Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj maminky,
moc by mě zajímal názor na to, jak nechat či nenechat naše miminka vyplakat.
Máme skoro 2 měsíční holčičku a musím říct, že na to, jak je na světě krátce, tak vlastnost vyčůranost již ovládá dokonale.
Tak se ptám, do jaké míry nechat miminko vyplakat? Berme čistě, že miminko nic nebolí, je napapané, přebalené a přesto pláče. Hlavně večer. Když máme koliku, tak ji samozřejmě mám u sebe a střídáme polohy tak, aby si krkla nebo prdla.
Jenže, potom máme večery, kdy ji evidentně nic nebolí, jsme vykoupaní, přebalení, napapaný. Držím v ruce, pohupuji, spinká. Položím do pelechu a za chviličku začne plakat. pak chytne nerva a pláč se změní v řev a řveme a řveme. vemu do ruky,pohupuji a je klid. Dám do postýlky a znovu.
Moc by mě zajímaly vaše názory. Vím, že miminko je malinké, ale do jaké míry ji mám držet, když ji evidentně nic není a je prostě jen vyčůrané???
Takto malé dítě není vyčůrané, prostě tě potřegbuje, je to základní instinkt. Vyplakat jsem v tomto věku nikdy nenechávala, to je metoda vhodná až cca od roka a i tam je potřeba ji užívat velmi uváženě.
není vyčůraná, potřebuje tě cítit blízko a chce cítit dotyky
Výraz „vyčuranost“ u dvouměsíčního miminka je nad moje chápání.
Devět měsíců byla v bříšku, v klidu, teple, schoulená, v bezpečí a jistotě. Dva měsíce je na světě, nechce nic než to teplo, bezpečí a jistotu - kde jinde než v něčí měkké a teplé náruči to má vzít? Takovéhle miminko není „vyčurané“ - chce prostředí, na které bylo zvyklé. Když pláče, něco mu chybí - něco třeba neviditelného na první pohled. Že my to nevidíme, není jeho chyba.
Takže moje odpověď na otázku - dvouměsíční dítě nenechávat plakat nikdy.
Nemusíš ji chovat, třeba jí bude stačit nošení v šátku nebo jiném zdravém nosítku.
Když už je tu tohle téma, zajímalo by mě, odkdy berete, že dítě pláče z „vyčůranosti“. To není rýpání, jen tak pořád nevím, odkdy učit dítě nevyplakávat si všechno..
petratavali píše: … když ji evidentně nic není a je prostě jen vyčůrané???
To je přesně ono.
„Evidentně“ jí možná nic není… ale ono jí něco je, něco potřebuje. Jenom to nikdo nevidí, protože zdánlivě všechny její potřeby uspokojil.
Chce-li chovat, tak chovej. Nebo nos v šátku či v nosítku. Na výchovu bude dost času za třičtvrtě roku.
petravati, určitě jí mít u sebe, možná by stačilo, kdyby ležela vedle tebe a tys na ní měla ruku, prostě hladit a hladit, aby tě cítila, opravdu v tomto věku nemůže být vyčůraná, ale s tebou se cítí dobře a hlavně má jistotu ((-: jen si to užívej. kup si vak na nošení dětí, je možná citlivější a na takové děti zabírá nošení. Nosnic je tu dost, třeba ti nějaká poradí. Nebo je tu hodně diskusí o šátkování a nošení dětí ![]()
petratavali píše:
takže chovat třeba 3 hodiny v kuse?
Ano. Naštěstí na to mámě pomocníky – šátek nebo ergonomické nosítko, případně když je to večer nebo v noci, není nic snažšího, než si prostě lehnout s miminkem (je to mimo jiné i výborná podpora kojení). Nebo když opravdu chovat nebo nosit nemůžeš, aspoň měj miminko tak, aby na tebe vidělo a povídej si s ním.
hkac píše:
Když už je tu tohle téma, zajímalo by mě, odkdy berete, že dítě pláče z „vyčůranosti“. To není rýpání, jen tak pořád nevím, odkdy učit dítě nevyplakávat si všechno..
To je dost individuální, ale nějak jim to jde poznat na očích či co, i ten styl pláče je jiný. Třeba teď u Ondry (skoro 11 měs.) je jasně vidět, kdy mrčí „jen tak“, že se mu nechce doplazit k nějaké hračce a chce ji podat a kdy je fakt z něčeho nešťastný. Člověk se musí spolehnout na mateřský instinkt.
Ach jo. Nenechávám dítě plakat, rozhodně ne takto maličké. Potřebuje mě, tak co. Bys měla vidět koťata jak pištěj, když se máma zvedne z pelechu. Předpokládám, že jsou taky děsně vyčuraný. ![]()
U svého 21m syna máme na uspávání limit 10min, pokud pláče i po 10min, tak se mu spát nechce, vyndavám z postele a je s námi v obýváku.
Potřeba kontaktu s rodiči mi přijde jako přirozená, jen nechápu, že to tolik maminek obtěžuje ![]()
Peti zkus se k ní postavit a třeba ji hladit nebo držet za ruku a třeba ji zpívej. Třeba to pomůže. Nebo ji nech rozsvícenou lampičku a pořád u ní buď. Uvidíš jak bude reagovat. No a dudlíka máte? Naší malé celkem pomáhá.
Já jsem si teda nedovolila si pomyslet nikdy, že jí " evidentně" nic není..Prostě prdy jsou prdy a nošení je nošení..
Jak můžeš vědět, že už je vyprděná?? Zkus rourku a uvidíš, co poletí ven ![]()
A kdo by nechtěl nosit??
Cíleně nechat brečet jsem nechala až po 6 m, kdy šlo o metodu uspávání..
Nejde o vyčůranost, jde o pudy..
Dvouměsíční bych nenechala plakat ani chvíli (pokud teda nemusím na záchod). Dítě není vyčúrané, jen by chtělo být s mámou, má na to nárok, ve dvou měsících není ani trochu samostatné a nechce se cítit samo v tak obrovském světě.
Nechávat ho brečet mi přijde neskutečně necitelné ![]()
Jak můžeš vědět že brečí z vyčůranosti? ona ti to řekla? asi jí něco je nebo ji chybíš ty maminka.Takže chovej, hlaď všechno co je potřeba.Rozhodně ji nenechávej plakat, opravdu je malinká, byla v bříšku, schovaná, schoulená, cítila tě a teď je najednou všechno jinak.Neboj ono ji to přejde, a užívej si ty doteky a vůni miminka, hrozně rychle to utíká.za chvilku tě bude škubat za vlasy, škrábat, doubat do očí a další legrandy ![]()
Mazlit, mazlit, mazlit ![]()