Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@elinka1989 Jojo, čím lepší vztekloun, tím lépe pro jejich další vývoj. Nicméne to nic nemění na tom, že je to s nimi na palici.
Jak se říká, tohle se musí jen přežít. Moje profesorka říká, že mezi batoletem a psychopatem není žádný rozdíl.
Tak já bych s dovolením do toho teda ještě přidala všechny 3-leté. ![]()
@Fima jé tak to mě teda opravdu pobavilo „mezi batoletem a psychopatem není žádný rozdíl“
no jako na palici to opravdu je, navíc, když já nejsem moc trpělivý člověk ![]()
Ahoj,
chtěla bych se Vás zeptat ještě na jednu věc… Jestli jste někdo zažili něco podobného…
Zjistila jsem, že malá se vzteká jenom mně a manželovi. ![]()
Moje máma ji teď měla na 3 dny „na prázdninách“ a malá prý celou dobu ani nezabrečela, ani jednou se nevztekala. Prý usměvavé hodné sluníčko, které poslouchá, krásně jí… Já ale snad nezažila den, kdy by se to úplně obešlo bez vztekání nebo zafňukání. Občas se stane, že mi nechce oběd. Strašně jsem se tomu divila a máma mi následně začala dávat rady, jak to malé vždycky vysvětlí, nebo jí řekne, že když nepůjde, tak ji tam nechá… Ona prý za ní hned jde. Jenže já vysvětluju vždycky, ale tak z 50 % vztekání přijde. U druhé babičky bývá jednou týdně a také si na žádné vztekání nestěžovala.
Když mi ji máma vrátila a ona se vztekala hned při večerním koupání, tak mi to bylo hrozně líto. Nejsem si vědomá, že bych dělala něco špatně. Je to třeba tím, že já s malou musím obstarat další věci v domácnosti, tak s ní nemůžu být denně třeba celé dopoledne venku? Nebo je to tím, že doma je „otrkaná“ a z ostatních má ještě respekt? Nebo je pro ní nové prostředí zajímavé a není prostor na zlobení? Nebo vyzařujeme negativní energii??? ![]()
Díky za názory.
@Yarisek píše:
Ahoj,chtěla bych se Vás zeptat ještě na jednu věc… Jestli jste někdo zažili něco podobného…
Zjistila jsem, že malá se vzteká jenom mně a manželovi.
Moje máma ji teď měla na 3 dny „na prázdninách“ a malá prý celou dobu ani nezabrečela, ani jednou se nevztekala. Prý usměvavé hodné sluníčko, které poslouchá, krásně jí… Já ale snad nezažila den, kdy by se to úplně obešlo bez vztekání nebo zafňukání. Občas se stane, že mi nechce oběd. Strašně jsem se tomu divila a máma mi následně začala dávat rady, jak to malé vždycky vysvětlí, nebo jí řekne, že když nepůjde, tak ji tam nechá… Ona prý za ní hned jde. Jenže já vysvětluju vždycky, ale tak z 50 % vztekání přijde. U druhé babičky bývá jednou týdně a také si na žádné vztekání nestěžovala.
Když mi ji máma vrátila a ona se vztekala hned při večerním koupání, tak mi to bylo hrozně líto. Nejsem si vědomá, že bych dělala něco špatně. Je to třeba tím, že já s malou musím obstarat další věci v domácnosti, tak s ní nemůžu být denně třeba celé dopoledne venku? Nebo je to tím, že doma je „otrkaná“ a z ostatních má ještě respekt? Nebo je pro ní nové prostředí zajímavé a není prostor na zlobení? Nebo vyzařujeme negativní energii???
Díky za názory.
Neboj, u nás podobně, malá se vzteká, když hlídám já nebo táta doma, ale přijedeme do obchodu nebo na jakoukoliv akci, kde je více lidí a ona je úplně vyměněná - hodná, poslušná… Mně přijde, že se doma nudí a že jsme okoukaní, že prostě chce, jak říká manžel, nějakou novou AKCI. Má 18 měsíců. Podle mě je to úplně normální chování v tomto věku.
Já to příkladám hlavně zvyku, na nas je zvyklá, dobře už ví, čím nás spolehlivě vytočí, když se nudí, ví jak získat okamžitou pozornost (neco provede doslova naschvál). U babiček je jak andilek, přistoupí na jakoukoli jejich hru, i kdyby šlo treba o oběd nebo běžný nakup (ale bez útěků a křiku). Ovsem ted jsme byli 14 dni i s jednou z babiček na dovolené a asi po týdnu jí začala zkoušet a najednou se začala chovat presne jako doma. Az na to, ze babička, dobra duše, se ji snažila vždy vyhovět, jako ze tim predejde scénám a ono ejhle, malá s ní vymetla i tak. Treba koupíme meloun, ona si ho hned po příchodu vydupe, řeknu, at ji ho jeste nedává, ze pred chvili jedla. Ne, babicka to v kuchyni pul hodiny pižlá, malá ji s takovým úsměvem (doslova vycuranym) pozoruje a ve finále ji rekne „nechci, dekuji“. (Ještě je takhle zdvořilá
) A takových situaci je nespočet.
@Yarisek V jiném prostředí se děti vždy chovají jinak. Je to normální.
To jste mě uklidnili.
Jsou to potvůrky vyčuraný. Navíc mě teď pěkně vytáčí tím, že si nechce nechat vyčistit zuby, uši, nos, nehty jsme stříhaly asi na čtyřikrát, nechce ležet ve vaně, takže jí nemůžu pořádně umýt zadek. To vše po třídenním pobytu u babičky. ![]()
@Yarisek píše:
Navíc mě teď pěkně vytáčí tím, že si nechce nechat vyčistit zuby, uši, nos, nehty jsme stříhaly asi na čtyřikrát, nechce ležet ve vaně, takže jí nemůžu pořádně umýt zadek.
tys byla u nás doma??
poslední dobou se synem přímo bojuju. Přesně jak píšeš, zuby si nechce čistit, ouška si chce čistit sám, no a nehty… ty bláááho to je o nervy ![]()
Ahoj,
chtěla bych po nějaké době zase oživit toto téma. Dceři je teď 19 měsíců, ale žádné zlepšení v její živosti a jsem z toho trochu zoufalá.
Před pár dny jsme měly vítání občánků, kde byly děti od 0 do 4 let. Všechny děti seděly krásně na maminkách a byly hodné. Jen ta naše vešla do sálu, otočila se na patě, řekla „jdem“ a šla pryč. Takle jsem ji musela několikrát dovléct zpátky. Za žádnou cenu ale nechtěla sedět na mě, to se začala vztekat. Tak jsem ji musela pustit a ona tam chodila od jednoho dítěte k druhému. Ve předu recitovaly děti a do toho naše pricezna pronášela svoje komentáře: „miminko, boty, dudu, mňau, paci…“. Prostě byla u cizích dětí a u cizích maminek. Jednou (během starostova projevu) se dala na úprk ven, tak jsem ji dovlekla zpátky, abychom se aspoň podepsaly do nějaké knihy a vzaly si kytku.
Hrozně mě to štve. Chtěla jsem s ní začít chodit do takové skupiny do mateřského centra, kde je pro děti připravený program - něco tam tvoří s maminkama, pak tancujou… Ale já vůbec nevím, jestli tam s ní mám chodit. Ona tam vůbec nebude chtít být se mnou a bude obtěžovat ostatní. ![]()
Nejhorší je, že jsem ji chtěla dát od dvou let do školky (tam by mi ji vzali). Je docela šikovná - chodí na nočník, říká už spoustu věcí, je hodně společenská a mám pocit, že ji to se mnou doma moc nebaví. Jenže mám obavu, že ukončím mateřskou, půjdu do práce a oni mi ji ze školky vrátí, že je moc živá. Nedokážu si třeba představit, že sedí na židličce s ostatními dětmi a je hodná. A až budou na procházce, tak úplně vidím, jak se vysmekne, uteče a přejede jí auto… ![]()
Nemáte někdo zkušenosti s podobně živou holčičkou? Ze svého okolí znám živější spíš kluky. Jenže ti jsou takoví, že se nechtějí tolik družit s ostatními, takže za nimi ani neběhají. Ale naše lady je živá + miluje lidi = vražedná kombinace!!! ![]()
@Yarisek s utíkáním neporadím, jen napíšu svůj názor. Do mateřského centra bych určitě šla, zkusila to, třeba právě to jí pomůže, uvidí jak se chovají ostatní děti. Do školky bych jí taky dala na zkoušku, ať víš co bude dokud jsi ještě doma. A můj názor, malá se podle mě nudí, potřebuje program a zábavu.
@Yarisek našemu mladýmu budou dva v listopadu, je vzteklej úúúplně šíííleně, ale to jsem nezažil aato mám děti 4
vydrží do odpadnutí ležet na zemi, ječet, kopat nohama a mlátit hlavou o zem
chodí jednou týdně na dopoledne do soukromý školky, abych si zařídila, co potřebuju.. a tam si ho chválej, jakej je zlatej a ani mi nechtěj věřit, co umí
![]()
a v čem je problém? s dcerou chodím do MC, kde se hraje na hudební nástroje, zpívá, stejně jako s prvorozenýmm ![]()
@Yarisek
CHA! Tak to si s dovolením počkám na odpovědi, páč já mám doma úúúúplně to samý. Milejdy, 19m… jako kdyby jsi popisovala jí.
![]()
Mě ještě navíc teď dorazila máma. Když jsem jí vyprávěla o „povedeném“ vítání občánků, tak mi řekla, že si musím u dcery zjednat respekt a že mě musí poslouchat. Já jsem prý ve stejném věku (19 měsíců) byla na svatbě a vydržela jsem sedět celý obřad a při hostině u stolu. To si u naší hvězdy vůbec nedokážu představit. No, ale po rozhovoru s mámou mám pocit, že nemám respekt a neumím vychovávat dítě. ![]()
A teď jsem si ještě vzpomněla… jedna moje známá byla s 5 letým synem u psycholožky a ta se jí ptala, jestli u něj probělo období vzdoru. Ona že jo, že mu ještě nebyly ani dva roky a že to byl teda mazec. A ta psycholožka jí řekla, že to je v pořádku, že čím větší vzdor, tím lépe. Že si tak ty děti budují osobnost. Tak uvidíme, co z těch našich rošťáků vyroste