Vědu jsem odmítla, přišel zázrak
- Snažení
- Slečna Ferka
- 13.01.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Než jsem otěhotněla a narodila se mi dcera, docela dlouho to trvalo. I přesto ale musím říci, že jsem během života došla k názoru, že umělé oplodnění (IVF) není správná věc a že bych radši byla bezdětná, než ho podstoupit. Koneckonců, když chci opravdu někomu dát lásku a péči, dá se to zařídit i jinak.
Začátkem roku 2007 jsme si s přítelem řekli, že bychom rádi měli miminko. Můj gynekolog měl podezření na PCO, a vzhledem k mému věku (27 let), nepravidelné MS (kterou jsem si – jak jsem přesvědčená – do značné míry způsobila mnohaletým užíváním hormonální antikoncepce) a dalším faktorům, mi doporučoval, abych už po půl roce neúspěšných pokusů šla do centra asistované reprodukce. Jenže já věděla, že už další hormony do těla nechci.
V následujících letech vrcholícího babyboomu jsem dost trpěla. Měla jsem pocit, že každá druhá žena, kterou na ulici potkám, má těhotenské bříško, a se závistí jsem koukala po maminkách, které v korbičkách kočárů hrdě vozily svoje kojence. Proč ne já? Říkala jsem si pořád.
Až po pár letech jsem se smířila s tím, že prostě možná miminko s – teď už – manželem nebudeme mít nikdy. Že se budeme věnovat práci, kočkám, našim rodinám a dětem našich příbuzných. Došlo mi, že život má smysl, i když nebudu mít biologicky SVOJE dítě: můžu se realizovat jinak nebo – pokud se na to budu cítit – můžu jako adoptivní rodič nebo pěstoun svoji lásku věnovat někomu, kdo ji od biologických rodičů nedostal.
(Jen pro jistotu: Ne, nejsem žádná bojovnice proti potratům, zaměstnankyně Klokánku ani nic podobného.)
Není přece nutné, aby se světem šířily zrovna MOJE geny. Miluju svého muže a chtěla bych mu dát dítě, z hlediska genofondu můžeme nabídnout minimálně nadprůměrný intelekt (oba jsme celkem úspěšní vysokoškoláci) – ale to neznamená, že svoji lásku nemůžeme dát někomu, jehož rodiče byli třeba i „eugenicky“ slabší. Každé dítě je zázrak, a rodiče těch, které žijí v dětských domovech nebo jiných ústavech, navíc obstáli v přírodním výběru schopností přivést na svět potomka, že. Jistěže vím, že případná adopce je složitá věc a dlouhé administrativní martyrium – ale umělé oplodnění je taky dost záhul, a mnohdy taky na hodně dlouho… i tak.
Není to totéž…
V deníčcích i rozhovorech kolem sebe slýchám často věty typu: Některá miminka holt přijdou k rodičům sama, jiným musejí pomoci lékaři. Jako by to bylo jedno. Jako by nebylo nic divného na tom, že stále více životů místo při aktu lásky vzniká ve zkumavkách pod deštěm hormonů, které jejich maminky dostávají před odběrem vajíček i po zavedení embryí.
Podle mě to divné je. A hodně.
(Jen pro jistotu: Ne, nejsem katolička a nehlásím se ani k žádné jiné církvi. Jde jen o můj názor, který ve mně uzrál za 33 let života.)
Vznik nového života příroda vymyslela tak geniálně, že to ani dnes neumíme napodobit – bez maminčina bříška žádný člověk nevznikne. Myslím, že měla i svoje důvody k tomu, aby to prostě v některých případech nešlo. A to, že to „nejde“ stále častěji, je možná hlavně vzkaz pro nás, abychom se zamysleli nad tím, jak žijeme: muži nosí těsné džíny, čímž si „uvaří“ spermie, ženy mnohdy roky užívají hormonální antikoncepci, a pak se diví, že jim „to“ nefunguje správně, všichni jsme ve stresu a tak dál.
(Jen pro jistotu: Ne, nejsem ekologický aktivista ani kritik současné konzumní společnosti, který propaguje život v přírodě bez elektřiny a toaletního papíru.)
Medicína s radostí přispěchala s řešením a nabízí lidem asistovanou reprodukci. Při ní „dopřává“ ženám kopance koňskými dávkami hormonů a při IUI navíc „vypere“ mužovo sperma. Úplně nejdivočejší je pak IVF: žena dostane dávky hormonů před odběrem vajíček, pak se vajíčkům dopřeje pod mikroskopem styk se spermií (proces je někdy vylepšen o postupy typu chirurgický odběr spermií, asistovaný hatching nebo intracytoplasmatická injekce), „miminka“ se několik dní pěstují v laboratoři a pak se do opět hormonálně vybuzené maminky implantují; nebo se zmrazí.
Při přečtení toho, čím vším si musí budoucí miminko projít, mi běhá mráz po zádech.
Nejen proto, že to je pro maminku náročné a rozhodně to není zdravé, ale taky proto, že nikdo neví, co to v budoucnu přinese. První holčička „ze zkumavky“ ještě nemá ani 35 let a má zatím syna v předškolním věku. Opravdu si myslíme, že koňské dávky hormonů, které se dostávají do těla statisícům žen, nikde nezpůsobí žádnou škodu? Jak si můžeme být jistí, že děti počaté ve zkumavce budou zdravé – že se za pár let nebo generací nezjistí, že embryím při jejich vzniku něco důležitého chybělo? Nemůže se stát, že už tak klesající plodnost především obyvatel západních zemí nepůjde s rozšířením umělého oplodnění úplně do kopru?
Pro mě tyhle otázky vedou k jasnému závěru: umělé oplodnění není správná věc.
Náš zázrak
Proto jsem se smířila se s tím, že nechám přírodě volnost a uvidím, jestli ke mně nějaké miminko bude někdy chtít. O pár měsíců později jsem si spíš jen tak cvičně při MS zpožděné o pár dnů udělala test. A našla jsem dvě čárky. Vůbec jsem to nečekala, a ono to přišlo: překvapení pro mě i pro mého gynekologa. Bylo to v lednu 2011 a v srpnu se nám narodila dcera. (Takže je mi jasné, že mě za pár let čeká nutnost vysvětlit jí, že nejlepší antikoncepce je kondom, a že mi bude míň vadit být mladá babička než mít dceru, co do sebe denně láduje hormony.)
A abych se ještě vrátila zpátky. Myslím si, že není správně brát to tak, že některé děti se narodí, když se maminka a tatínek pomilují, a jiné, když se smíchají pohlavní buňky v laboratoři. (Bojím se, že se lidstvo dozví, že to není to samé, nějakým bolestným způsobem.) Pokud už si někteří lidé neumějí představit život bez rodičovství, pak by se jim měla doporučovat jiná rovnost, kterou vyslovila jedna ze slavných adoptivních matek: některé děti se rodičům narodí, a jiné si jejich rodiče vyberou.
Přečtěte si také
Už aby byla pořádná zima. Sousedi konečně přestanou hulit na balkonech
- Anonymní
- 22.10.26
- 709
Bydlíme v přízemí a celoročně se potýkáme s jednou nepříjemnou věcí. Oba byty nad námi obývají kuřáci. Nejen, že nám věčně smrdí do oken, když si chce člověk trochu vyvětrat, ale když trochu...
Manžel se mnou už vůbec nespí. Mám se smířit s tím, že už mě nechce?
- Anonymní
- 22.10.26
- 771
Jsme spolu dvanáct let. Na začátku jsme se od sebe skoro nemohli odtrhnout. Stačil letmý dotek a oba jsme věděli, kam večer povede. Dnes si vedle sebe leháme, manžel mi dá pusu na dobrou noc, otočí...
„Mami, zamkla jsi domeček?“ Měla bych být pyšná, ale spíš mu kazím dětství
- Anonymní
- 22.10.26
- 502
Všude kolem sebe vídám mámy, které ráno napomínají své děti, kontrolují jim batůžky, třikrát připomínají rukavice a vedou je pomyslně za ruku po celý den. U nás je to přesně naopak. Já jsem totiž...
Rozplývám se nad Hemsworthem, kolegou i poslíčkem. Manžel mě nechává chladnou
- Anonymní
- 22.10.26
- 419
Je mi skoro čtyřicet a jsem nadržená. Cítím se tak už alespoň rok. Nevím, jestli je to nějaká známka přechodu, nebo mi jen po letech manželství definitivně přeskočilo, ale vzrušuje mě téměř každý...
Manžel mi tvrdil, že nemáme peníze. Pak jsem zjistila, kam mizí jeho výplata
- Anonymní
- 22.10.26
- 1551
Můj muž se vždycky tvářil jako velký šetřílek. A poté, co všechno neuvěřitelně zdražilo, neřeší prakticky nic jiného než peníze. Musela jsem nakupovat ve slevách, otáčet každou korunu, abychom...
Zalezli jsme do vířivky a syn nás zamkl. V županu jsme šli přes celou ves
- Anonymní
- 21.10.26
- 9014
Měl to být romantický podzimní večer, sklenička vína a příjemný relax v teplé vodě. Místo toho jsme zažili jedno z nejstresovějších dobrodružství našeho života, na které jen tak nezapomeneme.
„Kašle, přijďte si pro ni!“ Vrací mi dceru ze školky, protože jsem doma?
- Anonymní
- 21.10.26
- 1623
Pozoruji dceru, jak si spokojeně staví kostky na koberci. Zpívá si u toho písničku, směje se a vypadá jako to nejzdravější dítě na světě. Přesto jsem ještě před dvěma hodinami stála ve školce s...
Podzimní ranní špička jen pro otrlé. Každý den sklidím alespoň dvě výhružky
- Anonymní
- 21.10.26
- 809
Jsem z Prahy, jakmile začne být trochu sychravo a chladno, všichni Pražáci začnou okamžitě jezdit autem do práce. Mě bohužel nic jiného nezbývá. Děti musím rozvést do škol a rychlejší alternativa...
23 let jsem se tvářila, že se nic nestalo. Pak přišla zpráva, která vše změnila
- Anonymní
- 21.10.26
- 3260
Myslela jsem si, že některé věci je nejlepší nechat minulosti. Dnes je mi pětačtyřicet, mám hodného manžela, dospívajícího syna a spokojený život. Jenže před pár týdny se mi ozvala bývalá kamarádka...
Vibrátor do každé rodiny, říká tchyně. Ocenila bych, kdyby zůstala u ponožek
- Anonymní
- 21.10.26
- 1406
S manželem udržujeme celkem zdravý sexuální vztah, i když jsme spolu už přes patnáct let. Pravdou ale je, že už se člověk musí snažit. Nedávno manžel slavil narozeniny a moje tchyně mu popřála, aby...
), co tebou zatracovaný způsob reprodukce postupují, nervují se a třeba i několik let znova a znova zažívají zklamání, protože ten jejich zázrak ještě nepřišel a s každým rokem je menší a menší šance, že vůbec přijde. Pasáž o tom, že si člověk za neplodnost vlastně může sám asi přeskočím úplně, ještě bych se rozčílila.
Není radno přírodu uměle přemlouvat, nedopadá to celkově dobře. Také by možná byla na místě - ze strany budoucích maminek, větší opatrnost při délce braní hormonální antikoncepce, tady jde o nevhodné přemlouvání přírody také.
. Viděla jsem, že u těch miminek se přemlouvá sakra hodně!
hned po ránu taková pecka 
