dal zuřivci náležitě najevo, kdo je tu king, podkopává zadek a v driftu, plný emocí, chtíc hejskovi dát co proto, efektně zapráší za zadními běhy.
Přistoupí blíže k plotu. Dává si záležet na postoji a filmovém zpomalení, jako prvotřídní holywoodský herec na úrovni a vznešeně s patřičně vážným obličejem hledí ďasu z blízka do tváře. Tedy na kolena.
Děsivě vyhlížejíc zvedá pysky a ukazuje tomu za plotem svoje poslední 3 zuby.
Odezva je totožná. Ani jeden nemá v úmyslu ukázat, že moudřejší prý ustupuje.
Nastává 20 nekonečných minut psího šňafání. Běhají neustále od jedné strany plotu k druhému. Divoký štěkot neustává.
František, Franta, Rickánek, Ricky, Parchantos…nikdy se nevzdává a bojuje až do konce.
Předevčírem už na psí hádku neměl ani pomyšlení. Vlastně neměl pomyšlení ani na jídlo, i když pečené vepřové lítalo do tlamičky.
Něco je špatně. Franta, starej mrzout a nervák, malý velký sebevědomý pan pes, co má rád místečko na houpacím křesle a pohledem dokázal zdeptat dogu, najednou nemá zájem.
Padá do trávy a vypadá, že má opět svou mrzutou a nehodlá se s nikým bavit.
Bohužel je to pro dnešek vážnější. Asi ho něco bolí.
U veterináře padla věta, na kterou nikdo nebyl připravený. „S Rickánkem je to zlé. Vážně doporučuji anestezii!!“
Podle testů má delší dobu totálně v háji štítnou žlázu, srdíčko bije jakoby z leknutí a nejhorší jsou ledviny, které podle doktora mají to nejlepší dávno za sebou a pejskovi tikají nevyhnutelný konec.
Blbost!!! Přece před pár dny byl fit. Žádné známky nevolnosti. Navíc mámě je dnes už 14 let, má se čile k světu bez známek zdravotních kompplikací, brácha jakbysmet. Nene. Injekce Rickánek nemá rád. V žádném případě! V době, kdy se operují morčata a zvířátkům se mnohdy dostává úspěšně lepší léčby i medikamentů než lidem v Africe, přece nerozhodnou nějaké výsledky testů o tom, kdy, kde, v kolika a jak Ricky bude dožívat svůj krásný psí život.
Franta se v náruči maminky vrací domů. Vyfasoval kopu léků, které by měli pomoct malému tělíčku a orgánům pracovat alespoň - tak nějak.
Druhý den. Těžko se mu už jen dýchá a na venčení přijímá nabízenou náruč.
Snaží se chovat jako vždy hrdě a sbírá síly, aby zvedl nožičku a chlapsky označkoval svoje teritorium. Padá.
Dnes o půl sedmé ráno není Františkovi vůbec dobře. Nemůže popadnout dech, očíčka, ty nádherné tmavé korále, nyní plné hrůzy a obav, vzhlížejí k posteli, kde maminka dospává, přehozenou deku přes hlavu a nemá tucha, že Franta, aniž byl schopný za poslední dny udělat byť dva kroky, sedí zoufale u postele a jediné, co si přeje, je přitulit se ke své mamince.
Ano, vrtí se, odkrývá si hlavu a otáčí se přes rameno k okraji postele, kde slyší dýchavičného psíka. Je jasné, že je zle. „Rickánku, ty chceš jít k mamince?“
Na chvilku, prosím, jen na chviličku, přísahám, že neumažu povlečení. Pohlaď mě mami, bojím se…
Přitulil se a jakoby to bylo to, co potřeboval, jeho dech se uklidnil. Frekvence mezi nádechy a výdechy se rapidně prodlužují. Nádech… maličkatý hrudníček se prudce zvedne, pomalu klesne a další nádech už nepřijde.
Mami, mami… neplakej má milovaná. Jsem tady. Vždyť jsem tu. Je mi najednou tak dobře. Potřeboval jsem tě cítit, jen se přitulit. To je to. Už je to dobrý.
Malý rošťák, který si uměl postavit hlavu, urputně se dožadoval svých práv, díval se lidskýma očima a vždy dosáhl svého, přestal bojovat.
Proč si nikdo nevšiml, že je mu zle? Možná svou bolest skrýval za svou obvyklou nevrlost. Možná nevěděl, že má bojovat. Možná nechtěl. Kdo ví. Jedno je přece jisté: Odešel náhle, bez předchozího upozornění, nechtěl na sobě nechat nic znát. Statečný malý Shi-tzu. Pan Pes s lidskou tváří.
Ricky Rikanovič nás navždy opustil dne 31.5.2014 v 6,30.
Zůstávají krásné vzpomínky na procházky, grilování, kdy jsi nepřestal kňourat, dokud tvojí hlavní mučitelce Karolínce „omylem“ nespadl pod stůl celý buřtík. Na slovní rvačky s Apíkem č. 1 a č. 2, seznamování s dogou Nicolasem, kterého jsi celé hodiny terorizoval, když jsi si před něj sedl, upřeně mu výhružně hleděl do očí a deptal ho pohledem, vypakoval ho z velkého pelechu na podlahu a sám jsi se v něm požitkářsky roztáhl.
Na hrátky s Karolínkou, která ti pečlivě pila krev, ale miloval jsi jí i tak, podával na omluvu pacičku, hrál s ní „která ruka?“, se mnou jsi poslední dny před porodem čekal, kdy bude chtít maličká na svět a zahříval mi nohy na gauči, mamince jsi lezl do kabelky, aby jsi ji přelstil, kdyby tě náhodou nechtěla vzít s sebou.
Na to, jak před páníčkem jsi nikdy špatnou náladu neměl a jeho příkazy vždy slyšel a rozuměl jim, na rozdíl od nařízení od zbytku smečky. Na tetu, na kterou jsi za celých 10 let nepřestal štěkat, jak jsi dělal hladového u kuchynské linky na babičku, která ti jasně říkala, že nic nezbyde, a nakonec se vždycky smilovala a něco dobrého ti podstrčila.
A v neposlední řadě na tvé velké každodenní zaměstnání jako vrchní vypouzeč klientů v maminčině kanceláři. To vše a mnohem víc je zapsáno v našich pamětích a nikdy se ty vzpomínky nerozplynou. Na to jsi za svůj krásný život na všech vyloudil moc a moc úsměvů.
Spinkej sladce, plyšáčku, a brzy se vrať, samozřejmě, až si to vyříkáš tam nahoře s těmi nebeskými machýrky. 
Nezapomeneme, Banditos Rickanos!!! :´-( 
Budeš nám chybět, Františku! Zanechal jsi v nás všech velkou stopu. Zůstaneš navždy nesmazatelně v našich srdcích čumáčku. Eeeeto samozrejmo.
Františku, už máš pelíšek? Měkky a teplý? Bude na Tebe svítit sluníčko a uvidíš na vrata, abys mohl hlídat? ANO?? Tak je Ti už fajn, čumáčku malinkatej. Posílám Ti velkou pusinku na tu Tvou bezzubou tlamičku a neboj, v nebíčku se mají všichni pejskové moc dobře. Chtěla bych si Tě ještě jednou pochovat a kouknout se do těch krásných korálků. Už to není možné a trápí mě to, ale věř mi, budeš nám moc chybět, Kikane, parchantos, Nikous posílá packu, malej teroristo.
Nezapomeneme, Pane…:´-( :´-( Spinkej sladce, drahoušku.
Teta Káča
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 391
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 297
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 639
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 438
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 219
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1930
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1169
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2126
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 873
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 522
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
…
Hlavně ho moc nebolí. 
když jdu s kočárkem kolem nějakeho místa, kde jsme spolu venčili, tak si vždycky vzpomenu, protože tam zrovna něco sežral. Na členy rodiny se nezapomíná. Tak se drž. AHoj
- přečti si, pro koho je určen tento server - nejen pro děti… Zjevně sis potřebovala rýpnout… 
nezaujalo mě to
.. jako bych ztratila kus sebe… Pořád vidím ty jeho oddané psí očka.. 
řekla bych úvaha na stejné úrovni, jako proč autorka píše deníček o něčem jiném než miminu 
