Tak jde čas

Loni po maturitě mě přítel neustále otravoval s tím, že mám větší prsa, ať mu dám svoji moč. Jelikož jsme se snažili už 6 měsíců, a navíc jsem měla zase zpoždění, připisovala jsem to stresu z maturity. Takže aby mě už dál neotravoval, dala jsem mu svou moč a hleděla si svého. Pak slyším jak na mě volá: Jedna čárka znamená, že nejsi, že? A já na něj, že ano. A najednou přišel za mnou a říká, tak v tom případě jsi těhotná No, prý jsem najednou zbledla a jediné, na co jsem se zmohla bylo, že jsem rozkázala, aby se jelo pro další test 

Těhotenství se potvrdilo, já jsem odmaturovala, bydleli jsme už pár let v pronájmu, takže vše bylo v pohodě, přítel slušně vydělával Jenže loňský rok byl prokletý. Začalo to telefonátem v lednu, kdy jsme se dozvěděli, že nejlepší kamarád přítele je v nemocnici, neboť ho už podruhé za život srazilo auto, a to ošklivě Pak sebevražda psa skokem z balkonu, pak můj potrat. Ano, začala jsem lehce špinit nakonec mě v 7–8. tt poslal dr. na revizi. Oplakala jsem to, ale zvládla, ale s tím, že na další mimi nemám ani pomyšlení. Prokletá doba pokračovala… Zemřel strýc přítele, autonehoda, v autě s ním jeli další lidi, všichni mrtví 

Neustále hádky s bratrem a matkou přítele. Hrůza. Začala jsem si přes prázdniny hledat práci, v září jsem nastoupila a začali jsme se snažit po 3 měsících o mimi (ale vůbec jsem na to nemyslela, ani nedoufala). Po měsíci jsem onemocněla, nemohla jsem se zbavit chřipky, a k tomu jsem hned ten měsíc otěhotněla. Přítel na to přišel zase způsobem: Máš nějaká větší prsa, a bylo to tam Takže těhotná, nemocná a do práce. Brala jsem Utrogestan a teda moc mi nesedl, takže jsem dostala z práce propustku a letěla k dr., jestli mi nemůže dát jiné prášky. Nedal a jen řekl, že je brát nemusím, ale riziko už je na mně. K tomu jsem šla ke své obvodní s chřipkou, ta mi doporučila vzhledem k rizikovému těhu a dojíždění nemocenskou. Na nemocenské jsem tedy zůstala až do 6. týdnu po porodu.

Těhu bylo… nijaké Jako bych ani těhu nebyla, takže super:) Pamatuji si, jak jsem byla šťastná, když jsem přibrala nějaké to kilo, hned jsme začali nakupovat. Náš vysněný kočárek, přebalovací komodu, oblečky, postýlku. Všechno jsem měla nakoupeno strašně brzy Za to ti děkuji (příteli)

Po smrti strýce přítele zůstal v Brně byt. Jelikož přítelova mamka bydlí se svým synem a přítelem, zázemí mají, takže byt byl náš. Prodali jsme ho a koupili si větší v našem okolí, do Brna mě ani nenapadlo se stěhovat, nemám to tam ráda, zato přítel by šel hned. Koupili jsme si tedy byteček v malém městečku, spíš vesnici, kde je klid, pár obchodů je tady taky, školka a škola za rohem, do města asi 15 minut autem Pořídili jsme si i nové auto, přítel zásadně odmítal jezdit s dítětem v naší staré Fabii.

Můj TP se blížil, bříško rostlo, malá byla zdravá, ale já jsem na porod ani nemyslela, protože jsem se ho strašně bála. Jakmile TP nastal, nic se nedělo a my u kamarádů na zahrádce grilovali a já si pochutnávala na masíčku a pár doušků vína. Desátý den po TP jsem nastoupila do porodnice, kde mě vyšetřili a zavedli tabletku na otevření. Samozřejmě se nic nedělo. Už si to moc nevybavuji, takže to zkrátím. Pořád do mě cpali tabletky na vyvolání, první kontrakce mi začaly druhý den v noci, každých 10 minut. Sprcha nepomáhala, jediné, co mi pomohlo bylo, hned se z postele postavit. Díky Bohu, že jsem na pokoji byla sama. Ráno jsem měla kontrakce každé 3–5 minut, odvedli mě na boxy na kontrolu ale nic se nedělo.

Byla jsem ospalá a sestry se mi smály, že spím za pochodu. Večer mi něco píchli a řekli, že buď se to rozjede nebo to zaspím. Samozřejmě jsem to zaspala Třetí den po TP jsem ráno šla na kontrolu k primáři. Sestře jsem řekla, že ho zkusím zpracovat. Pan primář byl hodný a sympatický, sice se na můj požadavek moc netvářil, vzal mě na UTZ, kolik prcek váží a vzhledem k mé výšce teda kývnul. Dobrá tedy, ráno máme nějaké menší zákroky, pak vás vezmeme na císařský řez. Jupííí, šla jsem na pokoj a hned volala příteli. Najednou přišla sestra, ať si vezmu věci a jdeme na přípravu. Coo? Uuuž? Nebojte, my vám předem řekneme, aby to tatínek stihl

Zavedli cévku (nepříjemné), napíchli mě na kapačku, a v tom kontrakce jako blázen. Nejhorší na tom bylo, že jsem se nemohla postavit, to by mi pomohlo Přítel konečně dorazil Byla jsem připravená a bylo mi řečeno, ať si přejdu vedle do místnosti už na sál. Nemohla jsem dojít, jaké jsem měla kontrakce, sestra mi sáhla na břicho a zděsila se, že tak hodně kope:)
Lehla jsem si, všechno mi vysvětili, vystrčila jsem na ně páteř a po malém vpichu jsem uskočila, ale napodruhé se to vydařilo. Pořád mě kontrolovali, já jsem jen cítila škubání a tahání břicha a zvuk nůžek 

Najednou slyším dětský pláč:-* Ukápla mi slzička, ukázali mi ji, odnesli ji umýt a k tatínkovi. Na šití mi zas něco píchli, byla jsem trochu mimo. Ale asi to trvalo dlouho. Potom mě nechali na lůžku na chodbě, aby za mnou mohl přijít na slovíčko přítel. Byl úplně unešený a já totálně mrtvá Po pár hodinách mi ji přivezli dát k prsu, odpoledne přišel pyšný tatínek a babička –víc návštěv jsem ten den nechtěla, stejně jsem celý den jen ležela. Druhý den vstávání z postele. Nesnáším ty nemocniční vysoké postele, pro nás malé je to hrůza. Myslela jsem, že umřu bolestí. Ovšem druhý den jsem byla v pohodě Malá byla prostě zlatíčko, ale pořád mi to nějak nedocházelo.

Konečně jsme šli domů Trochu jsem si to vyprosila, takže jsem šla domů se stehy. Pořád mě ta jizva strašně bolela, skoro jsem nemohla chodit. Další týden jsem šla ke svému gyndaři na vytáhnutí stehů a stěžovala si, že mě jizva pořád bolí. Jen se podíval a řekl, že se nediví, měla jsem zánět Takže nasadil ATB, pokud nezaberou, měla jsem za 3 dny přijít. Za 3 dny jsem tam byla jako na koni, do jizvy píchnul a vymačkal mi z jizvy obsah. Konečně se to lepšilo.

Jizva mě bolí do teď občas, ale oproti začátku to nic není Co se Theodorky týče, strašně trpěla na prdíky, zabral až fenyklový čaj, nevím, co bych bez něj teď dělala Po šestinedělí jsem přestala kojit, malá pořád pila, kojila jsem hodinu a nic z toho, navíc ubírala na hmotnosti, takže jsem začala podle dr. přikrmovat, ale mléko se začalo ztrácet. Ale od fenyklového čajíčku a UM mám spokojené miminko. No vlastně teď už to miminko není, už je to slečna. Máme 5 měsíců, zvedání hlavičky, přetáčení máme za sebou. Je strašně hodná a až teď si začínám pořádně uvědomovat, co pro mě znamená 

Takže moje velké díky patří především mému příteli, který nás zajistil, zabezpečil, pořád pracuje a snaží se i něco dokázat 

Zapomněla jsem, že jsme se vzali, takže už je to vlastně můj manžel 

Děkuji za přečtení