Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj všem, nenašla jsem podobnou diskusi, omlouvám se jestli existuje:).
Absolvovala jsem pár kondičních jízd a ted se pokouším rozjezdit. Zatím je to trochu tristní, protože mě svazuje šílený strach z řízení auta. Potřebuju být ale pojízdná, se dvěma dětmi je to už takřka nezbytnost, ale nejsem zrovna automobilovej typ, řidičák mám už od 18ti, ale až ted, lehce před čtyřicítkou jsem se odhodlala ho používat. Zatím mám najeté dvě tři trasy, které trochu zvládám, ale s děsnou klepoticí a občas udělám tak blbou chybu, že si zpětně říkám, jestli se spíš nenávrátit ke starému dobrému mhd…je tu někdo kdo začíná řídit a pere se s autem, dětmi, autosedačkami, křižovatkami a strachem z řízení? Někdo kdo by potřeboval podporu a občas poklábosil a podpořil mého velmi útlého řidičského ducha?
![]()
Pokud se bojíš a nevěříš si, vrátila bych se k MHD. Jinak jsi pohromou pro ostatní řidiče a účastníky provozu.
Pokud si trošku věříš, tak bych to zkoušela. Nenaučíš se to jinak než jezdit, jezdit, jezdit. Praxí získáš cvik.
Přeji spoustu ujetých kilometrů bez nehody.
Ano, někdo takový tu je - je to můj muž..řidičák od 18ti, ale auto máme až nyní a to je mu 44 let ![]()
Takže neměl žádné kondiční jízdy, jen mu pomáhal trochu bratr a můj otec..
Bál se strašně, potil se, chcípalo mu auto, přehlížel pruhy, křižovatky, jel pomalinku, bál se předjíždět atd..Byl vystresovaný z každého bliknutí cizího auta, bál se ,že mu někdo něco naznačuje ( že je idiot
), zapomínal rozvěcet světla..prostě toho bylo hodně..
Ale neutekl od toho, jezdil malinké trasy..a nekonec byl schopen s navigací odvézt celou naší rodinu na dovolenou i když příprava byla jak při útoku na Irák.
( plány, fotky, letecké snímky) ![]()
Myslím, že si pomalu začíná zvykat..ale bohužel nikdy z něho nebude někdo kdo řídí rád a s chutí..
Držím ti palce a vydrž.. ![]()
No já už zase řídím. ![]()
Taky jsem měla strach, nejdřív jsem jezdila s manželem, potom s velkým strachem sama i se synem. Abych se tak neklepala, tak jsem mu povídala co dělám- v jeho věku ho to stejně nezajímalo, ale já se cítila klidnější. Nejlepší jezdit své „obvyklé“ 2-3trasy a nepřestávat- nedělat delší pauzy mezi jízdami. Řekla bych max týden-jinak se dostaneš zase na začátek.A zkrátka jezdit, jezdit.
Máme jiné auto, takže teď mám taky obavy. Místo zpátečky řadím automaticky rychlost6, potom mi to samo zdechá. Na křižovatkách do kopce rovněž, ještě jsem si nezvykla. Ale všechno jo otázka času, takže jeziiiiit !!!
No já se teda taky hodně bála,řidičák ležel na stole a auto bylo postrach pro mě
Ale manžel se snažil semnou pořád jezdit,protože jedině takovým cvikem,že budeš jezdit,jezdit,jezdit se do toho dostaneš
Nakonec jsem si opravdu zvykla a bez auta téměř ani ránu,mám dvě děti,bydlíme na vesnici,takže pro mě to je fakt nezbytnost
Přeju ať se do toho dostaneš a mnoho najetých kilometrů ![]()
Lizbeth píše:
na dovolenou i když příprava byla jak při útoku na Irák.( plány, fotky, letecké snímky)
Violeto, hlásím se do klubu ![]()
Jsem řidička na baterky, ale na vsi, když děti potřebují vozit z kroužků a na kroužky, je potřeba nakupovat, k doktorovi apod., nic jiného nezbývá.
Zatím tedy mohutně supluje chlap (hlavně z lásky k našemu autu). Jenže i to je hodně omezující, pro všechny. Jsem taková „plíživá řidička“, zvlášť za tmy - přes 60 ani ránu ![]()
Nutně potřebuji na zadní sklo nápis BACHA, ŽENSKÁ!
Chudák pastorek (15) - včera jsem ho vezla od vlaku a kdybych ho za ten volant pustila, asi by jel rychleji a líp. Ale když jsem se krajně podivně rozjížděla v zatáčce (v tom zrcadle něco svítí - aha, to jsem já), tak mě uklidňoval, že jsem na silnici sama, tak si to můžu dovolit.
díky za reakce, hbité a víceméně povzbudivé, pohromou samozřejmě být nechci, je mi jasné, že ničím než praxí svojí situaci nezlepším, proto mě zajímalo jestli se tu někdo pere podobně, není nad to vědět, že se kdosi plácá stejně jako já, ale má dostatek sil a energie na další a další plácání…
samozřejmě se bojím velmi, hlavně se řvoucíma dětma v autě, ale ten pocit, že jsem soběstačná a že jsem to „dneska zvládla“ je skvělej, dokonce takovej, že jsem i schopná se na to ježdění těšit…dokud teda neudělám nějakou botu, jako např. odrbu si ráfek o obrubník…
Ahoj,také jsem si dělala kondiční jízdy teď před prázdninami,teda jednu,bylo mi řečeno,že umim a že se potřebuju jen rozjezdit.Jezdila a rozjezdila,myslím,že je to ok a i mě to dost baví.Také mám řidičák od 18ti,jezdila jsem,ale pomálu a teď jsem sedla po osmi letech zase za volant a také už nejsem nejmladší
Měla jsem ze začátku strach,ale spíš o děti,nikdy člověk neví,ale hlavně se nesmíš bát,to je jinak průser,jet vyklepaná.Být tebou,pokud se tak bojíš,také bych volila mhd ![]()
já se hlásím, kondiční jízdy mám též za sebou, bydlím na vesnici a je to katastrofa. Nemůžu se odhodlat sednout do auta, jedině tak ještě, když vedle sedí manža ![]()
ahoj knihomyšo:).....hurááá první vlaštovice, vítej, nápis o ženský bych raději nevylepovala:)…sama ted řeším jestli vylepit zetko, okolí mě zrazuje, že si na mě ostatní řidičové smlsnou, ale popravdě nevim, jestli bych to byla schopna rozlišit v tom chaosu, kterej při řízení prožívám.....
Ahoj Violeto
Jako bys psala o mně… Řidičák od 18ti, od 19ti ale neřídím (odešla jsem na VŠ), pak jsem jezdit nepotřebovala a letos (je mi 29) jsem se zařekla, že už si musím zajít na kondiční jízdy a rozjezdit se, protože se 2 dětma už se to MHD fakt nedá… Jenže já jsem teprve ve fázi odhodlávání se
Dřív jsem jezdila celkem dost a dobře, ale to jsem byla mladá a neopatrná a teď mám už strach, takže se pořád vymlouvám
U mě je nejhorší udělat ten první krok - znovu začít ![]()
My Zetko máme a viděla jsem to na spoustu aut..Nechápu, jak by si na tom mohl někdo smlsnoutM ![]()
Myslím, že je to to samé jako když jedete a vidíte autoškolu, také berete ohledy ne??
ahoj luciaaasek…jo to znám, ten přechod sednou si do auta s někým a sama byl dlouhej a těžkej, ale jednou holt nebyl nikdo při ruce a tak jsem musela, z nervozity jsem úplně přejela výjezd z garáží, takže jsem se musela vracet a procvičit si tak couvání…ale zjistila jsem, že se musím spoléhat jenom sama na sebe, což mi docela pomohla, když jsem jezdila s někým pořád jsem se ptala a rozptylovala sama sebe.....