Tak rychle to uběhlo

Zdravím všechny čtenářky mého prvního deníčku. Upozorňuji, že ho píši poprvé a bude trochu delší. Chtěla bych si tak uložit a shrnout svůj život, abych na některé chvilky nezapomněla a kdykoliv si ho pak přečíst a na vše krásné si vzpomenout.

IMG_0308.JPG IMG_0308.JPG

Všechno to začalo v mých 16 letech, kdy jsem začala chodit s jedním klukem. Po roce jsem se s rodiči přestěhovala do menšího bytu, kde jsem se musela o pokoj dělit s mojí sestrou a její dcerou. Protože jsem neměla žádný klid ani soukromí, přítelova mamka se nabídla, že nám bude měsíčně přispívat na společné bydlení. Ještě ten měsíc jsme se s přítelem stěhovali do 1+1.

Po 6měsících jsme zjistili, že je pro nás dvoupokojový byt malý a stěhovali jsme se do levnější 2+1. Bohužel jsme si na Vánoce pořídili labradorku a majitel byl hodně proti (i když byt byl v původním stavu), takže jsme se zase stěhovali. Tentokrát do úplně nového podkrovního 120 metrů velkého bytečku, ale zase vada, byla to cikánská čtvrť. No, chvíli jsem to vydržela, ale pak jsem řekla, a dost! Do Vánoc se stěhujeme, jinak jdu k rodičům. A šup, do měsíce jsme podepsali smlouvu na 3+1 v centru města, klidné lokalitě. Konečně jsem byla spokojená, vše jsem měla blízko, nájem jsme si platili sami, prostě paráda.

V mých asi 18 letech jsme se vrhli na miminko (přítel pracoval, už když jsem ho poznala). V den mé ústní maturity (kterou jsem úspěšně složila) jsme zjistili, že jsem těhotná. Moje první reakce? Zbledla jsem a vyhrkla Oblíkej se, musíme do Kaufu koupit další test :D Bohužel v 7–8. tt jsem potratila a musela na revizi.'' 3 měsíce nesmíte otěhotnět, pak si přijďte pro prášky na podporu.''

Po 3 měsících jdu k Dr. On se usmívá a říká: Á vy si jdete pro ty prášky na podporu těhotenství, že? A já?: No, myslím, že nebudou potřeba, asi jsem těhotná. A opravdu. Sice jsem už měsíc chodila po škole do práce, ale díky rizikovému těhotenství jsem šla na nemocenskou. V květnu jsme se nastěhovali do svého! koupeného bytečku, který jsme si zrekonstruovali, nyní u mě leží naše 4 měsíční Theodorka a opodál naše labradorka Bublina (manžel jako každý jiný den pracuje). Abychom byli rodina se vším všudy, před dvěma týdny jsme se vzali. Je mi 20 let, mám byt, zdravou dceru, bordelářského manžela, nezbedného psa a přece jen si říkám: Na co já si vůbec stěžuji?

Tento deníček je hlavně pro mě, abych nezapomněla, že to můj manžel mě vysvobodil z mé rodiny, kam bych se už nikdy nevrátila. Ne, že by mi něco provedli, ale neuměli mě pořádně zabezpečit a dát pořádný domov. Velké díky přesto patří mému tatínkovi, který mi platil soukromé gymnázium, a do teď mi vždy se vším pomůže, i když na tom není taky nejlépe.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Alenaxxxx
907
7.10.12 10:12

Tvůj deníček se mi líbí až na ten závěr. Vyplývá mi z toho že: Rodiče Ti neuměli dát pořádný domov a dal Ti ho manžel. Nějak mi tam chybí ten mezistupeň, že by jsi se o sebe uměla postarat sama. Vůbec není špatné do života zjistit, jaké to je bydlet sama a vědět, jaké to je vydělat si na živobytí.

  • načítám...
  • Zmínit
Chawa
575
7.10.12 10:30

Moc nechápu. Tvoji rodiče ti „nedali domov“, ale otec ti platil soukromé gymnázium, ač sám moc neměl? Musela si sdílet pokoj s dalšími lidmi, a proto to nebyl tvůj domov? Manžel ti ho dal tím, že jste si pořídili lepší bydlení? A kde je cit a láska? A co takhle postarat se sama o sebe?

Pardon, to neměl být reakce na první příspěvek… :)

Příspěvek upraven 07.10.12 v 10:31

  • načítám...
  • Zmínit
petka86
3798
7.10.12 10:56

Na mě deníček působí, jdu tam kde z někoho něco kape, tudíž, co s rodinou která má málo, půjdu tam kde se o mě někdo postará a dá mi to co chci- peníze :nevim: :P

  • načítám...
  • Zmínit
Hmarilla
1297
7.10.12 11:06

Holky nebuďte na zakladatelku tak přísné. :-) Můžu si dovolit tvrdit, že ji znám, a rozhodně to není holka, která by se do něčeho hnala kvůli penězům. Prostě měla štěstí na mužskýho. :-)

Amoletko, hodně štěstí do budoucna. :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
7.10.12 13:03

Píšeš, že si ráda, že tě manžel vysvobodil z rodiny, do které by ses už nechtěla vrátit. Ale o rodičích píšeš jen to, že si se s nima musela přestěhovat do menšího bytu, kde si se o pokoj musela dělit se sestrou a že ti tatínek, který asi nemá moc peněz platil školu. To mi nepřijde jako důvod tvrdit, že by ses už k rodičům nevrátila. Příště by to asi chtělo popsat tu situaci podrobněji (nebo lépe), pak se nemůžeš divit holkám, že takto reagují a opravdu to vypadá jinak, než to asi doopravdy je…

  • Upravit
Miš-El
3069
7.10.12 13:16

Souhlasím s ostatními. Manžel tě vysvobodil z rodiny? Protože ti nedali domov? Možná by to chtělo další deníček, aby sme se dozvěděli proč si ráda že nejseš s rodinou.
Jinak máte krásnou dcerušku :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
jeudi
90
7.10.12 14:58

Trosku sobecky denicek, kdyby to tak cetla tvoje maminka :-( jinak dcerusku mate opravdu prenadhernou

  • načítám...
  • Zmínit
Amoletka
186
7.10.12 16:22

Abych to upresnila, moje mamka si nadelala vsude dluhy, ktere nesplacela a misto aby naplnila lednici tak si koupila cigarety. Jeji pritel denne pije, obcas byl agresivni a porad s nim zije. Moji sestre je 33let a stale zije s nasi mamkou, o svoji malou se vubec nestara, nema o nic zajem. Co bydlime ve svem tak se za nami ani nestavili. Ja k nim s malou nechodim, maji tam porad nahuleno, navic bych musela kocarkem busem a pak pres cele mesto.
Muj tatinek rucil svym bytem kamaradovi, o ktery timto samozrejme prisel, ale i presto mi vzdy pomohl.

Moc sanci se osamostatnit jsem nemela, hned po skole jsem zacla pracovat, ale otehotnela jsem.
Nenapsala jsem nic o tom, ze jsem s manzelem kvuli penezum! On vi, ze ho miluju a ze bez nej nebudu a vim, ze on to citi stejne.

Moje mamka ani sestra neprisli na svatbu.

  • načítám...
  • Zmínit
Betynka87
6177
7.10.12 17:21

Pěkný deníček, ale přeci jen, pracovala jsi měsíc asi, takže vyčítat rodičům, že jsi neměla co chtěla je sobecký. Přeci jen, jsou to rodiče a i tak tě vychovali a zaplatili školu a za to by jsi jim měla být vděčná. To, že si teď žiješ líp je asi jen tím, že přítel je hodný a zabezpečí tě i když jsi nikdy nevydělávala. Tak si ho važ, ne každá přijde k majetku tak snadno :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
katule9
2292
7.10.12 19:25

Ahoj, já ti rozumím:)Ne každá rodina je dokonala a ideální a to že ti nepřišly na svatbu už o něčem svědčí. Nevim teda co se tady hned někdo navážíte do někoho koho neznáte :evil: ale to tady vlastně normální :zed: Myslím že tvého chlapa by ti leckterá mohla závidět:)) Přeju Vám moc štestí v životě.

  • načítám...
  • Zmínit
Gerberka
3818
7.10.12 19:47

Nevím…já normálně na ty deníčky nereaguju, ale připadá mi, že pisatelka měla víc věcí ve svém životě objasnit, více se rozepsat…vím, že někdy pak bývají deníčky dlouhé, ale takhle v krátkosti se napíše něco, co i sama pisatelka třeba myslela jinak nebo co vůbec „nijak“ nemyslela…třeba nechápu, že rodiče nedokázali „pořádně zabezpečit“? neuměli dát „pořádný domov“? To jsou moc urychlené soudy. Myslím, že časem - za 10, 15 let budeš mnoho věcí v životě vidět z jiného úhlu - zejména v době, kdy sama budeš chodit do práce a k tomu vést domácnost. I když…třeba vás všechny manžílek uživí a do práce chodit nebudeš muset :? - i když mě osobně by to trvale doma teda nebavilo ani omylem. Byla jsem po obou mateřských ráda, že se můžu vrátit zpátky do práce, i když ty 3 roky u obou kluků jsem si užila podle svých představ…

Mně nepřipadá šťastný ten „útěk“ k manželovi, moc tomuhle nerozumím. Já jsem po celých 15 let manželství udržovala výborné a pěkné vztahy se svými rodiči - bohužel maminku jsem už ztratila.

Ale zase chápu, že manželé jste hrozně krátkou dobu, ono to jinak vypadá po 1 roce a jinak po 15 letech a 2 dětech, i když lásky je pořád dost :srdce: - ale halt časem se KAŽDÝ člověk trochu změní - to je zub času, jde o to „sladění“ s tím druhým, tomu nikdo neujde. Zase je hezký, že pisatelka je pořád taková „zaláskovaná“, ona taková ta realita vždycky počká, že…

  • načítám...
  • Zmínit
Gerberka
3818
7.10.12 19:48

Jo a taky moc nechápu to čtyřikrát či kolikrát stěhování - že jste to neuměli nějak pořádně „promyslet“ třeba napoprvé??? Ale možná je to proto, že já jsem se teda stěhovala jenom jednou :D…

  • načítám...
  • Zmínit
Tsugumi Shika
204
8.10.12 09:03

Původní deníček opravdu působí dost sobecky, ale z toho co jsi dodala si myslím plyne to, že je to jen osekané o ty další dlouhé příběhy, které se prolínají s tímto a celé to pak zkresluje ten počet faktů o penězích, na které jsi se prostě podvědomě zaměřila (protože je to opravdu jeden z důležitých faktorů v našich životech). Nic si nedělej z těch řečí tady, držím palečky ať se vám všem doma daří a jsem ráda, že to takhle hezky může ještě fungovat. ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Amoletka
186
8.10.12 14:27

V uvodu jsem psala, ze pisu denicek poprve. Malo jsem se rozepsala o rodine, za to se omlouvam, snad nekdy napisu zase jiny denicek a podrobnejsi.
Je toho vice, ale to uz mi prijde moc osobni.
Jak rikam, na svatbe jsem z rodiny mela jen prarodice a tatku.
Pristi denicek tedy bude o me rodine ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Dětí jako smetí

Mateřská láska

Tak jde čas