Zatajený porod...!
- Porod
- japeruska
- 07.08.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Aneb síla mateřské lásky je neskutečná. Poznala jsem to tehdy, když jsem dostala kontrakce při čekání druhého dítěte a já to tajila do poslední možné chvilky, jen abych neodjela od syna. Teď už to vím, jsem cvok! :D
V roce 2015 jsem porodila syna. Samozřejmě, jako každá žena, jsem si ho hned zamilovala. Fascinovalo mě na něm absolutně všechno, nemohla jsem uvěřit, že je můj. Moje celé srdce už patřilo jen jemu. A i když jsem to všechno pokládala za zázrak, po zkušenostech s prvním porodem, jsem už druhé dítě nechtěla. Nechtěla jsem to znovu prožít. Měla jsem to v paměti opravdu dlouho… Ale jak se říká: člověk míní, život mění… 
A tak to na mě zase nějak přišlo a moc jsem si přála druhé dítě. Už jen proto, aby syn nebyl sám, aby tu jednou třeba někoho měl, když už tu s manželem nebudeme… Manžel ze začátku moc nechtěl, ale nakonec si uvědomil (podle jeho slov), že mám pravdu, že je vždycky lepší mít sourozence - někoho blízkého, kdo tu s ním vždy bude.
A tak na začátku listopadu 2016, jsem po 3 měsících snažení zjistila, že se to povedlo a čekáme přírůstek. Byla jsem šťastná.
Těhotenství probíhalo v klidu, nebyla jsem tím tak zaujatá jako při čekání prvního syna, protože prostě nebyl čas. Starala jsem se o domácnost, jezdila jsem navštěvovat mamku, taky potřebovala sem tam s něčím pomoct, ale hlavně jsem se starala o syna, který jako dvouleťák vyžadoval pozornost. Je to malej ďábel, těžko popisovat.
Čím víc se blížil porod, tím víc jsem byla nervóznější. Jenže ne z porodu, ale z toho, že nechám syna doma. Nemusela jsem se absolutně ničeho bát, manžel je spolehlivej, umí se postarat, navíc máme babičky… Ale znáte to… Malej chce všechno od maminky, maminka pofouká bebinko, maminka uspí, řekne pohádku, dá kokino, atd… Maminka, maminka, maminka.
Měla jsem týden před termínem - středa večer, pohoda u televize a najednou takový divný bolesti… Ani sprcha to nerozchodila, a tak jsem zalehla a zkoušela to zaspat. Jenže ráno už jsem věděla, že je zle. 
Bolesti po 8 minutách… Zrovna jsem ale ten den byla objednaná na kontrolu a na ozvy k doktorovi, tak jsem si říkala, že to nechám na něm.
Přijela jsem k němu, kontrakce už po 6 minutách, otevřená na 3-4 prsty… Do 30 minut se mám dostavit do nemocnice. V duchu si říkám: „To víš, že jo…“
Nasedám k manželovi do auta a říkám mu: „Na nic se mě neptej, všechno ti řeknu, až to vydejchám.“
On neměl absolutně o ničem ani tucha, nevěděl, že už mám od večera bolesti a nevěděl, že už je to tak na hraně. Jeli jsme v klidu ještě nakupovat do Kauflandu. Jenže bolesti zesílily a já musela s pravdou ven… Seřval mě jak malýho kluka, že ohrožuju sebe i to dítě a že jedem OKAMŽITĚ do nemocnice.
To už jsem to nevydržela a rozbrečela se. 
Prosila jsem ho, ať mě ještě odveze k malýmu, hlídala ho babička, že s ním chci rozloučit a dát mu pusu. Bylo to jen 10 minut cesty a přísahala jsem mu, že mu neporodím v autě. Tak v rychlosti jsme hodili tašku do porodnice do auta a já ubrečená pusinkovala malýho… Nechtěla jsem od něho. Jenže musela.
V nemocnici mě hned poslali na porodní sál, udělali přípravu a já bez přestávky chodila, cvičila na balonu, byla ve sprše a snažila jsem se ten porod urychlit. Už jen proto, že čím dřív porodím, tím dřív budu zase doma. Už jsem myslela pozitivně, těšila jsem se, až naše princezna vykoukne na svět. Dokonce jsem se i těšila na samotný porod, protože jsem věděla, že je můj poslední.
Přišly velké kontrakce a já začala tlačit, bolelo to jako prase, ale všechno mi to přišlo neskutečný. Opět přišel zázrak, porodila jsem krásnou zdravou dceru. Během dvou hodin od příjezdu do porodnice jsem to měla za sebou. Cítila jsem se šťastně, dobře. Byl to totiž nádherný porod.
Klobouk dolů musím dát i porodní asistentce, pochopila jsem, že tohle taky udělá hodně. Při prvním porodu jsem takové štěstí neměla… Pár minut po porodu, když už jsem byla i zašitá (jen kosmetická úprava ), se tam měnily služby, ale znovu za mnou ještě přišla ta asistentka a děkovala mi za krásný a kouzelný porod. Asi ta sympatie byla oboustranná.
Každopádně rada pro prvorodičky- když budete „spolupracovat“, samy si napomáhat k lehčímu průběhu samotnému porodu a budete myslet pozitivně, věřte, že z velké části to napomůže alespoň k tomu, že to bude všechno více snesitelnější. Ale tahle bolest za to všechno stojí.
Jinak doma to beze mě samozřejmě zvládli levou zadní, úplně bez problému. Jsou to moji milovaní chlapi. A my s malou princeznou jejich lásky - těmito slovy nás vítali doma i s kytičkou v ruce.
Přečtěte si také
Asistentka ve škole šikanuje mého autistického syna: „Jsi neschopný,“ řekla mu
- Anonymní
- 29.05.26
- 1805
Můj syn Vilda je úžasný kluk. Je chytrý, ve škole mu to pálí a svět vidí s fascinující upřímností. Má ale lehkou poruchu autistického spektra. Nechápe sarkasmus, ironii ani to, že si z něj někdo...
Můj syn se ve škole trápí, systém nás nechal na holičkách. Rok čekáme na PPP
- Anonymní
- 29.05.26
- 2034
Mám tři děti. Se staršími dvěma šla škola skoro sama. Jasně, občas se nechtělo psát úkoly, ale základy naskočily přirozeně. Pak přišel Ondra. Můj nejmladší, veselý kluk, který je ale v učení o něco...
Přítel vydělává mnohem víc než já. Přesto chce, abychom platili všechno napůl
- Anonymní
- 29.05.26
- 2624
David vydělává přes sto tisíc. Má skvělý manažerský plat, zatímco já jako učitelka nemám ani polovinu. Přesto chce, abych platila všechno napůl. Ten rozdíl je obrovský. Každý máme svůj účet, jenže...
Pozvali jsme tchyni s tchánem na oběd. A oni si v kastrůlku přinesli svoje jídlo
- Anonymní
- 29.05.26
- 1851
Poslední „rodinný“ oběd mi bude ležet v žaludku ještě dlouho. Tchyni moje jídlo nikdy nebylo dost dobré, ale tohle byl vrchol. Celé dopoledne jsem strávila u plotny, abych se zavděčila. A výsledek?...
Sexuální obtěžování v MHD: Styděla jsem se tak, jako bych ten hnus páchala já
- Anonymní
- 29.05.26
- 1238
Venku už se vzduch tetelil horkem, letos máme ten květen fakt hodně teplý. V narvaném autobuse linky 204 bylo k zadušení. Seděla jsem u okénka a snažila se nevnímat ten upocený chaos kolem sebe....
Kamarádka mi před lety svedla muže a teď mě prosí, abych ji toho tyrana zbavila
- Anonymní
- 28.05.26
- 4648
Život je někdy hodně zvláštní. Když jsem potkala Alexe, byla jsem z něho hotová. Krásný a charismatický chlap, kterého mi všichni záviděli. Naše manželství trvalo jen asi dva roky, ale dnes jsem za...
Dcera chce jet na prázdniny s přítelem. Její otec souhlasí, já z toho nespím
- Anonymní
- 28.05.26
- 2685
Lucce bylo teprve nedávno šestnáct let, ukončila prvák na střední a už si myslí, že jí patří svět. S Dominikem chodí asi půl roku. Je to celkem fajn kluk, ale pořád si myslím, že je dost brzy...
Na dovolenou k Baltu mě nikdo nedostane. Jenže manžel rozhodl jinak
- Anonymní
- 28.05.26
- 5296
Manžel si letos usmyslel, že pojedeme na dovolenou k moři. Bohužel k Baltu. Já moře miluju, ale zvolila bych úplně jinou destinaci. Chtěla jsem letět do Řecka nebo jet autem do Itálie či...
Šla jsem s dítětem a psem na hřiště. Domů jsem odešla s pokutou a ostudou
- Anonymní
- 28.05.26
- 2004
Tohle se mi ještě nikdy nestalo. U nás na sídlišti byli psi na hřišti vždycky tak nějak tolerovaní, pokud byli na vodítku a jejich majitelé po nich uklízeli. Nikdo z toho nedělal drama. Když jsem...
Kamarád propadl sektě a teď se chce zabít. Jsem bezmocná
- Anonymní
- 28.05.26
- 911
Vždycky to byl ten nejchytřejší kluk z naší party. Analytický mozek, smysl pro humor, člověk, o kterého jste se mohli opřít. Pak přišel nenápadný „biblický kurz“ a z mého nejlepšího kamaráda zbyl...
to jen ja jsem citlivka 
Jen ho ihned neposlechla 
Chapu… taky jsem utikala po dvou dnech z porodnice domu 
Syna mám ráda opravdu moc, ale kdyby mi doktor řekl, ať do půl hodiny dojedu do porodnice, nešla bych nakupovat 
