Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Asi byste si meli sednout a ujasnit si zda spolu budete nebo ne. Pokud ne, tak je v poradku, ze se styka s jinymi slecnami a myslim si, ze pokud ti to nedela dobre, tak by u tebe prespavat nemel.
KLIIIIIIIIIIID!
JE TI T E P R V E 18 LET. Celý život před sebou. Lidé se scházejí, lidé se rozcházejí.
Není jediný na světě - věř mi ![]()
No, tak dál dělej všechno jak chce on, vtírej se mu a čekej na něj a on ti určitě bude vděčný, uvědomí si jak jsi skvělá a bude tě věrně milovat až do smrti.
Nemá smysl se snažit být kamarádi - rozhodně ne teď. Počkej rok a uvidíš, jestli to půjde.
Fakt bude pro oba zdravější přerušit na pár měsíců veškerý kontakt - zejména na sítích.
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuji slyšet, co si o mé aktuální situaci myslíte.
Byla jsem s přítelem krásných 9 měsíců ( já 18, on 17) vše bylo super, akorát na konci srpna se všechno pokazilo. Já zažila smrt dvou blízkých osob a byla z toho hodně špatná. Přítel mezitím byl také divny, místo aby trávil čas se mnou a snažil se mi pomoct na to nemyslet, tak se začal hodně výrazněji věnovat sportu a neměl tolik času. Asi v půlce září mi řekl, ze se mnou nemůže být. Ze má psychicky problém, který si musí vyřešit. Ze mě miluje ale nemůžeme spolu být. Tak já to samozřejmě obrečela, že rozchod a asi po dvou týdnech jsme si napsali a sli na kafe. Tam mi řekl, ze mu chybim a ze to chce zpět ať to ještě jednou zkusíme. Zkusili jsme a neslo to. Po par pokusech o vracení pak už spíše z mé strany jsem usoudila, že teď spolu skutečně být nemůžemechtěla jsem ale abychom byli kamarádi, ale nezvladame to. Bude to znít divně, ale fungujeme tak ze většinou on přijede za mnou okolo 10 večer, prespi ( sex už se ani nekoná, ale bylo tomu tak) a ráno okolo 9 odjede. Když jsme spolu je to fajn, horší je když vidím ze když nejsme spolu tak on se výrazně věnuje jiným slecnam.
A moc nevím co s tím, potřebovala bych nestranný pohled někoho z vás.
Samozřejmě ho nechci nechat jít, protože proste ten pocit když vedle sebe usiname je strašně krasnej, ale pak když vidím jak jezdí s jinými slecnami na kafe a pizzu a výlety.
Proste nevím co s tím.
Pán je bezdomovec, že jezdí jen na noc? ![]()
Čím dřív ho pustíš ze zřetele, tím dřív si najdeš jiného muže, který za Tebou bude jezdit rád i přes den.
Já jako třicetiletá ženská kdybych byla na vašem místě, tak to nechám být. Jste mlaďouncí a po prvotním pobláznění se zjistilo, že to vlastně tak moc nefunguje a že tam není opravdová touha být spolu. Spíš je tam strach to ukončit úplně. Což je pochopitelné, když jste nezkušení a neumíte si moc představit, jak bude váš život vypadat bez toho druhého… Myslím, že kdyby vám bylo třicet, měli jste dvě děti, tak by možná stálo za zvážení to nějak lámat přes koleno… Ale vy jste v jiné situaci. V takové, ve které nestojí za to lepit první vážnější vztah za každou cenu…
Věřte mi, že bude lepší nesetrvávat v tomhle podivném paskvilu, který nevyhovuje nikomu, protože není nijak definovaný. Vztah už z toho nebude. Kamarádství? Většinou to nefunguje a stejně se to nakonec rozpadne. Když to utnete, bude vám nějakou chvíli divně. Ale pak se vám hrozně uleví.
Pán psychický problém očividně má. Nejprve se z toho důvodu rozejde a pak usoudí, že to není tak hrozné, aby se nedalo v tom vztahu pokračovat? ![]()
Pokud nemáte nějaký společný koníček nebo názorový proud, pak to kamarádství smysl nemá. Přijet na noc a přespat mi nepřijde jako kamarádství.
Ahoj, potřebuji slyšet, co si o mé aktuální situaci myslíte.
chtěla jsem ale abychom byli kamarádi, ale nezvladame to. Bude to znít divně, ale fungujeme tak ze většinou on přijede za mnou okolo 10 večer, prespi ( sex už se ani nekoná, ale bylo tomu tak) a ráno okolo 9 odjede. Když jsme spolu je to fajn, horší je když vidím ze když nejsme spolu tak on se výrazně věnuje jiným slecnam.
Byla jsem s přítelem krásných 9 měsíců ( já 18, on 17) vše bylo super, akorát na konci srpna se všechno pokazilo. Já zažila smrt dvou blízkých osob a byla z toho hodně špatná. Přítel mezitím byl také divny, místo aby trávil čas se mnou a snažil se mi pomoct na to nemyslet, tak se začal hodně výrazněji věnovat sportu a neměl tolik času. Asi v půlce září mi řekl, ze se mnou nemůže být. Ze má psychicky problém, který si musí vyřešit. Ze mě miluje ale nemůžeme spolu být. Tak já to samozřejmě obrečela, že rozchod a asi po dvou týdnech jsme si napsali a sli na kafe. Tam mi řekl, ze mu chybim a ze to chce zpět ať to ještě jednou zkusíme. Zkusili jsme a neslo to. Po par pokusech o vracení pak už spíše z mé strany jsem usoudila, že teď spolu skutečně být nemůžeme
A moc nevím co s tím, potřebovala bych nestranný pohled někoho z vás.
Samozřejmě ho nechci nechat jít, protože proste ten pocit když vedle sebe usiname je strašně krasnej, ale pak když vidím jak jezdí s jinými slecnami na kafe a pizzu a výlety.
Proste nevím co s tím.