Zimňátka 05/06 č.51 - Deset klíčů k výchově dětí
- Rodičovství
- DancaM
- 13.04.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj holky, narazila jsem na netu na tenhle článek a jelikož jsme v minulém deníčku výchovu nakously, tak ho kopíruju jako nový deníček.
Deset klíčů k výchově dětí (autor článku: Kristina Navrátilová)
Dalo by se říci, že univerzální recept na výchovu neexistuje. Každý člověk, i ten malinký, je unikát, na každé dítě platí něco jiného, každý rodič má jiné předpoklady. Je však možné definovat několik zá:,–(, které se ve výchově dětí vyplatí používat.
Trendy ve výchově dětí se mění s vývojem civilizace, navíc se názory na samotnou výchovu různí nejen mezi státy a národy, ale i v rámci naší země. Některé osvědčené metody však zůstávají, i když se někdy tváří jako zcela nové přístupy. Všeobecně platí, že hlavním klíčem k výchově je láska. K výchově dítěte v dobrého, spokojeného a úspěšného člověka však vedou vrátka se spoustou zámků. Kde k nim hledat další klíče?
1. Dávejte dítěti najevo svou lásku a pochopení.
Dítě je schopné vnímat jen některé projevy lásky. Nešetřete proto úsměvem, láskyplnými dotyky a slovy, pochopením. Naslouchejte a reagujte. Dejte dítěti jistotu, že jste jeho oporou. Buďte na dosah, cítí-li se dítě ohroženo. Věnujte dítěti dostatek času. A nemějte strach, že tím dítě rozmazlujete. Pokud právě neřešíte nějaký problém, kdy je třeba dát najevo nesouhlas nebo nějak zakročit, nešetřete projevy lásky. Jednejte však přirozeně, nevnucujte se. A nezapomínejte, že milovat neznamená vlastnit.
2. Stanovte pravidla a mějte vždy poslední slovo.
Děti potřebují ke své spokojenosti jistotu a tu by měli nacházet ve svých rodičích, kteří vědí, co je potřeba. Proto postupně a nenásilně stanovujte pravidla chování svého dítěte a trvejte na jejich dodržování. Není to snadné, dítě s vámi často nebude souhlasit. Jakmile však pochopí, že pravidlo platí, přijme je za své. Čím dříve, tím lépe pro vaše další kroky a pro jeho spokojenost a vyrovnanost. Pokud řídíte vůz, nepřemýšlíte o tom, zda a proč zastavit na červenou. Zastavíte, protože je to dané pravidlo. Dítě musí chápat slušné chování, hygienické návyky či poslušnost jako pravidla, o kterých se nediskutuje.
3. Poskytněte dítěti řád.
Děti stále objevují něco nového. Aby se však ve velikém a složitém světě cítily dobře, potřebují řád v běžných záležitostech, na který se mohou spolehnout. Řád je zároveň užitečnou pomůckou k zvládání pravidelných denních aktivit. Dávejte dítě spát vždy ve stejnou hodinu, ušetříte si spoustu diskuzí a scén kolem ukládání do postýlky. Jezte vždy společně u stolu a odpadne vám část problémů spojených s jídlem. Přimějte dítě čistit si zuby hned po jídle a nebude nutné mu to stále připomínat. Řád úzce souvisí s pravidly, nedodržujte jej však za každou cenu pro něj samotný. Pokud věci nejdou obvyklou cestou, je třeba improvizovat. Zároveň je však vždy dobré se k zaběhnutému režimu zase vrátit anebo jej nenásilně změnit podle nových potřeb rodiny.
4. Jděte dítěti příkladem a buďte důslední.
Děti potřebují kolem sebe odmalička vzory pro své chování - napodobují jednání svých nejbližších, vědomě i podvědomě. Jestliže chcete trvat na určitých pravidlech a řádu, musíte je sami dodržovat. Děti jsou neobyčejně všímavé a nic jim neujde. Vaše požadavky by měly být splnitelné, musíte však na nich vždy trvat, být důslední k dítěti i k sobě. Důslednost nemá nic společného s přísností ani pedantstvím a pro rodiče je velmi náročná. Vlastní dobrý příklad vám však ušetří spoustu námahy s ní spojené.
5. Chvalte, ale ne za každou cenu.
Někteří rodiče zastávají názor, že chvály není nikdy dost. Jiní s chválou naopak velmi šetří. Pravda je asi někde uprostřed. Zasloužená chvála povzbuzuje zdravé sebevědomí dítěte a jeho chuť do další činnosti. Neměla by se mu ale přejíst. Pochvalte dítě vždy, když máte radost z jeho jednání, když se mu něco povede, a buďte zároveň přirození. Častým výbuchům přehnané chvály dítě buď neuvěří nebo v něm vzbudí přemrštěný pocit výjimečnosti a nadřazenosti. Na druhou stranu nezapomeňte, že činy, které se vám zdají samozřejmé, mohou být u dítěte provázeny mnohem větším úsilím. V takovém případě si vaši chválu určitě zaslouží.
6. Šetřete s tresty i odměnami.
Někdy není snadné najít pro dítě správnou motivaci. Nikdy by však nemělo být poslušné jen ze strachu před trestem ani pouze pod vidinou odměny. Dítě by vás mělo poslechnout, protože ve vás vidí autoritu, protože vám důvěřuje, protože ví, že musí poslouchat. Trest i odměna představují širokou škálu různých postojů, činů a hmotných statků. Při správném způsobu výchovy většinou stačí odlišnost v tónu hlasu k tomu, aby dítě vědělo, kdy končí legrace. Trest navíc často představuje určitou formu vykoupení, takže potrestané dítě se soustředí na svou křivdu způsobenou vlivem trestu, nikoli na chybu, kterou udělalo. Vhodnější je trestat dítě tak, že se trest jeví jako přirozený důsledek jednání dítěte: nechceš jíst, nemůžeš dostat nic dobrého; rozbil jsi hračku, nemůžeš si s ní teď hrát. Pomozte však dítěti jeho chyby napravit, jeli to možné. Povzbuzujte je k lepšímu jednání. Naopak, jestliže dítě těší vaše radost nad tím, že poslechlo, je to pro něj ta pravá odměna. A vám pak nic nebrání udělat naopak radost jemu - pamlskem, drobným dárkem, příjemnou aktivitou.
7. Nejednejte pod vlivem emocí, buďte trpěliví.
Děti mají neuvěřitelnou schopnost dospělé rozčílit. V takových případech je vždy lepší zůstat nad věcí. Dítě může mít k neposlušnému jednání důvod - únava, nuda, nemoc atd. Mnohem spíše se vám podaří situaci zvládnout, zůstanete-li klidní a promyslíte-li svou reakci. Časté zvedání hlasu se brzy začne míjet účinkem a vy budete nuceni přitvrdit nebo změnit přístup. Pokud s dítětem v krizových situacích jednáte pod vlivem emocí, jdete mu navíc špatným příkladem - samo pak nebude podobné situace zvládat. Vyplatí se vám však trpělivost. Dítě potřebuje dostatek času, aby pochopilo situaci a stačilo zareagovat lépe. Pokud dítě zlobí na veřejnosti a nedá si říci, je lepší je přesunout do ústraní a teprve poté jednat. Zlost z vás většinou částečně vyprchá a dítěti bude spíše jasné, že něco provedlo.
8. Neplýtvejte slovy.
Dítěti, které ještě nechápe smysl většiny slov, je zbytečné cokoli vysvětlovat. Ale ani u starších dětí nejsou dlouhé litanie vhodným prostředkem k nápravě. Pokud roční dítě dělá něco, s čím nemůžete souhlasit, řekněte zcela jasně a zřetelně NE a od takové činnosti je ihned odveďte. Dál situaci není třeba řešit. Důležité je takto reagovat pokaždé. Někteří rodiče říkají NE poměrně často, ale nechají své dítě v činnosti pokračovat. Kouzelná moc slůvka NE se rychle ztratí, dítě navíc nechápe, proč rodič reaguje pokaždé jinak. Jakmile dítě lépe rozumí slovům, přidejte k slůvku NE stručný důvod. NE, to bolí, NE, to je špinavé, NE, to pálí. Slůvkem NE však zbytečně neplýtvejte. Někdy stačí odvést pozornost dítěte na jinou činnost, záleží na závažnosti prohřešku a schopnosti dítěte pochopit, že tohle opravdu nechcete.
9. Odpouštějte.
Pro dítě je nejdůležitější vědomí, že je mají rodiče rádi takové, jaké je. Musí být proto zcela jasné, že se na dítě zlobíte kvůli jeho prohřešku, nikoli proto, že je zlé. Jakmile je krizová situace vyřešena, dítě projeví lítost anebo je potrestáte, měl by se váš vztah co nejrychleji vrátit do normálních kolejí. V praxi to vypadá například takto: dítě nechce jíst, plive jídlo kolem sebe. Řeknete NE, to nedělej. Dítě neposlechne. Utřete mu pusu, odnesete ho do koupelny a umyjete. Pak pokračujete v tom, co jste měli v plánu, jen nesmíte podpořit zlobení dítěte čímkoli příjemným. Tvařte se neutrálně a teprve až odvedete pozornost dítěte od nevhodného chování, může nastat nová, nyní už i třeba příjemná činnost. Pokud dítě například ubližuje ostatním dětem na pískovišti a nereaguje na váš zásah, odvedeme dítě pryč a tím přerušíme činnost, u které možná chtělo zůstat. Zopakujeme NE, to se nedělá, odvedeme dítě domů, umyjeme, převlékneme. Krize je tím uzavřena, není třeba se k ní vracet a stále připomínat dítěti, že bylo zlobivé. A už vůbec ne mluvit o tom znovu před tatínkem, až se odpoledne vrátí domů.
10. Trénujte krizové situace.
Pokud je to možné, hrajte si s dítětem na skutečnost a přitom mu ukazujte, jak se má chovat. Dobré je například nacvičit si nakupování v obchodě, společné hraní na písku, cestu autobusem nebo návštěvu restaurace. Dítě pochopí, že nemůže v obchodě vytahovat věci z regálů, bořit dětem bábovky na pískovišti, běhat po jedoucích dopravních prostředcích a vyvádět u stolu v restauraci. Přehrávat si spolu můžete i běžnější situace, zkuste si také vyměnit role. Kterákoli hra představující řešení a zvládání situací bude dítě bavit a zároveň mu umožní zažít si správná pravidla pro své vlastní chování.
Některé věci budou aktuální až za pár měsíců, ale aspoň budeme připravené, že? 
Všechno to takhle vypadá celkem logicky a jednoduše, tak jsem moc zvědavá na realitu
Danča a Ondráš (15 týdnů)
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1547
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 910
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1574
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 651
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 385
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20309
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2584
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2862
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2577
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1735
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
)
istko! 
To je slušný!!!!