Řidičák pro těhotnou?
- O životě
- Luca10
- 22.04.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
V předchozím deníčku jsem se svěřila se svým úmyslem podstoupit kurz autoškoly a také s podobou prvních lekcí. A jaký byl konec?
Co vám budu povídat, začátky byly těžké . Ale postupně jsem se přenesla přes nervozitu a na lekce se začala těšit.
Líbilo se mi, když jsem věděla, jak se v které dopravní situaci zachovat, líbilo se mi, když jsem s jistotou projela křižovatkou ve správném pořadí, a líbilo se mi, když jsem za městem mohla šlápnout na plyn a pořádně se projet.
Mimo debakl během první lekce, kdy mi auto chcíplo před přechodem, se tato situace už neopakovala. Také jsem si nikdy nespletla směr jízdy a přednosti zprava pro mě byly samozřejmostí, stejně jako zastavení na stopkách. Chvíli mi sice trvalo, než jsem s dostatečným předstihem začala vnímat chodce čekající na přechodech a než jsem získala ten správný grif na předjíždění cyklistů (kterých se v březnovém teplém počasí vyrojilo až až!).
Ale instruktor vycítil mé postupně nabyté sebevědomí a zapsal mě na zkoušky, i když prý musím ještě vyladit práci se spojkou – v několika málo případech jsem ji při řazení nepodržela v záběru dostatečně dlouho a auto potom nadskočilo. Nicméně to je technický detail, který se, myslím, občas stane i zkušenějším řidičům.
A tak jsem najednou měla den před závěrečnými zkouškami. Testy i otázky ohledně technických věcí jsem se učila v průběhu celého trvání autoškoly, chtěla jsem si informace dostatečně zažít a zapamatovat. Za tento přístup jsem si byla na poslední chvíli vděčná, protože 24 hodin před zkouškou jsem měla žaludek stažený a nemohla se na nic soustředit. V noci spánek nepřicházel a v hlavě se mi pořád promítaly různé křižovatky, zapadlé uličky i katastrofické scénáře, kdy následující den určitě srazím cyklistu. Vstala jsem v pět ráno, absolutně nepoužitelná. To nevypadá dobře, říkala jsem si. Na jízdu už jsem se netěšila. Skoro jsem si přála, aby mě stihla těhotenská nevolnost a já měla nějakou výmluvu, proč ke zkoušce nejít. Teď jen doufám, že ty nervy neublížily miminku.
S učitelem jsme byli domluvení, že mě vyzvedne doma, já si odřídím poslední kousek a dojedu pro kolegu, který se také chystá ke zkouškám, a ten se chopí volantu na cestě za komisařem.
I přes nervozitu, která mi rozklepala ruce, jsem jela dobře. Blížili jsme se k mírnému kopečku se stopkou, na kterém jsem vždycky trénovala rozjíždění na ruční brzdu. Super, alespoň si to před zkouškou vyzkouším, myslela jsem si. Jenže mozek pod palbou hormonů asi vypověděl funkci nebo co. Rozhlédla jsem se na obě strany, super, nic nejelo, a stopku profrčela, jako by se nechumelilo.
No, nechumelilo, na okno dopadaly pouze drobné kapky deště, který se spustil. Aspoň bude málo cyklistů, napadlo mě a musela jsem se v takové absurdní situaci zasmát, ačkoliv do mě učitel hučil, jak sakra můžu v den závěreček přehlédnout stopku, kterou jsme trénovali při každé jízdě. Proč se půl hodiny před zkouškou řádně nevynervovat, že?
Vyzvedli jsme kolegu a jeli za komisařem. Učitel se na poslední chvíli snažil dostat do nás nějaké informace ohledně technických záležitostí, v mém případě zbytečně. Byla jsem jako na práškách, nic nevnímala a chtěla mít tohle trápení za sebou.
Komisař byl starší odměřený chlápek, jehož přísný pohled dával najevo, že ani jako těhotná v osmém měsíci nemám čekat žádné úlevy nebo toleranci chyb. A to já jsem tedy nečekala, proto mě překvapilo, když se komisař celkem v klidu přenesl přes velké pochybení mého kolegy, který se, asi přemožen nervozitou, pokoušel rozjet se zajištěnou ruční brzdou a potom se zařazeným neutrálem. To bylo ještě úsměvné.
Jenže jak chyb přibývalo, bylo vidět, že to komisař tomu klukovi nedá. Jak by taky mohl, když kolega nasekal tolik přestupků. Zásadně nedával blinkr, pokud někoho objížděl, do nepřehledných křižovatek se vrhal na trojku, přednosti zprava ignoroval, při vyhýbání se sanitce zastavil na přechodu, ačkoliv jsme se nacházeli na široké a prázdné silnici.
Vše završil tím, když si na té samé stopce, kterou jsem já ráno tak blbě projela, najel doprostřed, zablikal doleva, nastavil pedály, spustil ruční brzdu a… zahnul doprava. Jeho počínání mě hodně vykolejilo. Před zkouškou mi tvrdil, že má najeto spoustu kilometrů načerno, že autoškola pro něj byla jen taková nutnost. Když to nedal on, jak bych mohla já, vyklepaný ratlík?
Nevím, co se stalo. Se zapnutím bezpečnostního pásu a světel ze mě všechna nervozita i špatné pocity spadly. Prostě pojedu jako vždycky, říkala jsem si. Komisař byl naštvaný z výkonu mého kolegy a asi si to na mě chtěl vybít, což jsem se rozhodla mu jen tak nedarovat. Navedl mě snad do všech stopek ve městě, přednosti zprava jsme taky sjeli všechny, v jednosměrce jsme zatáčeli doleva. Všechno bylo v pořádku. Mrknutím na hodinky jsem se ujistila v tom, že mučení bude za chvíli za námi a já mám potvrzení o mé schopnosti řídit auto v kapse.
Zbýval poslední kopeček se stopkou před ukončením jízd. Hezky jsem si najela, dávala jsem přednost, ruční brzda to jistila. Čekání bylo dlouhé, jednalo se o frekventovanou silnici, takže když se konečně uvolnila skulina, díky které jsem mohla uvést auto do pohybu, byla jsem tak nedočkavá, že jsem spojku s nastaveným záběrem pustila moc rychle. Hrrrrc! Auto sebou cuklo a chcíplo. Klid, klid, klid, blikala mi v hlavě výstražná cedule. Hlavně nezpanikařit!
Pamatujete, jak jsem na začátku psala, že se mi tohle za celou dobu trvání autoškoly nestalo? Hmm. Takže jsem nastartovala a chtěla se znovu rozjet. Hrrrrc! A auto bylo zase mrtvé. Bůh ví, kde se ve mně vzala ta vyrovnanost, když jsem se zvládla napotřetí plynule rozjet a poklidně dojet do místa určení. Nechápu to. Jsem zmatkář na entou.
Tak nic, no, dám to příště, říkala jsem si. Byla jsem smířená s opakovanou účastí na jízdách. „Byla to klidná, rozvážná jízda, a až na ten horší poslední rozjezd jsem se nebál,“ usmál se na mě komisař a mně svitla naděje.
Říká se, že řidič, ten tvrdý chleba má. No… A já ho teď chroupu taky. 
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 358
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 240
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 422
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 196
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 140
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17830
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2392
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2588
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2313
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1538
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
ale můj komisař o těhotenství nevěděl, měla jsem zimní bundu a nebylo to vidět a o to víc byl překvapený když mu to instruktor na konci řekl… 
, věděla jsem, že to uděláš a velká gratulace 
áááááá už teď mám hrůzu 
gratulace 
…udělala jsem to pak na podruhé cca za 14 dní 
drobný nehody začaly až koupí auta, ale všechny skončily jen drobnou škodou, a často pobavením okolí 
