Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahojte zienky, vodicak uz mam sice 3 roky, no nikdy som nejazdila. Par krat som zasla od nas z dediny do mesta, co je 5 km a naspat. Po par vystupoch, kricenie, trieskania po palubovke mojho manzela som uplne stratila aj tu kvapku sebadovery. 2 roky som teda za volant nesadla. A zacala som 3 tyzdne dozadu.
Najskor ma otec donutil podat auto 2 metre dopredu aby mohol vycistit pred domom. Na druhy den som presla asi 100 metrov. Potom som sa odvazila na taku malo frekventovanu cestu a tak pomalicky. Su to uz 3 tyzdne a stale sa bojim. Stale nemam z jazdenia taky dobry pocit. Robim same chyby. Pri preradzovani mi auto cuka, rozbieham sa strasne pomaly. Stresujem pred krizovatkami.
Ake su vase skusenosti so zaciatkami. Velmi chcem, aby som raz bola v jazdeni profesional, snazim sa ich proti svojmu strachu a skusat stale viac. No nejde to. Kolko asi potrebujem na to, aby to bolo ok? dajte mi svoje skusenosti, ci rady.
Dakujem
Zaplať si aspoň jednu nebo 2 kondiční jízdy v autoškole, tam ti aspoň řeknou jaké děláš chyby a jak se jich zbavit. A pak to chce jezdit, jezdit, jezdit, při každé příležitosti i kdyby to mělo být kousek a nejlépe ze začátku s nějakým zkušeným řidičem, který má trpělivost ![]()
Pokud máš někoho, kdo má trpělivost a nebude tě stresovat, ale bude vedle tebe sedět pro jistotu a popřípadě ti normálně poradí a občas i pochválí, popros ho, aby s tebou jezdil než se otrkáš. Pak už to je jen o tom jezdit, jezdit a jezdit. Nepočítej s tím, že se hned budeš cítit jako mistr chce to čas, ale pomalu se zkušenostma se budeš cítit líp a líp. Jezdi jen tak na co se cítíš a o ostatních netrpělivých řidičích si mysli svoje, ono to přijde neboj ![]()
Také doporučuji zaplatit si kondiční jízdy a pro začátek nepouštěch svého chlapa vedle sebe. Doporučuji jezdit neustále a ne po vesnicích ale v pořádném velkoměstě. Hlavně nebýt nervní za volantem. To je ta nejhorší varianta. Určitě doporučuji odborníka, ten ti řekne co a jak.
Jezdit, jezdit…
Mám řidičák rok a půl cca a jako pořád nic moc. Po známých trasách celkem v pohodě, jinak jsem zpocená až na p*deli
, ale snažím se. Když chci jet nějakou neznámou/náročnější trasu, beru chlapa s sebou, on sice někdy trpí, ale nenadává - případně mu vynadám taky
a jedem. I on chce, abych mohla jezdit v pohodě, tak mě raději moc nedrtí ![]()
Zacala jsem jezdit asi po 8 letech, co jsem mela ridicak. Bala jsem se, panikarila jsem. Zaplatila jsem si par kondicnich jizd, asi tak 5. Nejdrive to bylo v aute autoskoly, pak v mem. Lektorka se ptala, s cim mam potize a to jsme pilovaly. Mela jsem treba strach, zda nejedu moc uprostred silnice, rekla me triky, jak si to mohu pomerit. Nebo jsme najeli cestu, kterou jsem mela jezdit nejcasteji. Moc to pomohlo. Sice zacatky byly divoky, ale ted jezdim nekolik tisic km mesicne a v pohode. hlavni je, mit co ridit a oprapravdu zacit jezdit a neprestat.
Hrozné. Chlap mě chvílema až zoufalstvím mlátil do nohy, když jsem dělala krpy. Tak jsem radikálně prohlásila, že budu jezdit sama a jezdila jsem a jezdila kam to šlo. ZE ZAČÁTKU AŽ PRŮJMY PŘI PLÁNOVANÉ CESTĚ DO CENTRA MĚSTA, ale s praxí to pomalu přešlo.
Dnes už jezdím kamkoli a kdekoli, ale jsou to léta dřiny a odříkání
![]()
@Cuddy Muzes napsat ty triky? S tim mam taky potiz.
Jinak ja mam ridicak pres deset let, ale jezdim, jen kdyz neni zbyti (zlomena noha ridicova atp.
) Ted jsem neridila tak 7 let a bojim se desne…nebo spis jsem se nikdy bat neprestala. V autoskole jsem se naopak nebala nikdy a jezdila jsem jak dabel, takze na mne rada, zaplatit si kondicni jizdy, neplati
Nevim, jak z toho ven, bydlim uprostred hodne velkyho mesta (vetsi nez Praha) a mam z toho fakt vitr.
Ahoj, nemáš možnost půjčit si auto s automatem? Nebo si zaplatit kondiční jízdy v autoškole u nás to bylo za 350 kč/hod. Jinak doporučuju nejezdit s manželem
já teda s autem problém nemám, ale jak vezu manžela to je jak dělat maturitu
jsem nervózní, protože slyším jedeš pomalu, předjeď ho apod. jinak jezdit a jezdit, ale učitel říkal, že někdo na to buňky prostě nemá ![]()
@teeerinka Nikdy nejezdím s manželem - je to jediný moment, kdy se fakt hádáme a já ho nepoznávám.
Měla jsem řidičák deset let a nejezdila jsem. Před čtyřmi lety mi manžel koupil auto, aby mě donutil řídit. Zaplatila jsem si pět kondiček. Byla jsem stejně polomrtvá strachy. Ale jezdila jsem denně do práce a na nákup. Trvalo mi asi půl roku, než jsem se u toho přestala klepat. Ale vydržela jsem a dneska jsem za to ráda. S dítětem si to už neumím bez auta představit.
@asha píše:
@Cuddy Muzes napsat ty triky? S tim mam taky potiz.Jinak ja mam ridicak pres deset let, ale jezdim, jen kdyz neni zbyti (zlomena noha ridicova atp.) Ted jsem neridila tak 7 let a bojim se desne…nebo spis jsem se nikdy bat neprestala. V autoskole jsem se naopak nebala nikdy a jezdila jsem jak dabel, takze na mne rada, zaplatit si kondicni jizdy, neplati
Nevim, jak z toho ven, bydlim uprostred hodne velkyho mesta (vetsi nez Praha) a mam z toho fakt vitr.
Tak s tim udrzenim na spravne strane silnice to je tak, ze stojis s autem u chodniku ci na kraje silnice s rozumnym odstupem od krajni cary (obrubniku), posadis se, jako by jsi ridila a podivas se pres predni sklo na obrubnik a sterac a zapamatujes si, v jakem miste ti protina sterac obrubnik ci kraj silnice. A pak kdyz jedes, tak bych mela mit ten prusecik plus minus na tom stejnem miste. Pokud ho mas vic do prava, tak to znamena, ze jsi moc uprostred silnice. Snad je to pochopitelne:-)
Koukám, že všude stejný. A že se to dá shrnout do tří bodů:
1. nejezdit s manželem
2. zaplatit si kondičky
3. jezdit, jezdit, jezdit
@fedokl píše:
Ahoj, nemáš možnost půjčit si auto s automatem? Nebo si zaplatit kondiční jízdy v autoškole u nás to bylo za 350 kč/hod. Jinak doporučuju nejezdit s manželemjá teda s autem problém nemám, ale jak vezu manžela to je jak dělat maturitu
jsem nervózní, protože slyším jedeš pomalu, předjeď ho apod. jinak jezdit a jezdit, ale učitel říkal, že někdo na to buňky prostě nemá
Můj už si nedovolí ceknout, poté co mě podobně vynervoval kecy typu:„předjeď ho“,„proč jedeš tak pomalu“,apod. jsem zastavila uprostřed silnice dala čtyřky, vylezla ven a šla pěšky (naštětsí nebydlíme ve velkoměstě),manžel čuměl jak puk a když jsme se sešli doma, tak se omlouval od té doby mi do řízení nekecá, jezdím dle toho na co se cítím. ![]()
@Cuddy nebo mrknu do pravého zrcátka jak jsem daleko od kraje ![]()
@Gobca píše:Koukám, že všude stejný. A že se to dá shrnout do tří bodů:
1. nejezdit s manželem
2. zaplatit si kondičky
3. jezdit, jezdit, jezdit
No nevim…bud s manzelem, nebo uplne sama, z cehoz mam oroseny celo jen na to pomyslim
Kondicky nefungujou.
Jezdit to chce…