Poradna na téma jóga pro zdravé tělo
Karolína Racková
Přečti si něco o tom, jak funguje dopamin. Ty ses naučila, že jakmile jsi ve stresu, dáš si jídlo. To ti v mozku vybudí dopamin a ty se cítíš dobře. Mozek si buduje návyk. Pak máš chuť na jídlo i bez toho stresu.
Na YT je o dopaminu hodně videí. Třeba ti to pomůže ![]()
@smile_xxx píše: Více
Děkuji. Kojím, takže to zatím není ta cesta.
Navíc teď to není o negativních emocích, prostě jsem jen čuně
@Anonymní píše: Více
Aktuálně tam sama chodím, nikoho nesoudí. Viděli ledacos a nekomentují. Za kila navíc se nestydíš? Kolik teda měříš a vážíš?
@Anonymní píše: Více
Tam jsou všechny obézní.
Stydět se za to, že chceš obezity zbavit je nesmysl.
Jinak. Jíš při kojení dostatek bílkovin? Bez nich je hlad.
@lucad77 píše: Více
Stydím. Hlavně za obličej, na mém obličeji to jde poznat nejvíc - děs. Měřím asi 165 cm a vážím 75 kg.
@Anonymní píše: Více
Neboj, tam budou na podobné příběhy zvyklí.
@Anonymní píše: Více
Bože. Já čekala minimálně 90. S tvou váhou by mohl stačit i kvalitní nutriční terapeut.
@Havlova píše: Více
Já vím, jak jist. Jen to nedělám. Vim všechno o kalorickém deficitu, vím jaký mám bazal (byla jsem na měření), vím jak má vypadat strava a vše makrozivinach - ale nedokážu se k tomu dostat, jako kdysi. Ráno začnu plnohodnotnou snídaní a pak se to nějak semele a já žeru. Nemám hlad - žeru prostě jen proto, že můžu. Jsme s holkama venku, na stole jídlo a já to tam háži - jak čuně. Je mi kolikrát i blbě, vim že mi muze byt zas. Ale ta hlava. Jeden den docela v pohode, někdy kdyz je vic lákadel, tak jsem zpět. Prijde mi, ze me to jídlo ovládá.
@iila píše: Více
Asi mam obavy z toho, ze znám snad jen jednoho člověka, co tam byl - a ten je fakt morbidně obézní. A tomu nabídli jen operaci žaludku, na kterou nakonec kvůli jemu zdravotnímu stavu nedošlo. Tak je vyžraný dal.
Ahoj. Jsem tlustá a trápím se.
Můj první syn se narodil nemocný, takže po porodu jsem nabrala 15 kg - zajídám stres. Po cca roce a půl se ukázalo, že je vše na dobré cestě a já se z psychických problémů vyhrabala docela snadno - začala jsem cvičit, zdravě jíst, hodně chodit - plná energie a šťastná.
Po cca 4 letech jsem otěhotněla a těhotenství byl masakr, hodně jsem zvracela, bylo mi zle, a když se mi udělalo líp, nedokázala jsem to ukočírovat a žrala jsem jak prokopnutá. A mám kila s nějakým bunusem zpět. Několik měsíců po porodu s tím bojuji. Doma je vše v pořádku, jsem šťastná - ale nedokážu zase najet na tu životní energii, jakou jsem měla předtím. Nedokážu se k ničemu dokopat a nesmyslně se přejídám - ani mi to nechutná, ale cpu se. Nechápu to. Nechápu proč. Nemůžu se vymlouvat na děti - jsou hodné. Chyba je ve mně. A já ale nevím v čem tkví.
Měl to taky někdo tak?