Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@stinga píše: Více
Prosim? Proc by meli? Takto to mezi námi vygradovalo poprvé.
@Anonymní píše: Více
protože to samé tu bylo před pár dny, a ten chlap zavolal benga - jak psala ta dívka, je fakt, že ty zníš inteligentněji
@Anonymní píše: Více
No, tak ti ruply nervy, to se stane, hlavu bych si z toho nedelala, pokud tak nevyvadis pravidelne. A roztrzeny triko ma za to cekani, nez se vyzvejknul
.Uz bych to dal nerozmazavala, ani se neomlouvala
.
Tak aspoň příležitost pořídit si nové talíře
Chápu, že se člověk cítí blbě, že pustil emoce tak naplno ven, ale třeba mu to pomůže si uvědomit, jak silnou odezvu v tobě jeho chování vyvolává. Jestli pak proběhne korekce je už na něm.
@Anonymní píše: Více
Já bych toto přešel. Prostě ti ruply nervy. Ty máme jen jedny a může se to při delším psychickým vypětí stát. Neříkám, že je to ok, ale dá se to pochopit a není nutné se za to stydět.
Osm hodin rozebírat vztah, to by mě jeblo. Být na místě toho chlapa, tak vyhazu ty talíře po hodině, a pak přejdu na další nádobí a nakonec i na tebe. Strašná představa. Osm hodin. To jsem se stihla ve všem věku naštvat, požádat, usmířit, pomilovat, zasmát se a pokračovat v usmiřování.
Prý že jak dopadl vztah důležité není
To je naopak ta úplně nejdůležitější věc. Žádný takový vztah by totiž neměl pokračovat. Když to je těžký, když spolu chodí dva blázni…
@WhiteCrow píše: Více
Proc blazni hned..slecna se tu vypsala, ze ji ruply nervy z rozchodu. On si hral na mobilu cimz ji ukazal jasny nezajem…slecna si urcite pak dobalila a odesla, vztak skoncil slus ende.
Slecne zakladatelce bych doporucil zajit si na terapii a poresit s odbornikem sva trapeni a zklidnit temperament do budouciho vztahu.
@Andelskej_Satan píše: Více
A vzít si z toho, že když někdo nedává do vztahu to, co potřebuje, žádný rozhovor bohužel nepomůže. Mlčení je vlastně velmi jasná odpověď, jen my to potřebujeme slyšet jasně i slovy, což je ale pro některé lidi nepřekonatelné.
Já tě chápu. Někteří týpci to tak mají, že neumí říct ani ano, ani ne. I kdybys jim dala kýble času.
Není to špatná zkušenost. Ty jsi tam šla s přesvědčením, že týpek celý týden přemýšlel a formuloval jasnou odpověď, ale jsou lidé, kteří tohle fakt neumí.
Za to, jak jsi reagovala, se stydět nemusíš - omluvila ses. A to, co jsi s tím klukem zažila, je jedno z nejhorších, co tě může potkat.
Pokud jsi nastavená ( a většina lidí je) na jasné ano nebo ne, když tě o to jiní požádají, tak to psychicky bez zkušeností nedáš.
To, že začal hrát na mobilu a tím ukázal totální nezájem, i když z tvé strany byla maximální vstřícnost o vyjasnění, je na psychiku hodně.
Teď už budeš vědět, že takoví týpci existují, a že je lepší s nimi žádný vztah nemít. Musela bys být hodně zkušená, abys takvý ignor zvládla v pohodě.
A to dnes už jsi. ![]()
Ruply ti nervy, to se může stát. Pro příště víš, že nemá cenu dávat chlápkovi týden na rozmyšlenou a pak to s ním ještě 8 hodin řešit, to fakt nechápu, o čem jste mohli tak dlouho mluvit. On tě nechce a neměl odvahu ti to říct, proto tě nechal týden dusit a čtvrt dne vykecávat. Příště míň povídej a víc hleď na jeho činy, abys poznala, jestli tě chce. Nevěra, dopisování s jinými a neschopnost říct, jestli chce ve vztahu pokračovat, k tomu určitě nepatří.
Strasne se za tohle stydim. Ale také me to velmi tíží a cítím potřebu pohledu druhé osoby. Citim se jako strasny, zly, labilní člověk..
no strašný afekt. Pak me chytl a silně držel at se uklidim, načež jsem mu začala říkat jak me emocionálně zničil, ze me drží týden v nejistotě a nedokáže se vyjádřit, ze ja musela vzdy přejít jeho excesy a přitom me to ničilo ale prootze jsem ho milovala davala jsem mu další šanci. Uklidnila jsem se až poté co me pustil a vydýchala jsem se na gauci… v tom jak me silně držel jsem mu roztrhla triko, jak jsem se snažila aby me pustil a on porad držel..
S přítelem jsme se nepohodli, tyden jsem čekala na jeho vyjádření, jak to s námi bude dál. Můj postoj byl jasny, chci s nim byt, vedel to, ale davala jsem mu prostor at se rozmysli i on. Ačkoliv naše neshody byly z vetsi části kvuli,,kiksům” z jeho strany. At uz se bavime o nevěře, dopisování… v minulosti. Bohužel se i kvůli tomu stále točíme v kruhu.
Po týdnu jsme se sešli u něj doma, s tim, že si osobně promluvíme. Prijela jsem v jednu, od jedné do devíti večer jsme mluvili jak by to kdo chtěl atd.. v klidu, rozumně. Ani po těch několika hodinách nebyl schopen říct ano/ne. Rekla jsem mu tedy, ok, zabalím si věci a půjdu. Na to nerekl nic, vzal telefon a hrál na telefonu. Mezitím co js si balila věci. Myslela jsem, ze se aspon normalne rozloučíme, ze rekne aspon ahoj, neco. Po takové době co jsme spolu byli. NIC. Byl na telefonu a hrál.
V tu chvíli do mě vjela naprostá bezmoc, vztek, něco strašného. Sla jsem do kuchyně a vyházela na zem všechny talíře co jsme tam měli, moje myšlení bylo v tu chvíli - já to kupovala, js to vybavila, muzu si s tim udělat co chci
No strašně se stydim.. připadám si opravdu jak labilní afektivní blázen.. nejradši bych se propadls do země. Prosím proto anonym. Nic takového se mi zatím nestalo, nechci to ani omlouvat, ale ten týden nejistoty byl pro mě těžký, a tohle mě asi dorazilo..
Pak jsme si nějakou dobu spolu povídali v klidu. Jak dopadl vztah důležité neni. Ale strašně mě trápí moje reakce, za kterou jsem se samozřejmě omluvila.