Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
A dost.Francouzské děti nedělají scény - názory na knihu
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Máte zkušenost s Lucka Bohemia A dost! Francouzské děti nedělají scény?
Přidejte zkušenost s Lucka Bohemia A d...
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.8.14 21:34
@Anonymní píše:
S tím samozřejmě souhlasím. Nejsem zastánce několikahodinového uspávání dětí, spaní u prsa, vstávání co dvě hodiny atd. a u svého dítěte jsem to nikdy nedělala. Ale vyřvání je druhý extrém, který neuznávám a trhalo by mi to srdce i u cizího dítěte, natož u vlastního. Můj syn spí celou noc, pravda ne od dvou měsíců, až od šesti, ale i to považuju za úspěch a hlavně to šlo bez vyřvávání, bez toho, abychom si kdokoliv z nás dělali násilí. Zavedla jsem (snad) dobré návyky a večerní rituály a přes den se snažím naplnit jeho emocionální potřeby tak, aby mě v noci nepotřeboval. V případě té holčičky bych udělala to samé, co tehdy, mě prostě smutné opuštěné miminko trhá srdce.
Není třeba děti vyřvat, zakniká - popláče, jdu za ním, pohladím, pěkně na něj promluvím… To se opakuje několik večerů v prodloužených intervalech… a děti ve 2 měsících spí celou noc. Dětem chybí pocit bezpečí a zároveň chtějíí mít klid, tímto jim dodáme obojí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.14 21:36
@Anonymní píše:
S tím samozřejmě souhlasím. Nejsem zastánce několikahodinového uspávání dětí, spaní u prsa, vstávání co dvě hodiny atd. a u svého dítěte jsem to nikdy nedělala. Ale vyřvání je druhý extrém, který neuznávám a trhalo by mi to srdce i u cizího dítěte, natož u vlastního. Můj syn spí celou noc, pravda ne od dvou měsíců, až od šesti, ale i to považuju za úspěch a hlavně to šlo bez vyřvávání, bez toho, abychom si kdokoliv z nás dělali násilí. Zavedla jsem (snad) dobré návyky a večerní rituály a přes den se snažím naplnit jeho emocionální potřeby tak, aby mě v noci nepotřeboval. V případě té holčičky bych udělala to samé, co tehdy, mě prostě smutné opuštěné miminko trhá srdce.
Přesně. Naprostý souhlas. Nám se sedmiměsíční ještě 1× - 2× budí, ale např. včera dostal poprvé na noc kaši a spal do 5 do rána a po kojení ještě do 7:30. Teď nám rostou první dva zuby a vyřvávat bych ho nikdy nenechala. Režim má už od porodnice stejný a taky k němu nevstávám po každém zakňourání ze spaní.. Já si nestěžuju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.14 21:38
@bozska-mrcha píše:
Je v celku s podivem, že naše babičky vychovaly generaci slušných pracovitých lidí bez knih, bože jak jen to dokázaly…že by používaly zdraví selský rozum
add tvůj dotaz, knihu jsem nečetla a ani jí podobnou. Mám dvě děti, starší i přes svoje pubertální výjevy stále umí zdravit, poděkovat, poprosit a celkově si myslím, že je to dítě vcelku slušné. Mladší i přes svůj požehnaný věk stále nemluví, ale jisté základy už má. Návštěva obchodu, lékaře dokonce i večeře v restauraci a pod probíhá bez problémů a světe div se až na opravdu pár výjimek jsem na svoje děti nemusela vztáhnout ruku. Pak mám v okolí pár dobrých duší co jedou dle trendů, knih a celkově velmi alternativním směrem výchovy a to jeden nestíhá valit očiu nás v domě žije rodina co má dvojčata navštěvující montesory školku a je jich plný barák od doby co otevřou ráno oči a žel bohu i do pozdních večerních hodin
což by jako předškoláci už snad nemuseli
Já nesouhlasím s tím, že generace našich rodičů byla až tak slušná a pracovitá, oni byli spíš někdy vycepovaní a ustrašení a nesebevědomí taky. Za totáče se dost kradlo, udávalo, poctivosti moc nebylo, extra pracovití taky nebyli, v pátek v poledne už většina na chatách 
A že by byli nějak slušní, no nevim, spíš měli strach z autorit, ale to nepovažuju za slušnost z přesvědčení. Já generaci 50 a vejš za ohleduplnou a vychovanou moc nepovažuju, chlapi většinou tak trochu arogantní burani, ohleduoplnosti moc nemají, chování za totáče, třeba ve zdravotnictví, to byla občas hrůza, i mezilidksé vztahy skřípaly, spousta závisti atd..
Na to má názor každej jinej, ale můj je takovej, že starší generace slušná extra není, akorát oni si to o sobě myslí 
ona si to totiž o sobě myslí každá starší generace a o té mladé, že je hrozná
Jetstli ta nová generace bude vychovaná tak nějak v normě ukáže čas, každopádně ve srovnání s Francouzi a jinými čechům chybí sebevědomí, podle mě vliv výchovy. Ono všeho asi vocaď pocaď.
Příspěvek upraven 25.08.14 v 21:46
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.14 21:40
@blecha72 píše:
Není třeba děti vyřvat, zakniká - popláče, jdu za ním, pohladím, pěkně na něj promluvím… To se opakuje několik večerů v prodloužených intervalech… a děti ve 2 měsících spí celou noc. Dětem chybí pocit bezpečí a zároveň chtějíí mít klid, tímto jim dodáme obojí.
No a kdžy máš dítě, který nezakníká, ale řve, tak tam chodíš pohladíš a ono pak i hodinu prořve, tak pak babo raď. 
To už pak je vyřvání a když ho nechceš vzít do náruče, aby si nezvyklo, tak nezbývá asi než nechat kontrolovaně s hlazením, řvát 
každé dítě je jiné, to že to tobě vyšlo ale neznamená, že to fungguje na všechny děti. Zkusit se to může, ale úspěch zaručený není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.14 21:42
@zupe píše:
Dle knihy je nenechavaji vyrvat, ale davaji jim tzv. pauzu, tzn. ze kdyz se v noci skoro probudi a povidaji si, rodice k nim nebezi hned, ale treba az za pet minut.
To je dobrý, na některé děti to může ymslim zabrat. Ale jen pokud mají děti, který nezačnou místo povídání nebo kníkání řvát a nevydrží jim to dlouho, i takové jsou. Nebo mají hlad a chtějí se nakojit. Jak to pak Francouz udělá?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.8.14 21:43
@reliska píše:
Krásně popsané. Já jsem asi hrozná trubka, ale já bych nemohla odejít od dvouměsíčního miminka a jít se bavit s tím, že až si pobrečí, tak prostě usne. Z té představy mne bolí srdce a to už je našemu prďolovi 7 měsíců..
Já jsem trubka úplně stejná a děkuju všem svatým, že se synem můžu být doma (i když v Česku jsme věčně někde courali, chodili na cvičení, na plavání, s malým do společnosti, takže „doma“ bylo často v uvozovkách). Když si představím, o co všechno bych s ním přišla, strašně by se mi stýskalo. Ale chci se u Francouzů inspirovat v tom, že bych od určitého věku (ještě nevím přesně, kdy se odhodlám) nechala syna občas hlídat nějakou slečnou na hlídání, aby si zvykl na cizí lidi bez naší přítomnosti. Co se mi totiž na fr. dětech líbilo bylo, že jak byly na hlídání zvyklé, tak jim ani nepřišlo, že je jde večer hlídat někdo, koho v životě neviděly. Prostě jsem přišla, maminka mě představila dětem a naopak a děti hned „ukážu ti pokojíček, budeme si hrát na to a to…“, oslovovaly mě jménem. Když jsem výjimečně hlídala nějaké české dítě, tak jsem pro ně byla cizí teta, měly odstup, bály se, bylo prostě znát, že na to nejsou zvyklé a neví, co si se mnou počít.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.8.14 21:50
@blecha72 píše:
Není třeba děti vyřvat, zakniká - popláče, jdu za ním, pohladím, pěkně na něj promluvím… To se opakuje několik večerů v prodloužených intervalech… a děti ve 2 měsících spí celou noc. Dětem chybí pocit bezpečí a zároveň chtějíí mít klid, tímto jim dodáme obojí.
No takhle to zní hezky, ale ta maminka z mého příkladu nic takového nedělala, jelikož byla na tahu a mě nic takového taky neporadila. Řekla „ona si tady bude poplakávat, nech ji, ona usne“. Ale jak dlouho? Já jsem ji tehdy taky nebrala s prvním kvíknutím, pamatuju si, že jsem se šla ještě napít, dávala jsem vyčurat starší sourozence a ukládala je do postele, takže cca po 15 minutách.
- Citovat
- Upravit
25.8.14 21:54
@Hoa Mai píše:Šla na tah, protože už to měla zavedené? Nechávám si taky hlídat babičkami, jejich názory a rady přecházím, protože je neplatím.
No takhle to zní hezky, ale ta maminka z mého příkladu nic takového nedělala, jelikož byla na tahu a mě nic takového taky neporadila. Řekla „ona si tady bude poplakávat, nech ji, ona usne“. Ale jak dlouho? Já jsem ji tehdy taky nebrala s prvním kvíknutím, pamatuju si, že jsem se šla ještě napít, dávala jsem vyčurat starší sourozence a ukládala je do postele, takže cca po 15 minutách.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.14 21:57
@bozska-mrcha píše:
Je v celku s podivem, že naše babičky vychovaly generaci slušných pracovitých lidí bez knih, bože jak jen to dokázaly…že by používaly zdraví selský rozum
add tvůj dotaz, knihu jsem nečetla a ani jí podobnou. Mám dvě děti, starší i přes svoje pubertální výjevy stále umí zdravit, poděkovat, poprosit a celkově si myslím, že je to dítě vcelku slušné. Mladší i přes svůj požehnaný věk stále nemluví, ale jisté základy už má. Návštěva obchodu, lékaře dokonce i večeře v restauraci a pod probíhá bez problémů a světe div se až na opravdu pár výjimek jsem na svoje děti nemusela vztáhnout ruku. Pak mám v okolí pár dobrých duší co jedou dle trendů, knih a celkově velmi alternativním směrem výchovy a to jeden nestíhá valit oči
jo tak to jsem se pobavila 
mas recht 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.8.14 22:00
@blecha72 píše:
Není třeba děti vyřvat, zakniká - popláče, jdu za ním, pohladím, pěkně na něj promluvím… To se opakuje několik večerů v prodloužených intervalech… a děti ve 2 měsících spí celou noc. Dětem chybí pocit bezpečí a zároveň chtějíí mít klid, tímto jim dodáme obojí.
Jo a u našeho mladého to třeba funguje přesně naopak. Když se v noci probudí do polospánku, tak k němu hlavně nechodit. Spí sám ve svém pokoji, s námi se budil, asi jsme ho rušili. Ze začátku jsem měla nutkání za ním jít, pohladit a zkontrolovat, ale vždycky, když jsem to udělala, tak bylo spaní v pytli, on se vzbudil úplně a nezbývalo, než nakojit. Takže mě to rychle přešlo, když ho slyším zaplakat, tak tam hlavně nelezu, za půl minuty je zase v limbu.
Ale to funguje u nás, u vás může fungovat něco jiného. Žádná metoda není univerzální, mě osobně je nejbližší instinktivní „metoda“.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.8.14 22:08
@blecha72 píše: Šla na tah, protože už to měla zavedené? Nechávám si taky hlídat babičkami, jejich názory a rady přecházím, protože je neplatím.
No asi to zavedené neměla, když jí dítě cca čtvrt hodiny poplakávalo. Já jsem jí neradila, jestli si to tak chtěla dělat, její věc. Někdo tomu říká super francouzská metoda, pro mě už je toto nechat vyřvat a vzhledem k tomu, že jsem hlídala já a bylo to proti mému svědomí, tak jsem se zařídila po svém.
- Citovat
- Upravit
25.8.14 22:10
@Anonymní píše:
S tím samozřejmě souhlasím. Nejsem zastánce několikahodinového uspávání dětí, spaní u prsa, vstávání co dvě hodiny atd. a u svého dítěte jsem to nikdy nedělala. Ale vyřvání je druhý extrém, který neuznávám a trhalo by mi to srdce i u cizího dítěte, natož u vlastního. Můj syn spí celou noc, pravda ne od dvou měsíců, až od šesti, ale i to považuju za úspěch a hlavně to šlo bez vyřvávání, bez toho, abychom si kdokoliv z nás dělali násilí. Zavedla jsem (snad) dobré návyky a večerní rituály a přes den se snažím naplnit jeho emocionální potřeby tak, aby mě v noci nepotřeboval. V případě té holčičky bych udělala to samé, co tehdy, mě prostě smutné opuštěné miminko trhá srdce.
nejak nevim, co si z toho tveho prispevku vybrat. Emocionalne sve dite naplnuji, dobre ritualy mame, rodice jsme milujici, vlastne mu nechybi vubec nic. A ted k veci. Pred spanim obvykle jeci jako sirena (ve dne i v noci), o spani celou noc si muzu nechat zda, do 8m vstaval v noci co dve hodiny, ted 2-3× za noc, prvnich par mesicu jsme opravdu uspavali nekolik hodin (koliky), jako malinke miminko usinal u prsa, byl u nej zkratka nevzbuditelny. A ted mi teda rekni, kde delam chybu, ze mi nespi celou noc. Nebo jinak, rekni mi, co ty delas lepe.
Promin, ale myslim, ze tvuj nazor je lehce zcestny. Pricin, proc dite nespi celou noc je cela rada a uvelke vetsiny nespavcu opravdu nestaci emocionalni naplneni a ritualy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.14 22:18
Mám třetí dítě a čím jsem starší, tím důležitější mi přijde miminko do cca roku nenechávat „vyřvat“. Ano, do toho roku kojím 2× a zpočátku i 3× za noc, ale zpětně se to určitě vyplácí, ona vývojová psychologie má svou logiku. Starší dva synové jsou už skoro dospělí, tak myslím, že už se efekt aspoň trochu hodnotit dá. Malému jsou 4 měsíce a nechat ho plakat, nepochovat, nebo dokonce nemít ho hned vedle své postele, bych fakt nemohla Ale jak tu někdo psal, každá bychom to měla dělat tak, jak to cítíme, ne tak, jak velí příručky nebo tchýně.. měly bychom vědět, proč to či ono ve výchově děláme a k čemu to má být v budoucnosti dobré, pokud to víme, pak je vše ok.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.14 22:24
Je pravda, že výchova začíná až mnohem později než u toho, jestli je dítě kojené, nekojené, jestli dostává jogurty v tolika a tolika měsících, jestli má koliky, jestli večer řve. České matky řeší každou krávovinu, protože jsou doma, jiné matky to neřeší, nestanou se z nich dnem porodu kvalifikované pedagogické pracovnice, které umí dítě dokonale zabavit, neumí krásně vystřihávat, nalepovat, netráví většinu svého času na hřištích (proč by taky měly, když jsou v tom nejlepším produktivním věku) atd. atd. Neřeší tloušťku, neřeší, že není navařeno, uklizeno, nechodí s dětmi na nesmyslná cvičení a kurzíky, nestanou se z nich takové domácí slepice jako z ženských tady.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
