Zimňátka 2005/2006 č. 45 - Naše dítě jako šance pro nás
- Rodičovství
- Nicol001
- 12.03.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Na základě vašich podnětů jsem se rozhodla napsat deníček, který je inspirován knihou Zeňky Jordánové Tvoje dítě jako šance pro tebe. Myšlenkou knihy je fakt, že už nás nikdy nikdo nebude milovat tolik, už nikdy nikdo nás nebude tolik potřebovat a nikdo nám nebude tolik věřit jako naše dítě. Kniha vlastně pomáhá využít této šance.
V deníčku si dovolím citovat z této knihy.
ÚVOD
Citace: „Věřte, že není nic, co by se naše děti nenaučily od nás. Všechno, co dělají či říkají, nějakým způsobem vždy souvisí s námi. Ať se nám to líbí, nebo ne."
Můj názor: V podstatě souhlas. Na jedné straně je to fajn, pěkně si formujeme novou bytost, vštěpujeme jí názory a umy, které považujeme za správné. Na druhou stranu mi toto nikdo nepřipomínejte, až mi Stellinka ztropí první scénu v nějakém obchodě - mamíííí, jáááááá to cííííííííííííííí - a bude se třeba jednat o něco, co já neuznám za vhodné pro svou dceru. Ne ne, toto se ode mě jistě nenaučila… _____________________________________________________________
HOLKA NEBO KLUK?
Citace: „Již jako malé děti se vlastně stáváme rodiči. Jaké dětství prožijeme a jaké modely si osvojíme, takový život žijeme a tak později vychováváme své děti. …
Naučme se věřit, že to, co přichází do našeho života, je z adaných okolností vždy to nejlepší pro nás. Holka nebo kluk??? Vymažme tuto otázku ze svého života."
Můj názor: Jasný souhlas. Tato kapitola se zabývá otázkou, co je „lepší", jestli holka nebo kluk. Je to jedno, naprosto fuk. Hlavně, ať jsou ty děti zdravé… _____________________________________________________________________________
MÁMA NEBO TÁTA?
Citace: „Čím odlišnější postoje rodičů jsou, tím větší zmatek vzniká v mozku dítěte. …
Máma nebo táta? Vyjádřete se oba! Jste rovnocenní! Neponižujte pravdu toho druhého ani tu vlastní! Nepřeceňujte pravdu toho druhého ani tu vlastní! Vyberte pak spolu to, co vám bude vyhovovat. Nejdou-li vaše pravdy dohromady a museli byste se vzdát sebe sama, milí rodiče, nebuďte spolu, vaše děti to pochopí…"
Můj názor: Svatá pravda. Děti vycítí, když to nějak neklape. A než držet vztah jen kvůli dítěti, tak raději fungující rozkol, než nefungující vztah.V zá:,–(ě, ať už to vezmeme z toho hlediska funkčnosti vztahu, nebo i z malichernějšího pohledu - je to fakt, rodiče by se měli prezentovat stejným názorem. _______________________________________________________________________________
CHCEME TĚ - fáze přípravy na těhu
Citace: „Vážení rodiče! Vaše děti znají vaše skutečné záměry. Zachytí vaši nerovnováhu a upozorní vás právě tím, že také nejsou v rovnováze. Zamyslete se také nad tím, jaké jsou vaše skutečné záměry, i když říkáte chceme tě. Možná zjistíte, že jste se rozhodli udržet svého partnera za každou cenu, možná chcete svým rodičům udělat radost, neboť touží po vnoučátku, třeba si jen myslíte, že se to má, mít dítě. Možná se vám nechce do práce, či vašemu malému dítěti chcete pořídit sourozence, anebo možná zachraňujete vztah, který umírá… …
Jak důležitá je první reakce, kterou projevíte, když zjistíte, že čekáte dítě. Vaše dítě ji za všech okolností zná!!! Zůstává v jeho životě jako jeden ze základních postojů k sobě samému"
Můj názor: Noovo, tak teda nevím. Že bychom si dítě pořizovali kvůli rodičům, kteří chtěli už několik let vnoučátka, to rozhodně ne. Chtěli jsme miminko prostě my dva. Prostě jsme ho najednou chtěli, nijak jsme si to nezdůvodňovali. Sice nám trvalo 8 měsíců, než se podařilo, dokonce jsme se ten poslední měsíc dohodli, že když se tedy nedaří, že to vlastně ani nevadí. Oba podnikáme, já chtěla rozšířit firmu, do toho stavíme domek - starostí spoustu. A ejhle, povedlo se přesně v ten čas, kdy jsme se začali věnovat něčemu jinému. No, a dostáváme se k mé reakci na těhu. Nevím, jak to autorka myslí, že je důležitá první reakce, ale jestli si Stellinka pamatuje moje „týýýýý voleeeeee, jsou tam!!!", tak to teda nic moc… ___________________________________________________________________________
ČEKÁME TĚ
Citace: „Těhotenství, tedy doba, kdy ještě nejsme v přímém kontaktu s fyzickým světem kolem, je stejně důležité jako každé jiné období. A možná ještě důležitější právě proto, že náš svět je zatím uzavřen a jediný kontakt, který se světem máme, je právě prostřednictvím naší matky, Jak důležité jsou proto její pocity, její postoje, její vnímání sebe sama a prostředí, ve kterém žije. Jak důležitý je její postoj k přicházejícímu dítěti a případný kontakt s ním. Jak důležitý je vztah k partnerovi a partnera k ní, nebo´t vytváří budoucí domov dítěte."
Můj názor: Stokrát omílané dogma. Jasně, že je to důležité, mít fungující vztah s partnerem, na miminko se těšit apod. Všechny, co tu jsme , jsme se na miminko těšily tak šíleně, že jsme si ze samého těšení založily deníček. __________________________________________________________________________________
POROD
Citace: „…jak to malé skrčené tělíčko vytáhnou, otočí hlavou dolů, strčí na studenou váhu a násilím natáhnou ty malé nožičky. Musí se přece zvážit a také změřit, jako by za dvě hodiny povyrostlo… A ta zima… Jak často slýchám: „Bylo mi tolik zima" … Napřed propadáme zmatku, potom rezignaci. Ale našim maminkám to nezapomeneme. Spoustu schválností, které v budoucnosti vůči našim rodičům děláme, motivuje velmi často vztek, který vznikl v době porodu… …
Narodí-li se někdo přidušený, jeho život se tomuto stavu podobá. Může se stát, že se nedokáže pořádně nadýchnout, nedělá v životě to, co chce, a možná se stále něčeho bojí. Není náhodné, když se zamotáme do pupeční šňůry, neboť na nějaké úrovni prostě víme, jak se nezamotat. Pokud se vykutálíme nožkami napřed, možná máme tendenci dělat věci obráceně, či pokud jdeme ven takovým fofrem, že nás stěží stihnout chytit, možná jsme trochu netrpěliví a nedočkaví.....
Můj názor: No, už jsem slyšela o tom, jak si lidé dokáží vzpomenout na svůj vlastní porod. Pro mě nepochopitelná věc, jelikož si nedokážu vzpomenout, kam se poděl ten sýr, na který mám chuť, Zda jsem ho dala někam jinam než do lednice (kam proboha?), nebo jsem ho už snědla a nebo, zda jsem ho vůbec koupila… Tudíž nechápu, jak si někdo může vzpomenout na svůj vlastní porod.
Stellinka se narodila přesně tak, jak se to popisuje v knize. Zvážili ji, změřili ji, a teprve pak, po nějaké době, mi ji přinesli. Tak nevím, jestli z toho chudák holka nebude mít trauma a jednou mi to všechno nevrátí i s úroky. Ačkoliv, ruku na srdce, nevím, jak bych se na porodním sále dožadovala, ať ji neváží a neměří, ať mi ji rovnou dají. Notabene, když já nebyla pomalu schopna komunikace… Nevím, nevím, s tímto moc nesouhlasím.
Co se týká průběhu porodu - to by Stellinka tedy v životě nikam nespěchala, vše v klídku, lážo plážo, milá Blážo..... _________________________________________________________________________________
NIC NECHÁPOU
Citace: „První zkušenosti nových duší ve fyzickém těle nebývají zrovna nejoptimističtější. Dítě předpokládá, že lidé reagují na vyslanou myšlenku, a je zmatené, když nereagují. Dítě spoléhá alespoň na svou matku … Já chci k mámě - vysílá usilovně dítě. Ale nikdo nechápe. Když nepláče, nikdo si ho nevšímá. „Asi je spokojené," řeknou si. Miminko je bezmocné."
Můj názor: No, potěš koště, a Stellinka byla táááák spokojená v porodnici, říkali dokonce, že tam dlouho neměli tak hodné dítě. Ta mi to ale vrátí…
No, zdá se mi to přitažené za vlasy, ale kdo ví??? _________________________________________________________________________________
ŤUŤU, ŇUŇU
Citace: „Čím více lidé na malé děti šišlají a ťuťuňuňají, tím více jsou odpojeni od svého vnitřního já. … Tím, jak dospělí s dětmi jednají, velmi zá:,–(ně ovlivňují vlastní cenu rostoucího človíčka.
Můj názor: Souhlas, sice nevím proč, ale ani mně se nelíbí, když se na děti šišlá. Se Stellou mluvím jako s dospělou. Pravda, zahrnuji ji pusinkami možná až přespříliš, ale nemůžu si pomoct. A mně samotné naskakují pupínky z toho, když se někdo nakloní nad kočárek a povídá: „ Božínečínku, to je slaďoulinké miminečíčko, puťu, ňuňu, koukni še, já jšem tetinečinka…" __________________________________________________________________________________
A MIMINKO ROSTE
Citace: „Na jednom sezeni jsem testovali skutečný čas, ktery dite potrebuje stravit se svou matkou ci otcem. U jednotlivych deti je to odlisne, ale v za:,–(e podobne u deti stejneho veku. Miminko, ktere je dva mesice stare, potrebuje svou matku priblizne 3 - 5 hodin denne a otce hodinu az dve. Mam na mysli skutecny cas, kdy se rodic diteti opravdu venuje, vcetne kojeni, prebalovani a koupani ci hrani. Nemyslim tim ,treba vozeni v kocarku, nebot tam nedochazi k bezrpostrednimu kontaktu. Pokud ma rodic pocit, ze se tim diteti venuje, dite to tak nevnima. Tento cas neni myslen v jednom kuse, sklada se samozrejme po cely den.
Nase dite neni totiz zadny upir, pokud to od neho nebudeme "vyzadovat“. Prislo do naseho zivota, aby se od nas naucilo zit, aby melo bezpecny pribytek pro sve fyzicke ziti, ab ybylo milovane a prijate. Chce zit s nami, nikoliv abychom my zili pro ne. Zadne dite take nezada, abychom nedelali nic jineho, nez se mu venovali, nebot, jak jsem uz zminila, pokud bude cilem a smyslem naseho zivota nase dite, nemame ho vlastne o sobe co naucit. Kazde dite je ucitelem hranic, a pokud mame pocit, ze se mame diteti stale venovat, nezbude mu nic jineho, nez to stale vyzadovat. ............ Pokud davame diteti, ktere jeste nevi, kdo vlastne je, tak velkou moc do rukou a myslime si, ze nasim ukolem je uspokojovat ho dnem i noci, pak toto uzasne dite zacne tohoto prostoru vyuzivat. Bohuzel ho tim ale odvadime od cesty, nebot mu nedavame zadnou moznost byt samo sebou. Nezbude mu totiz nic jineho, nez neustale zkouset, co vsechno jsme jeste ochotni pro nej udelat a jaky prostor v nasem zivote je tim padem jeho. Nechce pak dokonce ani spat, nebot chce neustale vyuzivat prostor, ktery mu davame, a nemuze si proste pomoct. Pokud cekame, ze v techto podminkach bude dite spokojeno, pak to nebude nikdy. .......
Cilem naseho zivota je predevsim rovnovaha. Budte naladeni predevsim na sebe a delejte vse nejlepe, jak to umite, a tak, abyste se za sebe mohli vzdy postavit. Zaroven vsak budte naladeni i na sve male dite a venujte specialni pozornost tomu, kdyz vase dite „zlobi“. Bude to pro vas pravdepodobne jedn az neuzasnejsich lekci…"
Můj názor: Půl na půl. Jasně, že u dítěte nemůžeme prosedět celý den, obzvláště, když přes den moc nespí. Ale na druhou stranu, zmiňovaných 3-5 hodin - no, uznejte smay, že to je čas, který strávíme pomalu jen kojením. Na druhou stranu, úplně vidím, jak si Stellinka dokáže i vyhrát sama, má brázdičku, na kterou se dívá, mlátí do slona, povídá. Když je v tomto rozpoložení, tak ji samotnou nechávám. Nemusí mít pořád tu svou mámu za zadkem, že jo… _____________________________________________________________________________
ZTRÁCÍM SE
Citace: „… Pak ještě zbývají ti hodní. Tyto děti ztrácejí schopnost být samy sebou, schopnost komunikovat, schopnost mít vlastní názor, a co je nejhorší, potlačí své pocity. Být hodný je vlastně průšvih. Vždycky totiž existuje nějaká nerovnováha, nakterou by bylo třeba reagovat, a pokud se dítě stane tím hodným, přestává to rozpoznávat. Uvěří pak té největší lži světa, kterou učí rodiče, a sice že druzí lidé jsou vždy důležitější než ono samo…"
Můj názor. Patrně tuto pravdu ocením, až bude Stellinka zlobit. Budu si to muset asi napsat velkým písmem na ledničku, abych, až to bude k nevydržení, tak si aspoň přečtu, jak je to vlastně fajn, že zlobí, protože kdyby byla hodná, tak se v životě ztratí… ________________________________________________________________________________
Tak, tolik výtah z knihy. Knížka se zabývá tématikou až do dospělosti dítěte, ale to pro nás není aktuální, zatím, tak to si nechám na deníček, který slibuji, že sepíšu za nějakých patnáct až osmnáct let.
Omlouvám se, že to bylo tak dlouhé.
Nicol a Stella 10 týdnů
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1168
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 697
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1212
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 505
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 305
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19105
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2521
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2750
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2472
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1655
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....