Vědu jsem odmítla, přišel zázrak
- Snažení
- Slečna Ferka
- 13.01.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Než jsem otěhotněla a narodila se mi dcera, docela dlouho to trvalo. I přesto ale musím říci, že jsem během života došla k názoru, že umělé oplodnění (IVF) není správná věc a že bych radši byla bezdětná, než ho podstoupit. Koneckonců, když chci opravdu někomu dát lásku a péči, dá se to zařídit i jinak.
Začátkem roku 2007 jsme si s přítelem řekli, že bychom rádi měli miminko. Můj gynekolog měl podezření na PCO, a vzhledem k mému věku (27 let), nepravidelné MS (kterou jsem si – jak jsem přesvědčená – do značné míry způsobila mnohaletým užíváním hormonální antikoncepce) a dalším faktorům, mi doporučoval, abych už po půl roce neúspěšných pokusů šla do centra asistované reprodukce. Jenže já věděla, že už další hormony do těla nechci.
V následujících letech vrcholícího babyboomu jsem dost trpěla. Měla jsem pocit, že každá druhá žena, kterou na ulici potkám, má těhotenské bříško, a se závistí jsem koukala po maminkách, které v korbičkách kočárů hrdě vozily svoje kojence. Proč ne já? Říkala jsem si pořád.
Až po pár letech jsem se smířila s tím, že prostě možná miminko s – teď už – manželem nebudeme mít nikdy. Že se budeme věnovat práci, kočkám, našim rodinám a dětem našich příbuzných. Došlo mi, že život má smysl, i když nebudu mít biologicky SVOJE dítě: můžu se realizovat jinak nebo – pokud se na to budu cítit – můžu jako adoptivní rodič nebo pěstoun svoji lásku věnovat někomu, kdo ji od biologických rodičů nedostal.
(Jen pro jistotu: Ne, nejsem žádná bojovnice proti potratům, zaměstnankyně Klokánku ani nic podobného.)
Není přece nutné, aby se světem šířily zrovna MOJE geny. Miluju svého muže a chtěla bych mu dát dítě, z hlediska genofondu můžeme nabídnout minimálně nadprůměrný intelekt (oba jsme celkem úspěšní vysokoškoláci) – ale to neznamená, že svoji lásku nemůžeme dát někomu, jehož rodiče byli třeba i „eugenicky“ slabší. Každé dítě je zázrak, a rodiče těch, které žijí v dětských domovech nebo jiných ústavech, navíc obstáli v přírodním výběru schopností přivést na svět potomka, že. Jistěže vím, že případná adopce je složitá věc a dlouhé administrativní martyrium – ale umělé oplodnění je taky dost záhul, a mnohdy taky na hodně dlouho… i tak.
Není to totéž…
V deníčcích i rozhovorech kolem sebe slýchám často věty typu: Některá miminka holt přijdou k rodičům sama, jiným musejí pomoci lékaři. Jako by to bylo jedno. Jako by nebylo nic divného na tom, že stále více životů místo při aktu lásky vzniká ve zkumavkách pod deštěm hormonů, které jejich maminky dostávají před odběrem vajíček i po zavedení embryí.
Podle mě to divné je. A hodně.
(Jen pro jistotu: Ne, nejsem katolička a nehlásím se ani k žádné jiné církvi. Jde jen o můj názor, který ve mně uzrál za 33 let života.)
Vznik nového života příroda vymyslela tak geniálně, že to ani dnes neumíme napodobit – bez maminčina bříška žádný člověk nevznikne. Myslím, že měla i svoje důvody k tomu, aby to prostě v některých případech nešlo. A to, že to „nejde“ stále častěji, je možná hlavně vzkaz pro nás, abychom se zamysleli nad tím, jak žijeme: muži nosí těsné džíny, čímž si „uvaří“ spermie, ženy mnohdy roky užívají hormonální antikoncepci, a pak se diví, že jim „to“ nefunguje správně, všichni jsme ve stresu a tak dál.
(Jen pro jistotu: Ne, nejsem ekologický aktivista ani kritik současné konzumní společnosti, který propaguje život v přírodě bez elektřiny a toaletního papíru.)
Medicína s radostí přispěchala s řešením a nabízí lidem asistovanou reprodukci. Při ní „dopřává“ ženám kopance koňskými dávkami hormonů a při IUI navíc „vypere“ mužovo sperma. Úplně nejdivočejší je pak IVF: žena dostane dávky hormonů před odběrem vajíček, pak se vajíčkům dopřeje pod mikroskopem styk se spermií (proces je někdy vylepšen o postupy typu chirurgický odběr spermií, asistovaný hatching nebo intracytoplasmatická injekce), „miminka“ se několik dní pěstují v laboratoři a pak se do opět hormonálně vybuzené maminky implantují; nebo se zmrazí.
Při přečtení toho, čím vším si musí budoucí miminko projít, mi běhá mráz po zádech.
Nejen proto, že to je pro maminku náročné a rozhodně to není zdravé, ale taky proto, že nikdo neví, co to v budoucnu přinese. První holčička „ze zkumavky“ ještě nemá ani 35 let a má zatím syna v předškolním věku. Opravdu si myslíme, že koňské dávky hormonů, které se dostávají do těla statisícům žen, nikde nezpůsobí žádnou škodu? Jak si můžeme být jistí, že děti počaté ve zkumavce budou zdravé – že se za pár let nebo generací nezjistí, že embryím při jejich vzniku něco důležitého chybělo? Nemůže se stát, že už tak klesající plodnost především obyvatel západních zemí nepůjde s rozšířením umělého oplodnění úplně do kopru?
Pro mě tyhle otázky vedou k jasnému závěru: umělé oplodnění není správná věc.
Náš zázrak
Proto jsem se smířila se s tím, že nechám přírodě volnost a uvidím, jestli ke mně nějaké miminko bude někdy chtít. O pár měsíců později jsem si spíš jen tak cvičně při MS zpožděné o pár dnů udělala test. A našla jsem dvě čárky. Vůbec jsem to nečekala, a ono to přišlo: překvapení pro mě i pro mého gynekologa. Bylo to v lednu 2011 a v srpnu se nám narodila dcera. (Takže je mi jasné, že mě za pár let čeká nutnost vysvětlit jí, že nejlepší antikoncepce je kondom, a že mi bude míň vadit být mladá babička než mít dceru, co do sebe denně láduje hormony.)
A abych se ještě vrátila zpátky. Myslím si, že není správně brát to tak, že některé děti se narodí, když se maminka a tatínek pomilují, a jiné, když se smíchají pohlavní buňky v laboratoři. (Bojím se, že se lidstvo dozví, že to není to samé, nějakým bolestným způsobem.) Pokud už si někteří lidé neumějí představit život bez rodičovství, pak by se jim měla doporučovat jiná rovnost, kterou vyslovila jedna ze slavných adoptivních matek: některé děti se rodičům narodí, a jiné si jejich rodiče vyberou.
Přečtěte si také
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 2673
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
„U vás je zase binec,“ slyším pořád. Jenže u tchyně se štítím i sednout na gauč
- Anonymní
- 14.05.26
- 3778
Stojím v kuchyni, v ruce držím igelitovou tašku s krabičkami domácích těstovin a řízků a cítím, jak se mi svírá žaludek. Není to hladem. Je to úzkost z toho, co přijde za dvě hodiny, až zastavíme...
„Paní učitelka řekla, že některé mámy nemají rády svoje děti,“ řekl mi syn (6)
- Anonymní
- 14.05.26
- 3023
Když jsem dnes vyzvedávala Matyáše ze školy, tvářil se nějak divně. Neposkakoval kolem mě jako obvykle, jen šel tiše vedle kočárku a kopal do kamínků na cestě.
Celý den jsem se nezastavila. Večer mi manžel řekl větu, která mě úplně dorazila
- Anonymní
- 14.05.26
- 3109
Děti, práce, úkoly, domácnost. Jela jsem na autopilota. Večer jsem byla úplně vyčerpaná. A právě tehdy mi manžel řekl, že jiné ženy to přece zvládají mnohem lépe.
Tchyně mého syna jen peskuje nebo přehlíží. Veškerou pozornost dává vnučce
- Anonymní
- 14.05.26
- 1744
Mít babičku, která svá vnoučata nemiluje stejně a dává to dost okatě najevo, je skutečně k nezaplacení. Moje tchyně je přesně taková. Má pouze dvě vnoučata, Anetu, které je deset, a Matěje, kterému...
Matka mého přítele ho v dětství ponižovala. Dnes se o ni stará a dává jí peníze
- Anonymní
- 13.05.26
- 1627
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě hodně trápí. Tři roky chodím s Jakubem, je to skvělý a moc hodný kluk. Jenže je hodný až moc. Na začátku našeho vztahu mi vyprávěl o svém těžkém dětství. Otec od...
Můj jediný syn se chce odstěhovat k otci. Nemůže vystát mého nového partnera
- Anonymní
- 13.05.26
- 1664
Můj syn Dominik je doslova vymodlený. Kdysi jsem ještě s prvním manželem Petrem nemohla otěhotnět. Absolvovali jsme několik cyklů umělého oplodnění, až se nám narodil náš vytoužený chlapeček. Od...
Nejsem hlídací služba zdarma. Nemůžu hlídat vnoučata kdykoliv si mladí vzpomenou
- Anonymní
- 13.05.26
- 1368
Dnešní doba je v mnoha ohledech jiná než ta, když jsem sama měla malé děti. Moje mamka sice chodila do práce, ale měla jsem ještě babičku, která pohlídala pravnoučata. Děti byly tak nějak méně...
Porodní plán jsem měla dokonalý. Realita? Totální chaos a slzy
- Anonymní
- 13.05.26
- 1124
Měla jsem to sepsané do posledního detailu. Kdy zavést klystýr ne, jaké polohy chci zkusit, že nechci zbytečné zásahy, že chci co nejvíc přirozený průběh a ideálně klidnou atmosféru. Porodní plán...
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 4303
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
), co tebou zatracovaný způsob reprodukce postupují, nervují se a třeba i několik let znova a znova zažívají zklamání, protože ten jejich zázrak ještě nepřišel a s každým rokem je menší a menší šance, že vůbec přijde. Pasáž o tom, že si člověk za neplodnost vlastně může sám asi přeskočím úplně, ještě bych se rozčílila.
Není radno přírodu uměle přemlouvat, nedopadá to celkově dobře. Také by možná byla na místě - ze strany budoucích maminek, větší opatrnost při délce braní hormonální antikoncepce, tady jde o nevhodné přemlouvání přírody také.
. Viděla jsem, že u těch miminek se přemlouvá sakra hodně!
hned po ránu taková pecka 
