Tohle nám nikdo nepřál
- Porod
- radulkar
- 30.07.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak tu tak pročítám všechno to svěřování v deníčcích, napíši Vám také svoji zkušenost s prvním porodem, kterou jsem si nepředstavovala ani v nejhorším snu a nepřála bych to ani tomu největšímu nepříteli.
Rok 2008: byla jsem s přítelem (nyní manželem) velmi krátce a tak mě zjištěné těhotenství v 8. TT docela překvapilo, ale oba jsme byli do sebe tak zamilovaní, že jsme si miminko ponechali. Muž mě rozmazloval, vozil mi samé dobrůtky a každé přání splnil. Na kontrolách probíhalo vše v pořádku a já jako prvorodička (21 let) jsem byla ze všeho dost vykulená a velmi pyšná na své roztoucí bříško. Na UZ jsem pozvala i svou budoucí tchyni i svoji maminku a dle Dr. bylo stále vše v pořádku.
Na další kontrole jsem měla v moči bílkoviny a nízko posazenou dělohu,ale Dr. mě ujišťoval, že je vše v pořádku, jen mám odpočívat a necestovat autem a nasadil mi magnesium. Celé těhu jsem byla na neschopence a těšila se, až nastoupím na mateřskou a konečně budu moci jet za svoji maminkou 136 km od mého bydliště. A ta chvíle nastala. Užívala jsem si těhulkování a nechala se před porodem i zkrášlit.
A je tu středa večer, 5. 11. 2008, chystala jsem se do postele a udělalo se mi značně špatně, zvracela jsem a měla průjem a šíleně mě rozbolela hlava. Cestovala jsem mezi wc a postelí celou noc a pořád odháněla mamku, ať si jde lehnout, že mi je jen špatně a těhotné na pohotovosti nepomůžou. Jak jsem byla bláhová! A k ránu jsem usnula a probrala jsem se, až když vedle mě seděla sestra ze záchranky a snažila se se mnou komunikovat. Nechápala jsem, co se děje a kde to jsem a proč tam jsou oni. Beze slova mě odvezli do nemocnice a tam to začalo, samé vyptávání, papírování, meření ozvů a já stále nechápala proč všichni tak vyvádějí.
A jelo se na sál, probudila jsem se na jipu a vůbec nevěděla, co se stalo a kde mám břicho. Přišel za mnou muž a vše mi řekl a děkoval mi za krásného syna, který se narodil 6. 11. 2008 v půl osmé ráno, měl 36 cm a 1400 g a hned ho převezli do Hradecké nemocnice na jip.
Týden jsem ležela na jipu a pak dalších 14 dní na porodním, kde jsem postupně vstřebávala vše, co se stalo a konečně se dozvěděla, co mi bylo. Prodělala jsem preklamptický záchvat způsobený vysokým tlakam, ale proč se mi to stalo, nikdo nevěděl. Jen se shodli na názoru, že mé těhotenství bylo značně zanedbáno a syn se narodil ve 36. tt a ne 38. tt jak bylo v průkazce a zřejmě mi špatně pracovala placenta, proto byl hypotrofní.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1830
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1078
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1934
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 790
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 468
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21872
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2962
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2672
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1799
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
přeji Vám oběma už jenom samé štěstíčko
já mám zažitý podobný příběh jako ty,byli sme sice o něco větší 2300kg a 43cm ale taky hypotrofní,všechno se zvládlo,všechno sme dohnali a dnes na 4 měsích máme 6kg 