Za lepším porodem IV
- Porod
- pomeranca
- 29.04.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Aneb jak jsem rodila podruhé, ale vlastně poprvé. Druhý porod mám za sebou, díky Bohu proběhl přirozeně, tak mohu srovnávat.
Nejprve o tom, jak jsem se na porod připravovala. Důležité bylo načasování. Aby v porodnici zase nemalovali jako minule. Naše dětská doktorka mě ujistila, že malovat určitě nebudou, a dokonce mají vyměněná okna (bez toho by se mi rodilo opravdu špatně
). Jak se však ukázalo, nemalovali sice v té naší porodnici, ale v jiné, takže jsme se trefili do slušného nátřesku.
Další věc, o které jsem si myslela, že by mohla můj porod udělat lepším, byl ambulantní porod. Jak jsem ale zjistila, že pokud nemá člověk alternativního pediatra a gynekologa, je to nejen drahá sranda, ale i dost složitá. Rezignovala jsem a řekla jsem si, že to pár dní v porodnici prostě nějak přežiji.
A to nejdůležitější, co jsem mohla ovlivnit, byl porod a to, jaký zážitek z něj budu mít. Bylo to především v mé hlavě. Prostě můj porod bude hezký a hotovo. Někde vzadu jsem však radši počítala i s tím, že to opět může skončit císařem, abych nebyla tak moc zklamaná jako minule.
A jaký ten porod tedy byl? Určitě lepší, než ten první. Rychlejší. Přirozený, bez urychlování a zbytečných zásahů. A hlavně úžasný zážitek. Teď teprve vidím, o co všechno jsem minule přišla.
Kontrakce se daly rozdýchat, až do konce jsem mezi nimi měla vždy chvíli na odpočinek. To, čeho jsem se bála nejvíc, nakonec vůbec hrozné nebylo. Bohužel mi PA musela nastřihnout hráz, protože Matouš několikrát zacouval zpět. Ale skoro jsem to nepocítila. Také samotné tlačení dítěte nebyl žádný horor, jak jsem si myslela. Vlastně to skoro nebolelo, jen jsem cítila ohromný tlak.
Po porodu jsem si myslela, že už je všechno za mnou, ale ouvej. Nejdřív přišlo šití, pak moje dvojí omdlení a následně jeden den jen v poloze ležmo, protože jinak se mi stále motala hlava. Ztráta krve prý 800 ml, takže to v kombinaci s mým nízkým tlakem nemohlo dopadnout jinak.
A co mě hodně překvapilo, byly hormony. Minule jsem sice probrečela pobyt v porodnici, ale to bylo hlavně proto, že jsem neměla miminko u sebe. Teď jsem měla regulérní poporodní depky, kdy mě rozbrečelo snad úplně všechno.
Mnohé z vás zřejmě nechápou, proč my, císařovny, řešíme takovou „prkotinu“, že se nám nepodařilo porodit normálně, když přece máme zdravé děti a tak dále. Jo, to my všechno víme, ale psychice neporučíš. Ten šrám tam zůstane už napořád. Dokonce ani ten přirozený porod to úplně nesmaže, i když pravda, bolí to už o dost míň.
Já, protože jsem si už vyzkoušela oba způsoby porodu, můžu porovnat, který byl lepší. Takže nechápu, jak někdo může chtít císařský řez „jenom tak“. Je tedy pravda, že oba porody byly víceméně bez komplikací, relativně brzo jsem se zahojila po obou a následné problémy jsem neměla (alespoň zatím).
Zakončila bych to asi takto: Už se těším na další krásný porod…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1080
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 631
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1089
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 477
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 298
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18924
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2503
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2726
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2460
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1642
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....