Největší čuně na světě
Taky důvěrně znáte ty reklamy, kde maminky vyperou svoje dítě zamatlané až za ušima díky zázračnému prášku nebo spreji na skvrny dočista do čista? Já jim nikdy moc nevěřila, ale že lžou až tak moc, to jsem tedy nevěděla.
Musím se otevřeně přiznat, že v posledních týdnech propadám zoufalství. S příchodem prvním příkrmů v pěti měsících věku mojí dcery jsem se obratem poučila, že některé skvrny nejdou z oblečení odstranit. Věděla jsem, že nejhorší je banán (ten dcera stejně nemůže, má z něj zácpu – hurá!) a ostražitá jsem byla i u příkrmů s příměsí mixované mrkve, nicméně ukázalo se, že jsou ještě mnohem zákeřnější potraviny.
Například broskev. Když si na ní dcera poprvé pochutnávala, „prozíravě“ jsem jí dala čistě bílé body. „Kdyby se náhodou pomatlala moc, můžu body prohnat kromě prášku i drsnějšími přípravky.“ Ha ha ha. Nejenže zaschlou broskvovou skvrnu neodstranilo žlučové mýdlo, ale nezabral ani Vanish sprej, ani sůl na skvrny, ani Savo.
Od té doby jsem pochopila, že mít čisté dětské oblečení vyžaduje nasazení. Po každém upatlání jsem z chuděry dcery strhala oblečení, v koupelně ho hned podrobila prací proceduře se žlučovým mýdlem, a v 90 % případů (u mrkve ještě s pomocí vybělení na slunci) se mi povedlo se fleků zbavit. Pravda, když jsem tento zákrok prováděla během návštěv u kamarádek, trochu nade mnou kroutily hlavou, ale já jsem prostě musela.
Jen abych vysvětlila: nejsem nijak posedlá tím, že moje dítě musí zářit čistotou, ale hrozně mě štve – asi proto, že na sebe sháním oblečení dost špatně – když oděvy znehodnocují „zbytečné“ skvrny. Nevadí mi, když člověk není v oděvu dokonale barevně sladěný, ale když má flek na tričku, tak to mi přijde opravdu jako společenské faux pas. A jaksi jsem měla pocit, že by se to mělo týkat i mojí dcery. Nemluvě o tom, že když jsem zdědila nebo na netu nakoupila taková kvanta oblečení beze skvrn, tak to přece musí jít, udržet mimino čisté ![]()
Situace se ovšem rapidně zhoršila, když dcera začala lézt. Převléknout jí bodýčko se stalo takřka olympijskou disciplínou, neboť přeprat hádě, které se točí jako na obrtlíku a přitom ječí, jako když mu vytrháváte nehty zaživa, vyžaduje opravdu notnou dávku šikovnosti. Navíc zapírat oblečení, zatímco se vám dítě šplhá po noze k umyvadlu nebo se snaží vypít prací gel, taky úplně nejde. No a na návštěvě, kde dítě bez dozoru může napáchat nedozírné škody, podobné zásahy nepřipadly v úvahu vůbec. Výsledek? Přibylo fleků, které stihly před zapráním zaschnout.
No co, říkala jsem si. Žlučové mýdlo, Vanish a sůl na skvrny to jistí. Spolehlivě likvidují i skvrny od borůvek, tak snad zaberou i na to ostatní… Houby s octem na kyselo. Ukázalo se, že podobný efekt jako broskev má i celá řada dalších substancí, které dítě běžně jí. Například šťáva z hroznů (i bílých!), přesnídávka (a to v ní nejsou borůvky, jahody ani jiné červenomodré svinstvo), ovocný jogurt nebo tvaroh, ředěný fenyklový čaj s jablečným džusem, a dokonce i některé potraviny, které jsem ani nedohledala. Všechny chemikálie i přirozená čistidla si můžou trhnout, skvrny na Bětuščiných šatečkách, polodupačkách, ale hlavně všech bodyčkách a tričkách (kolem krku a pod ním) prostě drží.
To ale není to nejhorší. Kromě toho na mě totiž začalo fungovat hned několik „Murphyho zákonů“:
1. Pokud dítěti oblečeš „domácí“, flekaté a odepsané body, nic se nestane. Jakmile jdeš ven nebo zapomeneš potomka okamžitě po příchodu domů převléct, nevypratelně se pokydá.
2. Která látka nejde vyprat, zjistíš vždy na novém, dosud čistém kusu oblečení.
3. Pokud dítě zvlášť pěkně oblečeš, je jedno, co mu dáš k jídlu, stejně to nepůjde vyprat.
4. Tendenci k nevypratelnosti mají vždy stejné kusy oblečení: pokud si dítě pokydá jedny dupačky, brzy se zašpiní všechny (totéž platí i pro mikiny nebo bílá body, která se nejlépe kombinují, aby dítě nevypadalo jako papoušek).
5. Pokud si půjčíš nějaký kus oblečení a dáváš si zvlášť pozor, aby nepřišel do kontaktu s potravinami, i přesto na něm po návratu domů najdeš neodstranitelnou jídelní skvrnu.
Výsledek je ten, že si připadám jako největší čuně na světě: moje třináctiměsíční dítě prakticky nemá co na sebe, aby to nebylo zašpiněné, před kamarádkou-zapůjčovatelkou asi budu chodit kanály, a kamarádce, které jsem slíbila oblečky na zdědění, asi klepne, až jí ukážu, jaké „kousky“ moje dítě vyrobilo. Ani myslet na to nemůžu, jak se mi zvedá adrenalin…
Prosím vás, řekněte, eMimiňačky, jsem v tom sama, nebo to některá znáte taky? A pokud neznáte – jak to děláte? Uvítám jakékoli prací tipy
Předem moc díky! ![]()
Přečtěte si také
Z Turecka jsme málem neodletěli. Tohle jsme na rodinné dovolené opravdu nečekali
- Martrich
- 20.10.26
- 1794
Protože v zimě často marodíme, chtěla jsem nám prodloužit léto a třeba i trochu posílit imunitu díky podzimnímu pobytu u moře. V říjnu už nebývá počasí leckde stálé, ale všichni říkali, že Turecko...
Už mě nebaví být doma za policajta. Děti mi utíkají k tatínkovi
- Anonymní
- 20.10.26
- 804
Nechci být pořád ta, co nastavuje pravidla. Pořád něco zakazuju, připomínám, hlídám a kontroluju. A když už toho mám plné zuby, přijde tatínek, usměje se na děti a během pěti minut je za největšího...
Přebral synovi přítelkyni, teď ji našli oběšenou. Ze souseda mám strach
- Anonymní
- 20.10.26
- 1960
Vždycky jsme věděli, že soused není žádný svatý. Chodil do hospody, byl nepříjemný a agresivní. Jenže to, co se u něj doma odehrálo v posledních týdnech, přerostlo v černou můru pro celou naši...
Kolegyně o mně lhala, že chci děti. Šéf ji povýšil místo mě, tak dávám výpověď
- Anonymní
- 20.10.26
- 4077
Roky jsem tvrdě pracovala, zůstávala v kanceláři přesčasy a plnila všechny úkoly na více než sto procent. Šéf mi slíbil povýšení. Byla jsem přesvědčená, že ta pozice je po zásluze moje. Jenže když...
Inkluzi nerušte. Moje dítě díky ní nemusí každý den poslouchat, že je hloupé
- Anonymní
- 20.10.26
- 1738
Když slyším, že by se inkluze měla zrušit a děti s postižením patří do speciálních škol, mám chuť křičet. Můj syn není hloupý, ani líný. Jen se učí jinak než většina spolužáků. V běžné škole...
Dceru už podruhé vyhodili z kroužku. Nechali ji stát samotnou na ulici
- Anonymní
- 19.10.26
- 3862
Přihlásila jsem svou dceru na taneční kroužek mimo školu. Všechno se zdálo být ze začátku v pořádku, zaplatila jsem platbu převodem na účet provozovatele a dovedla dceru na první hodinu. Dcera...
Manžel mi vyčítá, že si svět moc idealizuju. Hrozí mi rozvodem
- Anonymní
- 19.10.26
- 1924
Není to hezké téma a nepíše se mi o něm snadno. Můj manžel není zlý, nikdy mě nebil a myslím, že mě většinu času stráveného v manželství dost podporoval. Otevřela jsem si svou keramickou dílnu, kde...
Jsi krásná, říká mi dcera, já se ale cítím stará. Stres a nadváha mi nepomáhají
- Anonymní
- 19.10.26
- 949
Bývaly doby, kdy by mi postavu mohla závidět kdejaká modelka. Sice jsem nikdy neměla vlasy po pás, ale zato jsem měla pěkný obličej a slušel mi skoro každý účes. Jenže roky, stres v práci a tři...
Vidím sousedovi až do obýváku. Mám pocit, že je opuštěný
- Anonymní
- 19.10.26
- 1952
Nerada to přiznávám, ale často vídám souseda, jak sedí na gauči a od časného odpoledne až do pozdních hodin jen kouká na televizi. Ano, máme okna naproti a on si nezatahuje závěsy. Prostě se...
Kluci vyrostli z plínek a já konečně žiju. Manžel ale tlačí na třetí dítě
- Anonymní
- 19.10.26
- 1649
Máme doma čtyřletého a pětiletého syna. Dělí je od sebe pouhých čtrnáct měsíců. Z miminkovského věku vyrostli neskutečně rychle a dnes už na větu „poď se pomazlit“ reagují odtažitě. Jsou to přece...