Řidičák pro těhotnou?
- O životě
- Luca10
- 22.04.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
V předchozím deníčku jsem se svěřila se svým úmyslem podstoupit kurz autoškoly a také s podobou prvních lekcí. A jaký byl konec?
Co vám budu povídat, začátky byly těžké . Ale postupně jsem se přenesla přes nervozitu a na lekce se začala těšit.
Líbilo se mi, když jsem věděla, jak se v které dopravní situaci zachovat, líbilo se mi, když jsem s jistotou projela křižovatkou ve správném pořadí, a líbilo se mi, když jsem za městem mohla šlápnout na plyn a pořádně se projet.
Mimo debakl během první lekce, kdy mi auto chcíplo před přechodem, se tato situace už neopakovala. Také jsem si nikdy nespletla směr jízdy a přednosti zprava pro mě byly samozřejmostí, stejně jako zastavení na stopkách. Chvíli mi sice trvalo, než jsem s dostatečným předstihem začala vnímat chodce čekající na přechodech a než jsem získala ten správný grif na předjíždění cyklistů (kterých se v březnovém teplém počasí vyrojilo až až!).
Ale instruktor vycítil mé postupně nabyté sebevědomí a zapsal mě na zkoušky, i když prý musím ještě vyladit práci se spojkou – v několika málo případech jsem ji při řazení nepodržela v záběru dostatečně dlouho a auto potom nadskočilo. Nicméně to je technický detail, který se, myslím, občas stane i zkušenějším řidičům.
A tak jsem najednou měla den před závěrečnými zkouškami. Testy i otázky ohledně technických věcí jsem se učila v průběhu celého trvání autoškoly, chtěla jsem si informace dostatečně zažít a zapamatovat. Za tento přístup jsem si byla na poslední chvíli vděčná, protože 24 hodin před zkouškou jsem měla žaludek stažený a nemohla se na nic soustředit. V noci spánek nepřicházel a v hlavě se mi pořád promítaly různé křižovatky, zapadlé uličky i katastrofické scénáře, kdy následující den určitě srazím cyklistu. Vstala jsem v pět ráno, absolutně nepoužitelná. To nevypadá dobře, říkala jsem si. Na jízdu už jsem se netěšila. Skoro jsem si přála, aby mě stihla těhotenská nevolnost a já měla nějakou výmluvu, proč ke zkoušce nejít. Teď jen doufám, že ty nervy neublížily miminku.
S učitelem jsme byli domluvení, že mě vyzvedne doma, já si odřídím poslední kousek a dojedu pro kolegu, který se také chystá ke zkouškám, a ten se chopí volantu na cestě za komisařem.
I přes nervozitu, která mi rozklepala ruce, jsem jela dobře. Blížili jsme se k mírnému kopečku se stopkou, na kterém jsem vždycky trénovala rozjíždění na ruční brzdu. Super, alespoň si to před zkouškou vyzkouším, myslela jsem si. Jenže mozek pod palbou hormonů asi vypověděl funkci nebo co. Rozhlédla jsem se na obě strany, super, nic nejelo, a stopku profrčela, jako by se nechumelilo.
No, nechumelilo, na okno dopadaly pouze drobné kapky deště, který se spustil. Aspoň bude málo cyklistů, napadlo mě a musela jsem se v takové absurdní situaci zasmát, ačkoliv do mě učitel hučil, jak sakra můžu v den závěreček přehlédnout stopku, kterou jsme trénovali při každé jízdě. Proč se půl hodiny před zkouškou řádně nevynervovat, že?
Vyzvedli jsme kolegu a jeli za komisařem. Učitel se na poslední chvíli snažil dostat do nás nějaké informace ohledně technických záležitostí, v mém případě zbytečně. Byla jsem jako na práškách, nic nevnímala a chtěla mít tohle trápení za sebou.
Komisař byl starší odměřený chlápek, jehož přísný pohled dával najevo, že ani jako těhotná v osmém měsíci nemám čekat žádné úlevy nebo toleranci chyb. A to já jsem tedy nečekala, proto mě překvapilo, když se komisař celkem v klidu přenesl přes velké pochybení mého kolegy, který se, asi přemožen nervozitou, pokoušel rozjet se zajištěnou ruční brzdou a potom se zařazeným neutrálem. To bylo ještě úsměvné.
Jenže jak chyb přibývalo, bylo vidět, že to komisař tomu klukovi nedá. Jak by taky mohl, když kolega nasekal tolik přestupků. Zásadně nedával blinkr, pokud někoho objížděl, do nepřehledných křižovatek se vrhal na trojku, přednosti zprava ignoroval, při vyhýbání se sanitce zastavil na přechodu, ačkoliv jsme se nacházeli na široké a prázdné silnici.
Vše završil tím, když si na té samé stopce, kterou jsem já ráno tak blbě projela, najel doprostřed, zablikal doleva, nastavil pedály, spustil ruční brzdu a… zahnul doprava. Jeho počínání mě hodně vykolejilo. Před zkouškou mi tvrdil, že má najeto spoustu kilometrů načerno, že autoškola pro něj byla jen taková nutnost. Když to nedal on, jak bych mohla já, vyklepaný ratlík?
Nevím, co se stalo. Se zapnutím bezpečnostního pásu a světel ze mě všechna nervozita i špatné pocity spadly. Prostě pojedu jako vždycky, říkala jsem si. Komisař byl naštvaný z výkonu mého kolegy a asi si to na mě chtěl vybít, což jsem se rozhodla mu jen tak nedarovat. Navedl mě snad do všech stopek ve městě, přednosti zprava jsme taky sjeli všechny, v jednosměrce jsme zatáčeli doleva. Všechno bylo v pořádku. Mrknutím na hodinky jsem se ujistila v tom, že mučení bude za chvíli za námi a já mám potvrzení o mé schopnosti řídit auto v kapse.
Zbýval poslední kopeček se stopkou před ukončením jízd. Hezky jsem si najela, dávala jsem přednost, ruční brzda to jistila. Čekání bylo dlouhé, jednalo se o frekventovanou silnici, takže když se konečně uvolnila skulina, díky které jsem mohla uvést auto do pohybu, byla jsem tak nedočkavá, že jsem spojku s nastaveným záběrem pustila moc rychle. Hrrrrc! Auto sebou cuklo a chcíplo. Klid, klid, klid, blikala mi v hlavě výstražná cedule. Hlavně nezpanikařit!
Pamatujete, jak jsem na začátku psala, že se mi tohle za celou dobu trvání autoškoly nestalo? Hmm. Takže jsem nastartovala a chtěla se znovu rozjet. Hrrrrc! A auto bylo zase mrtvé. Bůh ví, kde se ve mně vzala ta vyrovnanost, když jsem se zvládla napotřetí plynule rozjet a poklidně dojet do místa určení. Nechápu to. Jsem zmatkář na entou.
Tak nic, no, dám to příště, říkala jsem si. Byla jsem smířená s opakovanou účastí na jízdách. „Byla to klidná, rozvážná jízda, a až na ten horší poslední rozjezd jsem se nebál,“ usmál se na mě komisař a mně svitla naděje.
Říká se, že řidič, ten tvrdý chleba má. No… A já ho teď chroupu taky. 
Přečtěte si také
Učitelka nechala syna (6) na ulici bez dozoru. Pak se to snažila hodit na mě
- Anonymní
- 03.10.26
- 1493
Můj šestiletý syn začal chodit do první třídy. Bylo to pro nás velká změna a řešili jsme to už dlouho předtím, než do třídy opravdu vstoupil. Vždycky jsem navíc měla zakódováno, že paní učitelka je...
Toxický šéf očekává, že mu budu odepisovat i po večerech. Já jsem se ohradila
- Anonymní
- 03.10.26
- 683
Když jsem nastoupila do nové práce, chtěla jsem se osvědčit. První týdny jsem chodila domů pozdě, odpovídala na emaily večer a několikrát jsem pracovala i o víkendu. Nikdo mě k tomu přímo nenutil....
Máma plánuje Vánoce. Já se jen bojím, že už se jich nedožije
- Anonymní
- 03.10.26
- 653
Je září a moje máma už plánuje Vánoce. Sedíme spolu v kuchyni, ona si dolévá čaj a nadšeně mi vypráví, co všechno bychom letos mohli podniknout. Mluví o cukroví, návštěvách a dokonce o lyžování v...
Syn je tlusté dítě. Tchyně ho systematicky překrmuje a já na to nesmím nic říct
- Anonymní
- 03.10.26
- 627
Nikdy jsem nechtěla, aby měl můj syn pocit, že je s jeho tělem něco špatně. Jenže poslední dobou už jeho váhu řešíme s pediatričkou a doporučila nám trochu upravit jídelníček a hlavně dbát na...
Dcera mi omylem prozradila, že už není panna. Nemám z toho dobrý pocit
- Anonymní
- 03.10.26
- 3457
Jsou věci, o kterých rodič vlastně nechce vědět. A pak jsou věci, o kterých vědět chce, i když ho jejich zjištění trochu zaskočí. Přesně do té druhé kategorie patří informace, kterou mi dcera...
Bojím se! Jednou bude můj majetek spravovat otec mého dítěte
- Anonymní
- 02.10.26
- 1832
Když jsme se s bývalým partnerem rozešli, zůstala mi nemovitost, kterou jsem vlastnila ještě před naším vztahem. Vždycky jsem počítala s tím, že jednou bude patřit našemu dítěti. Brala jsem to jako...
Učitelka dceři poradila, ať mě neposlouchá. Doma z toho byla hádka
- Anonymní
- 02.10.26
- 2042
Dcera už je pomalu ve věku, kdy přichází první známky puberty. Doma už se dokáže ostře ohradit a čím dál víc mi dá zabrat, abychom se zbytečně nedostávaly do konfliktu. Je to pro mě těžké období,...
Jedna nečekaná věc, co u nás funguje na rýmu. Jsme happy celá rodina
- Anonymní
- 02.10.26
- 875
Podzim u nás doma znamená jediné. Jakmile začne být venku sychravo, někdo začne smrkat. Letos to odstartovala mladší dcera, během pár dní se přidala starší a nakonec jsem samozřejmě skončila s...
Dcera potřebuje sport. Kroužky ale mají i závody, kterých se dcera bojí
- Anonymní
- 02.10.26
- 628
Dcera má propadlé kotníčky a doktor nám řekl, že musí posílit hlavně střed těla a že se to dost možná samo srovná. Doporučil nám třeba tanec nebo gymnastiku, protože samotné cvičení doma je sice...
Tchyně mi mluvila do výchovy. Její synové přitom neumí ani uvařit vajíčka
- Anonymní
- 02.10.26
- 4541
Když mi tchyně začala radit, jak mám vychovávat svoje děti, snažila jsem se to brát s nadhledem. Říkala jsem si, že má zkušenosti a možná chce jen pomoct. Jenže po čase mi začalo docházet, že žena,...
ale můj komisař o těhotenství nevěděl, měla jsem zimní bundu a nebylo to vidět a o to víc byl překvapený když mu to instruktor na konci řekl… 
, věděla jsem, že to uděláš a velká gratulace 
áááááá už teď mám hrůzu 
gratulace 
…udělala jsem to pak na podruhé cca za 14 dní 
drobný nehody začaly až koupí auta, ale všechny skončily jen drobnou škodou, a často pobavením okolí 
