Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No par kiksu se mi obcas povede a to ridim x let a ridila jsem denne. Ale chlubit se tu nebudu ![]()
@Happy Hippo
Ahoj, nervozita je ze začátku normální ![]()
Já se ze začátku strašně bála jezdit, dostala jsem na trénování starého třídvéřáka renaulta 5 Jezdila jsem s tátou nebo s manželem a rovnou jsem jim řekla, že nepojedu sama dokud oni neuznají za vhodné, že už můžu. Jezdili se mnou na nákupy nebo prostě jen tak se projet kdykoli byl čas. Odmítala jsem ale řídit cokoli jiného. Bála jsem se změny, zvykala jsem si na to svoje.
Trvalo asi dva měsíce než jsem se to naučila. Jde hlavně o to naučit se plně ovládat auto. Jakmile zjistíš co kde jak funguje, a že tomu můžeš věřit tak to bude v pohodě. Získáš jistotu a pak už se jen vyjezdíš.
Ve chvíli kdy jsem se naučila ovládat auto a věřit mu, mě nikdo nemohl dostat ze silnice. Pořád jsem někde jezdila, začalo mě to strašně bavit ![]()
Kámoška dělala papíry asi rok po mě… Když měla řidičák ještě teplej tak mě svezla a já myslela, že se zblázním! Vůůůbec to neuměla!
No jak taky, prostě nebyla vyježděná… já ze začátku musela být úplně to samé. Chce to fakt jen cvik a naučit se plně ovládat auto ![]()
Příspěvek upraven 26.01.15 v 10:38
@Happy Hippo úplně tě chápu, mám to samé a jsem v autě hrozně nervózní…a s malou v autě bych nejela ani za nic…
@Happy Hippo píše:
Dekuju. Vim, ze je to malo, ale proste sama se zatim bojim a chlap dojede v 5 z prace utahanej a nechce se mnou jeste jezdit. Ze zacatku jsem zkousela, uz nezkousim. Uz se domlouvam s kamaradkou, ze by se mnou jezdila, ale to taky nebude kazdy den. Asi se budu muset otrkat a vyrazit denne sama objet aspon blok zpocatku. Jako rada bych sama. To viteze jo, ale bojim se, no. Po autoskole jsem jela zatim 10 krat.Jinak nervozita je u me urcite ostrazitost spojena s nejistotou na novych trasach nebo s nejistotou, kdyz vezu sviste. Strach, ze neco podelam a ublizim malymu. A taky z toho, co udela nekdo jinej.
no za mě, jestli se bojíš jezdit sama, dítě bych nikdy nevozila. Vážně se překonej a prostě jezdi. Hele, auta jsou dost zabezpečená, zas taková hrůza to není, neboj
Mně 10 let po autoškole ruplo v hlavě a jednoho dne jsem požádala manžela, jestli bych si nemohla druhý den půjčit auto do práce (oba jsme jezdili busem, ale já vstávala každý den 4:50). Manžel vyvalil oči, ale nechtěl mě shazovat, tak jen němě přitakal… Já sfoukla prach z řidičáku, který jsem naposledy použila právě před 10 lety a frčela jsem si to do práce přes 5 dědin
Z domu na silnic vyjíždíme do kopce, tak jsem si řekla, že jstli zvládnu toto, tak všechno
Dlouho jsem se styděla vézt manžela, ale už je to normálka, už řídím skoro 2 roky asi 3× týdně. Manžel je v tomto směru úžasný, kliďas a dobrý rádce, ale možná právě proto jsem se tak dlouho styděla s ním jet jako se spolujezdcem
A největší průšvih? Odtažené auto za špatné parkování v místě, kde parkují denně desítky aut - to fakt naštve
![]()
@Happy Hippo píše:
Dekuju. Vim, ze je to malo, ale proste sama se zatim bojim a chlap dojede v 5 z prace utahanej a nechce se mnou jeste jezdit. Ze zacatku jsem zkousela, uz nezkousim. Uz se domlouvam s kamaradkou, ze by se mnou jezdila, ale to taky nebude kazdy den. Asi se budu muset otrkat a vyrazit denne sama objet aspon blok zpocatku. Jako rada bych sama. To viteze jo, ale bojim se, no. Po autoskole jsem jela zatim 10 krat.Jinak nervozita je u me urcite ostrazitost spojena s nejistotou na novych trasach nebo s nejistotou, kdyz vezu sviste. Strach, ze neco podelam a ublizim malymu. A taky z toho, co udela nekdo jinej.
A k cemu ti tam ti lidi jsou, to nechapu. Ja jezdila sama od zacatku, aby mi nikdo nerikal, ze jedu pomalu nebo ze uz tam mam radit trojku, jezdila jsem zname trasy, kde jsem se nemusela rozhodovat na posledni chvili, jestli pojedu doprava ci doleva, vyhybala jsem se mistum, kde byvh se musela radit z najezdoveho pruhu, to jsem se dlouho bala. Od zacatku s mrnetem za zady, obcas nutnost odfiltrovat rev.
Jo, jeste jsem si vzpomnela na jeden kiks, byla jsem zaparkovana podelne z kopce, dost naknop a potrebovala vyjet, tak to bylo furt nahoru dolu, az jsem asi po osmem razeni jednicka-zpatecka zapomnela preradit a narvala to do auta vepredu, protoze jsem myslela, ze tam mam zpatecku, jeste hezky s plynem, protoze jsem mela couvat do kopce.
Nastesti na to, jak to bouchlo, tak se nic nestalo, ja mela trochu ohlou znacku, auto prede mnou nic.
No, tak většina „průserů“ za volantem se mi stala jako začátečníkovi (a nebo spíš sem byla mladá a blbá
)
Takže průšvih numero uno, na který nikdy nezapomenu a je pro mě poučením do konce života - asi ve dvaceti, s třemi promilemi s pocitem supermana, sme s kamarádem chtěli jet autem pro cigára - chtěl řídit on, já byla spolujezdec. Naštěstí jsme se nedostali ani z vrat na příjezdovku, ale teda, když jsem se druhý den probrala z opice, tak sem si málem nafackovala a od té doby jsem na chlast za volantem extrémně háklivá.
Jinak se mi podařilo s celkem čerstvými papíry s mojí první milovanou škodověnkou, netrefit se do vrat a sedřít si lak na dveřích spolujezdce až na plech
asi týden poté, co jsem si ji přivezla domů.
A poslední k dobru, před cca čtyřmi lety sem za jízdy něco zkoumala na autorádiu a zvedla oči, když už sem jela půlkou auta v protisměru
naštěstí tam nikdo nejel…
Ale co chci poradit, neber to tak, že „jedem jezdit“ jednou za čtrnáct dní.
Prostě jeď nakoupit, na návštěvu za babičkou, kamarádkama, co bydlí mimo město a pod. Hledej si důvody, proč jezdit a jezdi i sama. Já jsem třeba za volantem v pohodě, ale jak jedu s chlapem (řidič z povolání), tak jsem mnohem nervoznější a pak dělám blbosti…a to mám papíry dvanáct let a řekla bych, že jsem celkem vyježděná.
@Emilie píše:
Podobný problém mám dosud s manželem. Taky má potřebu mi neustále zdůrazňovat, co dělám špatně.
znám
a taky používám větu, na kterou nemá odpověď: „Když se ti to nelíbí, můžu pít já a ty řídit“
a pak už ani necekne.
Jezdi víc sama. Nikdo neuvidí, že jsi špatně zařadila, že ti to chcíplo, že si při rozjíždění do kopce dáváš ruční brzdu, nebo že doparkovacího místa zajíždíš na 10×. Jedeš ve městě 45km/h, no a? Parkuješ na nejvzdálenějším místě u nákupáku, protože tam byly vedel sebe tři místa, no a? Miluju řízení, ale nesnáším, když vedle mě sedí Pan Radil a sleduje, kolik jsem vybrala kanálů.
@Happy Hippo tak ale právě proto bys měla jezdit sama
ono to oklepeš za dvakrát, ba naopak, bude se ti jezdit lépe. Partner na vedlejším sedadle tě nezachrání, maximálně tě bude znervozňovat a nebo do tebe hučet, nadávat. A jeho padesátý „ježíšmarjá“ tě dostane tak akorát do Bohnic. Navíc nebudeš tak nervozní, že uvidí, jak děláš nějaký kraviny, blbě řadíš, desetkrát přeměřuješ místo na zaparkování, kolem ťukneš obrubník nebo tak.
Fakt, já se opravdu vyjezdila, až když jsem byla na mateřský s malým a začala objíždět kámošky, babičky, tetičky, dětská centra atd. Do té doby sem jezdila hlavně s chlapem a to nebylo ono.
Ahoj. urcite nejsi sama kdo byl po autoskole nervozni jezdit sam
jezdila jsem hned po autoskole kazdy den s malym
nejdrive hodne opatrne
ten prvni tyden na me porad nekdo troubil po meste
ale za mesic uz jsem si verila a tet po roce uz se vubec nebojim…akorat ve tme bych jako zacatecnik nejezdila. kdyztak to zkousej pres den a az si budes verit tak zkus tmu…ja s tim do tet malinko bojuju. proste kdyz je tma jezdim cca 80 zvlast tady u nas kde hrozi ze ti vbrhnr srnka apod. ale vubec se toho neboj. a zkousej i parkovat ja s tim mam problem nekdy i tet
mam dny kdy to jde samo a nekdy zajizdim na park. misto na 4 krat ![]()
Narvala jsem sousedum plot kdyz jsem parkovala - to jsem ridila po 2 po autoskole.
Tak ja teda nevim, jestli se mam priznat ☺ no, v sobotu jsem ridila poprve na chalupu, pocatek cesty vpohode a najednou napojovak, muj prvni po autoskole, v brne jsem na nej prozatim nenarazila jeste. Takze z nich mam fakt respekt. Ja zpomalim a koukam do zpetnyho a nebyla sem si jista, jestli auto zpomalilo, abych mohla jet a nebo ne, a jak tak na nej cumim, tak najednou na me chlap rve BRZDIII…ja na to dupla a tak tak. Napojovak byl hodne kratouckej a na konci sjezd do pole. Takze nastesti jsem to ubrzdila. Nicmene, jak jsem chtela cumak trochu odvratit od propasti ☺ tak jsem najela levym predkem trochu do silnice, tak pani, co se me snazila pustit, to musela taky zabrzdit. No nadsene nevypadala. Ale muzi staly vlasy na hlave a vyrazil me od volantu ☺ nedivim se vuuubec, synacek vzadu a i me polilo horko. Tak jsem to orvala a uvazuju, jestli se tohle vubec muze stat i nekomu, kdo na to ma a nebo je to signal, ze ne. Jinak jsem zatim jezdila celkem vpohode. I manzel me obcas chvali po navratu, i kdyz je to prudas ![]()
Pokud nebudeš jezdit, budeš mít z toho pořád obavy a pak ti řidičák k ničemu nebude. Já, když udělala řidičák, jezdila jsem 2×-3× týdně, bála jsem se strašně, ale další a další jízdou to bylo lepší. Potřebuju jezdit do práce, tak tím jsem se vyjezdila nejlíp. Sváteční řidiči bez cviku jsou na silnici docela ohrožující.
Dekuju. Vim, ze je to malo, ale proste sama se zatim bojim a chlap dojede v 5 z prace utahanej a nechce se mnou jeste jezdit. Ze zacatku jsem zkousela, uz nezkousim. Uz se domlouvam s kamaradkou, ze by se mnou jezdila, ale to taky nebude kazdy den. Asi se budu muset otrkat a vyrazit denne sama objet aspon blok zpocatku. Jako rada bych sama. To viteze jo, ale bojim se, no. Po autoskole jsem jela zatim 10 krat.
Jinak nervozita je u me urcite ostrazitost spojena s nejistotou na novych trasach nebo s nejistotou, kdyz vezu sviste. Strach, ze neco podelam a ublizim malymu. A taky z toho, co udela nekdo jinej.