Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tříletý probrečí celou noc.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
18.10.20 06:53
Dobře. Takže ty k němu raději 40× letíš, což manžela budí asi úplně stejně, větší děti se asi nevzbudí. Vždyť musíš ty i malý být ráno jako zombie 
já se do tebe fakt dokážu vžít, protože takový exemplář máme taky, ale právě proto vím, že nemá cenu to lámat. Budeš jen nevyspalá, naštvaná a nic to stejně nepřinese. Obzvlášť, pokud je to tak, jak píšeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.10.20 06:53
To se mam jako vecer vzit a jit spat s 3letym synem? Taky jsme si tim presli, ale uz odmitam.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.10.20 07:00
U nas deti 3 roky a druha 19 mesicu. S manzelem mame rozdelene - on vstava ke starsi, ja k mrneti. Kazdy spi sam. Za den se tolikrat nepotkame co v noci u deti. Ne tedy 40×, ale desetkrat klidne.
Jediny rozdil u nas ten, ze holky od mala (jedna od 10 mesicu, druha uz adi od 4m) zvykle spat samy. Nechtely jsme je ucit spat s nama… pred rokem jsme se prestehovali, pohoda, kazda svuj pokojicek, spaly… posledni 3 mesice, noc co noc starsi vyvadi. Nechce jit spat, v noci hleda furt nejake plysaky, ta jich chce mit v posteli co jak nejvic, jen tak chce pusinku, tuli tuli, kdyz jsme jeli na hory, hysterak totalni, sama spat nebude a to uz tam byl s ni manzel, nez usne.. za 2 hodiny rev a manzel na dobolene od 23 hodiny musel z ni zustat celou noc. Proste ho furt kontrolovala, ze tam je a nemohl jit pryc… doma na zabiti… nic jsme nezmenili, stejne ritualy. Taky - svetylko ano, svetylko ne.. plysak, napit.. a furt neco. Uz taky nevim, co s ni.. mrne ok, rostou zuby, zahuci, vstanu, nabudnu vodu, odchazim. Bud to projde, nebo ne a beru ji z postylky do postele u ni v pokojicku. To se ji libi a zadny problem. A na to si samo ale zvyka a vymrcuje, i kdyz nic by zrivna trapit nemelo. Hlavne, kdyz jsem s ni, tak ani zub neboli, rozhodne ze spanku pak nemrci… proste ani jedna v noci nespi. Uz jsme s manzelem taky uplne vyrizeni. Proto spine i kazdy zvlast, abychom se aspon trochu vyspali. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.10.20 07:04
.. jeste dodatek. U mrnete se vyrazne zlepsilo usinani, kdyz jsme poridili lampucku, ktera musi svitit a musi byt pootevrene dvere. Otevrene dvere vyzaduje i pri odpolednim spanku, jinak rev… tak zkus vyzkouset… ale chapu te, taky odmitam standartne spat s detmi.. nicmene, kdyz byl zvykly spat s vama, opravdu je treba jeste nejaky mezistupen, nez se zavre do sveho pokojiku…
- Citovat
- Upravit
18.10.20 07:04
Treba se boji sam a tmy. Zkus koupit tu detskou lampicku. Jsou ruzne. Ze delaji hvezdicky nebo neco na strop.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.20 07:04
A to se budí hned po tom, co v pokojíčku usne? Já jsme si k němu prostě chodila lehnout, když začal plakat, většinou to bylo ale až kolem jedenácté. A když jsi u něj, spí, nebo se budí i tak? Mně přijde, že pokud takhle fňuká po chvilkách, tak vůbec nemůže spát. Jak spí přes den?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.20 07:11
Promiň, ale mně to přijde hrozně sobecké 
Naučila sis ho na spaní s váma a teď ho najednou vyhazuješ a jsi naštvaný, že to sám nezvládá. Je to malý špunt, co bys po něm chtěla? Tak je asi holt citlivější a nedokáže to tak, jak bys to chtěla ty.
Je to tvoje dítě, které je v noci zranitelnější než normálně a potřebuje tě!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.20 07:21
U nás starší syn 4.5 a mladsi 2.5 roku. Spím s nimi v ložnici na jedné posteli, manžel v obyvaku. Nechtěli ani jeden do pokoje, starší chvilku spal sám v pokojíčku, ale taky chodil, plakal, spánek na nic. Tak jsou oba u mě. Nějak mi to nevadí, az na to, že už se hůř vyspím, starší syn se roztahuje, mladší spí v obřím hnizdu, takže ten díky bohu necestuje.
Plánujeme koupit patrovou postel do jejich pokojíčku, ale taktéž máme nachystanou skládací matraci, počítám s tím, že tam nějak dobu budu spát s nimi. Nehrotim to, půjden na to zlehka. Na postel se oba těší, tak třeba se jim bude líbit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.20 07:24
@Anonymní píše:
@Kazimíra Olejovka ja nemam jenom jedno dite. venovala jsem se mu plne 3 roky. ostatni deti pomalu zanedbavala,.odmitam uz…a nemam ani silu.
No tak nevím co už poradit . Na babybox už je velký?
Pokud se chceš opravdu vyspat, lehni si k němu nebo mu dej postel do ložnice. Syn byl také náročný a do toho se narodila dcera, která byla třeba od 2-5 v noci vzhůru a broukala si, skákala, vískala. Vypadala jsem jako zombie. A možná by se taky mohl tvůj muž zapojit - třeba aspoň o víkendu.
Pořiď si nafukovačku, cestovní matraci…něco a spi u něj, vedle jeho postele. Komfort mít budeš, dítě bude spokojené a manžel se vyspí. Že ty už nemáš sílu, to z nás už každá zažila, pokud není nikdo, kdo by tě vystřídal, tak si to musíš udělat pro sebe nejpohodlnější. Pokud bude dítě samo v pokoji - bude řvát - to ber v tuto chvíli jako neměnný fakt a s tím operuj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.20 07:27
Podle mě by ses nejdřív měla uklidnit sama a pak řešit dítě, a ne se uklidňovat tím, že se mu budeš mstít za svou chybu. Naučíš ho spát ve své postýlce, jsou na to různé techniky, ale nesmíš mít nervy. Musí být v takovém šoku, že se mu nedivím, že furt řve. Spadl z výšin rovnou na podlahu. Co to je, říct si, dala jsem mu všechno a teď už nemůžu, končím, ve třech letech? Nemyslím to zle, chápu, že ti rupou nervy. Mně stačí, když dítě opakovaně spí míň než já a jsem naštvaná. Ale chyba je teď u tebe, ne u něj. A pěkný pokoj a nábytek to vážně nespraví. Navíc jen takový nápad - podle mě pro děti není nic evolučně přirozeného na tom, aby spaly o samotě. Bojí se, že je něco „sežere“. Ale naučit to samozřejmě jde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.20 07:35
Nelámala bych to přes koleno, proč mu neprišoupnete postel k vaší? Tříleťák tak spí s námi. Je prostě citlivější a sám neusne. Kolikrát za noc cítím, jak šátrá ručičkou, jestli tam jsem. Normálně je v polospánku a kontroluje mne. Večer pořád uspávám a s námi i staršího. Než bych se takto nervovala. Život mě naučil jít cestou nejmenšího odporu. Malý má na uspání ještě dudlík…no a co? Když mu to pomůže líp usnout. Neodplínkovávám na sílu, obě děti si samy řekly ze dne na den…byly starší…
Je z vás cítit nervozita a vztek dohromady, ale chápu váš pocit bezmoci…Děti mají jak já říkám -jakýsi senzor a on to z vás cítí. Je to ještě horší… je vnitřně nervózní a spaní je ještě horší..
Uvařte si třeba čaj, co máte ráda a šla bych s ním do postele (čajem i malým 
. Nechala bych svítit malou lampičku a pár večerů bych s ním vydržela. Jak se večer bude budit, tak vás uvidí a uklidní se, že tam jste. Později se bude dát po usnutí odejít.
Ten plyšák taky není špatný nápad. Jeho oblíbeného bych položila poblíž, jen ať na něj vidí a řekla bych mu, že ho má plyšák rád a chce být večer s ním..
Asi se vám to nelíbí, psala jste, že máte více dětí, ale pokud chcete, aby se teď uklidnil, věnovat se mu večer musíte. Jinak budete na nervy všichni…
Tohle jsou jen malé věci, malý z toho jednou vyroste - držím palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.10.20 07:49
@Petája mam.rozkladaci matrac, dam si ho k neho posteli. U 3letaka bych cekala, ze to zvladne
Vse mu vzdy vysvetlim, injekci atd, ani nebreci, chape vsechno.
byla to hnusna noc.ted usnul v obyvaku na sedacce.je mi to lito
- Citovat
- Upravit
18.10.20 07:55
Tak já mám názor takový, že tříleťák by teda měl opravdu chápat, že v noci nemůže stále volat rodiče. Není to žádné malé mimi. Hele šla bych se poradit s psycholožkou. Normální ro není v takové míře. Jedině psycholožku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
elibro
18.10.20 08:00
Ty jsi nastavená jak na bitvu s nepřítelem… Na jednu stranu chápu, je to rozpoložení, které mi děti taky často dopřejí 
. Na druhou stranu mám zkušenost, že pak to nikdy nefunguje… Jakýkoliv přístup funguje, až když se hodím do klidu.
V první řadě mě fascinuje to množství požadavků. U nás k úspěšnému spaní vždycky v první řadě vede „narovnání“ hranic a pravidel, jakmile se zjeví tahle rozcouranost. Světýlko z principu neuvedeme, max trochu pootevřené dveře. Z postele se neodchází. Pití jasně, ale po třetím sosání velím, že „naposledy a spát“… Já moc na řád nejsem, ale zkušenost mi říká, že čím ukňouranější, protivnější dítě v posteli, tím víc zabírá utáhnout pravidla. Je to o hlase - nesmí zaznít vztek, jen pevná hranice. Běžně s dětmi sedím dokud neusnou, lehnu si k nim, držím… Ale jak se na mě plácají, jen aby neusli, omezuju i to. Uspávám vyprávěním, zpíváním. I vyřvání známe - ale zůstávám s dítětem, čekám, až ho hysterák přejde (a pak obvykle už konečně usne, neklid konečně vyječen ven).
Jinak u nás je běžná praxe, že uspávám (5 a 3 a novorozenec obvykle u prsa) na velké posteli, spící děti později roznosíme. Rozumím, že jsi vyčerpaná a chceš už čas pro sebe, ale holt sorry. Tříleťáka přes palubu holt nehodíš. I když asi všechny známé chvíle, kdy bychom moc chtěly 
- Citovat
- Upravit
18.10.20 08:07
@Anonymní píše:
To se mam jako vecer vzit a jit spat s 3letym synem? Taky jsme si tim presli, ale uz odmitam.
No tak odmitej, ale pak se nediv. Nejdriv s vami spi 3 roky v posteli a pak ho vykopnete, zadny mezistupen. Proste zacit tim, ze bude usinat treba v loznici ve vlastni posteli, pak vlastni pokoj a ano, budes tam, nez neusne a pak az usinani sam. Mohli jste s tim zacit driv, ted ses tak negativne nastavena, ze to pujde spatne.
A teda kdyz mate starsi deti, to doted nemeli pokojicek??? On nespi s nimi?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
