Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neboj, ony ty hormony vyšumí, a nejpozději po ukončení kojení budeš zase v cajku ![]()
Ona se dá před porodem naplánovat poporodní psychóza? ![]()
To je materiál dneska… Lidi, co hulíte?
Tyhle hormonální výkyvy jsou normální. Každá nastávající máma má obavy, jestli vše zvládne.
Pro mě osobně bylo třeba šestinedělí u obou děti nejkrásnější období. Sice v porodnici mazec (u prvního), to jsem řvala štěstím že svítí sluníčko, nebo že bude oběd.
To mi teda hormony lítaly neuvěřitelným způsobem. U druhýho už to bylo lepší. Naštěstí jsem měla jen pozitivní pocity, ne negativní.
Život bez dětí si neumím představit. Jasně, člověk by si ušetřil spousty nervů, hlasivky, peníze atd. atd. atd, ale k čemu? Aby byl sám? To by mi bylo smutno.
Já teda u třetí měla výkyvy jako prase. Už v porodnice jsem na ní koukala a chtěla utéct…Bohužel ani doma se to moc nezlepšilo. Stále jsem jí dávala někomu hlídat, vracela se domů s nechutí. Byla třetí, těhotenství bylo děsné. Samé soudy…policicie - kvůli bývalému. Měla jsem už holky veliký a další dítě jsem děsivě nechtěla. No nakonec po roce a půl se to jakžtakž srovnalo, mám jí moc ráda, je roztomilá, ale kolikrát partnerovi vyčítám, že jí chtěl on né já a už to jede…proto říkám, že když děti žena vyloženě nechce, tak je radši je nemít..ikdyž si myslím, že časem budu ta tři děti ráda… ![]()
@Antonie Bolavá píše:
Ona se dá před porodem naplánovat poporodní psychóza?
To je materiál dneska… Lidi, co hulíte?
A ja tam nekde pisu, ze se da naplánovat? ![]()
Dá se naplánovat. Já četla četla..poporodní depka, psychina..
Až jsem si hlídala příznaky…děs…
Jn je to des. Je pravda, ze zena co je vylozene nechce by je vazne mit nemela. No ale za cas urcite rada bude ze je ma. Ja teda cekam sve první a myslim, ze bude i me poslední. Vim, ze kdybych nemela ani jedno, casem bych byla sama a litovala bych
Upřímně říkám, že své děti miluji nade vše. První plánované nebylo, druhé ano. Obě jsou zdravé, krásné, moje největší bohatství
Upřímně ale říkám, že mít další život a možnost rozhodnout se, zda děti ano nebo ne, volím ne. Ne kvůli pohodlnosti, kariéře nebo tak. Ale kvůli zodpovědnosti, strachu, který narozením dítěte podvědomě sídlí někde v koutě mé duše a využije každou příležitost, aby po mě vystartoval, kvůli volnosti, kterou nemám v letech, kdy bych ji mohla využít. Taky kvůli tomu, že na rodičovství neexistuje návod a já občas nevím jestli dělám a reaguji správně, a taky proto, že nemám tolik trpělivosti, kolik bych potřebovala, abych neměla občas chuť je vyměnit za balíček gumových medvídků
Ale to všechno je jen KDYBY. Kdybych už věděla, co to obnáší a měla možnost se rozhodnout. Hlavně ta zodpovědnost… ambice dopřát jim krásné dětství, pohodové dospívání a také dobré vzdělání, vychovat z nich slušné lidi a vyprovodit je do života se nějakým základem, jednou být dobrou tchýni, milovanou babičkou
Děti nejsou sranda, je to závazek na celý život ![]()
Jdu si políbit ty moje dva poklady a přitom asi poděkuji osudu, že možnost, o které je moje „kdyby“ vlastně neexistuje ![]()
@Anonymní píše:
A ja tam nekde pisu, ze se da naplánovat?
Jí ignoruj, tak má nejspíš zase PMS
![]()
A jinak se moc netrap těmihle pocity, to těhule mívaj - i ty, co se o dítě x let snažily.
Tohle je spis takove zamýšlení, ke kteremu jsem dospela. Porad nekde slyšíte, ze zeny co dite nechteji tak snaadneji otehotni a pak ho hodi třeba do kontejneru nebo podobne. Jasne, napr. poporodni psychóza je sv*na, ale pokud to zena před porodem delší dobu planovala, to se omluvit neda. Babyboxy jsou prece porad taky moznost.

Jiné zeny breci, snazi se a dite porad nikde. Pak se jim to po par letech snazeni povede a najendou je zacnou také chytat myslenky, zda udelala dobře, zda je ten spravny cas a zda neudělala chybu.
Zeny v šestinedělí vypadají většinou jako chodicí zombie, jsou plačtivé (mluvím jen ze zkušenosti, jasné ze jsou na tom zeny i jinak) a uvědomují si vic než kdy jindy, ze jim bez dítěte bylo lip.
A proč tedy mit deti? Možná proto, ze je to zajety styl společnosti a take proto, ze je zena opravdu chce. A proc? Touha o něco, nekoho, pecovat a nechat tu do budocnosti nejaky odkaz.
Pisu z pozice zeny (holky), která otěhotnět nechtěla a s potratem by se smiřovala dlouho. nyní sem v 30 tt. U me je to ted o pocitu, ze to co mam v brisku miluju, ale starat sem se nechtěla. Je to o tom, ze musim obětovat své pohodli, abych někomu dala život a aby mohlo biologicke matce rikat mami. A myslim, ze tech par let odrikani za to stoji. Pokud ne pro tohle, tak proco jiného?