Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Asi nemiluji své děti stejně - co s tím
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
14.9.18 09:52
@Anonymní píše:
Ahoj holky, mam takový problém mam teď tydeni miminko a pořad necitim tu vlnu obrovské lasky. Jsem spis jako robot dat najíst uklidnit dat do postýlky. Manžel mi strasne pomáhá,ale i tak je mi uzko miminko jsme moc chtěli a teď kdyz tady je tak není laska nechápu to. Prosím řeknete ze v tom nejsem sama.
Ahoj,
nejsi sama, najde se více maminek, které potkalo to samé, či podobné. Sama znám maminku, která měla to samé. První porod byl hodně náročný, dlouhý a plný bolesti. Maminka začala milovat dítě až okolo 3-4měsíce. do te doby robotická péče, výčitky, šílená únava. Druhé dítě se bála, že se to bude opakovat. Ale nastudovala si přirozený porod, orgasmický porod, hypnoporod a opravdu porod byl i dle jejich slov úžasný, přirozený a o dost méně bolestivý jak první a láska přišla okamžitě. A znovu se dostavily výčitky, že u prvního to nešlo a ted u druhého ano. 
Týden je poměrně krátká doba, dala bych tomu trošku více času. Uvidíš až se doma zaběhnete. Popřípadě vždy můžeš navštívit psychologa a popovídat si o tom, zda to třebay nebude i laktační psychoza 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.9.18 11:01
Strašně se za to stydím, ale mně se tohle stalo s prvním dítětem. Já jsem i to celé těhotenství prožívala, jako by nebylo. Nikdy jsem bříško nehladila, nikdy k němu nemluvila. Nic jsem si nezjišťovala o porodu, atd. Věci jsem tak nějak sehnala po známých, bazarech,…neměla jsem nutkání mít všechno krásné, voňavé, připravené, jméno mi pomohla vybrat rodina, neměla jsem zájem…po porodu jsem dlooouho nedokázala říct synovi jménem. Říkala jsem mu prostě miminko. 
Ten vztah byl takový všelijaký. Nebavilo mně se starat. Hrát si s ním. Samozřejmě jsem to všechno dělala, celé dny ho nosila, chodili jsme pořád ven, uspávala jsem ho, v noci vstávala, ale bylo to bez citů. Naštěstí to nakonec přišlo, asi po 3-4 měsících, a teď synka miluju nadevše. S druhým to přišlo hned po porodu. To jsem ho pořád mazlila. Nechápu, co to bylo, ale vyčítám si to doteď a to už chodí do školky a za ty roky jsem ho pořádně rozmazlila 
Je takový mamánek. 
Nejsi v tom určitě sama, je nás takových víc, komu to nenaskočilo hned tak, jak mělo. Drž se 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.9.18 11:17
@Anonymní píše:
Strašně se za to stydím, ale mně se tohle stalo s prvním dítětem. Já jsem i to celé těhotenství prožívala, jako by nebylo. Nikdy jsem bříško nehladila, nikdy k němu nemluvila. Nic jsem si nezjišťovala o porodu, atd. Věci jsem tak nějak sehnala po známých, bazarech,…neměla jsem nutkání mít všechno krásné, voňavé, připravené, jméno mi pomohla vybrat rodina, neměla jsem zájem…po porodu jsem dlooouho nedokázala říct synovi jménem. Říkala jsem mu prostě miminko.
Moc diky za tenhle komentář! Jen jen pro me teda nepředstavitelné že to bude trvat jeste tak dlouho.
- Citovat
- Upravit
14.9.18 11:33
Me to prijde normalni, ze i s vlastnim ditetem se vztah buduje postupne a nejak se mi nechce verit navalum lasky uz na porodnim sale Svoje deti miluju nadevsechno na svete, ale rozhodne ta zaplavala lasky nebyla hned a nejakou dobu to trvalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.9.18 13:20
@Anonymní píše:
Moc diky za tenhle komentář! Jen jen pro me teda nepředstavitelné že to bude trvat jeste tak dlouho.
Nemáš vůbec za co, opravdu hodně nerada na to období vzpomínám a teď zpětně se nechápu. A udělala jsem i pár věcí, za které se fakt nesnáším.....Děti jsou teď pro mně absolutně vším. Cítím tu lásku a to neskutečné pouto a štěstí. Nevím, kde se u prvního synka stala chyba. Proč to tak nebylo od začátku, protože u druhého to takové bylo okamžitě. Připadal mi nádherný, božský, celé noci jsem vydržela ho pozorovat, milovala jsem ho z celého srdce hned, jak jsem ho poprvé uviděla. Věřím, že ti taky nakonec v hlavě přepne jako mně a půjde to Nemůžeš za to, co cítíš. Nejde to ovlivnit, jinak bychom to udělali asi všechny 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.9.18 13:57
@Anonymní píše:
Nemáš vůbec za co, opravdu hodně nerada na to období vzpomínám a teď zpětně se nechápu.
Teď jen vydrzet těch par měsíců! Jsem spis jak stroj než jako milující maminka 
- Citovat
- Upravit
15.9.18 00:42
@Anonymní píše:
Ahoj holky, mam takový problém mam teď tydeni miminko a pořad necitim tu vlnu obrovské lasky. Jsem spis jako robot dat najíst uklidnit dat do postýlky. Manžel mi strasne pomáhá,ale i tak je mi uzko miminko jsme moc chtěli a teď kdyz tady je tak není laska nechápu to. Prosím řeknete ze v tom nejsem sama.
Vztah se vyvíjí. U někoho láska naskočí hned a někdo si k dítěti lásku nachází postupně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.9.18 00:57
Vlna obrovské lásky mi nenaskočila u mimina vůbec a ani se za to nestydím. Vztah jsme k sobě měly kladný, tak nějak normálně jsme to zvládly, euforických stavů nebylo třeba. Je to moje milované skvělé dítě, ale ten náběh byl prostě pozvolnější.
Zato jsem coby matka ochranářka málem ukousla jejímu otci hlavu, když se opovážil říct pětidennímu dítěti, že prudí (řvala jen třetí noc v kuse), ale včas jsem se ovládla a on se to dozvěděl až rok poté 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
