Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Bojím se lidí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1aktak1
26.3.12 12:59
- Citovat
- Upravit
26.3.12 13:20
Na Tvém místě bych nečekala, až se to zhorší - s podobnými fobiemi se dá pracovat, nemusejí člověku omezovat život. Ale pracuje se s nimi tím hůř, čím jsou rozvinutější.
Kurzy sebeobrany a podobné „zvyšovačky sebevědomí“ nic nevyřeší. Ten problém vznikl jinde, příčina je jiná - a pracovat se musí právě s tou příčinou. Budeš se bát, i kdybys byla vymakaná jako Rambo - protože to máš v sobě, protože pravý důvod, proč se bojíš, není Tvoje tělesná slabost.
Šla bych k psychologovi bez zbytečného odkládání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.3.12 14:14
Ahoj,mám to taky,od asi 23 let kdy jsem dostala pořádně naloženo od ex přítele,chtěl mě vyhodit z okna ze 4 patra paneláku,zřejmě se jedná o sociální fobii,u mě to tak je.Ale u mě se to zlepšuje,teda už asi rok a půl se cítím dobře a to je mi 29,léky jsem odmítla a snažila se s tím vypořádat sama,protože jsem věděla,že to zvládnu.Něchtěla jsem brát léky.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.3.12 16:43
tak léky bych nebrala ani za nic. Nemyslím, že to je fóbie. To není úzkost, navíc venku na ulici to fakt moc nemám, jen občas nahmatám raději slzák a přidám do kroku…ale to je spíš obezřetnost. Mám to na místech, kde by hrozila konfrontace a já se nemohla rychle dostat pryč - takže hlavně mhd, nebo i zastávky. A není to denně…jen když tam je někdo, kdo se mi nelíbí.
Nedávno mě zastavil chlápek na zastávce - od pohledu debil, tetování, vyholená hlava, hrozný hadry…a žebral, klaiscká povídačka, že nemá na autobus a potřebuje 100kč. Tak jsem řekla že nemám. A on reagoval, že mu nikdo nechce dát peníze a už je fakt naštvanej a nerad by někoho zbil…tak jsem mu dala co jsem měla a modlila se, aby nezbil mě. Srdce mi tlouklo jak o život a všichni okolo jen čuměli. Ještě mi chtěl vzít Reflex, ale to říkal, že byl jen vtip - no hahaha. A to mi taky dvakrát nepřidalo. Hlavně fakt, jak nikdo nepomůže.
- Citovat
- Upravit
26.3.12 20:15
@Anonymní píše:
tak léky bych nebrala ani za nic. Nemyslím, že to je fóbie. To není úzkost, navíc venku na ulici to fakt moc nemám, jen občas nahmatám raději slzák a přidám do kroku…ale to je spíš obezřetnost. Mám to na místech, kde by hrozila konfrontace a já se nemohla rychle dostat pryč - takže hlavně mhd, nebo i zastávky. A není to denně…jen když tam je někdo, kdo se mi nelíbí.Nedávno mě zastavil chlápek na zastávce - od pohledu debil, tetování, vyholená hlava, hrozný hadry…a žebral, klaiscká povídačka, že nemá na autobus a potřebuje 100kč. Tak jsem řekla že nemám. A on reagoval, že mu nikdo nechce dát peníze a už je fakt naštvanej a nerad by někoho zbil…tak jsem mu dala co jsem měla a modlila se, aby nezbil mě. Srdce mi tlouklo jak o život a všichni okolo jen čuměli. Ještě mi chtěl vzít Reflex, ale to říkal, že byl jen vtip - no hahaha. A to mi taky dvakrát nepřidalo. Hlavně fakt, jak nikdo nepomůže.
A ty bys pomohla??? 
Sory, já teda ne, max někde za rohem zavolala fízly. S tím radši počítej dopředu, lidi se bojej, hrdinů jsou plný hřbitovy.
Ale vyhlíd si tě, no, nejspíš vypadáš moc neškodně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lenkaamimi
26.3.12 20:23
tak já si myslím, že máš vyvinutý silný pud sebezáchovy.
pokud je vystoupení z tramvaje to nejvíc, co podnikneš, neřešila bych to.
pokud je však úzkost velmi silná - tělesné pocity úzkosti, bušení srdce, pocit na omdlení, špatné dýchání, a jiné - řešila bych to s odborníkem.
dalším varovným signálem je, pokud Ti tyto nepříjemné situace nepříjemně zasahují do života - rodina, vztah, práce
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.3.12 09:26
@Gina108 píše:
A ty bys pomohla???
Ale vyhlíd si tě, no, nejspíš vypadáš moc neškodně
nepomohla, ale oni tam stáli i chlapi jak hora…ti pomoct mohli, i když věřím, že i oni se bát mohou.
Neškodně vypadám, ale on oslovoval plno lidí, jen já jsem mu ty prachy dala, jelikož mi přišlo lepší být o 100kč lehčí než si to pak nadosmrti vyčítat…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.3.12 09:28
@Lenkaamimi píše:
tak já si myslím, že máš vyvinutý silný pud sebezáchovy.pokud je vystoupení z tramvaje to nejvíc, co podnikneš, neřešila bych to.
pokud je však úzkost velmi silná - tělesné pocity úzkosti, bušení srdce, pocit na omdlení, špatné dýchání, a jiné - řešila bych to s odborníkem.
dalším varovným signálem je, pokud Ti tyto nepříjemné situace nepříjemně zasahují do života - rodina, vztah, práce
to ne, nic z toho, srdce mi někdy buší, ale to třeba jak jsem psala výše, když mě fakt oslovil a byl evidentně nebezpečnej, nebyla to jen domněnka.
Asi to zatím řešit nebudu a pokud by se to zhoršilo, vyhledala bych odborníka, ale nemyslím si, že by mi pomohl. Je to asi jak říkáš silný pud sebezáchovy, já se o sebe bojím hodně, to je pravda. Mám strach z výšek, z rychlé jízdy, nesnáším adrenalinové sporty…prostě si na sebe dávám pozor.
- Citovat
- Upravit
4.4.12 00:29
Tak ja se pridam…mam uplne ty same „priznaky“ jako psala zakladatelka…u me je nejhorsi napriklad fakt,ze treba za tmy se snazim co nejmene vylezat z bytu,a co vic,kdyz napriklad pritel jede od nekud v noci,ci za tmy,mam strasny strach o nej,klepu se dokud neprijede domu…Nikdy se mi nic nestalo,ale proste se bojim..Praha je hnusny mesto,a tesim se az odtud vypadnu…staci se nekdy vecer projit po vaclavaku,kolik tam oxiduje fetaku,a jim podobnych…strasne se bojim,i prednasky ve skole vybiram tak,abych se stihla vratit domu za svetla…Nikdy me teda nenapadlo najit nejakou odbornou pomoc,protoze jsem si rikala ze by si klepali na celo,ale jak to tady tak procitam,mozna by to nebylo od veci:-(
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.4.12 00:49
@Gina108 píše:
A ty bys pomohla???
Ale vyhlíd si tě, no, nejspíš vypadáš moc neškodně
Hustý, ale i tak by mě nedostal. Několikrát do měsíce to na mě zkoušejí všude možně v Praze. Ale mají smůlu. Vždycky se otočím a jdu pryč a hlavně mezi lidi. Nebo je lepší mít puštěnou MP3 a nevnímat. 
Sama jsem se poflakovala Prahou od 14let a to i po nocích a jen tak něčeho se nebojím.
A pak nebudu podporovat nějaké feťáky sama mám málo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.4.12 01:01
u me se to zmenilo cca pred rokem…kdyz si vzpomenu jak jsem driv carala nocni Prahou z diskotek..brrr,nechapu ze se mi nikdy nic nestalo:-/ono taky vsude samy krimi zpravy,nebo krimi plus,to cloveku taky moc neprida,kdyz se denne dovida kde zase koho prepadli,znasilnili a brutalne zbili.-(((
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.4.12 04:02
Milá zakladatelko a všichni přispívající, velmi pozorně jsem si přečetla všechny vaše příspěvky a přiznám se, že vás dost všechny chápu. Sama mám několik dost nepříjemných zkušeností, a to dokonce i z doby, kdy jsem byla v pokročilém stadiu těhotenství - stalo se mi to, že v zimě 2010, kdy bylo všude sněhu až po kolena, tak proti mně jel po chodníku k obchoďáku „světskej“ s přívěsem. Neměla jsem kam uhnout a držela jsem v rukou psa. Ten blbec, samozřejmě, na mě najížděl. Myslel si, že jako srnka snad skočím do hlubokého sněhu a uhnu mu, místo toho, aby zastavil a nechal mě těsně, okolo svého auta projít. Chytili jsme se a on mi začal vyhrožovat, že mi dá přes „hu.u“! Můžu říct, že já mám oproti zakladatelce, asi opačný problém, byla bych schopná se snad i rvát, přestože nejsem žádný Rambo. Ten hajzlík, ale nakonec ustoupil, protože, jak sám řekl, nechce jít sedět, protože tam jsou pověšený kamery! Můžu říct, že jsem byla dost naštvaná a nahlásila jsem to na policii, protože jsem si uvědomila, že kdyby do mě ten blbec najel, nebo mě i nějak uhodil, tak bych mohla přijít o dítě, nebo by mohl dítěti i jinak ublížit! Policajti tam pak šmejdili a prošli si všechny stánkaře a upozorňovali je, že mají být ohleduplní vůči chodcům (když se jeden divil, tak mu vysvětlili, že tam došlo k ohrožení budoucí matky a to je trestné).
V metru se mi pak stalo, že do mě při nastupování vrážel chlap a div mne nepovalil. Přestal, až když jsem začal křičet, ať si nedovoluje na těhotnou a začala jsem do mlátit rukama. V tu chvíli, jako kdyby tam nebyl.
Pak se mi taky nedávno stalo, že jsem na zastávce oslovila chlapa, jako horu, jestli by mi nepomohl s kočárkem do autobusu. On začal nadávat a bej sprostej. Poslala jsem ho taky někam! Choval se agresivně, ikdyž jsem pak nastupovala do autobusu a když mi pomohla jedna mladá maminka. Ten člověk byl pak agresivní i na ostatní lidi a tak jsme se do něj postupně všichni pustili (důchodci i já). Zajímavé bylo, že se pak stáhnul, shrnul si kapuci přes hlavu, jako kdyby se styděl a bál on sám! Drze jsem mu pak, když vystupoval, koukala do očí!
Taky se mi stalo, že když jsem byla na odlehlém místě, kam chodí pejskaři, že chtěl jeden cvok na mne poštvat svého vlčáka, protože jsem ho požádala, zda by mohl poodstoupit ze stezky, kudy jsem mohla jedině projet s kočárkem a se dvěma psy. Musím říct, že to byl asi blázen, protože jsem s sebou, mimo jezevčíka, měla ještě staforda, co byl u nás na prázdninách a kdybych ho pustila, tak sežere páníčka i se psem. Nicméně nejsem taková, abych ubližovala zvířeti (vlčákovi), který byl evidentně rozumnější než jeho pán, který ho doslova poštvával právě proti stafordovi. Neměl totiž vůbec náladu se prát! A co to nakonec vyřešilo? Vytočila jsem policajty a požádala jsem je o pomoc! Chlap se najednou sebral a zmizel jako „pára nad hrncem“! Páníček byl asi příznivce psích zápasů, protože pak ho, po pár dnech, potkal můj přítel a tenhle chlap, tahal toho svého zase k našemu prázdninovému stafordovi. Přítel ho velmi rychle utnul, že jestli chce, aby se psi porvali a ten jeho to nepřežil, tak ať jde ještě blíž, ale v tom případě zavolá policii za týrání zvířat!
Ano, máte svatou pravdu, dnes je hodně nebezpečí a člověk se musí mít na pozoru a vůbec není na škodu, chová-li se opatrně a má-li po ruce nějaký obranný prostředek či je, ještě lépe, vycvičen. Já sama si uvědomuji, že jednou mohu narazit na grázla, který se nezalekne ničeho. Zvláště si uvědomuji, že jsem máma, která má chránit svého syna, ale mne poznamenalo zase to, že mě máma v dětství dost tloukla a v pubertě se to ve mne zlomilo a já jsem se, když mě zase jednou mlátila hlava nehlava, obrátila a vrátila jí to! Od té doby na mne nesáhla! A proto, když potkám někoho, kdo to na mne zkouší, tak se zapřu a vytahuju taky drápky. Často zjišťuji, že jsou to většinou srabíci, co si dovolí na slabšího a má-li nastat obrana, tak se stáhnou - ale dá se na to spoléhat?!
Jinak, se ale přiznám, že při čtení prvních řádků od zakladatelky jsem si hned pomyslela: „Děvče, ty máš úzkostnou poruchu jak vyšitou!“. A určitě to máš ze svého zážitku, který popisuješ z útlého dětství. Vůbec se tomu nedivím. Děti mají psychické problémy z daleko menších traumat - stačí časté hádky rodičů, mrtvé zvířátko na cestě atd. Takže Tvá situace je naprosto pochopitelná a srozumitelná. Nevím sice, jaké okolnosti tehdy doprovázely tento Tvůj zážitek, ale určitě jsi od té doby ztratila pocit bezpečí a to je jedna z hlavních potřeb všech malých dětí! Na druhou stranu je fajn, že asi tušíš, kde problém pramení a máš se odkud odpíchnout!
Neber to ode mne, prosím, zle. Ptala ses na názor nás ostatních, tak Ti říkám, jak to cítím já. Beru to hlavně podle toho, jak to prožíváš a rozhodně Ti nemám za zlé, že se chováš obezřetně a máš s sebou sprej. To Ti naprosto schvaluju!
To, že by sis procvičila sebeobranu, není taky k zahození - zlepšíš si kondičku a budeš mít „po ruce“ další obranu. Jen si nejsem jistá, jestli pro Tebe není „nebezpečný“ pomalu kdekdo. Musím Tě ubezpečit, že právě ti, kteří vypadají nejméně neškodně, bývají více nebezpeční, než ti, na kterých není na první pohled něco v pořádku. Bohužel jsem jistý čas pracovala kolem trestaných lidí a mohu Ti říct, že čím horší hajzlík, tím více se dokáže přetvařovat a lhát.
Radu Ti přímo dávat nechci, ale s někým by sis asi o tom promluvit měla. Mohu Tě jen ubezpečit, že psychologové často posílají s daleko menšími problémy klienty za psychiatry, aby jim předepsali psychofarmaka, což já osobně považuji za svinstvo, protože to je návykové, ať si kdo chce co chce říká. Znala jsem takových pár, co zobali a ti se pak panicky báli, když jim chtěl doktor snížit dávky. Osobně jsem přesvědčená, že tlumící léky jsou jen pro závažné případy, kdy jde opravdu o nevyhnutelné ohrožení života a zdraví, jak klienta či jeho okolí. Bohužel, často léky berou osoby, které byly obětí a pachatel či viník zůstává často nepostižen. Jinak se má s klientem pracovat více v rámci sezení. Takže chápu i „Anonymní“ a gratuluji-viz citace:
@Anonymní píše:
Ahoj,mám to taky,od asi 23 let kdy jsem dostala pořádně naloženo od ex přítele,chtěl mě vyhodit z okna ze 4 patra paneláku,zřejmě se jedná o sociální fobii,u mě to tak je.Ale u mě se to zlepšuje,teda už asi rok a půl se cítím dobře a to je mi 29,léky jsem odmítla a snažila se s tím vypořádat sama,protože jsem věděla,že to zvládnu.Něchtěla jsem brát léky.
Jestli mohu doporučit, tak mrkni na: „www.uzkost.cz“ a napadlo mne, že můžeš zkusit věc nejprve zkonzultovat anonymně i na některé lince důvěry a psychické podpory. Pak už jen mohu poradit najít dobrého psychologa.
Držím palce! 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.4.12 10:12
@WebStar píše:
Tak ja se pridam…mam uplne ty same „priznaky“ jako psala zakladatelka…u me je nejhorsi napriklad fakt,ze treba za tmy se snazim co nejmene vylezat z bytu,a co vic,kdyz napriklad pritel jede od nekud v noci,ci za tmy,mam strasny strach o nej,klepu se dokud neprijede domu…Nikdy se mi nic nestalo,ale proste se bojim..Praha je hnusny mesto,a tesim se az odtud vypadnu…staci se nekdy vecer projit po vaclavaku,kolik tam oxiduje fetaku,a jim podobnych…strasne se bojim,i prednasky ve skole vybiram tak,abych se stihla vratit domu za svetla…Nikdy me teda nenapadlo najit nejakou odbornou pomoc,protoze jsem si rikala ze by si klepali na celo,ale jak to tady tak procitam,mozna by to nebylo od veci:-(
ahoj, jsem zakladatelka.
tak vážné to u mě není, včera jsem šla o půlnoci přes půl města a sice jsem se x-krát otočila, ale jinak v klidu. O přítele se nebojím vůbec. Ale po václaváku se bojí i můj nabušený kamarád, co dělá 10let bojové sporty 
to je opravdu strašná ulice, brrrr.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.4.17 20:07
Bojim se chodit ven z bytu
Ahoj, potrebuju poradit co delat.Mam strach/uzkost jit sama ven,kamkoliv.Kdyz jdu s nekym tak nemam zadny problem ani strach nic..Ale sama proste nemuzu..jako by tam byla nejaka bariera.Dost mi to komplikuje zuvot, to si asi umite predstavit.☹ Kdyz jsem venku sama tak se potim, klepu, svira se mi krk a nekdy i omdlevam, beru AD nale tohle mam porad..ted co s tim kdyz ja nikam nedojdu, s nikym se nemuzu ani seznamit atd.. 
- Citovat
- Upravit
22.4.17 20:10
A ty jsi z velkoměsta nebo maloměsta? máš to všude nebo jsou místa, kde to není tak hrozné?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Taky občas vystoupím z tramvaje, když nastoupí nějaké individuum, v dnešní době fakt nevíš. Cca týden zpět mi mamka říkala, že četla nějaký článek - vůbec se mi tomu nechtělo věřit, čeho jsou lidi schopní
škoda, že nevím, kde tento článek najít, hodila bych ho sem…