Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
4 roky snažení
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.4.15 20:12
Nezlob se, ale mě se problém jeví malicherný. Kolik mužů s láskou vychovává „cizí“ dítě, třeba vyženěné, nebo adoptované… Dcerka je zdravá, važte si toho! Rodič je ten, kdo miluje, bez ohledu na geny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.15 20:17
Útěchu? No, máte zdravé dítko, važ si toho 
Snažíme se zhruba stejně dlouho (pátým rokem) a co bych za to dala…i ta adopce je na dlouhé lokte. Ale beru to ze svého pohledu, pro mě je důležitější mít dítě, než rozmnožovat svoje geny (takže jestli bude dítě biologicky moje nebo ne, je mi fakt jedno)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.15 20:20
@Anonymní píše:
Ach jo… Možná si tu jdu jen vylít srdíčko a poslechnout pro mě už bezvýznamná slova útěchy..
Snažíme se o děťátko už 4 roky… Mám půl roční dcerku, od dárce ( nevyšlo nám IVF ) problém je na straně přítele..
Nikdo ale neví, že není jeho, nikomu jsme to neříkali. On ji miluje, ale vím, že ho to trápí, že nemůže dát i on život… Občas něco prohodí, nebo se svěří, samotnou by mě to trápilo a nevím jak mu (nám) mám pomoct…
Anonym je snad pochopitelný - jak říkám, všichni si myslí, že se u nás stal „zázrak“
Ahojky, přeci jenom není všem dnům konec, ne? Jsem si jista, že zvládnete milovat jedno dítě a s manželem si budete žít spokojený manželský život, a možná se jednou stane zázrak znovu. Jak tu píší holky, rodič je ten, který miluje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.15 20:20
Tak mu opakovaně do zblbnutí říkejte, že na to kašlete, že není „jeho“. Že vás to vůbec netrápí a jen on je jejím TATÍNKEM!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.4.15 20:20
Ja te chapu, nam spoustu let trvalo, nez se „povedlo“…
zajima me jak to vnima tvuj pritel, mame v rodine to same- jen ja vim, ze muj bratr neni otcem ditete, protoze on ma nulovou sanci… on si dite zatim hodne uziva, maji male mimco, ale nekdy se zamyslim, co bude pozdeji- ale je to jeho zivot, tak se rozhodl a vse pozitivni i negativni, co ho v budoucnu, v souvislosti s ditetem, ceka, bude muset zvladnout… taky rika, ze rodic je ten, kdo vychovava a stara se… a pomoci mu myslim muzes jen tim, ze pri nem budes stat a za otce ditete ho povazovat a nikdy nezneuzijes toho, ze neni „biologicky“otec/ to se bojim, ze hrozi u me svagrove a to by treba memu bratrovi ublizilo asi hodne/… hodne stesti…
- Citovat
- Upravit
9.4.15 20:21
Když jsem si přečetla název diskuze, tak jsem si myslela, že dítě pořád nemáte 
. Tohle mi přijde maličko rouhavé, co by za to jiné daly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Bebuu
Anonymní
9.4.15 20:43
Já mu to do té jeho s prominutím chlapské duté palice vtloukám několikrát denně 
Ale je to chlap a z jeho pohledu je k ničemu, asi mu ukážu tuhle diskuzi.
On by prostě chtěl mít „svoje“ dítě, stejně tak, jako mám vlastně „já“. On se to asi nenaučil brát tak, že je tak i tak naše, ne jenom moje…
- Citovat
- Upravit
9.4.15 20:43
Ale vždyť se stal zázrak. Máte dítě.
Dlouho jsme se snažili, pak jsme si uvědomili, že nechceme žít bez dětí. A pak už nebyl problém ani s žádostí o adopci. Nakonec se teda příroda slitovala a 7. Pokus vyšel, ale - i kdyby nevyšel, stejně bychom měli naše dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.15 20:44
Tak proč do toho šel??? Asi bych ho s těma kecana poslala do Prčic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.4.15 20:46
Pro ANONYMNÍ - no, popisovala jsem v příspěvku výš, jak to cítí, on to prostě bere tak, že on jí ten život nedal, tudíž neví, jak se cítím já, jak strašně velkou lásku pociťuju, on to bere jen tak, že mě se uspokojila po 2,5 letech touha po miminku, když jsme šli od dárce, vypadal vyrovnaně, později ho to začalo asi hlodat a mě to strašně mrzí, dala bych vše za to, aby druhému mohl dát „geny“ vzhled a život i on…
- Citovat
- Upravit
9.4.15 20:47
Promiň, ale to si měl rozmyslet dřív. Já bych o tom naopak nemluvila vůbec, prostě je to Vaše dítě a tím to hasne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.4.15 20:48
@ivašot. já vím, sama jsem se snažila 2,5 roku, než jsme šli od dárce. U nás není problém u mě ( mám jen občas anovulační cyklus… ) ale u přítele, ani ICSI nešlo, nemá vůbec žádné šance. Já bych se asi taky cítíla hrozně, kdybych nemohla mít nikdy „svoje“ dítě…
Kdyby mi řekli, že prostě nikdy.. Když se nad tím zamyslíte fakt hlouběji, je to na hlavu..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.4.15 20:51
@Capelucita stokrát člověk může říkat, že by dítě z darovaných buněk miloval tolik, jako svoje… ale dokud není v té situaci, tak to prostě reálně neví.
Taky bych řekla, že pro chlapa je to mnohem složitější, ženská to dítě aspoň odnosí, ale chlap „neudělá nic“.
Jestli to bereš takhle a uvažujete o druhém dítěti, jste připraveni na to, že bude z darovaných spermií?
Anonym proto, že taky uvažujeme o použití dárce.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ach jo… Možná si tu jdu jen vylít srdíčko a poslechnout pro mě už bezvýznamná slova útěchy..
Snažíme se o děťátko už 4 roky… Mám půl roční dcerku, od dárce ( nevyšlo nám IVF ) problém je na straně přítele..
Nikdo ale neví, že není jeho, nikomu jsme to neříkali. On ji miluje, ale vím, že ho to trápí, že nemůže dát i on život… Občas něco prohodí, nebo se svěří, samotnou by mě to trápilo a nevím jak mu (nám) mám pomoct…
Anonym je snad pochopitelný - jak říkám, všichni si myslí, že se u nás stal „zázrak“