Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kniha A dost! Francouzské děti nedělají scény
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Máte zkušenost s Lucka Bohemia A dost! Francouzské děti nedělají scény?
Přidejte zkušenost s Lucka Bohemia A d...
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.3.13 13:57
@Gladys píše:
No nevím, vzhledem k tomu, že se ve Francii mluví o dítěti jako o „zapomenutém občanovi“, tak jsem poměrně skeptická k tomu, co může francozská výchova nabídnout.
Už jen v té anotaci, francouzské děti spějí od 2-3měsíců celou noc - no jo, protože matky v tuto dobu odcházejí do práce a pokud vůbec kojí, tak většinou přecházejí na UM. Určitě tam bude pár výchovných fíglů, ale taky spousta omáčky a hlavně vždycky když cizinec sleduje nějakou jinou kulturu, kterou obdivuje, tak myslím, že to nedokáže úplně správně vstřebat - zářným příkladem je Jean Liedloff a její slvný Koncept kontinua, působivá knížka, kde ale zkrátka člověk při čtení má občas dojem, že některé věci úplně nepochopila.
souhlas
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Morise
11.4.13 13:32
Bezva kniha!
Tak právě jsem to dočetla a jsem úplně nadšená! Když pominu to, jak jsem se pobavila, tak musím říct, že je to velice rozumná knížka, s plno zajímavými postřehy a radami. A co je úplně nejlepší, uvědomila jsem si, že když jsem byla malá, maminka mě vychovávala úplně stejně 
nejspíš je to utajená Francouzka 
Každopádně mohu doporučit všem, ať už dítě máte nebo ne, určitě vám knížka bude k něčemu dobrá. Mně rozhodně byla.
- Citovat
- Upravit
abie.cz
5.8.13 19:02
Souhlasím s tebou 
Francouzská výchova mi není blízká, maminy většinou ani kojit nezačnou, aby mohly brzy zpět do práce, a je jasné, že děti na UM jsou schopné spinkat celou noc. Navíc výchova starších dětí spočívá tak, že se až do šesté večerní odloží do školky či školy. My praktikujeme kontaktní rodičovství. Malý spí s námi a nic lepšího jsem nezažila, hodně ho nosíme a snažíme se s ním pořád mluvit, ale je jasné, že ne každému tohle sedí. My však máme totálního nepsavce, který usíná nejdřív v deset večer a vstává kolem sedmé ráno. A přes den spí tak dvakrát půl hodiny. Je to neuvěřitelně živé a zvídavé dítko, ale i když si přes den neodpočinu, nevadí mi to, nechci dítě, co bude sedět jak pecka a já o něm nebudu ani vědět. Vidím na něm, jak je spokojený a šťastný, stále usměvavý, vnímavý, to jsem pak i já neskutečně spokojená
- Citovat
- Upravit
abie.cz
25.12.13 19:29
Ahoj holky,
dostala jsem tip na tuhle knížku, mám v plánu si ji objednat, jen by mě zajímalo, jestli existuje nějaká v podobném duchu od někoho jiného, také tak doporučovaná, chtěla bych ji s něčím porovnat… prý je dobrá Něžná náruč rodičů, ale to je tematicky trochu jinde… díky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silky123
25.12.13 23:22
Něžná náruč rodičů je od Kiedroňové, pokud se nepletu, a spíš učí, jak manipulovat s dítětem, aby ho člověk nezranil… No, tu knížku mám a v životě bych do toho už nešla. Knížka je psaná pro „standardní dítě“, pokud máš blicí, dráždivé apod. (jako u nás), tak dítě bude řvát tím víc, čím poctivěji se budeš snažit „klubíčkovat, tygříkovat“ apod.
Půjč si ji v knihovně, vyjde tě to levněji.
No, těch knížek mám načtených asi dvacet, protože dcerka už od porodnice dochází do neuro poradny jako velmi dráždivé dítě (prvních deset měsíců řvala, neplakala, 20 hodin denně).
Takže za mě:
Zdeňka Matějčka - a jakoukoli knížku (je to spíš o standardních dětech, ale je tam i ucelený návod, kdy co dítě potřebuje, jak se projevuje. Byl to odborník na slovo vzatý, jelikož leta zkoumal dětskou deprivaci a vůbec vývoj na osvojených dětech v SOS vesničkách)
Mám Respektovat a být respektován (je tu i skupina na toto téma), myšlenka velmi dobrá, ale špatně se to čte a nevím, jak bych s tím prorazila u batolete.
V diskuzi jsem se dozvěděla o Vychováváme děti a rosteme s nimi (Naomi Aldort), hodně diskutovaná knížka, takže jsem zakoupila a musím říct, že snad poprvé mi začaly některé rady fungovat.
U mě ale pozor, jsem dost „extrémista“, v žádném případě neplácáme a neřveme, jelikož dcerka je opravdu dráždivá a má i nestandardní výchovné odpovědi.
Dobrých knížek je docela hodně.
Pohodoví rodiče, pohodové děti; Dítě pláče, co dělat; Po dobrém, nebo po zlém; Nejšťastnější miminko v okolí; Nejšťastnější batole v okolí; Líný rodič; Koncept kontinua…
Knížky jsem kupovala, dostávala dle toho, jak dítě momentálně ječelo, spalo apod.
Pokud potřebuješ „jen“ všeobecný přehled kdy a co ve výchově, tak na 100% Zdeněk Matějček, pokrývá období až do puberty a má to úžasně propracované, jak se dítě a jeho nervová soustava vyvíjí, co potřebuje apod.
- Citovat
- Upravit
26.12.13 10:11
@Silky123 díky za vyčerpávající přehled, uvidíme, jaká malá bude, až se narodí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.14 19:17
Kniha „A dost! Francouzské děti nedělají scény“ se mi hodně líbila. Je to v první řadě příběh jedné Američanky, která se odstěhovala do Francie. Srovnává různé rodičovské styly, popisuje, co tam zažila a jak postupně pochopila, co dělají Francouzky z jejího okolí (Paříž, „středostavovské matky“) jinak, že jejich děti vydrží sedět u jídla, nedělají scény, dobře spí a přitom to rozhodně nevypadá, že by se rodičů děti bály nebo něco takového. V knize je spousta odkazů na odborné knihy, studie, statistiky, když autorka něco tvrdí, tak to často podkládá i fakty a daty.
Rozhodně jsem se při čtení knihy bavila, odpočinula si u toho a něco se i naučila. Když nic jiného, tak se čtenář alespoň může pousmát nad tím, jak jsou Američanky šílené a co máme u nás oproti Francouzům lepší (mateřská, rodičovská, lepší přístup ke kojení, lepší přístup v porodnicích, nemáme tak šílený tlak na udržení štíhlé linie).
Co v knize najdete?
- popis, jak si Francouzky užívají těhotenství a nešílí ze všeho jako Američanky. Ale taky, jak se dost sledují na to, aby moc nepřibraly.
- návod, jak naučit dítě dobře a kvalitně a nenásilně spát do tří měsíců věku, ale taky popis, jak to autorka u staršího dítěte už musela řešit přes spánkový trénink (vlastně vyřvávací metoda)
- skvělý princip „pauz“ a „krátkých čekání“, které učí malé děti přiměřené a malé míře frustrace a trpělivosti, takže pak nejsou ve dvou nebo třech letech „hotoví a vystresovaní“, když najednou nedostanou hned to, co chtějí
- historii Francouzského přístupu k rodičovství („temná doba“, Rousseau a potom výborná pediatrička v 70. letech, na které moderní francouzské principy rodičovství staví)
- princip, že na dítě je potřeba nahlížet už úplně od malička jako na rozumnou opravdovou lidskou bytost a ne jako na hračku, která ještě nic nechápe. Jsou tam zajímavé myšlenky o respektu k malému dítěti, o pochopení, o vcítění se.
- obsáhlou kapitolu o tom, jak to funguje ve francouzských jeslích, o pracujících matkách, o celém tom systému. Nemoralizuje, nerozhoduje, co je nebo není lepší, prostě jen popisuje, jak to tam mají. (toto pro mne třeba nebylo nijak užitečné)
- malý náhled do toho, proč si ty Francouzky vlastně nekojí, paradoxy francouzského nekojení
- text o tom, že dokonalá matka neexistuje a že ve Francii prý typická nerovnost mezi muži a ženami paradoxně(?) způsobuje pohodovější manželství (jednoduše matky toho tolik od otců neočekávají a tak na ně v jednom kuse neřvou jako Američanky )
- text o tom, že Francouzské děti mají svoje vlastní sprosté slovo (caca boudin) a nezakazuje se jim ho neříkat, ale naopak se děti učí, kdy a jak se sprostá slova používají a kdy ne.
- popis, jak Francouzi dokáží zajistit, že jejich děti jedí snad vše a ještě k tomu s chutí. Navíc si nespojují jídlo s emocionálními problémy a nepotřebují „rádoby svačinky“ mezi jídly.
- polemiku o rodičovské autoritě i vysvětlení, proč Francouzi tak šílí, když malé dítě neřekne „Dobrý den“
Knihu rozhodně doporučuji k přečtení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.14 14:52
Obnovuji toto téma. Právě jsem si knihu přečetla.
Moc se mi líbila a souhlasím úplně se vším.
Není tam psáno nic světoborného, takto se vychovávaly děti i u nás. Jen to je pár let/možná desítek let/ zpět. A myslím si, že rodiny střední vrstvy ani u nás neměly tolik problémů a dětmi co dneska.
Moc se mi líbí styl stravování. Nemám ráda nepřetržité jídlo celý den. Jak mě vadí svačinové děti na hřištích, kdy moje dítě pak chce taky. A já nechci, aby moje dcera byla zvyklá celý den se cpát/i když třeba zdravě/
Hranice, ze které se nesmí. Jsou hodně široké, ale jsou. Čas pro rodiče: věc která dětem zajistí stabilní rodinu na celý život/nebo aspoň pomůže/
A tak bych mohla pokračovat. Kniha mi prostě mluví z duše. Ještě kdybych to dokázala všechno dodržovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
