Zatajený porod...!
- Porod
- japeruska
- 07.08.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Aneb síla mateřské lásky je neskutečná. Poznala jsem to tehdy, když jsem dostala kontrakce při čekání druhého dítěte a já to tajila do poslední možné chvilky, jen abych neodjela od syna. Teď už to vím, jsem cvok! :D
V roce 2015 jsem porodila syna. Samozřejmě, jako každá žena, jsem si ho hned zamilovala. Fascinovalo mě na něm absolutně všechno, nemohla jsem uvěřit, že je můj. Moje celé srdce už patřilo jen jemu. A i když jsem to všechno pokládala za zázrak, po zkušenostech s prvním porodem, jsem už druhé dítě nechtěla. Nechtěla jsem to znovu prožít. Měla jsem to v paměti opravdu dlouho… Ale jak se říká: člověk míní, život mění… 
A tak to na mě zase nějak přišlo a moc jsem si přála druhé dítě. Už jen proto, aby syn nebyl sám, aby tu jednou třeba někoho měl, když už tu s manželem nebudeme… Manžel ze začátku moc nechtěl, ale nakonec si uvědomil (podle jeho slov), že mám pravdu, že je vždycky lepší mít sourozence - někoho blízkého, kdo tu s ním vždy bude.
A tak na začátku listopadu 2016, jsem po 3 měsících snažení zjistila, že se to povedlo a čekáme přírůstek. Byla jsem šťastná.
Těhotenství probíhalo v klidu, nebyla jsem tím tak zaujatá jako při čekání prvního syna, protože prostě nebyl čas. Starala jsem se o domácnost, jezdila jsem navštěvovat mamku, taky potřebovala sem tam s něčím pomoct, ale hlavně jsem se starala o syna, který jako dvouleťák vyžadoval pozornost. Je to malej ďábel, těžko popisovat.
Čím víc se blížil porod, tím víc jsem byla nervóznější. Jenže ne z porodu, ale z toho, že nechám syna doma. Nemusela jsem se absolutně ničeho bát, manžel je spolehlivej, umí se postarat, navíc máme babičky… Ale znáte to… Malej chce všechno od maminky, maminka pofouká bebinko, maminka uspí, řekne pohádku, dá kokino, atd… Maminka, maminka, maminka.
Měla jsem týden před termínem - středa večer, pohoda u televize a najednou takový divný bolesti… Ani sprcha to nerozchodila, a tak jsem zalehla a zkoušela to zaspat. Jenže ráno už jsem věděla, že je zle. 
Bolesti po 8 minutách… Zrovna jsem ale ten den byla objednaná na kontrolu a na ozvy k doktorovi, tak jsem si říkala, že to nechám na něm.
Přijela jsem k němu, kontrakce už po 6 minutách, otevřená na 3-4 prsty… Do 30 minut se mám dostavit do nemocnice. V duchu si říkám: „To víš, že jo…“
Nasedám k manželovi do auta a říkám mu: „Na nic se mě neptej, všechno ti řeknu, až to vydejchám.“
On neměl absolutně o ničem ani tucha, nevěděl, že už mám od večera bolesti a nevěděl, že už je to tak na hraně. Jeli jsme v klidu ještě nakupovat do Kauflandu. Jenže bolesti zesílily a já musela s pravdou ven… Seřval mě jak malýho kluka, že ohrožuju sebe i to dítě a že jedem OKAMŽITĚ do nemocnice.
To už jsem to nevydržela a rozbrečela se. 
Prosila jsem ho, ať mě ještě odveze k malýmu, hlídala ho babička, že s ním chci rozloučit a dát mu pusu. Bylo to jen 10 minut cesty a přísahala jsem mu, že mu neporodím v autě. Tak v rychlosti jsme hodili tašku do porodnice do auta a já ubrečená pusinkovala malýho… Nechtěla jsem od něho. Jenže musela.
V nemocnici mě hned poslali na porodní sál, udělali přípravu a já bez přestávky chodila, cvičila na balonu, byla ve sprše a snažila jsem se ten porod urychlit. Už jen proto, že čím dřív porodím, tím dřív budu zase doma. Už jsem myslela pozitivně, těšila jsem se, až naše princezna vykoukne na svět. Dokonce jsem se i těšila na samotný porod, protože jsem věděla, že je můj poslední.
Přišly velké kontrakce a já začala tlačit, bolelo to jako prase, ale všechno mi to přišlo neskutečný. Opět přišel zázrak, porodila jsem krásnou zdravou dceru. Během dvou hodin od příjezdu do porodnice jsem to měla za sebou. Cítila jsem se šťastně, dobře. Byl to totiž nádherný porod.
Klobouk dolů musím dát i porodní asistentce, pochopila jsem, že tohle taky udělá hodně. Při prvním porodu jsem takové štěstí neměla… Pár minut po porodu, když už jsem byla i zašitá (jen kosmetická úprava ), se tam měnily služby, ale znovu za mnou ještě přišla ta asistentka a děkovala mi za krásný a kouzelný porod. Asi ta sympatie byla oboustranná.
Každopádně rada pro prvorodičky- když budete „spolupracovat“, samy si napomáhat k lehčímu průběhu samotnému porodu a budete myslet pozitivně, věřte, že z velké části to napomůže alespoň k tomu, že to bude všechno více snesitelnější. Ale tahle bolest za to všechno stojí.
Jinak doma to beze mě samozřejmě zvládli levou zadní, úplně bez problému. Jsou to moji milovaní chlapi. A my s malou princeznou jejich lásky - těmito slovy nás vítali doma i s kytičkou v ruce.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1369
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 801
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1394
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 581
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 353
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19621
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2552
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2798
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2525
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1690
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
to jen ja jsem citlivka 
Jen ho ihned neposlechla 
Chapu… taky jsem utikala po dvou dnech z porodnice domu 
Syna mám ráda opravdu moc, ale kdyby mi doktor řekl, ať do půl hodiny dojedu do porodnice, nešla bych nakupovat 
