Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
3 děti po 2 letech
- Fotoalbum (6)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.4.17 23:00
Nemám tři děti, takže to úplně asi nepochopím. Ale přesto můžu říct, že se normálně stýkám i s jinými lidmi než je manžel a dítě. 
Ale mám i bývalou kamarádku, která hodně přetrhala styky s okolím. Má teda dvě děti, skoro se nevídá ani se svými rodiči a žijí s mužem, jak se říká, „sami pro sebe“. 
Z kolotoče návštěv podle mě můžeš vystoupit tak, že je budeš striktně odmítat. Nevím, co přesně myslíš tím „má rodina“. Jestli jsou to jen rodiče, nebo další příbuzní. Ale když je budeš odmítat, postupně se zvát přestanou. Otázka je, jestli to není trochu škoda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.4.17 23:05
Naprosto chápu Tvé pocity… já mám tedy jen jedno dítě, ale když byl maličký… pořád k nám chodila na návštěvu moje nevlastní „babička“… nikdy se ke mě moc jako babička nechovala, což je pochopitelné… nebyla ještě v babičkovském věku, když jsem byla malá… nemám s ní žádný extra vztah, ale co se narodil malý, pořád se k nám cpala a hrála si na babičku (už i na návštěvě v porodnici.. byla tam každý den 
)… jinak nejlepší byly telefonáty typu: zrovna jsem přijela z práce, můžu se za pět minut stavit? (Bydleli dvě ulice od nás) Bylo to šílený… měli jsme pronajatý byt 2+kk (poměrně malý, a i když jsem pořád průběžně uklízela, nebylo to vidět)… když se chtěla stavit, snažila jsem se co nejvíc uklidit (vždycky jsem měla pocit, že mi to tam jde skouknout, jak uklízím atd. )…byla jsem nervózní a nervozitu přenášela na malého… Nedokázala jsem ji (až na pár výjimek) odmítnout, takže jsem to vždycky trpěla… S odstupem času si za to nadávám, ale já fakt neumím moc odmítnout. U nás se to vyřešilo až když jsme se odstěhovali (90 km od „babičky“).
Naprosto Tě tedy chápu, že nevíš, co s tím… ale moc držím palce, abyste se „nebáli“ odmítat návštěvy a žít si a užívat podle svého. 
Ela
- Citovat
- Upravit
18.4.17 23:09
Jak to máte Vy?
Stejně jako ty 
Hele, nejmenší je fakt maličké. U nás se to rapidně zlepšovalo, jak byly děcka větší a větší. S těma miminkama to byl záhul vždycky. Dvě starší jsou od září ve školce (do oběda) a nejmenší je dost spáč, tak to dopoledne je klid. Ale jinak mají teď výživný období - asi jaro Hadájí se, žalují a ta nejmenší je strašně uřvaná. Dost lidí se nad tím pozastavuje. Ale nevím, co s tím. Pořád se jí něco nelíbí. Vykomunikovat si ledasco umí, ale jak není po jejím
Bude líp. Ještě aby bylo lepší počasí.
A s těma návštěvama. Jsou na nic. Děcka nás stejně nenechají si popovídat. Vídám se pravidelně jen se sestřenicí, co má taky děti a barák a tam se rozběhnou a k našim. Jinak, co jde, absolvuju bez nich, nebo jen s nejmladší (mám naštěstí hlídání). Jedna známá by se taky ráda navštěvovala pravidelně a tak jsem jí řekla, že to u nás nejde - máme zatím 2+1, doděláváme barák a tak že to necháme na léto na zahradu.
Jinak jsme denně venku, s jinýma dětma a maminama ze vsi, to mi max. vyhovuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.17 23:09
Mám známou se stejne starýma 3 dětma, dvě starší děti dává přes víkend často mámě a když jsme přišli na návštěvu tak jsme byli pohoštěni pouze kávou, nikdo nás opravdu neobskakoval, super naklizeno teké neměli. Takže podle mě jaký si to uděláš takový to budeš mít!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.17 23:14
Ještě dodám, že jsem taky ujetá na úklid a když někoho čekám, tak se snažím. Ale jiný matky to neřeší, tam přijdu a je popatlaná podlaha, rozházená kuchyň, hračky… mě to nevadí - nesoudím a jsou asi víc v pohodě, jak já Ale přijít někdo v běžný den, kdy vařím, děcka mají volnost, tak se u nás nepohne 
Ty starší si sice hrajou dobře a i docela poklidí. Ale někdy nestačím zírat, co všechno jsou schopné rozházet. A nejmladší, tak akorát všechno vyházet, rozházel, rozlít, rozsypat a řve a řve. Doufám, že se to překlene s tím cca 2. rokem.
Jinak děti máme 5,5, skoro 4 a 1,5 roku.
Ale jsem šťastná, moc šťastná, že je mám. Všechny jsou chtěné, plánované a vím, že na tohle jednou budu vzpomínat s láskou 
Příspěvek upraven 18.04.17 v 23:16
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.17 23:15
Mam tri deti po dvou letech, navstevy jsem resila tak, ze jsem je predem varovala, ze to u nas neni, jak ze zurnalu. Poklidila jsem jen tam, kam posadim navstevu. Ti chytrejsi prisli i s obcerstvenim. Slev ze svych vlastnich naroku. Rodina Ti nejde kontrolovat poradek, ale prichazi za detmi a za Tebou. Nikdo nemuze ocekavat, ze bude opecovavan jak na zamku, vzdyt mas cerstve po sestinedeli! A az se vynavstevuji, tak ten zajem polevi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.4.17 23:18
Jsou to nejenom rodiče a prarodiče, sourozenci ale i tetičky, sestřenice, všichni s rodinami. Kamarádky taky mají pocit, že u nás jim bude nejlépe. Ale na mě doma všechno padá, jsem unavená a já bych radši do cukrárny s dětským koutkem nebo kdekoliv… skoro žádná nemá 3 děti. Jedna má, ale ta to má stejně jako já, takže s tou jedinou trávím chvilky na zahradě nebo jinde venku. 
- Citovat
- Upravit
18.4.17 23:20
Jejda, tak jim to proste rekni. Lidi maji nekdy dlouhy vedeni a Ty nemuzes cekat, ze se umi a chteji do Tebe vzit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.17 23:21
Když máš 3 děti musíš neco obětovat, tak prostě nebude uklizeno a návštěvu ničim nepohostím. Jako já sama bych 3 děti po 2 letech nedala, takže pokud to byla tvoje volba musíš se s tím nějak poprat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.17 23:29
Já jsem tedy moc ráda, když mě někdo vytrhne ze stereotypu a přijde na návštěvu. Naštěstí po x- letech chodí už spíš Ti fajn přátelé, kterým je opravdu fuk, jak mám naklizeno, a že tady občas bývá divoko - mám taky 3 děti a ty dvě starší si ještě pozvou občas kamarády, i když mě ten nepořádek občas štve, dělám, co je v mých silách. Ale čím jsem starší, tím víc se snažím trávit čas s dětmi před honěním se za úklidem. Protože mi všichni tři odrůstají před očima. Jednou mi vyletí z hnízda a ještě se mi po tom našem nepořádku bude stýskat. Moje taktika je pokud někdo chce přijít říct klidně ano, ale upozornit ho, že teď prostě úklid není ta nejvyšší priorita - normální člověk to pochopí, někteří dokonce projeví radost, že nejsou jediní, kdo to dokonale nezvládá no a Ti, kteří vás budou chtít pomluvit si důvod najdou i když se vám to doma bude všude blýskat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janli
18.4.17 23:30
Když jsem pochopila, že není v mých silách udržet doma takový pořádek, jaký bych chtěla, pověsila jsem si na zeď plakát: „Bordel v bytě - šťastné dítě.“ Na prvním místě jsem máma a manželka, uklízečka až někde zatím. Návštěvě občas řeknu, vezměte si prosím pantofle, dneska se mi lepí podlaha . Už se nestresuju! Uklidím až budou děti ve školce, takže za cca 3 roky. Ne, že bychom se topili ve špíně, ale neřeším provozní nepořádek. Večer uložím rodinku do postele, pak si doma uklidím, sednu na gauč a chvíli se kochám uklizeným bytem. Ráno, půl hodiny po probuzení, je všechno už zase jinak. Návštěvy neřeším, dokud si mají kam sednout a kde položit kafe. Vím, že jednou bude líp… Vykašli se na úklid a na posluhování návštěvám a zkus všechno brát s nadhledem 
.
- Citovat
- Upravit
18.4.17 23:31
@Anonymní píše:
Holky, prosím pomozte, poraďte, jsem v koncích. Mám 3 děti po dvou letech, nejmladší má 2 měsíce a je to hodně náročné. Někdy mám pocit, že umřu, ale nějak to zvládám a věnuji se jim, v rámci možností. Taky se nemůžu naklonovat, že…chodíme ven, na procházky, na kolo, hřiště, nakupovat, s nejstarším na dopoledne do školky, ale doma je pořád spoustu práce, děti do ní zapojuji, povídáme si a skládáme prádlo třeba, zpíváme a uklízíme nádobí atd. Samozřejmě mě mrzí, že toho s nimi nedělám více a nemám na ně tolik času, co bych chtěla, ale když tu chvilku mám, tak jí věnuji jim. Tady asi rezervy nemám, fakt nemám žádné prostoje na netu, moc toho nemám šanci naspat, tady mi toho asi moc neporadíte. Když děti onemocní nebo já, to je také lahůdka. Problém však cítím ještě v něčem jiném, omezila jsem zvaní návštěv k nám domů, protože přesto, že pořád „makám“, pořád to na tom našem malém prostoru nějak nejde vidět a když k nám někdo má přijít, tak nezvládám, nespím a nestíhám se věnovat dětem a přichystat pohoštění a uklidit tak, abych tu mohla někoho pozvat…hory prádla atd…Jenže má rodina to nechápe a pořád se sem někdo zve na návštěvy a ptá se, kdy může přijít. Každý by se jen chodil dívat na miminko a my místo toho, abychom trávili čas s dětmi a manželovo volno podle sebe, tak se honíme a nezbývá nám čas na to, co bychom opravdu chtěli. Nás nikdo nezve, my se nikam necpeme, ale k nám pořád někdo leze. Já nevím, jak to mám všechno zvládat
. Manžel mi pomáhá, ale musí i odpočívat, toho to štve stejně jako mě. Jak to máte Vy?
Ahojky, mám to stejně, tři děti po dvou letech přesně. Návštěvy a povinný úklid jsem řešila tak, že jsem si pořídila veliké boxy na hračky, měla k dispozici dva, ty byly po ruce na hraní i na úklid, žádné třídění, šup do bedny, vysála jsem, základ umýt koupelnu a drobné pohoštění, ale to jen nějaké drobnosti pro děti a často jsem nakrála ovoce, jablka atd, návštěvu jsem limitovala většinou do dvou hodin mezi kojením. To byla dobrá výmluva, ale já to vydržela max s návštěvami tři hod a pak musel být klid. Rodina často něco donesla, za což jsem byla vděčná. V tomto období je důležité si umět říct o pomoc, klidně můžeš oznámit rodině, at se staví, ale at přinesou něco na zub, že nestíháš napéct. Oni budou rádi, že ti mohou pomoci a ty jim za odměnu šupni děti a vypij si kafe v klidu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.17 00:50
Tri deti, dohromady ctyri prace, pes…na to vsechno jen my dva. Nasemu domu se rika CENTRUM (prej centrum vseho deni). Porad navstevy, pratele, rodina..velmi casto pres noc, dve noci. Posledni dobou jsem totalne k. o. A co u nas nasledovalo? Stehujeme se od zari na samotu do hor, budeme zit co nejvice sami pro sebe..priroda, navrat ke korenum. Momentalne „cistime " nas krasny dum v "centru“ od hracek, milionu elektroniky, hader a zbytecnosti. Vse rozdavame a cistime se od toho konsumu. Ceka nas krasny zivot…ale bez pratel se to neobejde..uz ted se hlasi do virivky, na grilovacky, na tury…takze ani takovy radikal nam asi nepomuze. Budeme 50 km pryc a stejne nic. Tak jsem to prijala. Jen jsem se tedy naucila vytesnit to na lidi, ktere mam opravdu rada. Energeticke upiry uz nebereme 
a momentalne planujeme, kde v novem domove umistime pokoj pro hosty
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.17 01:20
@LennaZS A kde se stěhujete? já si totiž vždy pod pojmem „do hor“ představím dřevěnou chatrč někde vysoko na kopci tak jestli to není tajné, ráda bych se koukla jak to ve vašem ráji bude vypadat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Holky, prosím pomozte, poraďte, jsem v koncích. Mám 3 děti po dvou letech, nejmladší má 2 měsíce a je to hodně náročné. Někdy mám pocit, že umřu, ale nějak to zvládám a věnuji se jim, v rámci možností. Taky se nemůžu naklonovat, že…chodíme ven, na procházky, na kolo, hřiště, nakupovat, s nejstarším na dopoledne do školky, ale doma je pořád spoustu práce, děti do ní zapojuji, povídáme si a skládáme prádlo třeba, zpíváme a uklízíme nádobí atd. Samozřejmě mě mrzí, že toho s nimi nedělám více a nemám na ně tolik času, co bych chtěla, ale když tu chvilku mám, tak jí věnuji jim. Tady asi rezervy nemám, fakt nemám žádné prostoje na netu, moc toho nemám šanci naspat, tady mi toho asi moc neporadíte. Když děti onemocní nebo já, to je také lahůdka. Problém však cítím ještě v něčem jiném, omezila jsem zvaní návštěv k nám domů, protože přesto, že pořád „makám“, pořád to na tom našem malém prostoru nějak nejde vidět a když k nám někdo má přijít, tak nezvládám, nespím a nestíhám se věnovat dětem a přichystat pohoštění a uklidit tak, abych tu mohla někoho pozvat…hory prádla atd…Jenže má rodina to nechápe a pořád se sem někdo zve na návštěvy a ptá se, kdy může přijít. Každý by se jen chodil dívat na miminko a my místo toho, abychom trávili čas s dětmi a manželovo volno podle sebe, tak se honíme a nezbývá nám čas na to, co bychom opravdu chtěli. Nás nikdo nezve, my se nikam necpeme, ale k nám pořád někdo leze
. Ani na kamarádky nemám čas, pouze venku mám šanci s některými pokecat, pořád někdo stojí frontu na návštěvu k nám a ptá se kdy může přijít, do toho oslavy narozenin…prostě bych nejradši všechny návštěvy rušila, už nevím jak z toho kolotoče návštěv vystoupit. Potřebuji žít a ne lítat pořád kolem někoho cizího 
. Já nevím, jak to mám všechno zvládat 
. Manžel mi pomáhá, ale musí i odpočívat, toho to štve stejně jako mě. Jak to máte Vy?