Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Averze na dítě přítele
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.12.21 10:18
No naskočila si do archetyu zlé macechy. A svoji žárlivost na to, že tedy tvůj partner má minulost neumíš moc zpracovat a házíš to na toho kluka. To sice je trošku instinktivní reakce, ale to neznamená, že se do toho máš ponořit a nehledat cesty, jak to řešit jinak než archetypálně - ostatně v těch archetypálních příbězích jsou macechy většinou ošklivě potrestány, že…
Nevlastní syn to pochopileně vnímá a nemá nejmenší motivaci se stě snažit získat - proč by to dělal, je to malej kluk z rodiny, co se mu rozpadla.
Ty jsi ta dospělá a ty se potřebuješ snažit aby vaše sešívaná rodina fungovala a aby sis z malého kluka nedělala terč svých frustrací.
Překvapivě- když ty se začneš chovat příčetně, tak on se taky promění. A čím dřív s tím začneš, tím lépe, protože do roka dvou se dostane do puberty a budeš úplně nahraná.
To nejrozumnější co můžete udělat je domluvit se s partnerem, že vám to fungování v sešívané rodině nefugnuje, že se ti nedaří přijmout jeho syna a domlouvat se společně na nějakém výchovném postupu, co by vedl k tomu, aby vám všem bylo lépe. Není to jen vyna jeho matky, toho kluka, nebo tvého partnera. Jste v tom všichni společně a ty na tom máš svůj lví podíl.
No a že byste párkrát zašli společně do poradny pro rodinu a probrali to. Když to neklapne, tak do té poradny pro rodinu můžeš zajít sama - budou tě soudit méně, než třeba to dělám teď já bude to výrazně příjemnější a holt se začni učit fungovat ve vaší rodině tak, aby to vedlo k lepším výsledkům, než to co děláš teď.
Tvoje chování a vnímání situace je totiž to jedinné co se dá proměnit - nezměnší ty druhé. Respektivy když ty se začneš chovat jinak, oni začnou jinak reagovat.
Pokud je představa za někým chodit pro tebe náročný, sáhni alespoń po těchhle knihách pro lepší porozumnění situaci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.21 11:11
@whitewoman ty svého partnera zatěžuješ svými „hodnými“ dětmi mnohem víc, než on tebe svým synem. To je prostý fakt. Je dobře, že chceš svoje chování napravit. Bohužel ten kluk tu zášť z tebe zřejmě dlouhodobě cítí a mohl už si k tobě zavřít cestu. Bude to složité. Poradila bych se s psychologem, pokud tedy fakt stojíš o změnu. Jo, a přestaň se navážet do jeho matky. S tebou škola údajnou šikanu neřešila, takže můžeš mít zkreslené představy o tom, co se tam stalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.21 11:33
S tímhle problém nemám, nikdy jsem neměla přítele s dítětem. Do toho mít nějaké děcko ráda, bych se nenutila, stačí když s ním budeš vycházet a chovat se k němu férově. U té šikamy jsi třeba nebyla, takže o tom vlastně víš houby, jak to bylo.
Mě spíš třeba štve, že mi děcka- hlavně syna- řada lidí zbytečně rozmazluje a furt mu něco kupují. Nikdy jsem své partnery nenutila, aby měli mé děti rádi, jen aby s nima uměli vycházet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.21 11:34
@kulíšek_s_bambulí píše:
Já vím že se to asi lip říká než dělá ale prostě bych se co nejvíc snažila k němu chovat tak jako ty chceš aby se partner choval k tvým dcerám. chápu že ti třeba kluk může něčím lézt na nervy ale prostě ať se ti to líbí nebo ne tak to dítě existuje a existovat bude. No a pokud jde o to rozmazlenost tak ono je to hodně dané tím že prostě cizí děti se vždycky vychovávají líp
A v tom je prave ten problem. Nemuzes se k nemu chovat jako ke svym detem, protoze tvoje neni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.12.21 11:57
@Russet píše:
A musíme?
Nic nemusíš 
Ale vzhledem k nadhledu s jakým se k dané problematice vyjadřuješ by bylo ma místě víc zkušeností “než oni říkali… ono by se mělo…” tohle ten kdo nezažije nepochopí (nepochopí správně) 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.12.21 12:49
Asi rozumím tomu, co se zakladatelka snaží říct. Fungujeme v režimu střídavé péče už šest let a šest let vlastně vnitřně bojuji. Partnerova dcera mě má velmi ráda, velmi vyhledává mou společnost, takže věřím, že se mi daří svou averzi skrývat, protože to opravdu nechci přenášet na dítě!!! Ale je to tam. Nikdy ji mít ráda nebudu.
Na jedné straně to lhaní a vyhýbání se čemukoli, co by vyžadovalo nějaké úsilí nebo možnost selhání nesnáším, nemám ráda ten styl, jak ji vychovává a nesouhlasím s ním. Na druhé straně mám muže ráda, a když tu děvče není, je nám dobře.
Zatím jsem se naučila jediné: nevměšovat se, nekomentovat, když už mám i nějakou radu na jazyku, tak ji spolknu, stejně se jí na 95% nebude řídit a mě by to jen mrzelo. Ale dobu, kdy je u nás, přežívám se zatnutím zubů, programem mimo tak dlouho, jak se jen dá a tak. A taky bych se toho ráda zbavila, ale žádná kniha, ani konzultace s psycholožkou mi nepomohla.
- Citovat
- Upravit
ludmilaadamkova
22.12.21 12:55
@Anonymní píše:
Asi rozumím tomu, co se zakladatelka snaží říct. Fungujeme v režimu střídavé péče už šest let a šest let vlastně vnitřně bojuji. Partnerova dcera mě má velmi ráda, velmi vyhledává mou společnost, takže věřím, že se mi daří svou averzi skrývat, protože to opravdu nechci přenášet na dítě!!! Ale je to tam. Nikdy ji mít ráda nebudu.
Na jedné straně to lhaní a vyhýbání se čemukoli, co by vyžadovalo nějaké úsilí nebo možnost selhání nesnáším, nemám ráda ten styl, jak ji vychovává a nesouhlasím s ním. Na druhé straně mám muže ráda, a když tu děvče není, je nám dobře.Zatím jsem se naučila jediné: nevměšovat se, nekomentovat, když už mám i nějakou radu na jazyku, tak ji spolknu, stejně se jí na 95% nebude řídit a mě by to jen mrzelo. Ale dobu, kdy je u nás, přežívám se zatnutím zubů, programem mimo tak dlouho, jak se jen dá a tak. A taky bych se toho ráda zbavila, ale žádná kniha, ani konzultace s psycholožkou mi nepomohla.
A ty děti máš nebo nemáš? A plánujete společně dítě?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.12.21 12:58
@ludmilaadamkova Moje děti už studují a mají jinou adresu, stýkáme se hodně, občas partner zajede se mnou, něco jim opraví, něco je naučí opravit 
ale nežijí s námi.
Ne, žádné společné dítě nebude, takovou ambici jsem nikdy neměla.
- Citovat
- Upravit
22.12.21 12:58
@Anonymní píše:
Asi rozumím tomu, co se zakladatelka snaží říct. Fungujeme v režimu střídavé péče už šest let a šest let vlastně vnitřně bojuji. Partnerova dcera mě má velmi ráda, velmi vyhledává mou společnost, takže věřím, že se mi daří svou averzi skrývat, protože to opravdu nechci přenášet na dítě!!! Ale je to tam. Nikdy ji mít ráda nebudu.
Na jedné straně to lhaní a vyhýbání se čemukoli, co by vyžadovalo nějaké úsilí nebo možnost selhání nesnáším, nemám ráda ten styl, jak ji vychovává a nesouhlasím s ním. Na druhé straně mám muže ráda, a když tu děvče není, je nám dobře.Zatím jsem se naučila jediné: nevměšovat se, nekomentovat, když už mám i nějakou radu na jazyku, tak ji spolknu, stejně se jí na 95% nebude řídit a mě by to jen mrzelo. Ale dobu, kdy je u nás, přežívám se zatnutím zubů, programem mimo tak dlouho, jak se jen dá a tak. A taky bych se toho ráda zbavila, ale žádná kniha, ani konzultace s psycholožkou mi nepomohla.
Oceňuji tvou upřímnost. A hlavně to, že uznáváš, že chyba je hlavně asi v tom, jak ji chlap vychovává - resp. v tom, že se na výchově neshodnete.
Trochu bych viděla problém ve výchově případného společného dítěte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ludmilaadamkova
22.12.21 13:05
@Anonymní píše:
@ludmilaadamkova Moje děti už studují a mají jinou adresu, stýkáme se hodně, občas partner zajede se mnou, něco jim opraví, něco je naučí opravit
Jasný. Tak to je fajn. To by ještě mohlo dost zamíchat kartami další dítě.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.12.21 14:14
@jita22 ano, právě že jsem vnímala, že toto si pro své vlastní dítě nepřeju, tak jsem ráda, že se nemusím trápit ještě společným dítětem. Mám na výchovu a práci s dítětem jiný názor a při sledování vývoje za těch šest let si mohu soukromě říkat, že je to správný názor, ale to je asi tak vše, co můžu.
- Citovat
- Upravit
ludmilaadamkova
22.12.21 14:25
@Anonymní píše:
@jita22 ano, právě že jsem vnímala, že toto si pro své vlastní dítě nepřeju, tak jsem ráda, že se nemusím trápit ještě společným dítětem. Mám na výchovu a práci s dítětem jiný názor a při sledování vývoje za těch šest let si mohu soukromě říkat, že je to správný názor, ale to je asi tak vše, co můžu.
Proto jsem se ptala na to jak to máš s dětma protože to společné by mohlo být problém.
- Citovat
- Upravit
22.12.21 21:01
@azaleila píše:
Nic nemusíš
Ale vzhledem k nadhledu s jakým se k dané problematice vyjadřuješ by bylo ma místě víc zkušeností “než oni říkali… ono by se mělo…” tohle ten kdo nezažije nepochopí (nepochopí správně)
Já to zažila. Jako to dítě, kam přileze vetřelec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.12.21 08:54
@Russet píše:
Já to zažila. Jako to dítě, kam přileze vetřelec.
Kdyby Ti to nevadilo… mohla by ses trochu rozpovídat? Klidně soukromě… děkuji 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.12.21 09:26
@Russet píše:
Já to zažila. Jako to dítě, kam přileze vetřelec.
Jaky vetrelec?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
