XXL
- O životě
- MeloryNox
- 25.02.20 načítám...
Volné pokračování deníčku Kvartální cukrholik.
Přečtěte si také deníček Kvartálně cukrholik »
Jsem velká holka. Krev a mlíko. Barokní typ. Prostě česká buchta oplácaná.
Kde ty loňské sněhy jsou, předloňské… Kde je moje já před prvním těhotenstvím. Ach jo.
Džíny, moje krásné džíny. Vypadají těsně. Naštěstí trochu pruží. To by mohlo jít. Oblékám jednu nohavici, druhou nohavici. Pod kolena to jde. Ještě to jde i kousek nad kolena. Jak se blížím ke stehnům a koukám do zrcadla, tuším zradu. Je to tady. Zasekly se. Ty mrchy. Dostanu je sotva pod zadek. Vím, že nemá smysl pokoušet štěstí. Nebo spíš újmu.
Beru džíny o číslo větší. Poskakuju. Hódně poskakuju. Nakonec se do nich narvu. Jakž takž zapnu knoflík. Jenže… V prostotu, kde se nachází rozepnutý zip, se nachází i můj špek! A kouká ven. Snažím se tu hnusnou měkkou hmotu vrátit zpátky, kam patří, a zapnout zip. Nedaří se.
To snad ne! Bože! Jsem tlustá. Špek. Buřt. Váleček. Hrošík. Chodící golemka. Jsem všechno, jenom ne štíhlá.
Mám jíst víc? Podle výpočtu mám kalorický deficit. Když budu jíst málo, nebudu hubnout. Nebo mám jíst míň? Všude se píše, že pokud je energetický výdej vyšší než příjem, automaticky dojde k úbytku váhy. Tak JAK to tedy je?
Cvičit. Měla bych začít cvičit. To se lehko řekne, ale hůř udělá. Vždycky jsem byla na těláku střevo. Začalo to už v dětství, když jsem měla křivý nohy, totální ixovky. Při vybíjené jsem šla jako první z kola ven. Do dnes vidím, jak přede mnou stojí koza. Musím se rozeběhnout, odrazit se od skokánku a přeskočit ji. Nízká sebedůvěra vyvolala nervozitu. No, dopadlo to tak, že jsem před kozou zpomalila, krkolomně se odrazila a zůstala sedět na koze. Byla jsem šťastná, že tento nešťastný pokus je za mnou. Dokud nás paní učitelka nepobídla písknutím na píšťalku, že jdeme na druhé kolo… Neúspěch s kozou se téměř opakoval. S tím rozdílem, že jsem ji SKORO přeskočila. Škrtla (čti narazila) jsem zadkem o konec kozy. Půlky mě bolely ještě dva dny.
Než cvičit, radši budu číst, psát (a počítat), kreslit nebo hrát na piano. Najdu tisíc jiných aktivit, který se dají dělat místo cvičení. Je to stejný, jako když děti hledají důvody, proč ještě nejít spát nebo proč nepsat úkoly. A když zrovna nemám kloudnou výmluvu, zachrání mě migréna nebo menstruace.
Moje osmiletá princezna mi nezapomene občas připomenout, že má macatou mámu. Pouštíme si rock, pop a další, a tančíme, skáčeme, kroutíme se, a všechno dohromady. „Mami, jak to děláš, že ti tak skáče zadek? Mně to nejde.“
Terinka s nadšením sleduje Česko Slovensko má talent. Samozřejmě jí nesměla uniknout ani loňská řada. Show skončila. Terka shlédla poslední účinkující, korpulentní burlesku Wendy ze Španělska. S upřímnou radostí ve tváři a čistými úmysly běží ke mně a povídá: „Mami, ty bys taky mohla do talentu! Tam byla taková tlustá paní a tancovala s prsama.“ Oči jí září radostí z myšlenky, že maminka by to mohla někam dotáhnout.
„Ty myslíš, že umím tančit prsama?“
„No! Když to umíš zadkem, tak to budeš určitě umět i prsama!“
Kdybych nejedla sladký. Kdybych v těhotenství nesnědla tři krajíce chleba k večeři. Kdybych vyrůstala ve sportovní rodině.
Kdybych…
Kdybych nebyla krev a mlíko, neměla bych krásného muže, který ve mně vidí bohyni. Kdybych nebyla dvakrát těhotná, neměla bych úžasnou dceru a úžasného syna. Kdybych si neosladila život, našla bych si jinou závislost. 
Přečtěte si také
Hazard se životem! Exmanžel nechal malého syna s neštovicemi samotného doma!
- Anonymní
- 18.04.26
- 3108
Ještě teď se mi klepou ruce vzteky. Už delší dobu bojuju s tím, jak u nás funguje střídavá péče. Máme nastavený režim 14 dnů a 14 dnů, což je samo o sobě náročné, ale snažila jsem se to kvůli dětem...
Věřící tchyně tahá moje děti do kostela. Já s tím nesouhlasím
- Anonymní
- 18.04.26
- 3151
V naší rodině se právě rozhořela „svatá válka“. Doslova. Moje tchyně je totiž hluboce věřící žena. Manžel v tom sice vyrostl, ale naštěstí má zdravý rozum a na ničem netrvá. Do kostela nechodíme,...
Učitelka mě šokovala: Syn má samé jedničky, přesto ho posílá na učňák!
- Anonymní
- 18.04.26
- 4289
Možná to znáte – máte pocit, že je všechno zalité sluncem, dítě nosí domů samé jedničky, v Edookitu svítí u matematiky průměr 1,0 a u pořadí ve třídě je stabilně ta jednička. Byli jsme na něj s...
Brácha mi volal, že mu není dobře. Neměla jsem čas a druhý den už bylo pozdě
- Anonymní
- 18.04.26
- 16535
Nikdy si to neodpustím. S mým bráchou jsme neměli zrovna blízký vztah. Spíš takový ten opatrný odstup. Věděli jsme o sobě, ale nežili jsme si navzájem v životech. Každý jsme šli svou cestou. Jenže...
Synovi se nepovedly přijímačky. Otec mu nemístně vynadal a Maty se sesypal
- Anonymní
- 18.04.26
- 1764
Matyáš má za sebou přijímačky na střední školu. Připravoval se na ně, i když je pravda, že to nebylo úplně podle našich představ. Výsledek tomu odpovídá. Na gymnázium to stačit nebude, ale na...
Vždycky jsem pro ně jen ta holka do postele. Nikdy ne ta, ke které se vrací
- Anonymní
- 17.04.26
- 7522
Možná si za to můžu sama, ale připadám si hrozně. Každý muž, do kterého se zamiluju, mě má jen jako milenku. Vyspí se se mnou, naslibují hory doly, mluví o tom, jak je to doma nefungující, jak jsou...
Nebaví mě si hrát a tvořit s dětmi. Podle tchyně jsem špatná a líná matka
- Anonymní
- 17.04.26
- 2856
Sedím na pískovišti a sleduju, jak si moje děti hrajou s lopatičkou, písek házejí všude možně, jsou celé špinavé a já si jen představuju, jak zase budu muset všechno vyklepat a vyprat. Nesnáším...
Chci se s manželem rozvést, ale on se tomu brání zuby nehty. Už jsem zoufalá
- Anonymní
- 17.04.26
- 3818
Je to zvláštní paradox. Před pár lety jsme měli s Karlem velkou krizi. Tehdy byl on ten, kdo mluvil o rozvodu, dokonce měl připravené i papíry. Nakonec se to nějak urovnalo a zůstali jsme spolu. A...
Hledám své místo: Po úrazu, s diplomy a dvěma dětmi hledám smysluplnou práci
- Anonymní
- 17.04.26
- 1991
Sedím u stolu, ze kterého mám výhled na malé nákupní centrum, a přemýšlím, jak tohle všechno vlastně začalo. Píšu anonymně, a to z důvodů, které jsou hluboce osobní a které se týkají mého zdraví....
Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka
- Alishia29
- 17.04.26
- 693
Jde o případ mého táty (1954) vkládám za účelem sdílení zkušeností i pokud by do budoucna pomohlo někomu tuto zákeřnou nemoc mnoha tváří včas rozpoznat a dojet včas. My jsme to štěstí neměli....
Dcerka umí potěšit, líbí se mi s jakou lehkostí to píšeš 
víš, o koho se jedná? Když tak pošlu odkaz do sz. Protože to se prostě musí vidět 
Taky jsem se teď solidně vykrmila a dcera to komentovala slovy „maminko ty jsi taková měkounká“ 
